Miloslav Blecha

Pokud vydrží v MOA ještě rok, bude nejdéle působícím učitelem v historii školy

Miloslav Blecha: „Mezi studenty nestačíte zestárnout“

Se jmenováním nové ředitelky Masarykovy obchodní akademie v Rakovníku končí v této funkci dlouholetý ředitel Miloslav Blecha (*1950 v Plzni), který stál v čele této školy 17 let. Dobrý důvod k bilančnímu rozhovoru.

Jaký jste byl žák?

Já si myslím, že dobrý, míval jsem samé jedničky. Chodil jsem do ZŠ v Kož­lanech, pak na SVVŠ v Plasích (1965–1968). Tam už jsem samé jedničky neměl, ale učil jsem se docela dobře. V letech 1968 až 1973 jsem studoval Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze, obor tělesná výchova – matematika. Byl to učitelský směr. Tělocvik jsme studovali na této fakultě a matematiku na fakultě matematicko-fyzikální. To byla poměrně složitá záležitost. Začínalo nás jedenáct a skončili jsme tři.

K matematice jste tíhl už na základní škole?

Ani ne. Měl jsem vynikajícího učitele matematiky na SVVŠ. Původně jsem chtěl studovat tělocvik a chemii. Matematiku jsem si vzal jako další vhodný předmět, protože kombinace TV-chemie tehdy nebyla otevřena. Dnes jsem tomu rád.

Dělal jste v mládí aktivně nějaké sporty?

Ano, od mládí jsem hrál v Kožlanech fotbal, a to mě drží dodnes. Jinak jsem provozoval všechny možné sporty, které se daly dělat na vsi – hokej, lyžování, jezdili jsme na kole atd. Ale abych v něčem vynikal a byl jsem vrcholovým sportovcem, tak to ne.

Jak jste se dostal do Rakovníka?

Při maturitních zkouškách.

Když jsem chodil do Prahy na VŠ, poznal jsem se s dívkou – svojí budoucí ženou, a ta byla z Rakovnicka. To mě přimělo k tomu, abych si zde sháněl zaměstnání. V roce 1973 jsem našel místo na tehdejší Střední ekonomické škole. Přijímal mě pan ředitel Chudoba. Celý život jsem působil v jedné škole. Je to moje první a poslední zaměstnání.

Takže už jste tady pěknou řádku let…

Je to 42 let, co jsem zde, 13 let jako učitel, z toho jsem byl ale rok na vojně, pak od roku 1986 dvanáct let jako zástupce ředitele, a v roce 1998 jsem se stal ředitelem. Toho jsem dělal 17 let. Vystřídal jsem inženýra Biňovce. Do školy jsem nastupoval jako 164. učitel. Měl jsem tady celkem 94 spoluvyučujících, a od roku 1998, kdy jsem začal dělat ředitele, působilo na škole 50 učitelů. Pedagogický sbor je tady poměrně stabilizovaný. Celkem školou prošlo od roku 1973 asi 3 tisíce žáků. Když jsem byl ředitelem, přijal jsem na školu ke studiu 1267 žáků.

Vzpomínáte na své pedagogické začátky?

Když jsem přišel, byl jsem tady nejmladší. Učili tu staří legendární bardové, jako byli pánové Čadek, Kohutič, Bařtipán a další. Tehdy jsem učil částečně i na gymnáziu tělocvik a brannou výchovu. Učil jsem i v TOSu. Později už jsem učil jen tady, hlavně tělocvik a matematiku. V té době jsem tady byl v podstatě jediný matematik. Druhý – Václav Hadrbolec přišel později, až v roce 1982.

Je velký rozdíl být řadovým učitelem a ředitelem?

Je to velký rozdíl. Řadový kantor vidí problematiku svým pohledem, vidí jen svoje zájmy a práva, kdežto ředitel to musí vidět v celku a musí dát všechny individuální zájmy dohromady. A to je dost těžké. Navíc, ředitel je v podstatě úředník a manažer. Musím říct, že kolikrát jsem se do třídy mezi žáky těšil, abych si odpočinul od té úřednické práce.

Nastala situace, kdy jste se ve funkci ředitele školy hodně zapotil?

Byla to třeba přístavba školy, kterou začal dělat Ing. Biňovec, protože zamýšlel, že tady bude vyšší odborná škola, která v regionu chybí. Když se ale přístavba v roce 1998 dokončovala, tak přestože jsme už měli schválené od ministerstva na VOŠ všechny dokumenty, vyšel stop stav a žádné VOŠ už se nepovolovaly. Mým prvním úkolem tedy bylo, aby se budova přístavby využila. Podařilo se mi navýšit kapacitu školy o ekonomické lyceum, tehdy nový směr. Byli jsme první v kraji, kdo lyceum otevřel. Je to pro celý region dobré, protože jeho absolventi se velmi dobře uplatňují.

Druhou věcí byly různé přístavby, které jsme dělali investičně. Třeba tělocvična, kuchyně atd. Úplně nejhorší bylo, že po roce 1989 vzniklo velké množství středních škol a nastal boj o žáka. Ředitel školy musí od té doby dělat mnohem víc marketing, informovat o činnosti školy, objíždět základní školy, psát do tisku a shánět žáky. To je velký úkol pro současné ředitele. Myslím, že se mi to docela dařilo, protože MOA má u veřejnosti dobrý zvuk a počty žáků jsou slušné, i když se ne vždy podaří naplnit všechny tři ročníky. Letos od září budeme otevírat jen dvě třídy – jednu obchodní akademie a jednu lycea.

S jednou z legend MOA, prof. Boženou Liškovou.

Co si myslíte o současném systému financování škol?

Systém je samozřejmě špatný, ale musíme se mu přizpůsobit. Ministerstvu se stále nedaří sladit počet míst na středních školách a počet žáků, kteří sem jdou. Zrušit školu, nebo nějaký obor, je politicky nepopulární. Současný stav znamená pokles úrovně středních škol. Vezme se v podstatě každý, kdo má aspoň trošku předpoklady ke studiu. Na druhou stranu je tu státní maturita, kdy je nutné děti připravit tak, aby maturitu obstojně udělaly. Myslím, že naší škole se to daří. Řešení vidím v tom, že se zmenší počet škol. Ale jak to udělat, na to zatím nikdo nepřišel.

V Rakovníku jste se také zapojil do regionální politiky. Jak jste se k ní dostal?

Byl jsem dvě volební období členem zastupitelstva města Rakovníka, od roku 2006 do roku 2014. Byl jsem osloven, zdali bych nekandidoval jako nestraník za ODS. Měl jsem tam i nějaké kolegiální vazby, takže jsem kandidoval a byl jsem zvolen.

Jak jste vnímal město Rakovník očima politika?

První volební období jsem byl předsedou kontrolního výboru a druhé členem tohoto výboru. Museli jsme řešit některé věci, třeba kolem TESCA, když se stavělo. Tehdy si hodně stěžovali místní obchodníci, ale nezjistili jsme, že by tam došlo k porušení nějakých předpisů. Pak jsme řešili spoustu věcí s panem Lippertem ohledně pozemků atd. Myslím si, že se tady za těch osm let udělalo spoustu práce – autobusové nádraží, Luženská ulice a mnoho dalších. Městu se dařilo získávat hodně peněz z dotačních titulů. Vznikaly samozřejmě konflikty s opozicí, ale to je asi normální. Také jsem byl oddávajícím, což mě hodně bavilo. Za těch osm let jsem oddal 113 párů.

Můžete říct, co budete dělat od nového školního roku?

Doufám, že bude 10. srpna vybrán nový ředitel (rozhovor byl dělán ještě před tímto datem – pozn. autora) a budu mu moci celou agendu ředitele školy předat. Rád bych ještě rok učil, protože učím matematiku ve vyšších ročnících a chtěl bych studenty připravit na státní maturitu a na přijímací zkoušky na vysokou školu. Jinak mám spoustu zájmů. Dům, okolo kterého je stále nějaká práce, mám sportovní zájmy, vnučku, o kterou je radost se starat, atd. Myslím, že nebudu trpět důchodcovskými pocity.

Takže, když se ohlédnete za svým působením, jste spokojený…

Po celou dobu své práce jsem se snažil, aby měla škola dobrý zvuk. Za pánů ředitelů Chudoby a Biňovce ho měla a myslím, že se mi ho podařilo udržet. Dařilo se nám v různých soutěžích a obstáli jsme v konkurenci mnohem větších škol. Myslím si, že když někdo něco chce dělat pořádně, tak to dokáže. Kantorská práce je hodně zajímavá v tom, že člověk nestihne zestárnout, protože má stále kolem sebe mladé lidi od 15 do 18 let a musí se jim mentálně přizpůsobovat. Hezké je i to, když studenti za vámi po letech přijdou a řeknou, že jste je něco naučil. To zahřeje u srdíčka.

A na úplný závěr ještě něco. Spolu s panem Čadkem jsem působil na škole nejdelší dobu – 42 let. Pokud na škole budu učit ještě rok, tak budu nejdéle působícím učitelem v historii MOA.

Tomáš Bednařík