Při závěrečných zkouškách učni třetího ročníku oboru zedník Martin Melichar a Karel Vosička s učitelem odborného předmětu Emilem Hanychem. Karel Vosička navíc ve svém oboru získal v letošním roce i titul mistr republiky.

Učňové z Jirkova postavili pro Pinii halu o ploše 840 metrů

Celý školní rok na stavbě

Skoro na konci Lubné, v sousedství fotbalového hřiště, sídlí firma Pinie. Zabývá se výrobou ručního nářadí a provozuje také Dřevoobchod. Od září však můžeme v areálu sledovat i stavební ruch. Za plotem vzniká obrovská skladová hala o ploše 840 m2. Překvapilo nás, že dílo staví v podstatě na klíč učňové Integrované střední školy na Jirkově. Zastihli jsme je zde přímo v den závěrečných zkoušek a mohli sledovat, jak rozsáhlý objekt pod jejich rukama dostává nový kabát.

Jen ve třinácti lidech

Stavba, která se svou velikostí blíží novému nákupnímu centru na autobusovém nádraží v Rakovníku, postavilo od září 13 mladíků pod vedením mistra Emila Hanycha. Jak ke spolupráci došlo, vysvětluje majitel Pinie Marcel Pegler. „Nejprve jsme spolupracovali s truhláři, kteří ke mně chodili na praxi. Byl jsem v kontaktu s ředitelem a zástupcem ředitele školy ohledně praxí, a tak jsem je oslovil, zda by mi nepomohli i s touto stavbou. A zrovna se hodilo, že měli volné kapacity,“ popisuje Marcel Pergler.

„Začínali jsme na hrubé stavbě. Kluci začistili základy, pak přišlo ztracené bednění, které je pod úrovní terénu, a nakonec vyzdili i hrubou stavbu. A jelikož to šlo dobře, tak jsme to dotáhli do konce školního roku až do stávajícího stavu,“ doplňuje učitel odborného předmětu. „Kluci nedělali vlastně jen lité podlahy, na které jsem si sjednal odbornou firmu. Ale jinak, jak to tu vidíte, je to jejich dílo. Dělali i přípravu věnců a sedel pro lepené vazníky a v poslední fázi i finální úpravu povrchů stěn. Stavělo se převážně z přesných tvárnic, na které přišla perlinka a štuk. Zdili ale i z normálních cihel, které omítali, a musím říct, že všechno probíhalo bez problémů,“ chválí šéf Pinie.

„Kluci si vlastně prošli průřezem celé stavby. Od začátku do konce. Dělali i svislé izolace, tudíž tu měli poměrně dost široký průřez tématy. Takže by mohli být dobře připraveni na budoucí povolání,“ uzavírá mistr.

Na stavbě se podílelo celkem 13 učňů z 2. a 3. ročníků. Na stavbě strávili vlastně celý školní rok. Od září do května. „Chodíme každý týden, pracujeme šest hodin denně. A dnes máme závěrečné zkoušky. Je to i trochu vidět na tempu, které je o něco vyšší než obvykle,“ směje se mistr. „A je také vidět rozdíl mezi 2. a 3. ročníkem. Třeťáci už jsou prostě řemeslníci. I pohyby na lešení už mají daleko jistější, než jejich mladší kolegové,“ hodnotí Marcel Pergler. „Líbí se mi, že se jako investor mohu spolehnout, že se všechno dělá tak, jak by se mělo. Kdo jiný by měl plnit zcela přesně technologické postupy, když ne odborné učiliště? Když se řekne, že se bude dávat dvakrát lepidlo, tak to tak musí být. A je otázkou, jestli bych takovou jistotu měl u jiné firmy,“ míní investor.

Zájem o učňovskou práci

O práci učiliště je velký zájem. „Bohužel, často musíme odříkávat. S panem Perglerem jsme se domluvili i na další spolupráci. Příští školní rok bychom tu provedli zateplovací systém. Další zájemce jsem musel odmítnout.“

A jak probíhají vlastní závěrečné zkoušky? „Přijede hodnotící komise, kterou tvoří učitelé odborných předmětů Hana Frančová a Jan Rojík a třídní učitel Robert Kupka. Přijedou se podívat, jak kluci dělají a zítra budou hodnotit výsledky vlastní práce. Najeli jsme na jednotné závěrečné zkoušky. Témata jsou určená a ředitel vybere ta, která se budou posuzovat. A boduje se, podobně jako u maturity. Učni mohou získat maximálně 98 bodů při pěti kritériích na toto téma. Kluci, srovnejte to, a ať to má přesah,“ volá mistr mezi řečí na učně, kteří právě natahují perlinku. „Zedničina se vyvíjí. Zásluhou moderních technologií začíná odpadat dřina s maltou. Nahazovat takhle velkou plochu by dalo zabrat,“ říká Emil Hanych.

Stavěli i medárnu a vlastní školu

Je běžné, aby si škola troufla na tak rozsáhlou zakázku? „Takový rozsah prací není úplně běžný. I když si vzpomínám, že můj předchůdce Ruda Prask stavěl tzv. medárnu na Zátiší pro pana Haladu. To byla taky velká akce, na které strávili pět let. Je to ale tím, kolik máte učňů. Pokud máte aspoň osm šikovných kluků, tak s nimi už kus práce uděláte. Když vám zůstanou čtyři, je to slabší.“

A jak to vypadá se zájmem o učební obor na další rok? „Děti se zase hlásí, ale kolik jich bude, to bude jisté až v září. Teď 17. června jsme měli sraz budoucích prváků. Musíme jim říct, čím se mají vybavit a další organizační věci. A pak se uvití, kdo vlastně v září skutečně nastoupí. Ale o obor zedník zájem je. Teď jsme měli osm třeťáků, čtyři z nich jdou studovat dál. Zbývající mají všichni práci. A můžou si vybírat. Firmy nám volají, dokonce i z Kladna, a stěžují si, že nejsou lidi. A také se shodují, že už nechtějí najímat zahraniční dělníky. Ta doba, kdy to takto firmy řešily, už je pryč. Zájem je o českého řemeslníka. Řemeslo bude mít za chvíli zase zlaté dno, navíc šikovných lidí ve všech oborech je stále málo. Když jsem se já učil, bylo nás v ročníku 60,“ uzavírá mistr a dodává, že i on se učil na velké stavební zakázce: „Stavěli jsme budovu naší školy.“

Marcel Pergler ještě v závěru zkoušek děkuje učňům za perfektně odvedenou práci a má pro ně překvapení. Třeťáci dostávají obálky s finanční odměnou a pro druháky, se kterými se uvidí na stavbě ještě příští školní rok, firemní montérky. „Spolupráce se školou nám funguje na všech frontách. Kromě zedníků a truhlářů nám pomáhají i děvčata a kluci z oboru kuchař-číšník. Když máme dny otevřených dveří nebo i jiné akce, chodí nám pomáhat s obsluhou. Když potřebují zednické nebo truhlářské nářadí, tak si ho u mě prostě nafasují. Za práci škole platím podle odvedené práce a smlouvy o dílo, ale snažím se jim pomoci i materiálně,“ uzavírá Marcel Pergler.

Pavel Sklenička