Šárka Vondrová, ředitelka Svazkové školy Bez hranic.

Do samostatné školy a školky šly z rozpočtu Řevničova dva miliony, do svazkové jen 100 tisíc

Svazková škola přinesla obrovské úspory

Nižší náklady za energie, telefony, vedení účetnictví, minimálně zatížené obecní rozpočty, šance na vyšší dotace, lepší projekty a aprobované pedagogy... Přitom bez propouštění nebo snižování mezd. To vše přinesla Svazková škola Bez hranic Řevničovu, Mšeci, Tuřanům a Srbči. Navíc jsou úspory nákladů opravdu výrazné. Argumenty, které by většinu obcí lehce přesvědčily, však u nového řevničovského zastupitelstva nezafungovaly. Sloučení čtyř mateřinek a tří základních škol je řečí čísel jednoznačně přínosné a smysluplné, přesto Řevničov ze Svazkové školy Bez hranic, která vznikla 1. ledna 2014, koncem tohoto roku vystoupí. Odsouhlasilo to šest zastupitelů z jedenácti. „Bohužel hlavním argumentem, který mají, je to, že je Řevničov silnou školou, která slučování nepotřebovala. Nepřísluší mi hodnotit vzájemné vztahy mezi školou a obcí, ale je pro mě velkým zklamáním, že dobré výsledky, které jsou za námi vidět, zastupitele vlastně vůbec nezajímaly,“ říká ředitelka Svazkové školy Bez hranic Šárka Vondrová.

Když jste začali o svazkové škole uvažovat, oslovili jste Řevničov z důvodu, že jste ho potřebovali?

S nabídkou jsme oslovili všechny obce v blízkém okolí. Řekli jsme si, že chceme udělat svazkovou školu a podle toho, které obce nápad zaujme, s těmi do toho půjdeme. Náš záměr nestál a nepadal s Řevničovem. Po nepříjemném jednání, které tam tehdy proběhlo s učiteli a veřejností, jsem ani nečekala, že se obec rozhodne přidat, a přiznám se, že jsem měla obavy, jestli nebude vstup Řevničova danajský dar. Nakonec minulé zastupitelstvo rozhodlo, že obec vstoupí. Zastupitelé si celou věc osahali i v terénu, navštívili dvě existující svazkové školy a absolvovali kolem toho poměrně dost schůzek, smysl celého záměru je oslovil. Zároveň se, a to je z mého pohledu hodně důležité, zachovali velmi seriózně vůči škole v tom, že dali jako podmínku, že po vzniku svazkové školy nepřijde nikdo o práci a nebudou se snižovat platy.

A tyto podmínky jste splnili?

Naprosto beze zbytku. Sice tehdy odešli ze školy dva zaměstnanci, ale ti odešli z vlastního rozhodnutí, nebyl žádný tlak na to, aby odcházeli. Navíc byla obec vůči škole natolik seriózní, že na sebe převzala i finanční závazky a doplatila prostředky, které na účtu chyběly. Všechny školy jsme to vzaly jako dobrou příležitost vyčistit účetnictví a začít s čistým štítem.

Byly přípravy svazkové školy náročné?

Velmi náročné. Jednání s krajem a ministerstvem nebylo vůbec jednoduché. Je to model školy, který ve Středočeském kraji neexistuje a v celé republice jsou jen dvě další. Samozřejmě to znamenalo velké úsilí, nasazení a investici. Měli jsme ale štěstí, že předchozí ministr školství Štys byl zastáncem svazkových škol a chápal jejich myšlenku. Proto se nám podařilo získat dotační prostředky na to, abychom ji rozjeli. Výstupem projektu nebylo přímo založení svazkové školy, ale metodický materiál, který měl sloužit ostatním zájemcům. Převodový můstek, kdy se transformuje právní forma z příspěvkové organizace na školskou právnickou osobu, je poměrně náročná účetní záležitost. Metodiku jsme zpracovali a mrzí nás, že ji ministerstvo dosud nevydalo. Přitom zájem od obcí a škol je. Poměrně často mi volají lidé z různých regionů a ptají se na to.

Myslíte si, že kdyby metodika existovala, vznikaly by další svazkové školy?

Nepochybně ano. Jeden z argumentů řevničovského zastupitelstva proti svazkové škole byl, proč, když je to tak úžasné, jsou jen tři v republice. Je to z důvodu, že je transformace náročná, stojí obce dost peněz, protože se neobejdete bez právníka, ekonoma a zdatného účetního. Proto se do toho za A nikomu moc nechce a za B oficiální metodika, jak na to, stále leží na ministerstvu.

Fungujete teprve rok a pár měsíců, jsou už znát výsledky? Je evidentní úspora nákladů?

Jednoznačně je. Byť jsme předpokládali, že první rok nebude možné brát za bernou minci. Nicméně už se úspory projevily. Není to porovnání žádných dojmů a emocí, ale čísel skutečně doložitelných účetnictvím a auditem. A z nich je naprosto zřejmé, že je to pro obce výhodné a že ušetřily z obecní kasy spoustu peněz. Konkrétně obec Řevničov stály v roce 2013 oba samostatné subjekty, tedy škola i školka, 2 055 tisíc korun. V roce 2014, kdy už byly součástí svazkové školy, na ně z rozpočtu uvolnila jen 100 tisíc korun.

Jak je možný takový rozdíl?

Hlavní důvod je v rozdílném financování příspěvkové organizace a školské právnické osoby. Když to hodně zjednoduším, financování příspěvkových organizací funguje tak, že obce dostávají za žáky ve škole a školce do svého rozpočtu určitou částku. Jak vysokou ale neví a nikdo není schopen rozklíčovat, kolik je v celkovém balíku peněz od státu určených přímo na školu a školku. Pokud jsme školskou právnickou osobou, je vše mnohem průhlednější a jasnější. Na začátku roku pošleme žádost na ministerstvo financí a to nám podle počtu žáků pošle na účet svazku, potažmo školy, konkrétní částku. Ta je neměnná, i když nakonec stát nevybere na daních tolik, kolik se na počátku roku odhadovalo.

To ale znamená, že by měl mít Řevničov v balíku daňové výtěžnosti ztrátu, když peníze na školu nepřišly do rozpočtu, ale přímo svazkové škole?

Dotazovala jsem se všech obcí, které jsou součástí svazku Bez hranic, jestli mají kvůli tomu v rozpočtu díru. A nemají. Žádná z nich. Konkrétně Řevničov by měl mít v příjmech z daní o 1,7 milionu méně, protože taková částka nám od ministerstva financí připlula za žáky MŠ a ZŠ Řevničov. Jenže žádnou ztrátu nepocítil. Naopak měli všichni příjem z daní vyšší. Na tom celém je zřejmé, jak podivně je financování příspěvkových organizací nastavené. Ale to nejsou jediná čísla, která mluví ve prospěch svazkové školy. Další věc logicky vyplývá z toho, že sloučením několika smluv do jedné lze docílit výrazně lepších podmínek.

Můžete být konkrétní?

Řevničovská škola zaplatila v roce 2013, tedy v době své samostatnosti, za elektřinu 214 tisíc, loni 165 tisíc korun. Úspora tedy byla 50 tisíc korun, které jen tak na ulici nenajdete. U vody se dosáhlo úspory sedmi tisíc. U plynu byly náklady nižší o 240 tisíc korun, ale u něho si nemůžeme dělat takové zásluhy, protože v tom sehrálo roli především zateplení budovy. Naopak školka neušetřila na energiích nic, dokonce se jí náklady o 30 tisíc zvedly, protože u ní jsme se na začátku dohodli, že ji necháme jet v původních dodavatelích, abychom měli srovnání. U ostatních položek, jako jsou cestovné, zpracování mezd, telefony, poštovné, softwary a podobně škola ušetřila 46 tisíc korun a školka 29 tisíc korun. Kupříkladu za telefony školka utratila v roce 2013 téměř 17 tisíc korun, díky výhodnější smlouvě to loni bylo jen 4 400 korun. Úspory pocítili i rodiče, protože jsme snížili školkovné z 500 korun na 370 korun měsíčně.

Nic z toho řevničovské zastupitelstvo nepřesvědčilo?

Všechna čísla měli zastupitelé k dispozici, znají je a nepřesvědčila je. Všechno to jsou logické věci a nechápu, že si to neuvědomují. Byla jsem i nařčena, že se za svazkovou školu beru proto, že z toho mám osobní prospěch. Klidně mohu ukázat výplatní pásku, že se oproti ostatním ředitelkám lišíme v čisté mzdě o tisíc korun. A když suplují, mají víc než já.

Vím, že jste také plánovali, že si jako svazková škola budete moci konečně dovolit rodilého mluvčího na výuku angličtiny?

O jazykáři jsme zatím neuvažovali, ale plánovali jsme na příští školní rok složit celý úvazek kolegyni, která učí přírodopis. Jen z hodin přírodopisu totiž na jedné škole celý úvazek neposkládá, proto musí učit i další předměty. Strašně ale touží věnovat se pouze přírodopisu, takže už jsme měli vymyšleno, jak dáme úvazek dohromady tím, že bude část týdne učit u nás a část v Řevničově. Časem by to tak mohlo fungovat i u jiných předmětů. Dojíždění by kantorům nevadilo. Příští školní rok měl být první, kdy bychom na tom začali pracovat. To se teď všechno mění.

Určitě jste zkoušeli i žádat o dotace?

No jéje. Pokusili jsme se využít všech šancí, které se naskytly. Navíc ředitelky nemusely na žádný z projektů sáhnout, všechny jsme zpracovali v rámci kanceláře svazkové školy. Jsou za tím hodiny práce a některé projekty teď přijdou vniveč. Do části dotací jsme se mohli zapojit jen díky tomu, že jsme byli velký subjekt. Například pro speciálního pedagoga v ZŠ byla podmínka, že se mohou zapojit jen školy, které mají více než 350 žáků, na což by žádná z našich tří škol sama nedosáhla. Společně jsme mohli a dostali na půl úvazku speciálního pedagoga. Teď už se tohoto projektu nebudeme moci dál účastnit. Jako svazková škola jsme se mohli zapojit i do výzvy na výstavbu dětských hřišť v přírodním stylu. Žádali jsme na hřiště v Srbči a Řevničově. Pokud dotaci získáme, budeme ji muset vracet, protože už nebudeme podmínky splňovat. Ze šesti podaných žádostí jsou čtyři schváleny a u dvou čekáme na výsledek. Vysokou dotaci 420 tisíc korun jsme například získali od Lega, v projektu byl nákup interaktivních tabulí, stavebnic a knih do všech tří škol. Ze 45 žadatelů byli podpořeni jen čtyři a nás hodnotili jako nejzajímavější. Tuto dotaci naštěstí vracet nemusíme, s Legem jsme se domluvili, že snížíme rozpočet a omezíme projekt jen na Mšec a Tuřany.

Jak moc ohrozí vystoupení Řevničova budoucnost svazkové školy? Co bude nyní následovat?

Svazkovou školu určitě nerozpustíme. Všichni jsme se shodli na tom, že pozitiva projektu převažují, proto budeme pokračovat dál. Teď je na Řevničovských, aby se ze svazku vyvázali. Musí vše připravit, konzultovat s právníky, jezdit na ministerstvo, a to vše bude obec stát peníze. Vystoupení Řevničova ale přinese spoustu starostí i nám. Máme šanon smluv, které jsou nastaveny na všechny subjekty a které se musí změnit. A protože klesne počet žáků, už nebudeme mít tolik šancí se zapojit do tolika rozvojových projektů. Ale bohužel se s tím nedá nic dělat.

Markéta Hartlová