U Erbů se většinou zastaví starousedlíci, byť to není žádné nepsané pravidlo.

Od Skryj po Višňovou sází hospodští především na hotovky

Rozporuplný Rozvědčík – těšení i zklamání

Další část prázdninového putování po restauracích nás opět zavedla k Berounce. Oblast Skryje – Višňová jsem si vybrala proto, že v některých zdejších pohostinských zařízeních jsem v nedávné době požila jak pivo, tak i něco k snědku. Logické by asi bylo, kdybych se vydala ze Skryj do Višňové či opačně, ale vzhledem k tomu, že u Rozvědčíka jsem měla domluvený rozhovor, byla má cesta trochu chaotická Rozvědčík – Nezabudice – Skryje – Višňová.

Rozvědčík

Těsně před prázdninami jsem náhodou zavítala na oběd do asi nejvyhlášenější hospody na Berounce – k Rozvědčíkovi. Nabídka mě sice příliš neuchvátila, nicméně jsem si vybrala svíčkovou. Protože bych však na ni musela asi dvacet minut čekat, zvolila jsem nakonec plněné knedlíky. Žádný gurmánský zážitek jsem nečekala, tak jsem z jídla ani nebyla zklamaná. O to horší to bylo s prostředím. Působilo totiž jako by se o hospodu nikdo už pár let nestaral.

Když jsem ji navštívila minulý týden, nezměnilo se vůbec nic – nabídka jídel stejná a prostředí také. O tom, že se svými pocity nejsem sama, mě ujistil i jeden z mála návštěvníků, který tu zhruba v půl dvanácté byl. Právě dojídal utopence. „Je standardní, hospodský,“ přiblížil svůj pokrm, a když jsem se jej zeptala, jak na něho působí prostředí, odpověděl jednoznačně: „Vidíte sama, mohlo by být výrazně lepší. Občas se zastavím a mrzí mě, jak se tu utápí slavná historie. Vadí mi všudypřítomná špína. Vypadá to, jako by to nikomu nepatřilo. Přitom si myslím, že zlepšení v tomto případě není o obřích nákladech. Kdyby si člověk mohl dát talíř na čistý stůl, měl by z jídla jiný dojem,“ mluví mi z duše návštěvník z Velké Dobré, který nechtěl být jmenován.

Ivana Krausová v bistru U čápa stihne obsluhovat i povídat.

Svíčková a výpečky

Už tři roky má Rozvědčíka v pronájmu Jan Zelený z Prahy a ještě dva roky má před sebou. Jedna z členek poměrně početného personálu Markéta Sodomová z Prahy mi objasňuje neměnnost jídelního lístku: „V nabídce máme několik stálých jídel – ovocné knedlíky, svíčkovou, halušky s uzeným, výpečky. Jsou to jídla, která se nejrychleji vydávají. Cenové maximum je u nás 110 korun.“

Milovník chmelového moku si tu může vybrat z šesti piv včetně speciálu Merlin, což je černá třináctka. V nabídce jsou i dvě točené limonády. Nejvíce lidí tu bývá o víkendu a v klientele převládají vodáci. Přestože mě Markéta ujišťuje, že lidé jsou s Rozvědčíkem poměrně spokojení, po i proti proudu Berounky však bohužel slýchám něco úplně jiného. Obvykle se ti, co teprve míří k Rozvědčíkovi, těší, a ti, kteří už tam byli, jsou zklamaní.

Čučaland

Když jsem na tuto výpravu po hospůdkách a restauracích vyrážela, nejvíce jsem se těšila na nezabudickou hospůdku. Zatím jsem jen slyšela, jak dobře tam vaří, tak jsem se chtěla přesvědčit, zda je na tom něco pravdy. Tento plán mi však nevyšel. Když jsem se poslední červencovou středu k Čučalandu dostala, přečetla jsem si, že hospoda je v tento den otevřena až od tří. Takže jediná má osobní zkušenost s tímto nezabudickým fenoménem se odehrála zhruba v polovině června, kdy jsem byla ve Višňové na jakési dámské jízdě. A v sobotu po poměrně horkém dni jsme se vydaly na pivo do nezahospody. Hostinský se netvářil příliš přívětivě, když jsem si chtěla – neznalá poměrů – objednat pivo u výčepu, ani když jsem se jej vyptávala na možnost vzít si pivo na zpáteční cestu. Takže Nezabudice mám zatím spojené jen s rychlým malým pivem pod slunečníkem, kde byly neskutečně dotěrné mouchy.

Trilobit Skryje nabízí prosvětlený lokál a především domácí kuchyni. Novinkou je chříčské pivo.

Skryje Trilobit

Po nezabudickém neúspěchu jsem se už poměrně hladová vypravila do Skryj. Tam poutník narazí na Hospůdku u Grillů a penzion Trilobit. Prvně jmenovaná mě trochu odradila poměrně zaplněnou předzahrádkou, tak jsem se vydala do klidnějšího penzionu. Překvapilo mě, jak se z poměrně tmavého lokálu (byla jsem tu před několika lety) stal prosvětlený prostor.

Z nabídky, kde byly dvě polévky za 25 korun, pečená krkovice se špenátem a houskovým knedlíkem za 95, rajská s těstovinami za 85, šunkafleky, halušky či kuřecí řízek jsem si dala květákovou polévku s tím, že druhé jídlo si vyberu, až dojím. Horká, hutná polévka mě však natolik zasytila, že na druhý chod už nedošlo. Ale podle zkušenosti svého muže vím, že si tu podobně pochutnal na haluškách. Jejich jedinou chybou prý bylo, že nebyly moc teplé. Ale oba jsme po osobní zkušenosti naprosto uvěřili tvrzení z poutače, že se zde vaří domácí kuchyně.

Majitel penzionu Petr Helebrant mi mimo jiné prozradil, že v kempu u řeky se nevaří, takže lidé prý nejsou líní vyjít do Skryj. „V jídelníčku jsme vynechali hranolky a podobnou ‚zdravou‘ stravu. Bohužel právě toto chybí mnohým rodinám s dětmi. Ale pak zase přijdou vodáci, kteří oceňují, že máme hotovky.“ Zní mi až neuvěřitelně, že na katastru Skryj je osm výčepů. Nicméně Trilobit nabízí pivo z Chříče, Krušovice a Svijany.

Hospůdka u Grillů

Posilněna polévkou jsem zašla i ke Grillům. V předzahrádce jsem zastihla poměrně početnou, dojídající skupinku turistů. „Jsme tu už po sedmé, jezdíme sem několik let po sobě. Vždy je to tu báječné. Jídlo nás nezklamalo ani letos. Dali jsme si směsici od ptáčka, přes výpečky, meruňkové knedlíky, segedin a na všem jsme si pochutnali. Spokojeni jsme byli i s desítkou Gambrinus. Nenašli jsme tu žádnou chybu, byť se sebevíc snažíme,“ směje se mluvčí skupinky Jaroslav Prokop z Ostravy.

Přes poledne jsou podle spolumajitelky hospůdky Gabriely Grillové v nabídce hotová jídla a poté minutky z kuřecího a vepřového, ale i jídla bezmasá. „Uvaříme i jídla bezlepková, stačí říct. Každý den sem chodí lidé s úplně jinými chutěmi. Jeden den tomu říkám cukrárna, protože každý chce palačinky, další den zase jdou hotovky. Když je máme, chtěl by každý hranolky. Večer sem chodí vyhladovělí vodáci, kteří chtějí pořádný kus masa, a čundráci se nás většinou ptají, jestli nám náhodou nezbyl guláš.“ Hotovku si tu dáte většinou do devadesáti korun a minutky jsou za 110 – 115 Kč.

Višňová

Poslední etapou je Višňová, která je pro mě jakousi změtí kempů, stánků, restaurací a bister. První, které míjím, je bistro U čápa, ale současně s ním si všímám i směrovky Restaurace u Hájka. Bistro mě svou nabídkou rozhodně k jídlu nenaláká. „Nabízíme klasiku, smažený sýr, párky na tácek i do rohlíku, polévky (pórková, držková). Máme cibulové kroužky, klobásy. K pití je tu malinovka, rozlévané limonády, kola, džus a krušovické pivo,“ říká mi Ivana Krausová mezi vydáváním párků a mícháním polévky a já už pomalu mířím do restaurace k Petru Hájkovi.

Vzhledem k tomu, že hlad ještě stále nemám, dám si jen presso a naslouchám majiteli kempu a restaurace: „Děláme tu snídaně, obědy, večeře v celém sortimentu. V poledne jsou spíše hotovky v cenové relaci od 69 do 89 korun. Jsme samoobsluha, takže lidé se u nás nají rychle. Restauraci využívají ti, kteří jsou ve Višňové na dovolené, i vodáci. Ti si s chutí dají i pečená kolena a žebra, ale to je spíše víkendová záležitost.“

Když mi vypočítává, jaká tu má piva, nedá mi, abych si trochu nerýpla, neboť v souvislosti s „dámskou jízdou“ jsem u něho požila dost nedobrou Plzeň. „To se divím, pivo zavážíme každý týden a moc dlouho nám tu nevydrží. Ale je možné, že Plzeň, která je trochu dražší, byla déle v trubkách anebo to byl konec sudu. Mrzí mě to, protože většinou nám tu lidé pivo chválí.“

Chválu nejen na pivo ostatně pěje i nedaleko sedící dvojice: „Jsme v kempu Višňová 2, ale na jídlo chodíme sem. Líbí se nám, že se tu najíme rychle a dobře. Ve dvojce nevaří, tam jen ohřívají hotová jídla z krabiček,“ přibližují Vojtěch Balog a Věra Vorlíčková z Kladna.

Má poslední zastávka patří hospodě u Erbů, která je tak stará, jako jsou zdejší původní chataři a její majitel ji drží tak trochu z nostalgie a trochu i pro zábavu. „Praví vodáci jsou staří jako já a ti už dnes nejsou. Sjížděče k nim nepočítám, ale zastavují tu. Teď je jich málo, protože je málo vody. Sem chodí především starousedlíci a my tu fungujeme jen o prázdniny,“ říká Josef Erba, byť se se mnou zpočátku ani nechtěl bavit.

Lenka Pelcová