Jiří Burian.

Předělat lidovky se ukázalo jako kontroverznější než strefovat se do šoubyznysu

Kolem desky Bohemia byl trochu poprask

Spojit lidovou píseň s elektronikou je tak tenký led, že předem můžete počítat s tím, že reakce lidí budou dvojí, nic mezi nimi. Jedny posluchače nadchnete, druhé znechutíte a pobouříte. Muzikant a producent Jiří Burian (syn písničkáře Jana Buriana, vnuk E. F. Buriana, pravnuk operního pěvce Emila Buriana a praprasynovec krále pěvců Karla Buriana) se na tento tenký led pustil, loni vydal desku Bohemia, na níž dal lidovým písním moderní zvuk. Nápad se nakonec rozvinul v multimediální projekt, který prvky lidové tvorby přenesl i do užitého umění a módy. Na Burianově desce Bohemia zpívají lidové písně Zdeněk Svěrák, Milan Cais (Tata Bojs), Monika Načeva, Sára Vondrášková (Never Sol), Albert Černý (Charlie Straight), Mikoláš Růžička (Repulic of Two) a další. Že se Jiří Burian pustí do dalšího experimentu s hudebními žánry, ale vlastně nebylo zas tak velké překvapení. Za sebou už má patnáct alb rozličných stylů – indie, elektronika, hip hop či folk a do své tvorby už nechal proniknout i operu. Že se jednou pustí i do lidových písní se dalo očekávat i vzhledem k tomu, že Buriani a lidovky patří k sobě. Přesvědčit se o tom mohli návštěvníci letošního Burianova Rousínova, který byl tomuto tématu věnován.

Máte za sebou už spoustu hudebních projektů a experimentování s různými žánry. S lidovkami jste začal proto, že jste hledal zase něco nového?

Částečně. Zajímají mě nové a jiné cesty a hledání něčeho, co jsem ještě nedělal. Tohle ale prapůvodně vzešlo z práce pro reklamu. Dostal jsem obchodní nabídku pro kampaň na recyklování. Zadáním bylo zrecyklovat lidovku do současného zvuku. Nejdřív jsem nevěděl, jak zadání pojmout, ale pak mi moje kamarádka Lenka Kovaříková (pozdější spoluautorka multimediálního projektu Bohemia, pozn. aut.) řekla: Udělej si to podle sebe, jako bys pracoval na další sólovce. Tak jsem to tak pojal a začalo mě to bavit. Z původního džobu nakonec sešlo. Měl jsem už ale hotové dvě nebo tři věci a zalíbilo se mi to tak, že jsem si řekl, udělám toho víc.

V krátkém dokumentu, který k projektu Bohemia vznikl, zmiňujete, že v tom sehrály roli i rodinné vazby na Moravu. Kdyby vaše žena nebyla z Moravy, tak byste tu látku neuchopil?

Asi ne. Já jsem lidovky nikdy neměl rád, nebo jsem jich měl rád jen hodně málo. Český folklor obecně neumím moc cítit. I proto to pro mě byla velká výzva. Experiment, jestli dokážu udělat i něco, co je mi vlastně trochu nepříjemné a co je mi a mojí generaci cizí. Jestli to i přesto dokážu udělat tak, že mě to bude bavit. A bavilo. Nejen skládání, ale i objevování písní a nacházení textů. Byla to zábava a zajímavá zkouška.

Která z písní vznikla jako první?

Vyletěla holubička ze skály. Po ní byly Černé oči.

Jsou to právě ty lidovky, k nimž jste měl alespoň nějaký bližší vztah?

K holubičce ne, ale k očím ano, ty mi zpívala máma, když jsem byl malý. To je krásná věc. Zpívala mi ještě Aj, ty svatý Vavřinečku, ale ta na desce není, byť se mi harmonicky hodně líbí. A naopak takovou Ej, lásko lásko jsem původně vůbec dělat nechtěl, i když mi všichni říkali, ať ji na desku zařadím. Až když jsem zjistil, jak ji uchopit jinak, mě chytla. A některé z písní, které jsou na desce, jsem ani neznal, našel jsem si je až při práci na ní.

Od prvopočátku jste měl jasno v tom, že se na desce budou podílet i hosté?

Sám jsem ji nazpívat nechtěl, Bohemia měla být trochu jiná sólovka. Přišlo mi zajímavější, když na ní bude zpívat víc lidí. Každá aranže si řekla o jiného člověka.

Bylo těžké je pro projekt získat?

Bylo to jednoduché. Spousta z nich jsou kamarádi, které znám a kteří mi jsou blízcí. Oslovit široké spektrum lidí už jsem si dvakrát vyzkoušel s mojí kapelou Republic of Two. Poprvé, když jsme natáčeli videoklip k Pillow, v němž vystupuje asi 35 lidí ze scény. Lidí, kteří něco znamenají. Tam jsme si ověřili, že získat muzikanty pro nějakou spolupráci je vlastně snadné. A podruhé to bylo kvůli remixům písniček z první desky Republiky.

Bylo to snadné i se Zdeňkem Svěrákem?

Ten byl moje největší výzva. U toho jsem si říkal, že to těžké asi bude. A jsem strašně rád, že to vyšlo. Zkoušel jsem i Ondřeje Havelku, ale ten se mi omlouval, že tohle je cesta, kterou on dělat nechce, což jsem pochopil. Je zastáncem spíš toho klasického pojetí. On byl vlastně jediný člověk, který spolupráci odmítl.

Měli muzikanti možnost vybrat si, kterou písničku budou zpívat, nebo jste jim ji přidělil podle svého uvážení?

U někoho jsem vůbec neměl jasno. Třeba Monika Načeva nazpívala tři nebo čtyři písničky a nakonec jsme na desku vybrali Ej, lásko lásko.

Sám zpíváte Bejvávalo dobře a Horo, horo vysoká jsi. Ty jste si nechal, protože se vám zpívají nejlépe? Hora je dost bručák.

Přesně tak. Hora je hodně hluboko, proto mě bavila. Je hodně o práci s dechem. Je to, jako když šeptá stará babka nebo šaman (směje se). I Černé oči jsem původně nazpíval já, ale Mikolášova (Růžičky, jeho kolegy z Republic of Two, pozn. aut.) verze byla zajímavější. Přišlo mi to jako Leonard Cohen. Mikoláš takhle hluboko nikdy nezpívá.

Na desce s ním Černé oči zpívá Dora Bárová, ale v klipu Sára Vondrášková, proč to?

Sára nazpívala jednu z verzí, kterou jsme nahráli. K písničkám totiž vždycky vzniklo víc verzí. Dora, kterou jsem nakonec na desku vybral, ale zrovna v době, kdy jsme klip točili, rodila, proto jsme pro klip zvolili verzi se Sárou.

Řešil jste, jak bude deska kvůli množství hostů, kteří jsou zaneprázdněni svými hudebními projekty, životaschopná? Musí to být složitější s koncertováním.

Bohemia má svoji kapelu, to je hlavní jádro. Když se naskytnou akce, dáme se dohromady a kdo z hostů může, tak může. Je to takový all stars model, kdy někdy může ten a podruhé ten. Živá podoba Bohemie je i dost jiná. Je víc o kapele, než je tomu na desce. Jinak je to ale spíš jednorázový projekt, nebude mít tak dlouhou životnost jako klasická kapela, která se vyvíjí.

Nemůžu se nezeptat na paralelu s vaším praprastrýcem operním pěvcem Karlem Burianem, který měl blízký vztah k lidovým písním. Zpíval je ve svém koncertním repertoáru a sbíral je. Když jste s Bohemií začal, vzpomněl jste si na tuhle rodinnou souvislost?

Vůbec mě to nenapadlo. Ani s Karlem, ani s dědou E. F. Burianem, který dělal s Voicebandem představení Vojna (zdramatizovaná lidová poezie ze sbírek K. J. Erbena, pozn. aut.). Až když jsem se byl na představení Vojna podívat, uvědomil jsem si, že i on pracoval s lidovou tvorbou. A to, jak s ní pracoval a jaké vymyslel aranže, mě úplně posadilo. Na tu dobu to bylo neskutečné. Takové harmonie jsem nikdy neslyšel, z toho jsem byl v šoku. Ale jinak jsem při Bohemii na rodinné souvislosti nemyslel. To mi spíš docházelo až zpětně.

Když jsme u rodiny, jak přijal Bohemii váš otec Jan Burian?

Když jsem začal na písničkách pracovat, postupně jsem mu je pouštěl a líbilo se mu to. Později už se mu líbilo jen něco, mámě také něco a manželce se to líbí celé. Takže rodina dobrý (směje se). Táta se možná zalekl toho, co se dělo kolem PR. Kolem Bohemie byla trochu aféra. Reakce lidí, kritiky a intelektuální menšiny v Čechách byly strašně rozporuplné. Polovina lidí ji milovala a polovina nenáviděla, což bylo ale skvělé, něco takového jsem vůbec nečekal. S takovými reakcemi jsem počítal spíš u Kapitána Dema (v něm se strefuje do nectností společnosti a šoubyznysu, pozn. aut.), ale ukázalo se, že Bohemia je mnohem kontroverznější. A je zajímavé, že na Moravě má Bohemia hodně kladné ohlasy.

Žádná z negativních reakcí vás nezabolela?

Seděl jsem v koupelně, rval si vlasy a říkal si, co jsem to jen provedl (směje se). Já to mám s reakcemi pořád stejně. Kritiku beru od těch, kterých si vážím, protože vím, že něco dokázali, nebo je mám rád a věřím jim. Pak je spousta reakcí od lidí, které přijmu, ale časem už si z nich nic nedělám. Kdyby se třeba moji nejbližší nad tím jen usmívali a nechávalo je to chladnými, tak vím, že je to špatně. Ale když vím, že se jim alespoň něco z toho líbí a řešíme to spolu, je to v pohodě.

Bohemia měla fungovat i jako cesta, jak přivést ke vztahu k tradicím mladé lidi. Myslíte, že se to podařilo?

Myslím, že to zafungovalo. Nedávno jsem objevil na Youtube taneční remix Louky od nějakého mladého kluka. Je to důkaz, že deska žije dál.

Byla by reálná Bohemia II?

Vůbec nevím. Já teď vlastně ani nevím, co bych měl do budoucna dělat. Mám takové období, kdy mám dojem, že už jsem si dost užil různého experimentování a že se teď chci držet jen jedné věci, tedy Republiky, s níž jsme vydali novou desku. Chci si dát trochu pauzu od ostatních projektů. Ale je pravda, že je tu ještě jeden směr, ve kterém bych si chtěl zaexperimentovat. Chtěl bych vydat desku pro děti. Dobré dětské písničky jsou podle mého stejně důležité jako vařit dobré jídlo pro děti. Je to cesta, jak děti už odmalička podchytit ve vkusu. Kdy se do toho pustím, ještě nevím. Teď mě nejvíc naplňuje Republic od Two.

Už jste zkusil napsat text písničky pro děti?

Napsal jsem dva, a to pro svého syna. Ale spíš než texty to jsou takové říkanky.

Někde jste prohlásil, že byste chtěl předělat i státní hymny. To byl úlet, nebo jste o tom vážně přemýšlel?

To byl úlet. Ale hymny mě baví poslouchat, udělal bych je instrumentálně. Jsou to také melodie a člověk si může hrát s jakýmkoli materiálem. Ale nevím, z tohohle by možná byl i mezinárodní skandál (směje se).

Markéta Hartlová