Od vedení Domova Na Zátiší dostala oslavenkyně kytici a obrovský dort. Na snímku s ředitelkou Markétou Grundmannovou.

V Domově Na Zátiší oslavila jubileum žena, která pamatuje císaře Františka Josefa a prezidenta Masaryka

Magdaléna Karásková: „To už mi je sto?“

Narodila se za vlády císaře Františka Josefa I., pamatuje prezidenty Tomáše G. Masaryka, Edvarda Beneše a všechny, kteří přišli po nich. Žila v Rakousko-uherském císařství, v první i druhé republice, v Československé socialistické republice i v samostatné České republice. To vše zažila paní Magdaléna Karásková z Městečka u Křivoklátu, která oslavila 27. prosince 2014 sté narozeniny. Posledních šest let se jejím „bydlištěm“ stal Domov seniorů Na Zátiší v Rakovníku. Tam si také v kruhu své rodiny, pečovatelek, zaměstnanců i ostatních klientů neuvěřitelné životní jubileum připomněla…

„Já ty své roky už nepočítám, tak nemůžu uvěřit tomu, že už mi je sto. Ale když to tady říkají, tak to asi tak bude,“ směje se paní Karásková, která je na svůj věk čilá. Dobře slyší, je zvídavá a jakmile se na chodbě něco šustne, dojde ke dveřím a zjišťuje, co se děje. A prý má ráda pořádek. V pokoji musí být vše podle jejího. „Je to správná ženská,“ potvrzuje ředitelka Domova Na Zátiší Markéta Grundmannová.

Magdaléna Karásková v kruhu své rodiny.

Ze Slovenska do Čech

Magdalena Karásková se narodila na Slovensku a už jako malá holka ztratila oba své rodiče. „Maminka zemřela, když mi byly čtyři roky, a tatínek, když mi bylo deset. Bydlela jsem u babičky v Trnově. Měla jsem tři sestry, které ale už také zemřely. Do Čech mě a ještě jednu mou kamarádku vzala naše další kamarádka, která v Čechách pracovala a přijela se domů podívat. Kolik mi bylo let, to už přesně nevím, ale už jsem chodila tancovat,“ říká paní Magdaléna.

Prvním místem, kam se dostala, byla Sýkořice. Sloužila zde u jednoho sedláka, na jehož jméno si už nevzpomíná. Chodila na pole, dojila krávy, hlídala děti a pomáhala i v kuchyni. I když se nikdy ne­učila vařit, stala se z ní výborná kuchařka. Prý talent k vaření nejspíš zdědila. Druhou „štací“ Magdalény byl nedaleký Újezd nad Zbečnem. Seznámila se s „mašinfírou“ Jaroslavem Karáskem a po krátké známosti se vzali. To jí bylo 26 let. Svatbu měli v Praze, kde také na Žižkově bydleli.

„Tam se nám narodila dcerka Věra. Tehdy začala druhá světová válka, kterou jsem ale příliš nevnímala, protože jsem skoro nikam nechodila. Ze Žižkova jsme se přestěhovali do Loun, kde jsme bydleli chvíli, a pak jsme si postavili domek v Městečku. Každý ho obdivoval, byl to opravdu nádherný dům. Tam se nám narodila druhá dcera Jana. V tom­hle domě jsem žila až do té doby, než jsem šla do nemocnice a pak do Domova Na Zátiší,“ shrnuje stručně svůj život paní Karásková.

Ředitelka OSSZ Rakovník Hana Kronichová předala paní Karáskové osobní dopis od ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové.

Život v přírodě

Měla (a stále má) ráda přírodu. U domu měla zahrádku plnou kytiček, byly všude, vyplňovaly každé místečko. Dlouhá léta pracovala paní Magdaléna v lese. Sázela stromky, pálila klest, dělala vše, co bylo potřeba. „Většinou jsme pracovali na stráních mezi Městečkem a Velkou Bukovou. Do práce jsem chodila pěšky. Ta práce se mi moc líbila. Byla jsem pořád na čerstvém vzduchu.“

Klíčovým pracovníkem, který má Magdalénu Karáskovou na starosti, je Iveta Geb­hartová. „Převzala jsem paní Karáskovou před půl rokem a zatím ji poznávám. Mám ji ráda, je moc milá. Často vzpomíná na svůj domek a zahrádku v Městečku, ale ví, že už nemá věk a sílu na to, aby v něm bydlela. Uvědomuje si, že potřebuje trvalou pomoc. Po domově se jí určitě stýská, ale rodina se jí to snaží vynahradit. Její dcery, hlavně paní Jana, za ní pravidelně docházejí. Jezdí s ní i ven, komunikují s ní a ona má radost, když přijdou. Určitě se tu necítí být odstrčená,“ říká Iveta Gebhartová.

Recept na dlouhověkost

Každý den se u paní Karáskové zastaví i ředitelka Markéta Grundmannová. „Je skromná, nepřeje si skoro nic, jenom to, aby byla zdravá.“ Paní ředitelka přidává i několik svých postřehů, které velmi dobře Magdalénu Karáskovou charakterizují. „Přála by si, aby se jí netřásly ruce, protože vždy ráda vyšívala, háčkovala a pletla, což už teď, bohužel, nemůže. Je hodná a skromná. Vždy, když za ní přijde někdo z rodiny, má velikou radost. Je vidět, jak moc je pro ni rodina důležitá. Nemá ráda zlé lidi, kůrky od chleba a máslo. Se svou spolubydlící si rozumí. Je to tichá paní, která většinou leží, a tak spolu jen občas prohodí nějaké to slovo.“

Požádal jsem Magdalénu Karáskovou, zdali by mi prozradila recept na dlouhověkost. Její odpověď byla dost překvapivá. K jejímu zdraví prý určitě přispěl pobyt na čerstvém vzduchu, ať už na zahrádce, nebo v lese. Ráda pije čistou vodu. I přes noc vypije půl litru a hned po probuzení další půl litr. Celý den pak pije poměrně hodně (někdy si prý dá do vody trošku šťávy). Nikdy se nehádala, raději vždy ustoupila. Nikdy nikomu nic nezáviděla. Měla a má ráda lidi, miluje přírodu a těší se z každého dne.

Dopis od ministryně

Hlavní oslavy stých narozeniny proběhly v Domově Na Zátiší v pondělí 29. prosince. Přišla rodina a hodně dalších gratulantů. Od vedení domova dostala oslavenkyně nádhernou kytici a dort, který upeka kuchařka Jana Donátová. Přišla i ředitelka Okresní správy sociálního zabezpečení v Rakovníku Hana Kronichová, která kromě osobní gratulace předala paní Karáskové blahopřejný dopis od ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové.

„Oslavy pokračovaly v odpoledních hodinách ve společenské místnosti, kde vyhrávala živá kapela, a klienti, kteří přišli paní Karáskové pogratulovat, dostali kus dortu a kávu. Dort dostali i ostatní, kteří zůstali vzhledem ke svému zdravotnímu stavu na pokojích. Byl to velmi vydařený den, na který budeme všichni ještě dlouho vzpomínat,“ dodala ředitelka domova seniorů.

Tomáš Bednařík