Štěpánka Maryšková byla jednou z mála řezbářek, které nepracovaly na tématu.

XX. Křivořezání – láska, protivenství a dokonce i antické motivy

Nadčasový baby box či Trpěný vztah

Křivořezání slaví letos kulatiny – je mu již dvacet let. A zhruba polovinu této doby jezdím za řezbáři já. Obvykle si na tento „výlet“ vyhrazuji středu a mnozí ze stabilních účastníků si to i pamatují. Na Křivoklát se nefalšovaně těším. Je krásné potkat po roce staré známé a popovídat si s nimi. Na druhou stranu musím říct, že mi jednotlivé ročníky trochu splývají, i když mám pocit, že ten letošní si zapamatuji. Působil na mě jinak – spořádaněji. Poprvé také valná většina účastníků pracovala na jednom tématu – Filipína Welserová – i když to pro některé byl trochu oříšek.

Dvě části paravánu. Pracují na nich Jaroslav „Hynek“ Mácha (vlevo)…

K.OS a Bakchus

„Nějak jsem se do toho zamotal, pořád jsem neměl vymyšleno, co budu dělat, pustil jsem se tedy nakonec do části paravanu (bude jej tvořit několik reliéfů a bude umístěn v Královském sále),“ říká Kamil Ostrč z Domažlic, kterého si pamatuji pod jeho výtvarnickou zkratkou K.OS a také díky krásným dřevěným nohám, které s sebou už pěkných pár let vozí. Paraván by se podle něho měl nakonec skládat asi z deseti reliéfů.

Kamil pracuje na výjevu pijáckého rituálu, který prý byl na zámku Ambras. „Měli tam Bakchovu jeskyni a každý návštěvník musel tímto rituálem projít. Domácí věřili, že opilý člověk na sebe všechno prozradí, takže by poznali, kdyby někdo přijel s nekalými úmysly. Proto radši všechny opili a sebe asi taky. A já tu teď tvořím reliéf, jak je jeden člověk upoutaný na křesle a oni do něho lijí víno. Ale zatím se s tím spíše peru,“ pokračuje.

… a Tomáš Měsíček.

Filipína bylinkářka

To, že se Filipína zajímala o byliny, zaujalo hned několik řezbářů. S knihou jejích léčivých receptů ji zvěčnil například Milan Švagr z Konětop, který vábí návštěvníky ke svému místu především hrou na flétny, které sám vyrábí. „Mám je tu na ukázku, protože to je můj hlavní zájem. Jinak dělám řezby z lipového dřeva, byť ne tak často. Ale tady si řezbařinu užívám a protože tu jsem už čtvrtým rokem, zlepšil jsem se,“ směje se.

Filipína jako bylinkářka zaujala i část rodiny Samkovy. Robin – nejmladší účastník Křivořezání, vytváří poloreliéf a přímo ukázkově jej přibližuje: „V poloreliéfu jsem se našel, řeže se do pěticentimetrové fošny. Doma mám rozpracovanou řadu panovníků. Řežeme celá rodina, jen táta tu letos nevyřezává, protože se stal předákem a dělá inventuru.“ Jeho maminka Diana pracuje na knize bylin s reliéfem alpské protěže. „Vyrobila jsem do ní i ruční papír, do něhož jsem zalisovala usušené byliny,“ popisuje.

Zájem Filipíny o byliny se prolíná i do nápisu, který bude tvořit horní část paravánu. Tvoří jej jednoruký řezbář Stanislav Filip z Karviné. Neviděli jsme se několik let, protože jej trápily zdravotní problémy. Ale letos s sebou přivezl manželku i vnuka a především se chlubí patentem, který mu umožňuje přichytit berli na amputovanou ruku. Když žasnu, co jeho žena vykoumala, ona mě rychle vyvede z omylu: „Já to nevymyslela, mně se to v noci zdálo. Asi proto, že jsme to potřebovali.“

Diana Samková vytváří jakýsi herbář Filipíny Welserové.

Mimo mísu?

Jak jsem již uvedla, i letos se tu našlo několik jedinců, kteří nepracovali na tématu, byť jejich počet byl o dost nižší, než v uplynulých letech. Důvodem byla obvykle nutnost dokončit dílo započaté dříve. „Musím dodělat šaška, kterého jsem začal vloni, takže Filipína bude až v příštím roce,“ říká loutkář Pavel Burger z Kladna. Podobně je na tom i Štěpánka Maryšková z Jihlavy, která měla roční výpadek, neboť se jí narodila dcera. „Dokončuji, co jsem začala v roce 2013, takže pracuji na plastice Král a jeho paní, která ještě patří k tématu panovníků.“

Zdánlivě mimo téma je i Michal Světnička z Českých Budějovic, u něhož každoročně obdivuji nádherné mísy. Mísu se zřetelnou prasklinou má před sebou i letos a mě napadne jen primitivní myšlenka, že tvoří mísu pro Filipínu. Ale řezbář mě rychle přesvědčí o tom, že má podstatně vzletnější myšlení a současně, že téma se dá přizpůsobit a že jde jen o to, jak to člověk podá. „Mísu sešiju švestkou – odlišným dřevem. Udělám jednoduchého motýla a tím tu mísu jakoby zpevním. Jde mi o to, aby světlé dřevo habru rozbila tmavší švestka. Mísa se bude jmenovat Trpěný vztah (naráží na dlouhodobé problémy s uznáním sňatku Filipíny a Ferdinanda Tyrolského). Chtěl jsem původně dělat konkrétní věc k tématu, ale když jsem si to začal malovat, zjistil jsem, že by mě to nebavilo, tak jsem si řekl, že je lepší dělat to, co člověka baví a naroubovat to na téma.“

Klobouk, růže, pohár

Podobně jako Diana Samková pracuje na knize, pracují i další řezbáři na různých „drobnostech“. Zdeněk Liberda z Volar, který obvykle vyřezává hole, se letos pustil do růží. „K lásce ženy a muže prostě růže patří. Ještě musím dopracovat lístky, ale květy už mám v podstatě hotové a v příštím roce udělám vázu,“ říká.

Poblíž něho vytváří Jiří Jaroš ze Bzové klobouk pro Filipínu. „Teď se právě zabývám tvorbou kopyt na klobouky, tak se mi to i docela hodí. Na anatomii ani na portréty si netroufnu, takže tohle je pro mě zajímavá cesta, jak se utkat s tématem. Ještě nevím, jestli klobouk dozdobím skutečným brkem, anebo ho také vyřežu,“ uvažuje nahlas, zatímco mě zaujal kus dřeva s výrazně fialovým středem. „To je fialový šeřík, bílý takhle výrazné dřevo nemá,“ dozvídám se okamžitě.

Další artefakt tvoří jediný rakovnický zástupce Přemysl Bouška. Dostal za úkol udělat pohár na Bakchův přijímací rituál. „Je dámský, mělo by do něho přijít čtvrt litru vína,“ ukazuje poměrně mohutnou nádobu. „Ale pochopitelně se tam vejde víc. Ráno jsem jej ozlatil a teď musím čekat, až ta barva vytvrdne. Pak ho přebrousím a asi napustím lněným olejem,“ líčí další postup zatímco jeho syn pracuje na zlomeném srdci.

Další části paravanu

Obraz přibližující mládí Filipíny, kdy chodila do krámu svého strýce – kupce a učila se, tvoří Jaroslav „Hynek“ Mácha z Otína. „Mám radši trojrozměrné sochy, ale ta perspektivní zkratka reliéfu je pro mě určitou výzvou. Na první pohled se téma Filipína Welserová může zdát omezené, ale když se člověk do něho trochu ponoří, zjistí, že je široké. Je tam láska, protivenství a dokonce až antické motivy.“

Nadčasový baby box je pracovní název reliéfu, který tvoří Miloš Kohlíček z Prahy. Přibližuje v něm moment nalezení děcka před branou. (Vzhledem k tomu, že sňatek Filipíny a Ferdinanda nebyl dlouho uznán, nemohla mít Filipína oficiálně děti. Proto je komorná po narození odnesla před bránu a Filipína je přijala jako nalezence). Reliéf bude hluboký 3 cm, povrch bude mořený světlým ořechem a patinovaný, čímž se zdůrazní ta plasticita,“ přibližuje řezbář.

Dalším motivem reliéfu je příjezd Filipíny na zámek Ambras. „Nebyla tam dobře přijata, ale jako velká osobnost to zvládla,“ říká jeho autor Tomáš Měsíček ze Strážnice. „Není to můj první reliéf, takže se mi dělá dobře a navíc je to pěkná práce v příjemném kolektivu,“ uzavírá asi za mnohé řezbáře.

Lenka Pelcová