Jan Pilík vyhrává bratislavské finále a získává poukaz na dvě letenky do New Yorku.

Máchův Brooklyn vyhrál Elgroth z Plzně, což je Jan Pilík z Rakovníka

Za nejlepší „rapcitaci“ brutálních textů poletí do New Yorku

Že je jedenatřicetiletý Jan Pilík mistrem Československa v „rapcitaci“, jsme se dozvěděli od členů DS Tyl Rakovník. Jeho maminka Hanka nám pak poskytla i telefonní spojení a mezi svátky jsme se mohli s Elgrothem sejít. I když žije v Plzni, vyučoval zrovna angličtinu v Rakoně, a tak neměl problém přejít přes silnici do redakce Raportu.

Kde jste se vzal mezi rapery? Tipnul bych vás spíše na metalistu.

Redbull Hviezdoslavův – Máchův Brooklyn se jako československá soutěž v recitaci hiphopových textů uskutečnil podruhé. Já jsem se o tom dozvěděl úplně náhodou, když mě kamarád žádal, abych pomohl s propagací akce. Měl jsem v tom termínu, kdy se konalo soutěžní kolo v Plzni, zrovna volno, a tak jsem tam zašel vlastně z recese. Jako že si z toho udělám legraci. Myslel jsem si, že mě za tu metalovou image vypískají, ale byla tam velmi příjemná atmosféra i tolerantní publikum a nakonec jsem uspěl.

Měl jste s rapováním nějaké zkušenosti?

Vůbec ne, což jsem tam byl asi jediný. Většina z 16 účastníků byla z řad hip hoperů nebo lidí, kteří s touto muzikou mají nějaké zkušenosti. Já, co se poslechu hudby týká, poslouchám spíše rock, metal a elektronickou muziku.

Jan Pilík

Nějaké zkušenosti s mikrofonem nebo pódiovým vystupováním ale máte, nebo ne?

Měl jsem během svého života dvě kapely, funguju taky jako drum and bassový DJ, skládám elektronickou muziku, takže s podiem se znám. V Plzni jsem měl trochu výhodu, protože umím pracovat s mikrofonem, což tam všichni neuměli.

Jak vlastní soutěž vypadá?

Člověk už do přihlášky napíše čtyři hip hopové texty, které chce ztvárnit. Jedním z pravidel bylo nerapovat. Jen poeticky ztvárnit nějaký brutální text. Já si navíc ke každému připravil i kostým. Každé kolo trvalo jen minutu. Vybral jsem si jeden text od Řezníka, který je známý svým sporem s Českým slavíkem. A jeho texty si neberou moc servítky. Jeho styl se jmenuje hororcore. Vybral jsem text Holka v mým sklepě, což je o tom, jak chlap měl rád holku na střední škole, a když ho nechtěla, tak ji zavřel do sklepa. A pak tam s ní dělal různý strašný věci. Další text Cirkus mrtvých jsem měl ze společného projektu Řezníka, Vanessy a Master‘s Hammer, který se jmenuje Mortal Cabinet. Ten jsem ztvárnil v šaškovské čepici se sekerou v ruce. Další text byl proti pouliční charitě. A čtvrtý text byl opět horový, který jsem přednesl jako malé dítě, které touží po tom pitvat člověka. Porotě se líbilo, že jsem dal každému textu nějaký nadhled nebo nový pohled. Díky tomu jsem prý i vyhrál, že jsem pochopil význam soutěže. Vzít text a udělat ho po svém. Já jsem jim zase říkal, že mám výhodu, že tu hudbu až tolik neznám.

Texty jste přednášeli zpaměti?

Nebylo to podmínkou. Ale na finále už jsem je zpaměti uměl. S výjimkou posledního kola, které bylo vyhlášeno nečekaně a já pátý text vůbec neměl. Ale Češi, kteří už byli vyřazeni, mi najednou přinesli ze zákulisí spoustu papírů, které nepoužili. Vybral jsem si z nich text od Vladimíra 518. Text, který se tam vyloženě hodil, se jmenoval Tady vládnu já.

Kdo byl v porotě?

Text Cirkus mrtvých přednesl Elgroth v šaškovské čepici se sekerou v ruce.

V základním kole v Plzni, které bylo na začátku listopadu, to byl Kato, frontman skupiny Prago Union. To je takový guru českého hip hopu. Dále James Cole, to je další český hip hoper s anglickým pseudonymem. Pak tam byl Jedi, což je významný člověk od Red Bullu. V československém finále v Bratislavě byl v porotě opět Kato a dva slovenští hip hopeři Strapo a Supa.

V jakém prostředí se soutěž odehrávala?

V Plzni v klubu Papírna, což je vyhlášená alternativní scéna. V Bratislavě to bylo na Dunaji vedle restaurace Německý veslařský klub. Tam si pořadatelé pronajali starý opuštěný dům, který celý předělali jako takovou hodně alternativní scénu. Sice tam měli jen mobilní záchody, ale jinak vytvořili ve třech patrech skvělé stylové prostředí. V přízemí stage, v prvním patře matrace a projekce pro ty, kteří se nevešli do přízemí, dekorace sprejerskými tagy, redbullácký bar s vyhlídkou na Dunaj, vypadalo to skvěle.

Měla recitace i nějakou hudební kulisu?

V Plzni byl jenom DJ, který pouštěl zvuky jako podkres. Ale ve finále v Bratislavě byl i flétnista s houslistkou, kteří přímo do recitace hráli různé pasáže z vážné hudby. Já řekl repliku, on zahrál na flétnu nějakou krátkou melodii. Na housle hrála Jana Věnečková, která je docela známá, a flétnista hraje s Prago Union. Takže mají s touto scénou spojení i hudební zkušenosti.

Elgroth byl pseudonym jen pro soutěž v rapcitaci?

Jméno používám jako autor elektronické hudby. Mám několik projektů a jeden z nich se jmenuje takhle.

Recitaci brutálních textů doprovází vážná hudba.

Co všechno bylo ve hře?

Tak hlavně, jak oni psali, nehynoucí sláva. Asi nikdo z nás do toho nešel kvůli cenám, spíš jsme si to chtěli užít. Ale hlavní cenou byly dvě letenky do New Yorku, což je fajn. Plus 40 cm vysoká kovová soška Máchy a Hviezdoslava v hiphopových čepicích. S takovým tím hiphopovým gestem, jak si dávají pěsti k sobě. Váží to asi 11 kg. V základním kole to byla tzv. Křídla na další semestr, což bude zřejmě Red Bull s nějakým alkoholem. Já se v tom moc nevyznám.

Co dál? Budete chtít na úspěch v soutěži nějak navázat?

Mám titul mistra Československa v rapcitaci. Tím pro mě soutěž skončila a čeká mě už jenom výlet do New Yorku.

A máte chuť i na další ročník?

Pokud bude, tak proč ne.

Když jsem na stránkách Red Bullu viděl vaše číslo, kdy recitujete hlasem batolete v plenkách o tom, že chcete řezat do lidí, nemohl jsem si nevšimnout komediálního nadání, které jste zřejmě podědil po matce. Chodíval jste s ní mezi Tyláky?

Máma hrála divadlo, než jsme se s bráchou narodili, pak to přerušila a nedávno se zase vrátila. V Saturninovi dělala nápovědu a pak se objevila v první větší roli v Šakalích létech, účinkovala i v Ostrově pokladů a v Bazárku. Já chodil do divadla s ní, pomáhal jsem na Popelce i Wintrovkách, měl jsem asi ambice stát se i členem DS, ale pak do vyšumělo. Ale chodím tam pořád rád. Měli jsme s bráchou i šermířskou skupinu, brácha začínal s Týřovickými, ale pak jsme si udělali samostatnou partu. I tam jsme trochu hráli. Takže nějaké ochotnické geny jsem asi podědil.

Pavel Sklenička