Studentka roku dovezla z Bali čestné uznání

Vždy, když mi zavolal některý z učitelů rakovnického gymnázia, zda nechci napsat o úspěchu některého z tamních studentů, preventivně jsem se ptala, zda to není Doubravka Požárová. Nebylo to proto, že bych o ní nechtěla psát, to právě naopak, ale měla jsem pocit, že o úspěších této budoucí studentky čtvrtého ročníku jsem už snad napsala vše. To jsem však netušila, jak mě letos Doubravka dostane. Tato mutějovická rodačka se dostala na mezinárodní biologickou olympiádu a ještě se stala studentem roku České republiky. Čili má absolutně nové zkušenosti a zážitky, o nichž jistě stojí za to napsat.

Biologie a čeština

S Doubravkou jsme se tentokrát potkaly na táboře ČSOP ve Velečíně, usadily jsme se na poněkud navlhlou zem po nedávném dešti za tzv. „hangár“ a Doubravka popisovala své poměrně nedávné zážitky z Bali, kde proběhla mezinárodní biologická olympiáda. Ještě, než se k jejímu popisu dostaneme, je asi dobré zmínit, že Doubravka, která mimochodem působí velmi skromně a přitom byla už ve 3. ročníku přijata na Univerzitu Karlovu v Praze, je velmi všestranná. Reprezentovala školu například jako členka tříčlenného týmu na 11. ročníku Přírodovědné olympiády zemí Evropské unie v Lucembursku, kde řešila například praktické úlohy týkající se indikace kvality vody pomocí rozsivek a výroby bioplynu mikroorganismy. Tým, jehož byla členem, byl v konečném hodnocení oceněn stříbrnou medailí. Vedle biologie je koníčkem Doubravky i český jazyk a zejména vytváření zajímavých textů. Na letošní olympiádě z českého jazyka na Kladně ji zaujalo téma, a tak vytvořila text, který jí pomohl k postupu do celostátního kola.

Na Bali

Do dějiště 25th International Biology Olympiad – na exotický indonéský ostrov Bali – odletěla Doubravka spolu s českou delegací (tvoří ji nejen soutěžící studenti, ale i podpůrný tým složený z významných osobností české biologie) v pátek 4. července v podvečer z Letiště Václava Havla. „Na Bali bylo strašně krásně, už sama účast na mezinárodní olympiádě je velkým zážitkem, protože se tam potkáte s lidmi z celého světa, kteří mají podobné zaměření a zájem. A když říkám z celého světa, myslím tím skutečně celý svět. Olympiády se účastnili studenti z jednašedesáti států včetně dvou afrických od Srí Lanky přes Pákistán, Tádžikistán, pochopitelně Evropu, Ameriku až po Japonsko, Koreu a Indonésii. Popovídáte si nejen se spoustou zajímavých lidí, ale naučíte se i řešit úlohy pod velkým stresem – mluví na vás anglicky, občas vám udílejí nelogické pokyny,“ přibližuje s úsměvem Doubravka.

Čekejte!

Olympiáda se podle Doubravky sice konala na úžasném místě, ale na její organizaci se velmi projevilo to, že Indonésané nemají s pořádáním takovýchto podniků příliš mnoho zkušeností. „Ačkoli z nich sálalo obrovské nadšení a místní vysokoškoláci, kteří se o nás starali, byli úžasní a kamarádili se s námi, chyběly jim zkušenosti. Zamýšlené se jim proto nevedlo podle jejich představ a olympiáda byla velmi často o pokynu čekejte. Například test, který měl trvat dvakrát tři hodiny, měl začít v devět, a začal ve dvě odpoledne. Stejně tak jsme asi hodinu a půl čekali i na praktické úlohy. Pak, což bylo pro samotnou soutěž horší, měli ne úplně dobře připravené otázky, takže doprovod jednotlivých týmů je musel celé předělávat a překopávat. Úlohy se také na poslední chvíli měnily a dokonce i rušily. A to až tak, že poté, co jsme úlohu dopsali (přitom na ně bylo málo času, takže jsme si museli volit, kterou část uděláme a kterou ne), zrušili celé části úloh, což bylo fatální.“ popisuje.

Zabíjet rybičky? Ne!

Součástí olympiády byly čtyři praktické úlohy a dva testy. Testy však nebyly zaškrtávací, ale u každé otázky byly čtyři odpovědi a u každé z nich se muselo napsat, zda toto tvrzení je pravdivé či ne. „V praktických úlohách byla jedna na molekulární biologii. Zahrnovala i elektroforézu, a to byla právě jedna z oblastí, kterou poté vyřadili, což mě dost mrzí. Pak byla etologie a ekologie, kde se počítala biodiverzita. Na ní si Indonésané velmi zakládají. K tomu jsme počítali smrtící dávky soli ve vodě pro rybičky. Tuto otázku jsme měli původně dělat prakticky, dokonce prý byly objednané rybičky, na nichž jsme to měli zkoušet, ale proti tomu se naštěstí postavily výpravy hlavně z Evropy a Ameriky. Pak jsme měli šest různých garnátů, kteří už byli dost odrbaní a dost smrděli. Ty jsme určovali a zjišťovali mezi nimi evoluční vztahy. Byla tam i rostlinná fyziologie a anatomie, kde jsme dělali klasické řezy různými částmi rostlin a tenkovrstvou chromatografii a spektrofotometrii,“ popisuje.

Chaos i ve výsledcích

Olympiáda začala 6. července a 13. dopoledne končila. Český tým využil možnosti a pobyt si prodloužil do 19. července, takže se budoucí biologové mohli porozhlédnout v tropech. Zavítali k moři i do hor. „Organizátoři nás ne moc ochotně pouštěli z hotelu, takže jsme tam psali i všechny praktické úlohy. Vzali nás do jednoho chrámu a do ZOO, takže s tamní úžasnou přírodou jsme se seznámili až po olympiádě. Samotné Bali bylo krásné, je to pochopitelně turistická země a jsou tam neskutečně usměvaví lidé,“ pokračuje Doubravka.

Když se jí ptám na její výsledek z mezinárodního klání, objasňuje, že na této úrovni už nejde o to vybrat toho nejlepšího, ale spíše ocenit všechny, kteří se něčemu věnují natolik, že se dostali až na mezinárodní olympiádu. „Proto se neudělují medaile za první, druhé a třetí místo, ale procentům zúčastněných. Takže třeba prvních deset procent má zlatou. Mně se soutěž příliš nepovedla, ještě před prvním vyhlašováním jsem měla bronz, ale podobně, jako pořadatelé kazili řadu věcí před tím, vyhlašování snad pokazili nejvíc ze všeho. Měnil se absolutní vítěz, ani jedno místo nebylo stejné jako poprvé. Já jsem nakonec skončila tři místa pod hranicí bronzu, takže momentálně mám něco jako čestné uznání.“

Lenka Pelcová

« Zpět

Katalog služeb

Zobrazit celý katalog