Michal Kriško

Nejvyšší soutěž, Liga mistrů i Světová liga se nedají srovnat

Zahraničí mě láká, ale nikam se neženu

Velmi úspěšnou sezónu má za sebou nejlepší rakovnický sportovec za rok 2013 Michal Kriško. Tento volejbalista VK Jihostroj České Budějovice vybojoval s tímto týmem svůj premiérový titul MČR. Zahrál si prestižní Ligu mistrů a probojoval se do základní šestice v reprezentaci ČR. Na sklonku sezóny ale přišlo nepříjemné zranění, které můžeme přičíst právě velké vytíženosti na všech frontách. Michala ovšem sláva a úspěch rozhodně neovlivnily. Je to stále pohodový, skromný a stále se směj ící mladý sportovec, což dokázal při našem rozhovoru, ke kterému se „přibelhal“ o berlích.

Při našich posledních rozhovorech si říkal, že se jdeš do Budějovic prát o místo. V prvním roce ses otrkal a loňský ročník už musel být parádní.

Byla to zatím moje nejpovedenější sezóna. Trochu mi nahrávalo, že jsem byl v týmu jediný univerzál a tudíž jsem měl trochu místo jisté, ale to neznamená, že jsem měl něco pod penzí. Sice na mě nebyl ze strany konkurenčních hráčů takový tlak, ale pořád hraješ nejvyšší soutěž v jednom z nejlepších týmů a nemůžeš si dovolit něco vypustit. Nakonec jsem odehrál všechno. Jak nejvyšší soutěž, tak Ligu mistrů. Za celou sezónu jsem chyběl na palubovce zhruba ve třech setech, což bylo super a nemohu si na nic stěžovat a jsem moc spokojený.

Jak jsi vnímal svoji situaci a co je pro tebe příjemnější, když víš, že máš důvěru trenéra a nemusíš se prát o místo a soustředíš se pouze na svoje výkony, nebo potřebuješ tlak od konkurence, který tě vybičuje?

Konkurence tě vždy žene dopředu. Spíš to ale funguje pro hráče, který nehraje. Ten se snaží dostat na palubovku. Má to dva pohledy. Pro mě bylo uklidňující, že budu hrát, a soustředil jsem se sám na sebe. Ovšem když se ti nedaří a tápeš, tak jsi na to taky sám. Trenér tě nemůže vystřídat a ty si musíš poradit a dostat se z případné krize jen díky svým výkonům, což je taky velká zkušenost. Hlavně v tuto chvíli cítíš důvěru trenéra a ty ji nechceš zklamat.

Nastalo vůbec takové krizové období? Četl jsem, že ses stal jedním z nejlepších univerzálu nejvyšší soutěže?

Určitě bylo období, kdy se tolik nedařilo, ale naštěstí to nebylo dlouhé a rychle jsem se z toho dostal. Věděl jsem, že náhrada za mě není, tak nešlo se v tom utápět. Musel jsem z toho rychle ven. Co se týče hodnotících statistik, tak jsou krásné, ale pořád je volejbal kolektivní sport a jednotlivec nerozhoduje. Určitě jsem nebyl nejlepším „účkem“, skončil jsem asi třetí (smích).

Kdy tedy přišla ta krize a naopak, které zápasy sis užíval?

Nejkrásnější určitě bylo finále s Libercem. Moc lidí nám nevěřilo. Liberec měl super tým a byl pasován na titul. Nám se to ale povedlo hlavně díky kolektivnímu pojetí a bojovnosti. Byl to týmový výkon, což podle mne rozhodlo. Hodně povedený zápas jsem odehrál v rámci Ligy mistrů v polském Řešově. Sice jsme prohráli, ale mně se fakt dařilo a byl to jeden z nejlepších zápasů kariéry. Moc jsem si to užíval. Naopak krizi jsem měl v semifinále se Zlínem, kde mě docela slušně blokovali. Naštěstí pouze v jednom zápase.

Finále ale bylo výsledkově jednoznačné – 4:1.

Jak jsem řekl, byl to kolektivní výkon. Když se někomu nedařilo, tak jej zbytek zastoupil. Neměli jsme hvězdu, která by vyčnívala, ale celkově jsme byli dobře poskládaní, a když to přiznám, tak na co jsme sáhli, to nám vyšlo, což rozhodlo. O to byla větší radost. Přitom to nezačalo nejlépe. Prohráli jsme první zápas 3:0 a všichni už říkali, že to Liberec má jasné. Pak se to ale začalo otáčet, a když nám v pátém zápase chyběly dva body, tak už jsem si začal říkat, že by to mohlo vyjít. Dnes, když o tom přemýšlím, tak nám hodně pomohlo semifinále se Zlínem, kdy v každém setu byla dramatická a náročná koncovka. My to zvládli a získali jsme správné sebevědomí. Naopak Liberec až do finále nehrál těžký zápas a ani se nezapotil. Třeba si jeho hráči mysleli, že to tak bude i ve finále. Ono je někdy těžké zvýšit obrátky, když to zrovna potřebuješ, a to byl asi jejich problém.

Nevidíš v tom spojitost s loňským rokem, kdy jste byli s Ostravou favoritem vy, ale nezvládli jste to?

Bylo to hodně podobné. Vloni jsme byli pasováni na titul my a nakonec jsme to nezvládli. Letos takto dopadl Liberec, ale to mě nevadí (smích). My jsme chytili šanci a dokázali to. Hodně nám v cestě pomohli i naši fanoušci, kteří za námi jezdili a vytvořili neskutečný kotel. To ti běhá mráz po zádech a vybičuje tě to k nadprůměrným výkonům.

U tebe tedy můžeme říct – mise splněna – hattrick je doma.

Vlastně je to tak. Před dvěma lety jsem získal bronz s Příbramí. Vloni stříbro a letos konečně titul s Českými Budějovicemi. Mám tedy zkompletovanou celou sbírku, což je skvělé. Pro mě je cennější, že jsem si titul vybojoval na palubovce a neproseděl jsem jej na lavičce.

Michal Kriško (18) v akci.

Když se přesuneme do Ligy mistrů – přišla v těchto další zkušenost, ale výsledky nebyly takové jako před rokem.

O tom, že to byla další velká zkušenost, se nemá cenu bavit. To by bylo nošení dříví do lesa. Sice se nám nepovedlo vyhrát ani jeden zápas, což mě mrzí, ale řekl bych, že naše výkony nebyly zas tak špatné. Měli jsme rozhodně těžší skupinu než v loňském roce. Měli jsme polského mistra Řešov, dále Paříž a Budvu, která posílila a nakonec postoupila až do semifinále. Jak říkám, mrzí nás, že jsme alespoň doma něco neurvali.

O tom, že naše liga a Liga mistrů je výkonnostní rozdíl, se nemá cenu bavit. Kde byl ale největší?

Liga mistrů je herně někde jinde. V naší soutěži když uděláš nějaké chyby, tak je ještě šance, že set můžeš otočit ve svůj prospěch. V Lize mistrů se to stává hodně zřídka. Tam se zbytečné chyby tvrdě trestají a týmy chybují minimálně. Je to právě o těchto maličkostech. Paříž a Řešov hrály skoro bezchybně, a to je potom těžké. Přitom doma s Paříží jsme to měli krásně rozjeté a mohli jsme vyhrát, ale pak přišly zbytečné chyby a o zápas jsme přišli. Máme ale motivaci na nadcházející sezónu. Jsme zkušenější a hlavně tým zůstal pohromadě, tak snad budou letošní výsledky lepší. Dnes už známe soupeře a skupina je hodně přijatelná. Opět nás čeká polský mistr, kterým se stal Belchatov, dále tam máme Innsbruck a Antverpy, což jsou soupeři na stejné úrovni jako my, a druhou výhodou je, že to není daleko (smích).

Přesuňme se k dresům s lvíčkem na prsou. Před dvěma lety přišlo nesmělé nakouknutí do reprezentace v rámci Evropské ligy. V letošním roce už to byla základní šestka v rámci Světové ligy a boj o Final four v Austrálii, kam postupovaly čtyři nejlepší světové týmy. Nakonec byl postup nadosah.

Opět se na mě usmálo trochu štěstí. Dva čeští nejlepší univerzálové měli náročnou sezónu. Štokr v Rusku a Konečný ve Francii a chtěli si odpočinout. Volba padla na mě a na Fingera z ČZU Praha. Po obdržení pozvánky jsem byl nadšený a šťastný. Pro každého sportovce je vrchol reprezentovat. Na první sraz jsem jel s tím, že asi moc hrát nebudu, ale že nasaju atmosféru a získám nějaké zkušenosti. Když jsem ale odehrál celou kvalifikaci, tak jsem si začal říkat, že nechci o místo přijít. Začal jsem cítit důvěru trenéra a chtěl jsem mu tuto šanci vrátit nejlepšími výkony. Sice to pro mě bylo něco nového, ale já si to užíval. Nejvíc mi pomohla ta důvěra trenéra.

V boji o Austrálii jsme měli ve skupině Koreu, Portugalsko a Holandsko. Když jsme se podívali na ostatní skupiny, tak vítězové měli snadnou cestu. My měli nejtěžší a nejvyrovnanější skupinu, ve které se hrálo o postup až do posledního kola. Po losu nám nikdo moc šancí nedával a říkalo se, že když uděláme dvě výhry, tak to bude úspěch. My nakonec vyhráli šestkrát a byli rovnocennými soupeři zkušenějším Portugalcům a hlavně Holanďanům. Nakonec nám postup do Austrálie unikl, ale naše výkony v této skupině Světové ligy byly hodnoceny pozitivně a pochvalně, což vždy zahřeje na srdci.

Jak jsi vnímal zápasy s těmito soupeři? Dá se srovnat Liga mistrů a Evropská a Světová liga?

Rozhodně se tyto tři soutěže nedají srovnávat. Před Světovou ligou jsme zaslechli, že bychom měli hrát hlavně pro lidi, přitáhnout je do ochozů a zpopularizovat volejbal. Nakonec jsme udělali takovou propagaci, kterou nikdo nečekal. Vše se nastartovalo v Portugalsku, odkud jsme přivezli jednu výhru za tři body, a pokračovalo u nás, kde jsme porazili dvakrát Koreu za dva body. Náhle jsme byli ve hře a muselo se s námi počítat. Všichni jsme z toho byli nadšení. Nastala euforie a my makali až do posledního zápasu. Bohužel v posledních dvou zápasech v Holandsku už jsem si nezahrál, protože jsem se zranil v domácí odvetě s Portugalskem.

Zážitků bylo tedy mnoho, který ti utkvěl v hlavě nejvíce?

To bychom mohli udělat jenom samostatný rozhovor. Mám toho v hlavě plno. Byla to nejlepší sezóna a dařilo se. Největší zážitek asi byl při Světové lize, když jsme hráli doma v Budějovicích a v základní šestce jsme byli čtyři hráči Jihostroje. Přál bych ti zažít, co dělali diváci. To prostě nešlo něco vypustit. Dalším zážitkem bylo cestování do Korey. Deset hodin v letadle. Pak sedm hodin časový posun. První zápas jsme hráli v sedm ráno našeho času. Nakonec jsme přivezli jednu výhru a hráli jsme před plnými ochozy, což přivodilo příjemnou atmosféru. Bylo to zajímavé. Kdypak se podíváš do Korey, ale všichni jsme byli rádi, že máme tento „výlet“ za sebou. Většinu času jsme tam totiž prospali (smích). Při Světové lize už jsem cítil únavu, ale když se ti daří, tak regeneruješ rychleji. Bohužel při odvetě s Portugalskem mi po servisu píchlo v kolenu a už jsem si nezahrál. Do nové sezóny bych ale měl být fit a připraven. Asi únava materiálu po náročné sezóně (smích).

V minulosti jsem četl, že vysocí hráči (basketbalisté, volejbalisté) mají někdy problémy s velikostí postele v hotelích. Setkal ses někdy s problémem, že by byla postel krátká?

Zatím nesetkal. A překvapivě i v Koreji, kde jsou lidé menší, tak byly postele veliké a hotel byl luxusní. Ona na to dnes dohlíží i světová volejbalová federace a jsou dána pravidla pro ubytování a povinnosti pro pořadatelské země.

Jaké byly ohlasy po takto povedené sezóně a jak to vnímali doma?

Veliké a přišlo mi hodně SMS. Jak po zisku titulu, tak třeba po zápasech Světové ligy, kdy kamarádi psali, že mě viděli v televizi a že to bylo super. Bylo to příjemné čtení (smích). Gratulací bylo nepočítaně. Jak mě tak i rodiče byli v Rakovníku zastavováni a bylo s nimi o mně hovořeno. Rakovník to, podle mého, hodně vnímal. Mám z toho radost a všem děkuji za podporu. Co se týče mámy a táty, tak byli skoro na všech zápasech a byli spokojeni. Táta sice pořád vidí moje chyby a nedostatky, ale to je normální. Má pravdu v tom, že je stále co zlepšovat. Je pravda, že přišla od táty i pochvala na některé mé údery. Prý je u mě ještě neviděl. (smích).

Přišly nějaké nabídky ze zahraničí po tak povedené sezóně a lákalo by tě to odejít?

Zkusit si volejbal v zahraničí láká každého hráče. Já nejsem výjimkou. Ovšem, že bych se někam hnal nebo tlačil, to vůbec. Mám ještě rok smlouvu v Budějovicích a soustředím se na volejbal v Jihostroji. Kdyby něco přišlo, tak to budu řešit operativně, ale teď o tom nepřemýšlím.

David Svoboda