S Petrem Doležalem jsme rozmlouvali v novostrašecké kavárně Kavka.

Petr Doležal odjíždí studovat na univerzitu do Cambridge

Ze Strašecí do Bradavic

Studium na prestižních univerzitách světa Oxford, Cambridge, Harvard... vnímáme s úctou. Pro našince má příchuť nedostupnosti. Čerstvý absolvent rakovnického gymnázia Petr Doležal je příkladem toho, že tyhle školy nejsou jen pro vyvolené. Stačí mít odhodlání a jít vytrvale za svým cílem.

Od narození žije v Novém Strašecí a jak sám říká, je typem člověka, který se do všeho hned vrhne. Navštěvoval umělecké obory na místní ZUŠ, hrál na klavír, věnoval se skautingu... Po vzoru staršího bratra vystudoval osmileté gymnázium v Rakovníku.

Kdy u vás uzrála myšlenka, že chcete studovat univerzitu v Cambridge?

Já jsem měl už odmalička velké ambice. Chtěl jsem být spíš kosmonautem než popelářem. Časem jsem ale zjišťoval, že svět funguje trošku jinak a spoustu ambic jsem musel zahodit. Když jsme na střední škole vyplňovali dotazníky, kde chceme pokračovat, tak jsem si z toho dělal legraci a psal jsem všechny prestižní university.

Kdy jste to začal brát vážně?

Vždycky mě bavila fyzika a na gymnáziu jsem se účastnil fyzikálních olympiád. Jako úspěšný řešitel krajského kola jsem se na začátku třetího ročníku dostal na soustředění, kde nám přednášeli dva studenti z Cambridge. Ti nám vyprávěli, jak na takové škole vypadá studium, i že dostat se sem není tak nemožné. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit.

Jak reagovali vaši rodiče?

Nejdřív to byl takový nápad ve skrytu duše. Rodičům jsem to řekl až na konci třeťáku, když jsme začali vyplňovat přihlášky na VŠ. Moje máma je lékařka a táta přednáší na Matfyz, takže to přijali celkem pozitivně.

Jak vůbec přijetí na takovou univerzitu probíhá?

V Anglii existuje centralizovaný systém, kdy vyplníte jednu přihlášku a pošlete ji na pět škol. To je stejné pro Angličany i pro celý svět. Díky našemu členství v Evropské unii mám stejné podmínky jako každý Angličan (včetně výše školného) a odpadají mi různé vízové povinnosti. Kdo není z EU, platí čtyřikrát větší školné než já.

Co jste vyplnil do přihlášky?

Součástí přihlášky je osobní esej (personal statemant), kde máte popsat, proč jste si vybral tenhle obor, co vás na něm zajímá a čeho byste v něm chtěl dosáhnout. Na méně prestižní univerzity, kterých jsou v Anglii stovky, se člověk dostane už na základě této výpovědi. Z ní by měl vyplývat váš zájem o obor. Co jsem slyšel, často se tu i přehání.

Také jste si trošku zapřeháněl?

Snažil jsem se to napsat popravdě. V přihlášce je i vyjádření třídního učitele (Helena Byrtusová) a z jakých předmětů budete dělat maturitní zkoušku. Přihlášku jsem si podával už loni v září, protože součásti přijetí na prestižní univerzitu je i přijímací pohovor.

Takže kdyby vás nevzali na Cambridge, mohl jste studovat na jiné škole?

Obvykle se do přihlášky dává jedna prestižní univerzita, jedna středně těžká a lehčí škola. U Cambridge si musíte vybrat nejen obor, ale i na jakou kolej se hlásíte.

Je tu jednatřicet kolejí. Jakou jste zvolil vy?

Je to tu trochu jako v Harry Potterovi. Studenti tu žijí a spoustu předmětů mají jen na své koleji a pak chodí na společné přednášky na univerzitu. Já jsem si vybral Trinity College, která je jednou z nejstarších.

Na co je hlavně zaměřená?

Vychází to zřejmě z historie, ale Oxford i Cambridge mají na každé koleji v podstatě všechny předměty. Pro nás, Čechy, je trošku problém se v tom vyznat. Jedna kolej má třeba pověst spíše levicového zaměření, druhá pravicového. Hodně záleží i na lidech, kteří zde učí. Trinity College je prý nejlepší na matematiku. Já tu budu studovat fyziku, ale to spolu souvisí. Na Trinity se hlásí i hodně Čechů.

Dá se říci, že na fyziku máte geny po otci?

Snad ano. Hodně času jsem jí věnoval i v mimoškolní činnosti. Otec se víc než učení věnuje vědecké práci. Pracuje i v CERNU (urychlovač jaderných částic ve Francii), kam jsem měl možnost se podívat.

Vzpomněl jste Harryho Pottera. Opravdu to tam na koleji vypadá jako v Bradavicích?

Říká se, že žádná kolej tam není nejlepší. Že každý považuje za nejlepší tu svojí. Všechny se v něčem liší. Jedna je modernější, další dbá více na tradice. Trinity je majestátní kolej přímo v centru. Je nejstarší a nejbohatší. Říká se, že když chcete přejít z Oxfordu do Cambridge, tak nemusíte vůbec sestoupit z jejich pozemků. Během přijímacích pohovorů jsem navštívil jejich jídelnu umístěnou v kapli. Ihned jsem si vybavil Bradavice. (smích)

Takže na pohovor jste musel do Cambridge?

Na rozdíl od jiných universit je tu pohovor povinný. Jeden starší profesor si ověřoval, co jsem napsal do osobní eseje. Testoval moje osobní názory, docela jsme se přitom i hádali, a dával mi doplňující příklady.

V Cambridge jsem dopředu věděl, že tu budeme mít test. Poslali mi vzorové příklady. Je to zvláštní test, kdy vám dají 12 příkladů a máte na ně hodinu. Jsou natolik těžké, že stihnete spočítat maximálně tři. Takže si z nich musíte vybrat a vypočítat, co zvládnete. S testem jsem pak šel do jiné budovy. Tady mě zkoušeli dva fyzici, asi kvůli nezaujatosti. Chtěli vědět, co jsem napsal do testu, a pak jsem ještě počítal příklad, který jsem nestačil udělat. Zajímal je můj způsob přemýšlení, přístup i odhad.

O vašem přijetí pak rozhodují kolektivně.

Kolik vás bylo úspěšných?

Na Cambridge je polovina zahraničních studentů. Později jsem zjistil, že v oboru fyzika šlo na Trinity College k pohovoru 150 lidí a dostalo se jich třicet, což je pětina.

Cambridge má pověst těžké univerzity, kam je těžké se i dostat, i když oni se snaží posledních deset let tohle povědomí změnit. Je to veřejná, státem placená škola. Před dvaceti lety to byla snobská škola, kam hodně chodili žáci z prestižních soukromých středních škol. Na dnech otevřených dveří se škola snaží prezentovat jako přátelská škola, která není jen pro vyvolené, jako ty Bradavice.

Existuje na Cambridge nějaký přísný režim?

V žádném případě. Člověk tu je svobodný. Jistý rozdíl od našich univerzit tu je. Kromě toho, že chodíte na přednášky a cvičení, dostanete vlastního lektora. Většinou je to nějaký magistr nebo doktorand a ten se vám denně čtyři hodiny věnuje. Je to váš osobní poradce. On vidí, jak vám studium jde, doporučí vám nějakou práci, poradí, nasměruje. Většinou jeden takový lektor připadne na dva studenty.

To v Čechách vůbec neznáme...

Lektora vám přidělí kolej. Díky tomu je Cambridge i Oxford skokově před ostatními univerzitami. Poměrem počtu studentů k počtu pedagogů se chlubí i řada univerzit v Americe. Často se jedná o přední vědce, kteří vás potom učí.

Tušíte, jaké budete mít předměty?

Studium je tam buď tří (bakalářské) nebo čtyřleté (magisterské) a o délce se může člověk rozhodnout v jeho průběhu. První rok budu studovat obor přírodní vědy, takže budu hozen do stejného kotle s biology a chemiky. V prvním ročníku je určitě povinná matematika. Já si pak k tomu vyberu fyziku, a když nebudu chtít ty biologie a chemie, tak mám na výběr počítače, nebo zajímavý obor zemní vědy (earth science), jehož součástí je geologie, atmosféra, klimatologie. Je tu i obor materiály a technologie povrchů.

Na našich VŠ bývá první semestr sítem. Projdou jím jen silní jedinci. Platí to i o Cambridge?

Počítám s tím, že to bude tvrdé. Navíc tady je systém tzv. trimestrů. Škola začíná v říjnu a první trimestr má jen dva měsíce. Takže v prosinci pojedu domů, vracím se v lednu. Pak jsem zase doma v březnu a v dubnu se vracím na kolej.

Takže ten měsíc máte vždycky na přípravu ke zkouškám?

Co jsem slyšel, tak ani ne. Tam se učíte od pondělí do soboty. Takže jen neděli má člověk volnou. Během ní chodíte na ‚socie­ties‘, veslovat, debatovat do spolků. Cambridge má spoustu spolků: debatní, historický, umělecký, pěvecký sbor...

Kam se vrtnete vy?

Je tam česká a československá společnost, skautská společnost... Zkrátka od kaž­dého něco. Určitě si na místě něco vyberu.

Hlásil se podle vás někdo z regionu na University of Cambridge Trinity College?

Setkal jsem se tam už se čtyřmi lidmi z Česka, které jsem znal z fyzikálních olympiád. S jedním Slovákem jsem jezdil na soustředění a ten se také dostal přímo na Trinity College. Z našeho okolí nikoho neznám. Teď se hodně zvedá úroveň angličtiny, která je tam nezbytná. Možná se díky tomu zvýší i počet zájemců o tuto školu.

Takže vaše angličtina je perfektní?

Snad ano. Jinak bych neměl odvahu se tam hlásit a oni by to ihned poznali.

Kdo z rakovnického gymnázia vám hlavně pomohl s jazykem?

Pan učitel Waldhauser ve mě probudil zájem o anglickou literaturu. Najednou se naučíte rozpoznávat krásu toho jazyka, kterou překladem ztrácí. Hodně mi pomohl i učitel Nick Cusack. Je rodilý mluvčí. Díky němu jsem dostal angličtinu pod kůži. Výhodou je, že neumí česky a nemáte šanci se s ním jinak bavit. Chytnete od něj i přízvuk.

Já už ho trošku slyším i ve vaší rodné češtině?

No, vidíte. A co teprve za čtyři roky.

Sláva Vaic