Malinovští hasiči před třiceti lety při oslavách výročí 100 let SDH Panoší Újezd. Jiří Beneš sedí zcela vpravo.

„Ne každá organizace si váží svých členů tak, jak si jich váží dobrovolní hasiči,“ říká Jiří Beneš

„Promoce“ po padesáti letech u sboru

Nejprestižnější ocenění, jaké může dobrovolný hasič získat, je titul Zasloužilý hasič. Na Rakovnicku byl dosud udělen jen devětadvacetkrát. V letošním roce se nositelem tohoto vyznamenání stali Jiří Beneš z Malinové a Josef Vorel z Příčiny. Slavnostní předání se, tak jako každoročně, uskutečnilo v Přibyslavi, kde se nachází Hasičské muzeum. Pro Jiřího Beneše, jehož představujeme jako prvního z dvojice, to byl nezapomenutelný zážitek, který svojí důstojností a noblesou přirovnává k promoci. Starosta SDH Malinová byl nejvyšším oceněním vyznamenán po padesáti letech u sboru.

Senecké začátky

Jiří Beneš načerpal své první hasičské zkušenosti v Senci, odkud pochází. „Tehdy ale měli hasiči docela jiné poslání. Bylo to založené hlavně na kamarádství a chuti se scházet, což je dneska samozřejmě také, ale dřív to byla hlavní náplň. Takže se u nás v Senci chodil hrál volejbal na náves, scházeli jsme se v hospodě nebo u táboráku. Tenkrát se ještě nejezdilo na soutěže v požárním sportu a nerozlišovaly se jednotky požární ochrany podle stupňů od jednotky do pětky. Hasičská cvičení už ale probíhala. V Senci jsme tehdy měli jen ruční stříkačku. I v Malinové ji ještě máme, je z roku 1897, kdy byl sbor založen, a je stále provozuschopná,“ popisuje.

Jiří Beneš.

Naverbován na stavbě

Se seneckým sborem se jeho pouto zpřetrhalo odchodem na vojnu a po návratu z vojny především přestěhováním do Malinové, kde žije od roku 1959. Členem malinovského sboru se ale nestal okamžitě, trvalo zhruba čtyři roky, než ho „naverbovali“. „Měli jsme tu šikovného starostu hasičů Ladislava Hejdu, který do toho byl, jak se česky říká, zažranej. U hasičů byla většina mladých, ale byli tam i starší chlapi, sedláci, kteří byli zapálení hasiči, protože věděli, že když něco chytne, tak jim hasiči statek zachrání. Když se tu stavěl kulturák, také jsem chodil pomáhat a přitom padla řeč na to, že ještě nejsem u hasičů. Takže jsem k nim vstoupil,“ vypráví.

Až vstup do malinovského sboru vnímá jako své skutečné hasičské začátky. Sbor jezdil po soutěžích a závodil s okolními obcemi, pravidelná byla i společná cvičení. „Požární sport už se pomalu začal podobat tomu, jak ho známe dneska. Když jsem soutěžil, většinou jsem běhal s hadicemi.“

Jednadvacet let starostou

Dlouholetým starostou SDH Malinová byl v tu dobu Ladislav Hejda a byl jím až do poloviny devadesátých let. Když mu zdraví již nedovolilo ve funkci pokračovat, zvolili hasiči jeho nástupcem Jiřího Beneše. „Proč právě mě, nevím, osud tomu zkrátka přál. Starostou sboru jsem už jednadvacet let. Čas běží, člověk se ohlídne zpátky a najednou zjistí, že je to už padesát let, co u hasičů začínal. Ve sboru se prakticky nic nezměnilo, jen se střídají lidé ve funkcích,“ říká.

Protože hasiči udělují svým členům pravidelně medaile, je za padesát let nositelem již všech ocenění, která mohl získat. Na své uniformě nosí stužky k medailím Za vzornou práci, Za zásluhy, Za věrnost, Řád sv. Floriána a dalším.

Jiří Beneš při slavnostním předání vyznamenání Zasloužilý hasič.

Poslední medaile

„Zasloužilý hasič je sedmá v pořadí a zároveň poslední. Vyznamenání může dostat jen ten, komu už byly uděleny všechny předchozí medaile, kdo dosáhl věku 65 let a je minimálně čtyřicet let u hasičů. Každý rok okresní sdružení hasičů nominuje jednoho nebo dva lidi z regionu. Nejsem tedy sám a nejsem nijak výjimečný. Nedělám nic, co by nedělali i ostatní starostové sborů. Osud tomu chtěl, že jsem u hasičů tak dlouho a že mě náš výbor k ocenění vybral. Cením si toho, člověka to opravdu potěší. Ne každá organizace si váží svých členů tak, jak si jich váží dobrovolní hasiči. Předání bylo velmi slavnostní a důstojné. Probíhalo na úrovni promoce,“ popisuje Jiří Beneš, s nímž do Přibyslavi jel velitel jednotky.

Nezapomenutelný den

Pro nominované hasiče byl připraven celodenní program včetně slavnostního oběda a večeře. Pochopitelně navštívili i muzeum, které se nachází v přibyslavském zámku. „Je tam vystavena veškerá hasičská technika nejen od nás, ale prakticky z celého světa. A když jsem tam různé pomůcky na hašení viděl, tak se nebojím říct, že jsme s naší technikou dost na úrovni. V muzeu jsme strávili asi dvě hodiny. Samotné předání se konalo ve slavnostní síni v hotelu, kde jsme měli zajištěno i ubytování. My jsme té možnosti využili, protože jsme si chtěli program opravdu užít. Volná zábava se protáhla až přes půlnoc. Uteklo to tak, že jsme se ani nestačili rozkoukat a bylo půl jedné. Bylo to opravdu moc příjemné setkání, jsem rád, že jsem měl možnost ho zažít. Pro mě to byl zážitek na celý život,“ říká.

Obec = hasiči

SDH Malinová má momentálně pětatřicet členů, z toho deset žen, které jsou ve sboru už třicet let. „Letos se nám přihlásili dva mladí, což mě moc těší. Náš sbor jezdí i na okresní soutěž do Hvozda a během roku se účastní okrskových cvičení na prověření techniky. A samozřejmě se scházíme i jindy, na různých brigádách na úklid nebo při kulturních akcích. U nás jsme vlastně obec i hasiči jedna organizace,“ vysvětluje s úsměvem Jiří Beneš. On sám je totiž v Malinové místostarostou, starostka Jaroslava Čechová je členkou sboru třicet let a i všichni zbylí zastupitelé jsou hasiči.

Hasil i močůvkou

Sbor je vedený jako jednotka požární ochrany 5. „Je to nejnižší skupina, takže prakticky bráníme jen svoji vesnici. Nevyjíždíme na zásahy do vzdálenějších obcí. Nemáme cisternu, jen stříkačku. Poslední požár jsme tu měli před dvanácti lety, kdy hořela plechová hala v zemědělském areálu. Než přijeli Rakovničtí, tak jsme dali naši stříkačku do provozu a pak jsme čerpali vodu do rakovnické cisterny. I když má náš sbor jen stříkačku, rozhodně je tu co platný,“ popisuje.

Nejkurióznější zásah zažil před lety při požáru v kravíně, kam za bouřky uhodil blesk. „Bylo to v přípravně krmiv, kde byla sláma, takže by nedopadlo dobře, kdyby se požár rozšířil. Živočichář přiběhl k nám domů celý vyjevený, tak jsme spolu rychle vytáhli stříkačku, zapřáhli ji za traktor a jeli do kravína. Žádná voda tam nebyla, ale nasadili jsme stříkačku do jímky na močůvku a uhasili to močůvkou. Byl to sice strašný smrad, ale hodnoty jsme uchránili,“ směje se Jiří Beneš.

Markéta Hartlová