Nový velitel Jaromír Nový sleduje společně se svým předchůdcem Pavlem Škvárou záznamy na kamerovém systému města.

„Nebudu chtít dělat ze strážníků atlety, ale základní fyzickou připravenost musejí zvládnout,“ říká nový velitel

I sto korun pokuty je v podstatě domluva

Od Nového roku s novým velitelem, který se navíc jmenuje Jaromír Nový. Pro rakovnickou městskou policii bude rok 2016 ve znamení novot. Některé se chystají již brzy, jiné až poté, co se služebna přestěhuje do nových prostor. Jaromír Nový je rodilý Pražan. V hlavním městě žil do svých 23 let, než se přestěhoval do Olešné. „Měli jsme tu chalupu, kam jsem odmala jezdil. Předělal jsem si ji na bydlení a od té doby v Olešné bydlím. Co se vzdělání týče, tak jsem se nejprve vyučil automechanikem, poté jsem na Kladně vystudoval maturitní obor provozní technika a v minulém roce jsem absolvoval bakalářské studium na ČVUT – obor specializace v pedagogice, učitelství odborných předmětů a praktického vyučování. K technice mám hodně blízko, a protože u policie člověk nikdy neví, co se může stát, bral jsem vysokou školu jako taková zadní vrátka. Mohl bych teď učit odborné předměty třeba na strojní průmyslovce,“ říká.

Pracoval jste u městské policie v Praze. Jak dlouho?

Nastoupil jsem tam k 1. lednu 2007, a to do skupiny operativní pomoci, která mě hodně lákala. Vždycky mě bavily bojové sporty. Zvládl jsem fyzickou připravenost i testy napoprvé a přijali mě. Byla to speciální v uvozovkách zásahová jednotka, která měla jinou náplň práce než běžná městská policie. Naším rajonem byla celá Praha a fungovali jsme jako záloha pro obvodní oddělení a také pro případy nebezpečných pachatelů. Jezdilo nás pět v autě a to už byla slušná úderná síla. Měli jsme s sebou kompletní výbavu, co se týče balistické ochrany – neprůstřelné vesty, přilby, dále jsme měli ve vozidle i lezecký vak, vozili jsme nosítka a motorovou pilu, abychom mohli zasahovat i při různých kalamitách.

To zní trochu jako malá URNA a hasiči dohromady?

Tak nějak. Opravdu jsme nejezdili jen k policejním záležitostem, ale zasahovali jsme i v případech, kdy bylo například potřeba odstranit polomy. Každý den jsme měli povinné dvě hodiny fyzické přípravy a také jsme absolvovali spoustu povinných výcviků. Jelikož jsme byli všichni lezci záchranáři, museli jsme mít minimálně osm hodin v měsíci lezecký výcvik a jednou ročně zkoušky. Abychom odbourali strach z výšky při slaňování, absolvovali jsme i para výcvik. Kromě toho jsme získali i spoustu dalších osvědčení. Mám například i oprávnění vyjednávat v krizových situacích a jsem školitelem první pomoci. Kurz jsem si udělal v roce 2008 pod pražskou záchrankou, mám s ní odjezděno jako stážista 450 hodin. Také jsem členem České resuscitační rady.

Co všechno jste se skupinou operativní pomoci řešili v terénu?

Náplň práce byla taková, že jsme celý den jezdili v terénu. Neseděli jsme na služebně a nečekali, až nás někdo zavolá. Protože jsme měli skenovanou vysílačku na celou Prahu, slyšeli jsme všechno, co se v obvodu, který byl zrovna v dosahu, řeší. Když to bylo něco důležitého, jeli jsme tam rovnou i bez volání. Byla velká výhoda, že jsme byli blízko a nevyjížděli ze vzdálené služebny. Skupina bohužel fungovala jen do září 2013, kdy přišel nový ředitel a zrušil ji, protože se mu zdálo, že je jednotka nevyužitá a hlavně drahá. Proto jsme se rozmístili po obvodech. Já sloužil na Praze 8 jako strážník specialista s osvědčením i jako lezec záchranář.

Stáž u záchranky asi nebyla nic pohodového?

Zažil jsem tam toho hodně. Můj první výjezd byl k sebevraždě. Slovenský dělník si nahý ve sprše píchnul nůž do krkavice. Byla to rychlá sebevražda. Když ho našli v rybníku krve, už se nedalo nic dělat. Dále jsem se dostal třeba k výjezdu, kde muž pod léky ohrožoval v bytě svoji matku a vyhrožoval jí v uzamčeném bytě smrtí. S policií odmítal mluvit, pouze k sobě nechal přiblížit záchranáře. I coby stážista jsem byl oblečený ve stejnokroji záchranáře, takže jsem šel vyjednávat. Muž mi asi po půl hodině odemkl byt s tím, že jsem ho žádal, aby mi ukázal léky, které užívá. Řekl jsem mu, že léky jsou slabé a že dostane silnější. V momentě, kdy odemkl a podával mi je, jsem na něj skočil a hned i ozbrojení policisté, kteří stáli za dveřmi.

Uplatnil jste i lezecké výcviky?

Určitě. Slaňovali jsme například do bytů v případě ohrožení života a zdraví, pro lidi ve výtahové šachtě, ale také pro zvířata spadlá ze skály. Slaňování jsem uplatnil i dvakrát v Rakovníku, ještě než jsem tu k městské policii nastoupil. Poprvé to bylo asi před čtyřmi lety a podruhé zhruba před půl rokem, kdy mi volal velitel Pavel Škvára, jestli bych jim nepomohl u jednoho výjezdu. Stalo se, že si pán z Rakovníka zabouchl v neděli večer klíče a nemohl se dostat do bytu v jednom z horních poschodí. Protože nikdo nebyl v ohrožení života, nebyla to záležitost pro hasiče. Vůbec nevěděl, co dělat. Navíc měl zrovna nové dveře, které stály asi 30 tisíc korun. Protože měl ale otevřené okno, tak jsem do bytu ze shora od souseda slanil a otevřel.

Takže jste byl v kontaktu s městskou policií už předtím?

Jaromír Nový

Spolupracuji s firmou ESP (Euro security product), která se zabývá slzotvornými prostředky, teleskopickými obušky a různými doplňky v tomto odvětví. Jsem autorem pěti nástavců na teleskopický obušek, které se již několik let vyrábějí a jsou na trhu. Pro tuto firmu dělám akreditovaného instruktora pro ozbrojené složky. Výcviky jsem dělal i v Rakovníku, takže mě tu zdejší policisté znají.

Nebojíte se, že bude v Rakovníku moc nuda?

Nebojím. Jsem z té práce nadšený a mám plno plánů na změny. Počínaje webovými stránkami, přes preventivní akce až po zdokonalení taktiky zákroků. Výcviky a školení si chci dělat převážně sám a chci tu některé věci rozhýbat, aby byla městská policie opravdu vidět. Výhledově, a už jsem o tom mluvil i se starostou, bych tu chtěl ustavit lezecké družstvo, aby byl alespoň jeden strážník z každé směny lezec.

Byla Praha, co se výjezdů týče, něčím specifická?

Tak například výjezdy v centru byly převážně odvislé od nočních podniků. Na erotické nebo night kluby na Praze 1 se váže spousta problémů – uživatelé drog, dealeři, taxikáři, je to začarovaný kruh. Centrum je naprosto specifické a žádné okolní obvody se mu trestnou činnosti nevyrovnají. Tam se řeší všechno a pořád, strážníci se nezastaví. Výhodou ale je, že má centrum skvěle propracovaný kamerový systém. Na služebně je pořádný monitor (ne jako tady v Rakovníku, kde jsou dva malé, na kterých skoro nic nevidíte), sedí u něj stálý operační důstojník, který dění na ulicích sleduje. Když někdo nahlásí, že např. v ulici Pařížská došlo ke krádeži peněženky a pachatel má na sobě hnědou bundu a modré kalhoty, tak ho může na kamerách sledovat, kam utíká. A opravdu se kolikrát stalo, že stačilo, aby si na něj strážníci podle instrukcí počkali a on jim přiběhl přímo do rány. Navíc jsou kamery natolik citlivé, že když ukážete ruku s hodinkami, můžete si ji přiblížit a podívat se, kolik je hodin.

O tom si Rakovník může nechat zdát?

Takhle by měl kamerový systém fungovat. Do nové služebny rozhodně chci větší monitory, aby na nich bylo něco vidět. Město to chápe a spolupráce především s panem starostou je na vynikající úrovni. Rakovnický kamerový systém má také v současnosti problém, že osm kamer (navíc na těch nejfrekventovanějších místech) je z roku 2006 a v případě poruchy jsou neopravitelné. Vyměnit je jen tak snadno za nové nejde, protože jsou ještě analogové, tudíž pro nové HD kamery neodpovídají spoje.

Je to jediná slabina městské policie?

Slabinou je i služebna, zkuste tu jít na WC nebo se podívat na šatny, ale někdy v květnu se přestěhujeme do nových prostor, to bude veliké plus. Služebna bude v přízemí, v patře bude kancelář, společenská místnost a prostory pro základní výcvik. Zatím se tu nedělala žádná fyzická příprava, to hodlám změnit. Očekávám trochu nevoli, ale je to potřeba. Opravdu nebudu chtít dělat ze strážníků atlety, ale základy musejí zvládnout. Je to i pro jejich bezpečnost a jistotu k provedení profesionálního zákroku.

Nejčastější výtka na adresu městské policie je, že není v ulicích vidět?

I já to slyšel. Na jednu stranu mají lidé pravdu. Co se týče centra a náměstí, tak by to měla být priorita pro městskou policii a ne s tím zatěžovat dopravku. Když vidím na kamerovém systému stát auta v zákazu v Trojanovce, tak proč se nemůžu zvednout a jít to vyřešit? Centrum bude naše priorita, už jsem o tom jednal i s panem Hellerem a chtěli bychom s dopravkou pořádat společné kontrolní akce. Stejně tak mám v plánu spolupracovat s policií například při kontrolách provozoven kvůli nalévání alkoholu mladistvým. Chci se sejít i s řediteli škol, abychom se domluvili, že kolem nich budeme častěji projíždět a dělat pochůzky. Základem je, aby byly hlídky vidět. Budou stanovené lokality a časy, kdy jimi má hlídka projíždět. A pochopitelně se časy budou měnit, aby si to nikdo nemohl vyčíhat.

Strážníkům také bývá vyčítáno, že většinu věcí řeší jen domluvou?

Náš velitel v Praze vždycky říkal: Chlapi, v dnešní době je i stovka domluva. Myslím si to samé. Nikdo nechce, abychom pokutovali za hlouposti, ale stokorunová pokuta je výchovnější než domluva. Od 1. října platí u některých přestupků nový sazebník pokut, podle něj můžeme například za to, že někdo nesebere psí exkrement, uložit na místě pokutu až 5 000 korun. Nechceme to hnát do extrému, ale musíme plnit to, co nám ukládá zákon a co od nás občané a radní očekávají.

Markéta Hartlová