Praktiky „šmejdů“ se mění, dnes lidem chodí pozvánky na soukromé akce – například masopusty.

Konec šmejdů? Nechodit a odrazovat vrstevníky!

RAKOVNÍK. Jaká je nejúčinnější obrana proti pastem číhajícím na předváděcích akcích? Jaké jsou prodejní praktiky šmejdů? S těmito a mnohými dalšími otázkami seznámily pracovnice České obchodní inspekce (ČOI) několik málo účastníků, kteří zavítali v říjnu do Tylova divadla na besedu přibližující nekalé praktiky „šmejdů“.

Psychická manipulace

Prodejní akce jsou podle pracovnic ČOI velmi dobře propracovanou psychologickou hrou. Prodejci si z přítomných umí vytipovat ty, kteří jsou náchylnější k manipulaci. Hrají na citlivá témata jako jsou zdraví či samota. Nadhodnocené sumy za zboží pak dokáží zabalit tak, že člověk nemyslí na vlastní cenu, ale jen na slevu, kterou právě v ten den může získat. Umí využívat i časové tísně při uzavírání smlouvy – spotřebitel nemá čas si ji pořádně přečíst.

Zdálo by se, že novinka letošního roku – povinnost hlásit ČOI konání prodejní akce, bude pozitivem, ale ze slov Martiny Střihavkové, zástupkyně ředitele inspektorátu ČOI, vyplývá její jistá kontraproduktivnost. „Jsme zahlceni oznámeními, že se akce bude konat, inspektoři na ni vyrazí, ale nic se nekoná. Jedna společnost nám může oznámit několik předváděcích akcí, které se budou konat v určitou hodinu na různých místech, ale počet našich pracovníků je omezen.“

Jak čelit rizikům?

Hlavním pravidlem, jak čelit rizikům, je podle pracovnic ČOI nejezdit na předváděcí akce. Pokud už si něco opravdu chcete zakoupit, nenechte se odradit a v klidu si přečtěte smlouvu. A když něčemu nerozumíte, požádejte o doplnění. Dobré je také zkon­trolovat si skutečnou cenu, aby odpovídala sumě, která byla sdělena ústně. Mezi samozřejmosti by mělo patřit odmítání jakéhokoliv nátlaku ze strany prodávajícího. „Účast na prodejní akci neznamená, že jste povinni si něco zakoupit, i když dostanete jakékoliv dárky. Především nedávejte z rukou osobní doklady, platební karty s pinem apod. Známe i případy, kdy si prodávající vybral větší sumu, než jaká byla cena zakoupeného zboží. Důležité je mít i kontakt a identifikační údaje na prodejce, i když často používají virtuální adresy. Když pak dojde k reklamaci, jsou nekontaktní,“ pokračuje Martina Střihavková a upozorňuje, že i v případě, že kontakt na firmu máte, je velmi obtížné domoci se spotřebitelských práv.

Práva spotřebitele

Smlouvy z prodejních akcí patří do kategorie smluv uzavíraných mimo prostory obvyklé k podnikání a mají proto jiný režim. Patří k němu i možnost odstoupit od smlouvy do čtrnácti dnů, na což prý prodejci hřeší. „Řeknou vám, podepište, můžete si to v klidu rozmyslet, a když se vám nebude zboží líbit, můžete od ní do 14 dnů odstoupit. To vám sice zákon garantuje, ale je důležité do čtrnácti dnů odstoupit prokazatelně – doručit prodávajícímu toto oznámení,“ dodává.

Bohužel právě nekontaktnost firem toto velmi ztěžuje a spotřebiteli pak mnohdy nezbývá, než smlouvu plnit a platit předražené zboží. I pokud se nespokojenému zákazníkovi podařilo řádně odstoupit od smlouvy – společnost od něho dopis převzala, musí vrátit zboží. Až poté může následovat další krok – vrácení peněz. „Leckdo si pak řekne, že zaplatil, a když výrobek vrátí, nebude mít vůbec nic a v podstatě neví, co dál. Obvykle, i když vše podstoupí, mu stejně nezbude nic jiného, než se obrátit na soud a vymáhat své peníze,“ upřesňuje druhá ze zástupkyň ČOI Libuše Pešková, vedoucí referátu oddělení kontroly.

Kontakty

Zamýšleli jste se někdy nad tím, kde na vás získali „šmejdi“ kontakt? Podle pracovnic obchodní inspekce je to jednak z různých databází, ale v poslední době i ze samotných předváděcích akcí. „Prodejci návštěvníkům rozdají kartičky, na které mají napsat, jak se jim akce líbila a současně uvést deset kontaktů na své známé, jimž by akci doporučili. Řada lidí vyplní jména včetně telefonního čísla a věku. Tyto lidi následně oslovují přímo. Obvykle jim zavolají, že vyhráli nějakou cenu a tu že jim předají tehdy a tehdy, tam a tam. Tak se tam ocitnou i ti, kteří netuší, že se jedná o předváděcí akci,“ pokračuje Libuše Pešková.

Z jejích dalších slov vysvítá, že na předváděcích akcích jsou také pořádány slosovací soutěže. Tomu, kdo výhru získá, jsou následně informace poskytovány odděleně. Výherce je vyzván, aby šel stranou a tam je mu nabízeno zboží s tím, že získal padesátiprocentní slevu. „V tuto chvíli už člověk neřeší cenu výrobku, ale pouze ten pocit, že získal slevu,“ dodává kontrolorka.

Hodní lidé

Jak už bylo zmíněno v úvodu, prodejní akce jsou psychologicky velmi pečlivě propracovanou hrou se spotřebitelem. Získává během nich dojem, že je s ním jednáno nadprůměrně. „Když namítne, že u sebe nemá peníze, nabídne se prodejce, že pokud má u sebe kartu, odveze jej k bankomatu. Pokud nemá jak odvézt zboží, je mu poskytnut i odvoz. S tímto se běžně nesetkává, a proto jej nabídka zaujme. Až v klidu domova, když si prohlédne zboží, si uvědomí, že hrnce za téměř třicet tisíc, indukční plotnu nebo přikrývky ani nepotřebuje. A když si uvědomí, kolik za to zaplatil, mnohdy se i ostýchá se o tuto zkušenost s někým podělit a leckdy to tají i svému partnerovi,“ uzavírá Libuše Pešková.

Během besedy mnohokrát zaznělo, že je vždy lepší se na vše zeptat, vzít si čas na rozmyšlenou. Nikdy nemusíte něco kupovat hned. Že si vyslechnete nabídku, ještě neznamená, že na ni musíte reflektovat.

Lenka Pelcová