Strýček Josef Wittner a synovec Michael Hrabal. V civilu milí chlapíci. Ve filmu lumpové překračující hranice zákona.

14. dubna zažije Rakovník slavnostní premiéru filmu Lovci a oběti

Nemusím nic říkat a vypadám jako grázl

O tom, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr, ví Josef Wittner z Rakovníka svoje. Díky svojí vizáži dostal hereckou příležitost v novém filmu Lovci a oběti. Objevuje se tu po boku hlavního protagonisty Martina Krause. Ve snímku o dlužnících, lichvářích a exekutorech dostal příležitost i další Rakovničan – Michael Hrabal.

Původně byl natáčen jako hudební film o problémech mladých lidí. Hrou osudu jej před dokončením zakoupil producent a scénárista Milan Sluka. Z prvotního snímku vybral nejzajímavější téma a z gruntu jej předělal. Mladý člověk, který s kolegou rozjíždí podnikatelský projekt, se tu dostává do dluhové pasti a začíná vytloukat klín klínem. Jev, který v naší společnosti není neznámý. Poučí se hrdina filmu ze svých chyb?

Přesvědčit se o tom můžete při lokální premiéře filmu, která proběhne v Rakovníku 14. dubna. Výjimečnou akci zahájí rakovnický starosta Pavel Jenšovský a zúčastní se jí i Martin Kraus a producent Milan Sluka. S nimi si budou moci diváci po skončení filmu popovídat. Chybět samozřejmě nebudou ani oba rakovničtí neherci.

Josef Wittner přijal naši žádost přiblížit zákulisí natáčení čtenářům Raportu. V civilním životě je obchodním ředitelem nadnárodní strojírenské firmy se sídlem na Moravě. Tady i žije. V Rakovníku se narodil a strávil tu převážnou část svého života a za kamarády ho to sem stále táhne.

Vaše povolání příliš nekoresponduje s postavou gangstera, kterou v Lovcích a obětech ztvárňujete. Jak se stalo, že režisér Marcus Benois Tran vybral právě vás?

Markus je můj velký kamarád. Komponuje hudbu, hraje na kytaru a zpívá ve Walda Gangu. Hrával i s Ewou Farnou a pak v kapele Embassy. S touhle kapelou natočil videoklip Země, kde jsem se poprvé párkrát mihl před kamerou. S Jiřím Krampolem jsem tam hrál lapiducha. Markusovi se v klipu zalíbil můj ksicht. Říkal, že nic nemusím říkat a vypadám jako grázl.

Takže vaše tvář se stala vstupenkou do dalšího filmu?

Já jsem pak na pár měsíců zmizel pracovně do Británie a Belgie. Tehdy mi Markus říkal, že připravuje celovečerní film, protože je to jeho další meta. V Lovcích dělá režii, muziku i dokonce tam hraje asistenta pro černou práci herci Tomáši Hanákovi. K tomu se zase hodí jeho asijský obličej, který má po česko-francouzko-japonských předcích. (smích)

Předpokládám, že nabídka se nedala odmítnout?

Film původně roztočila jiná skupina lidí. Měl to být hudební film s prvky animace. Jenže tam nějak došly peníze. V té době se k tomu dostal producent a scénárista Milan Sluka a roztočený film koupil. Při zkušebním promítání pro diváky se v jedné části snímek dotkl tématu dluhů a exekucí. A právě na tuhle sekci diváci nejvíc reagovali. Milan to celé překopal, nechal hudební prvky a z devadesáti procent to natočil znova. Vznikl film o finanční gramotnosti.

Testování diváků v průběhu natáčení je dnes běžný postup?

Předtáčky a zkušební promítání se běžně dělají, ale nepředělá se přitom 90% filmu. Pouze drobné úpravy. Dělá se to zpravidla, když je film ve stádiu hrubého střihu, před postsynchrony, k tomu se dá hudba, která se k tomu plus mínus hodí. Před diváky se pak udělají tři-čtyři zkušební projekce. Oni prostřednictví dotazníků reagují na to, co se jim líbí a co by změnili. Produkce si pak data pro sebe vyhodnocuje.

Pojďme k roli, kterou ztvárňujete.

Hlavní postava snímku se zadluží, protože chce podnikat. Půjčí si v bance i od lichvářů. Podnikání mu ale moc nejde, tak si na splácení úroků půjčí od svého strejdy. Ten ale jeho směnku prohraje s mafiány. No a já hraju jednoho z nich, který se zabývá krádežemi aut. Moje role měla být původně kratší. Když ale viděli, že funguje nejen ten můj obličej, ale že umím i mluvit na kameru, tak roli rozšířili. Ve finále jsem měl celkem sedm natáčecích dnů, což je relativně hodně.

Kde všude se točilo?

Hlavní děj se odehrává v Praze, ale hodně exteriérů se točilo v severních Čechách na Liberecku. Všechno mimo ateliéry.

Zkušenost s filmováním jste měl. Natáčení celovečerního hraného filmu je ale přece jen něco jiného?

Úžasný už je ten pocit, když jste na place. Tam se občas něco nepodaří a producenta každý takový prostoj stojí prachy. Všichni ze štábu jsou nervózní a najednou k vám přiběhne ten producent, z vážného obličeje vykouzlí úsměv a ptá se: ‚Pepíčku, všechno v pořádku, nepotřebuješ něco, nemáš hlad, žízeň?‘ Herec totiž žádnou nervozitu nesmí poznat. Pro producenta je nástrojem výroby a musí být co nejvíc v pohodě. Zaujal mě i způsob točení. Jedná scéna se musí točit ze všech možných úhlů i detailů.

Co vás nejvíc rozhodilo?

Vidět svůj obličej přes celé plátno a slyšet svůj hlas. To je pro mě největší šok ještě teď.

Kolikrát jste už film viděl?

Viděl jsem jedno zkušební promítání před postsynchrony a před dvěma týdny jsme měli v Hostivaři předpremiéru pro diváky Kinoboxu. Byla spojena s diskusí pro 150 diváků. To byla také zajímavá zkušenost. Dostal jsem mikrofon a oni se mě ptali, jako opravdového herce. Což já samozřejmě nejsem. Chvíli jsem byl nervózní, přesto, že jsem s lidmi zvyklý jednat. Pak se to přelilo ve velice příjemný pocit.

S jakými celebritami jste se potkal na place?

Hraju hlavně s Martinem Krausem. Trošku ho tam masíruju, protože pro mě musí krást auta.

Taky mu nějakou vrazíte?

To úplně ne, spíš mu dávám psychicky. Při jedné scéně ho s kolegou zavezu do garáže a vysvětluju, že mě bude vozit na krádeže aut. Na Martina, který je poměrně malý, to asi působilo dost věrohodně. Po natočení scény nám řekl: ‚Teda chlapi, vám bych ty peníze nechtěl dlužit doopravdy.‘

Ve filmu si se objevuje i váš synovec Michael Hrabal. Jak se dařilo jemu?

Michael hraje automechanika Mišáka v dílně, kde u kradených aut ‚přeboucháváme‘ čísla. Má tam všeho všudy dva dialogy. Jeden je: ‚Aby ses neposral‘ a druhý: ‚Asi šel srát‘. Takže je trošku monotematický. Měl zahrát takového znuděného puberťáka, který to má všechno na háku. Přesně to Mišák udělal, takže to mělo velký ohlas.

Oficiální premiéra byla 25. března v Lucerně. Jak se vám film líbí?

Když se mi na to někdo zeptá, tak odpovídám, že nevím. Já jsem stále ještě v šoku ze sebe. Je mi jasné, jak to všechno vznikalo, tak vlastně ani nevím, jestli budu někdy schopen tenhle film normálně posoudit. Na druhou stranu mě překvapilo, že kritika ho docela přijala. Například Mirka Spáčilová jej ohodnotila čtyřiceti procenty. To jsem si myslel, že je málo. Pak mi ale bylo vysvětleno, že ta, když dá někomu čtyřicet, tak to už musí být.

K čemu by se Lovci a oběti dali žánrově připodobnit?

Díky klipovým metodám, jako je coloring a dynamický střih, se to k českým filmům moc přirovnat nedá. Naopak počítačové efekty, jako výbuchy nebo stříkající krev, tam nejsou. Je tam i dost věrohodných bojových scén, na kterých spolupracovali nejlepší zápasníci MMA a thaiboxu v republice. Přes držku tam dostanu i já. Hlavně je tam dokonalá hudba od Marcuse. Pomocí ní se divák jednoduše dostane do pocitů a problémů dlužníka Martina Krause.

Má film nějaké další ambice?

Na předpremiéře zaznělo, že by byl vhodný i jako výchovný snímek pro středoškoláky. Aby mladí lidé viděli, na co si mají dát pozor. Jak se člověk během malé chvilky může dostat do obrovské spirály problémů a zkušení lvi z finanční sféry si s ním vytřou zadek.

Ukazuje snímek všechny fígle, jak na dlužníka vyzrát?

Všechny asi ne, ale je jich tam hodně. Myslím, že právě v tomhle se tam někteří lidé najdou. V našem státě je exekuce frekventovaným pojmem a kdo ji nezažil na vlastní kůži, tak ve svém okolí určitě zná někoho, kdo tuhle zkušenost má. Já jsem si to vyzkoušel taky. Za malou částku jsem platil obrovské rakety.

Herecké vzdělání nemáte. Opravoval vás režisér na place, nebo jste to sjížděl na první dobrou?

Jako neherec se nedokážu objektivně posoudit. Třeba to, co mi připadalo trapný, se režii líbilo. Potěšilo mě, že po premiéře za mnou dokonce přišel scénárista Ivan Hubač (scénář k filmu o Lídě Baarové) a pochválil mě, aniž by mě znal.

Od takové kapacity se to asi dobře poslouchá…

Já jsem hlavně nevěděl, s kým se bavím. (smích)

Jste teď v herecké databázi? Očekáváte další nabídky?

Nějaké předběžné nabídky už proběhly, ale o tom nechci mluvit.

Naznačte alespoň divákům, kteří přijdou na rakovnickou premiéru, jestli Lovci a oběti končí happyendem?

Ten konec zůstává trošku otevřený. Poslední scéna patří dalšímu rakovnickému rodákovi – Václavu Upíru Krejčímu. Hraje tu bezdomovce, pije krabicové víno a pronáší závěrečné moudro. Spíš než happyend, je to realita.

Sláva Vaic