V sobotu 13. 12. se sešli u chaloupky na Hoštích členové a přátelé MS Eustach Křivoklát, aby uctili památku sedmi zesnulých myslivců.
V Hoštích v Alžbětinském revíru uctili členové a přátelé MS Eustach Křivoklát zesnulé myslivce
Sedm kamenů, sedm osudů, sedm kamarádů
Sobota 13. prosince odpoledne. K chaloupce na Hoštích, v katastru obce Městečko, kterou dlouhá léta obýval myslivecký hospodář MS Eustach Karel Breník, se sjíždějí hosté, které sem pozvala jeho rodina. Začíná neformální setkání přátel a členů MS Eustach – těch současných i těch, kteří už nejsou mezi námi. Ti docela nezmizeli, ale zůstaly po nich prosté pamětní kameny, které je budou ještě dlouho připomínat těm, kteří s nimi žili a měli je rádi.
Pieta na Hoštích
„Ten nápad měl kdysi Karel Breník, když ze středu MS Eustach odešel v roce 1985 myslivecký hospodář Karel Vydra. Tehdy si Karel řekl, že by bylo dobře, kdyby tu do budoucna po každém zemřelém kamarádovi zůstalo něco, co by jim ho trvale připomínalo. A volba padla na kámen, protože je jediným z místních přírodních materiálů, který dokáže odolávat zubu času,“ vysvětluje Miroslav Pecha, předseda pobočky České lesnické společnosti Křivoklát, který se ujal role moderátora celé akce.
Slavnost začala fanfárou Vábení sv. Huberta, kterou zahráli manželé Pavel a Dana Kořanovi ze Společnosti hájovny Křiniště. Umělecký řezbář, myslivec a básník křivoklátských hvozdů Petr Tříska pak přednesl básně Smutný čas a Křivoklát. Po fanfárách Sláva a zdar a Aria Saneti Huberti začal vlastní pietní akt. Miroslav Pecha přistupoval od kamene ke kameni a seznamoval přítomné se zemřelými myslivci – přáteli Karla Breníka, kterým byl kámen věnován. Celkem jich bylo sedm. Po každém představení položil současný myslivecký hospodář Jiří Hovorka na kámen úlomek a rodinný příslušník zesnulého zapálil svíčku.
Karel Vydra
Kámen pro Karla Vydru
První kámen, který celou tradici odstartoval, byl pro Karla Vydru z Častonic. „Karel Vydra nebyl nejstarším členem mysliveckého sdružení. Lidé neumírají tak, jak se rodí, a nám nezbývá, než se s tím smířit. Karel zemřel náhle 5. února 1985, měsíc po oslavě 56. narozenin, v době kdy vrcholila zima a křivoklátské lesy zavál sníh,“ popisuje Miroslav Pecha. Karel Vydra byl křivoklátským rodákem. Jako syn sedláka se také vyučil zemědělskému řemeslu a celý život se zemědělství věnoval. Stejně tak miloval pole i lesy v okolí Častonic. Dlouhá léta působil jako myslivecký hospodář v MS Eustach. Byl to právě Karel Vydra, kdo k myslivosti přivedl své dva kamarády – Františka Kratinu a Karla Breníka – a stal se jejich velkým vzorem. Nebyl žádným bezohledným lovcem a zvěř vždycky víc choval, než lovil. Teprve několik měsíců před smrtí ulovil svého prvního jelena. Měl z něj obrovskou radost. Bohužel se z něj příliš dlouho neradoval.
Václav Friebert
Soudce při „poslední leči“
Druhý kámen byl osazen na památku Václava Frieberta. Myslivost byla jeho velká láska od mládí a členství v MS Eustach mu dávalo dostatek možností pro jeho myslivecké vyžití. „Václav měl les rád nejen jako zdroj dřeva – suroviny, z které dovedl dělat nádherné věci, ale i jako prostředí, kde se mohl věnovat své zálibě – myslivosti. Václav toho v životě příliš neulovil, ale jako parťák v mysliveckém sdružení nikdy nezklamal,“ tvrdí Miroslav Pecha. Při „poslední leči“ zasedal jako soudce, aby potrestal při lovu provinilé hříšníky. Rozsudky, které Václav vynášel, většinou spočívaly v zaplacení „panáka“ soudu, nebo některé z přítomných dam. Byla to vždycky veliká legrace a pamětníci na to dosud s velikou úctou vzpomínají.
Václav Friebert zemřel 31. 8. 1989 a nedožil se změn, které s sebou tento rok přinesl.
Šprýmař z Krušovic
Třetí kámen patří Václavu Pidrmanovi. Krušovický rodák se na Křivoklátsko přiženil. Požádal o přijetí do MS Eustach a od počátku se stal oblíbeným členem tohoto sdružení pro svoji veselou povahu a pracovitost. Měl ještě jednoho koníčka a tím bylo vaření. Tak se stalo, že se začal starat o občerstvení při různých mysliveckých akcích. „A protože byl Václav Pidrman také šprýmař, udělal občas kousek, který všechny pobavil. Jednou si vyrobil ze staré lednice pípu na točení piva a kabel připojil k vedle stojícímu smrku. Náhodným kolemjdoucím pak s kamennou tváří vykládal, že má dole na potoce malou elektrárničku a proud vede po kořenech smrků až k tomu, z kterého pak proud čerpá. Jen díky tomu je pivo tak dobře chlazené a výborně chutná,“ popisuje Miroslav Pecha jeden z vydařených kousků Václava Pidrmana. Z úlovků si nejvíc cenil silného daňka, kterého složil v roce 1988.
Zemřel 24. 6. 1990, pouhé tři měsíce po oslavě čtyřicátých narozenin.
Míťa Butovič
Láska k přírodě
Míťa Butovič patřil ke starší generaci myslivců a členem MS Eustach byl od roku 1965. Byl typem lidového myslivce, který ochotně plnil všechny povinnosti, kterých v tehdejších MS nebylo právě málo. Zanícený lovec se z něj ale nikdy nestal.
„Zachovala se jedna příhoda spojená s natláčkou na divočáky, na kterou Míťa nepřišel vhodně obutý. Ležel sníh a on měl na nohou jen polobotky. Stoupl si do mezery v trní na okraji lesa, do brokovnice vsunul dva breneky a čekal. A jak už to někdy bývá, bachyně s partou selat si vybrala právě střelce, u kterého se dalo předpokládat, že jim příliš neublíží. Proběhly okolo Míti snad na pět metrů. Mířil, mířil, ale nakonec nevystřelil. Když se pak myslivci sešli a zjišťovali, proč nepadla rána, snažil se Míťa hájit, že prasata šla moc daleko. Jenomže na sněhu nikoho neošálíte. Karel Breník podle stop přečetl přesně, kudy divočáci proběhli, a povídá: „Míťo, vždyť oni ti skoro okousali ty tvoje polobotky,“ přibližuje další veselou historku Miroslav Pecha.
Míťa Butovič opustil řady členů mysliveckého sdružení 4. 5. 2000.
Ota Friebert
Myslivec s kamerou
Pátý kámen připomíná Otu Frieberta. Život a práce zavedly křivoklátského rodáka a patriota do Prahy. Do tajů myslivosti ho od mládí zasvěcoval jeho otec. Členem MS Eustach se stal Ota Friebert už jako hodně mladý. V jeho řadách prožil více než 50 let. Dlouhé roky vykonával funkci předsedy.
„Zůstal mu věrný dokonce i v době, kdy už – jak my myslivci říkáme, pověsil flintu na hřebík a vyměnil ji za kameru. Byl fascinován, když mu k posedu přivedla bachyně selata, nebo laň svého koloucha, a on je mohl filmovat.
Přes jeho věk s ním nebyla nouze o různé legrácky a nikdy nezkazil zábavu. Jednou, když byli koncem léta s Karlem Breníkem v chaloupce na Hoštích, dostali chuť na pstruhy. A tak vyrazili do Ryzavé nějakého ulovit. Hned na začátku si rozdělili role. Ota bude hlídat – měl s sebou i brokovnici – a Karel bude chytat. Karel se svlékl donaha, vlezl do tůňky a začal rukama šmátrat pod vymletým břehem. Ota hlídal nahoře, ale byl chvíli trochu nepozorný a najednou vidí, jak odspodu přicházejí dvě ženy, které tam byly na špacíru. Dámy došly k Otovi a s očima navrch hlavy mu hlásí, že dole v tůni je nějaký naháč a chová se jako podivín. Ota neztratil glanc a s naprosto vážnou tváří jim sdělil, že počká, až ten podivín vyleze a pak ho zastřelí. Zemřel 7. ledna 2009 necelých 14 dní před dosažením 76. narozenin.
František Kratina
Karlovo „dvojče“
Šestý kámen patří Františku Kratinovi z Častonic. Jako správný vesnický kluk vyrostl v přírodě a láska k lesu a všemu živému kolem ho přivedla i do řad myslivců. Členem se stal ve svých 23 letech v roce 1968. To už dva roky pracoval jako řidič soupravy na odvoz dřeva u LZ Křivoklát. Myslivost byla Františkovou velikou láskou, i když také patřil k tomu typu myslivců, kteří o zvěř víc pečují, než ji loví. Tvořil nerozlučnou dvojici s Karlem Breníkem.
Právě chaloupka na Hoštích byla každým rokem koncem srpna a v září jejich druhým domovem. V práci si vzali dovolenou, zabalili něco nejnutnějších zásob a rozhodnuti se živit lovem se odstěhovali na chaloupku. Ráno do lesa, večer také a přes den jim zbyl čas na nějaké nutné práce v revíru a na odpočinek.
František Kratina zemřel 1. března 2013 a pro Karla Breníka to byla veliká rána. Věděl, že už to nikdy nebude takové, jako před tím.
Karel Breník
Sv. Eustach a skřítci
Poslední, kdo opustil řady myslivců MS Eustach, je Karel Breník. Byl to on, kdo dal impuls k založení tradice. Sedm kamenů, sedm osudů a sedm kamarádů, kteří všichni měli vřelý vztah k chaloupce na Hoštích. Ze všech nejvíce vázaný na ni ale byl Karel Breník. Byl to on, kdo tomuto místu vdechl život a udělal z něj oázu klidu a přátelství pro všechny, kteří se tu kdy zastavili.
Členem MS Eustach se stal v 18 letech, kdy získal svůj první lovecký lístek, a pak už mu zůstal věrný až do konce svého života. Třicet let vykonával funkci mysliveckého hospodáře.
Ctil Sv. Eustacha, patrona myslivců, a často s ním rozmlouval, když potřeboval pomoci při řešení důležitých pracovních, mysliveckých i osobních problémů. Šel ale ještě dál. Vzal si do péče kapličku Sv. Eustacha na Zámeckém vrchu nad Křivoklátem a udržoval ji dlouhá léta v perfektním stavu.
Moderátor Miroslav Pecha (vpravo) informuje přítomné, jak bude pietní akt probíhat. S úlomky je myslivecký hospodář Jiří Hovorka.
Karel miloval život se všemi jeho krásami i se všemi problémy, které musel denně řešit. Motorem, který poháněl jeho život, byla dobrá nálada, nesmírná vůle a chuť žít. Dovedl se zapřáhnout v práci k padnutí, ale dovedl i relaxovat a užívat slasti života. Málokdy zkazil nějakou legraci. Byl nerad sám, a tak se i při pobytu na chaloupce snažil mít kolem sebe partu kamarádů. A když opravdu osaměl, dělali mu společnost lesní skřítci, které měl pojmenované a často s nimi rozmlouval. A tak, i když letos 24. dubna zemřel a už není fyzicky mezi námi, převtělil se jistě do jiné substance, ve které v okolí chaloupky bude se svými skřítky navěky.
Tomáš Bednařík
Sedm kamenů připomíná sedm kamarádů – myslivců a jejich osudy.
