Doktora Kondo mají pacientky rády.

Primář Radek Poláček: „Nebýt lékařů z Afriky, nebyl bych schopen postavit služby a zajistit chod ambulance.“

Doktora Kondo pacientky berou, šíří pozitivní energii

Není žádným tajemstvím, že na gynekologicko-porodnickém oddělení Masarykovy nemocnice v Rakovníku působí v současné době dva lékaři pocházející z Afriky. Jednoho z nich – Patrice Babu Musaha z Ghany – jsme představili vloni na podzim. S druhým – Imanim Hamzou Kondo z Tanzánie – jsme se sešli hned po Novém roce. Společně strávená hodina byla velmi příjemná a vše podstatné, o čem jsme si povídali, si můžete nyní přečíst i vy…

Náhodné setkání

„S doktorem Kondo jsem se seznámil úplnou náhodou na jednom vzdělávacím semináři. Přisedl si ke mně, představili jsme se, popovídali si, a když jsme odjížděli, vyměnili jsme si telefony. Později, když si udělal atestaci, mně zavolal a zeptal se mě, jestli bych pro něj neměl práci, protože chce odejít ze Znojma, kde v té době působil. Rychle jsme se domluvili, a tak doktor Kondo nastoupil na naše oddělení. Jsem za něj moc rád, protože je velice schopný, oblíbený a skvěle vybavený manuálně jak na operace, tak i teoreticky,“ říká primář GPO Masarykovy nemocnice doktor Radek Poláček.

Doktor Kondo se přistěhoval do Rakovníka před necelým rokem i s manželkou, která také pochází z Tanzánie, a malým synkem Tarajim. „Byl tu první lékař černé pleti – všichni na něj byli zvědaví, od kuchařek až po porodní asistentky. Strašně rychle si na něj zvykli nejenom kolegové, sestry a zdravotnický personál, ale i pacientky. Doktor Kondo umí výborně česky, je milý, stále se usmívá a pacientky ho mají rády,“ doplňuje primář Poláček.

Čtyři lékaři v rodině

Imani Hamza Kondo se narodil v roce 1979 ve východní Tanzánii, v městě Morogoro, které má asi milion obyvatel. Tam vyrůstal, vystudoval střední školu vše­obecného zaměření s důrazem na fyziku, chemii a biologii, a složil maturitní zkoušku. Že se jednou stane lékařem mu prý bylo jasné už když byl malý. „Můj otec je novinář a nyní učí na vysoké škole žurnalistiky. Maminka je sice už v důchodu, ale dřív pracovala jako úřednice na ministerstvu zdravotnictví, takže jsme měli zdravotnictví doma. V širší rodině máme čtyři lékaře a také další příbuzní pracovali v nemocnici. Navíc žáci školy s výborným prospěchem odcházejí většinou studovat medicínu. Je to tam takový zvyk. Tak jsem byl ovlivněn i tímto faktem,“ vysvětluje doktor Kondo, proč se rozhodl pro studium lékařství. Ze čtyř sourozenců jako jediný. Dva podnikají, jeden je učitel.

Imani Hamza přiznává, že o České republice toho moc nevěděl. Spíš o dřívějším Československu, které mělo s Tanzánií dobré vztahy. Přesto se rozhodl jít studovat právě k nám. „ Existuje stipendijní program, který umožňuje africkým studentům jít studovat do Evropy, a díky tomuto programu jsem se sem dostal,“ říká.

Doktor Imani Hamza Kondo s primářem Radkem Poláčkem.

Zaskočil ho sníh

Do České republiky přiletěl v září roku 2001. „ Byla mi zima, protože v Tanzánii je stále teplo. Když je tam +20°C, tak tam lidi už nosí bundy. Něco jsem si sice o klimatických podmínkách v Česku přečetl, ale ono je úplně něco jiného o tom číst a pak to zažít na vlastní kůži. Kupodivu jsem neměl velký problém se adaptovat, ale když jsem viděl poprvé sníh, tak jsem si myslel, že ten den nebudeme mít školu. Díval jsem se na něj přes okno a zase jsem si vlezl pod peřinu, ale spolužák z Kambodže mi říkal, že musíme jít do školy, i když napadl sníh.“

Stejně jako ostatní cizinci, kteří se rozhodli studovat v ČR medicínu, absolvoval i Imani Hamza Kondo devítiměsíční kurz v Ústavu jazykové a odborné přípravy v Mariánských Lázních. „V prvním semestru jsme se učili jenom češtinu a ve druhém se přidaly i některé odborné předměty – já měl fyziku, chemii, biologii a latinu. Všechno jsme se učili v češtině. Už ve druhém semestru jsem docela rozuměl a uměl jsem i odpovědět,“ přibližuje své začátky v Česku doktor Kondo. Z domova uměl kromě rodné svahilštiny i anglicky. S češtinou se tady setkal poprvé v životě. Zprvu se mu zdála těžká, ale postupně do ní pronikal. Hodně mu pomohlo to, že v Mariánských Lázních je výuka zaměřená na české reálie – historii, zeměpis, kulturu atd. Jezdili na výlety, a tak měl možnost postupně poznávat naši zemi.

Ptám se Imaniho Hamzy jak moc vnímal rozdílnost mentality Čechů a Tanzánců. „V podstatě je podobná, ale jsou oblasti, kterým je v Tanzánii přikládána větší důležitost než v Česku. Třeba rodinné vztahy. V Tanzánii se širší rodina bere jako hodně blízká, což tady není. Nebo se v Tanzánii s někým seznámíte a hned je váš kamarád, zvete ho domů, a tady to není tak vřelé. V tom je asi největší rozdíl.“

Gynekologem na poslední chvíli

Z Mariánských Lázní odešel Imani Hamza Kondo studovat na 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Také tady probíhala výuka v českém jazyce. Proto byl rád, že na koleji na Kajetánce v Dejvicích bydlel s Čechy a mohl se tak s rodilými mluvčími zdokonalovat v jazyce. Studium trvalo šest let, od roku 2002 do roku 2008.

„Studoval jsem všeobecné lékařství a až ke konci jsem si zvolil specializaci. Původně jsem chtěl dělat kardiologii, pak chirurgii a až na konec gynekologii. S tou jsem se setkal prakticky až v 5. ročníku.“

Po promoci nastoupil doktor Kondo do oblastní nemocnice v Mladé Boleslavi, odkud přešel do krajské nemocnice ve Znojmu. Vloni se pak přesunul do Rakovníka. Své první dítě „odrodil“ v Mladé Boleslavi. Vzpomíná si, že to byla holčička a porod proběhl normálně. Na svém „kontě“ má už i dvojčata. „Všude, kde jsem byl, se ke mně chovali výborně. Ani jednou jsem se v Čechách nesetkal s projevem rasismu. Žádnou špatnou zkušenost jsem neměl ani s pacientkami. Nestalo se, že by mě nějaká odmítla kvůli mé barvě pleti,“ tvrdí doktor.

I když je v Rakovníku moc spokojený, jednou by se chtěl vrátit do Tanzánie. „Jsem z velkého města, kde se lékař úplně v pohodě uživí a může tam spokojeně žít. Kdy se vrátím, to zatím nevím. Žádný horizont návratu jsem si nestanovil. Ale až se vrátím, určitě budu pracovat v nemocnici, nechci být žádným ministerským úředníkem,“ má jasno Imani Hamza. „Pustím ho, až budeme mít dostatek lékařů, dřív ne,“ směje se primář Poláček.

Seznámení díky Česku

Zajímavým způsobem se doktor Kondo seznámil se svojí budoucí manželkou. „Já už jsem studoval v České republice a a ona sem chtěla přiletět také studovat. A protože tu nikoho neznala, hledala, jestli je tady někdo z Tanzánie. Získala na mě kontakt, spojili jsme se, a tak jsme se vlastně seznámili. Moje paní studovala na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně veterinární parazitologii, což je doktorské studium, a molekulární biologii, což je magisterské studium.“

Svatbu měli v Tanzánii, ale prý nic velkého. Syn Taraji dochází v současné době do Mateřské školy na Vinohradech.

Ptám se doktora Kondo na jeho záliby a koníčky. „Hodně čtu. Různou literaturu, většinou v angličtině. Občas jdeme s manželkou do kina. Upřednostňuji dramata před komediemi.“

Momentálně má v Rakovníku na návštěvě jednoho ze svých bratrů. Prý ho pozval schválně v zimě, aby zažil ten rozdíl. Když napadl sníh, který viděl poprvé v životě, divil se bratr, proč si děti hrají venku, když je tam sníh a takový mráz.

Ambulance i operace

Na závěr dejme ještě jednou slovo primáři Radku Poláčkovi. „V současné době je doktor Kondo především v ambulanci. Tři dny z pěti pracuje jako jako registrující gynekolog, má své pacientky. V úterý operuje a jinak dělá vše, co je potřeba. Pacientky ho berou, protože se pořád usmívá a je pozitivně naladěn. Naše oddělení má momentálně pět lékařů plus dva externí. Kromě lékařů z Ghany a Tanzánie je zde i doktor ze Slovenska. Kdyby jich nebylo, asi bych nebyl schopen vůbec postavit služby a zajistit chod ambulance,“ dodává primář GPO Masarykovy nemocnice.

Tomáš Bednařík