Olga Brunnerová

„Naši koně lítají, jsou to plnokrevní chladnokrevníci,“ říká Olga Brunnerová

Koně z rudské stáje v seriálu První republika

Olgu Brunnerovou znají jistě mnozí milovníci koní, dělala jezdectví – skákala parkury, v Rakovníku má jezdeckou stáj a dnes se především věnuje chladnokrevným koním. V bega sportu (soutěže ovladatelnosti chladnokrevných koní) pořádá již čtvrtý ročník soutěží na Rudě. O této soutěži, ale především o tom, jak se ona sama dostala k chladnokrevníkům, byl náš velmi příjemný rozhovor.

Od parkurů k chladnokrevníkům

Ke koním se Olga dostala zhruba ve svých deseti, kdy začala jezdit. V osmnácti si koupila svou kobylku a zhruba deset let byla každý den od rána do večera u koní. „Jezdila jsem military a skokové závody. Věnovala jsem se tomu na sto procent, ale když přišel syn, neměla jsem už tolik času, a právě v té době jsem se začala dostávat k chladnokrevníkům, kteří šli lépe sloučit s malým dítětem. Pomáhala jsem svému příteli, takže to nebylo tak náročné. U skokových koní si člověk musí vytvořit týdenní harmonogram, aby koník opravdu každý den chodil. A když je na to sám, je to hodně náročné. U chladnokrevníků jsem zpočátku jen pomáhala svému příteli. Ten zase jako malý pomáhal dědovi, hodně ho to bavilo, proto si chladnokrevné koně koupil a v podstatě v tom dnes po dědovi pokračuje. Přebral jeho zkušenosti, i když je pravda, že nějakou dobu také hodně pomáhal s lehkými koňmi mně. Pak se to otočilo, když si koupil koně těžké a teď je moc spokojený a já také. A už si s nimi jezdím sama,“ popisuje.

Při nedávných závodech na Rudě, které i pořadatelsky zajišťuje.

Bega sport

Dnes jezdí Olga „amazonky“ (soutěž žen). Ta vznikla na Moravě (stejně jako bega sport) a jezdí se tam kompletně, byť ve zkrácené formě i s formanskou jízdou a těžkým tahem. „U nás se jezdí jen ovladatelnost a formanská jízda. V těžkém tahu táhne jeden kůň základní váhu 700 kg a přidává se po sto kilech, dokud to koníci utáhnou. Pokud to zvládnou v daném čase, mohou jít do dalšího kola, pokud ne, končí. V páru je základní váha 1500 kg,“ přibližuje pravidla tahu.

Vlastní závody jsou simulací práce v lese, protože tažní koně se dají použít na více prací, než lehčí. Soutěže se skládají ze tří kol, z nichž jedno je ovladatelnost v kládě, která je dokonalou simulací práce v lese. Druhé kolo je formanská jízda a třetí již zmíněný těžký tah. Jezdí se jednotlivě, nebo jako trojboj, a pak je okresní soutěž kvalifikací na národní finále. To se koná střídavě na Moravě a v Čechách. „Lidem se tito koně velmi líbí. Tyto závody jsou něco jiného a není jich tolik, jako jezdeckých. V našem okrese je pořádáme jednou za rok a vždy se dělají dvě kola v každém kraji,“ dodává Olga Brunnerová.

Trénink

Pochopitelně těžcí koně musí trénovat podobně jako lehcí. V začátcích je třeba, aby koníka učil jeden člověk, aby si na sebe zvykli, věřili si a mohli začít pracovat.

„Je dobré ho postupně začít brát do lesa, aby se seznámil s prostředím. Učí se také chodit s postrojem, kdy ho jeden člověk vede a druhý mu tahá za rozporku, aby zjistil, proč postroj má. Až poté, kdy už vše umí, může s ním jít i někdo jiný. Já jsem také chodila s kobylami díky tomu, že už byly naučené. Celý výcvik musí probíhat v klidu a raději vše třeba dvacetkrát zopakovat. Nejtěžší z disciplín je asi práce s kládou, aby kůň zastavil přesně, kdy má. Kdyby toto nezvládal, mohlo by to být při práci v lese i nebezpečné. Ale když si kůň s kočím věří a kůň poslouchá jen na povely, je to ta nejlepší práce. Pokud kůň chodí na práci do lesa, je to pro něho dostatečný trénink. Formanská jízda se dá trénovat na kolbišti nebo na jízdárně, kde máme kužely. Ty se dají projet, když se vracíme z projížďky (uvolňovačky) z lesa s kočárem, nebo vozem. Pochopitelně je třeba s koňmi pracovat každý den, musí mít denní režim,“ objasňuje koňařka.

Jednou z disciplín je práce s kládou.

Plemena

Chladnokrevníci jsou pochopitelně jiní, než koně jezdečtí. Jsou pro svou práci uzpůsobeni i charakterově. „My máme kobyly českomoravského belgického (ČMB) a pak jsou slezští norici. Těžkého koně nic nezastaví, nevadí mu křoví v lese, jde, jako když ví, že ho má projít. Lehký kůň by nad ním přemýšlel. Ale pochopitelně i u těchto koní se stává, že se nehodí k tomu, na co jste je koupili. Třeba si pořídíte kočárového, a ten se nedá zapřáhnout. Když to uděláte, klidně si vám lehne. I u pracovních plemen se stává, že si s koněm dáte obrovskou práci, než všechno pochopí, a i pak mu nemůžete stoprocentně věřit. Když jde o skutečnou práci v lese, je lepší ho vyměnit a použít ho na něco jiného,“ říká.

Práce v lese a soutěž jsou dvě různé věci a záleží na každém koni, jak tuto změnu snáší. Naštěstí díky tomu, že jsou zvyklí i na jiné ruchy, ne jen na klid v lese, nevadí jim publikum ani muzika na soutěžích. „Hlavní odlišnost je spíše ve změně tempa, při závodech, která je vyšší, než v lese. Mně se právě na těchto koních líbí, že jsou víceúčeloví a kamkoliv je vezmete, je to v klidu. S našimi jezdíme i na filmování. Objevili se například v seriálu První republika, kde tahali vůz Valentů.“

Soutěž

Organizace soutěže prý není úplně jednoduchá. Nejtěžší je sehnat peníze od sponzorů, aby se pokryly náklady a pak už je podle Olgy vyhráno. „Po čtyřech letech jsme si už zvykli, už to máme trochu zavedené a víme čím začít. Z letošních závodů mám velice dobrý pocit. I přes určitý chaos vyšly velice dobře a hlavně přišli lidé. To nás pokaždé žene dopředu. Každý rok si po závodech říkáme, že už to dělat nebudeme, ale jak přijde čas, že bychom měli začít přemýšlet nad dalším ročníkem a jdeme do toho. Letos jsme tam měli poprvé i dřevařskou soutěž v odvětvování, která vyšla nad naše očekávání. Na příští rok ji uděláme ve větším a budou tam i vystavené pily,“ prozrazuje i určité plány do budoucna.

Sama kvůli přípravám na tuto soutěž příliš netrénovala, navíc prý téměř do poslední chvíle nevěděla, zda bude soutěž amazonek otevřena. Ale nakonec se sešlo dost účastnic, takže vyjela. „Měla jsem z toho obrovskou radost, protože nám to vyšlo úplně perfektně, kobyla chodila suprově, jak jsem si představovala. Ve formance už to tak nevyšlo, protože se trochu hrne dopředu. Máme totiž takové plnokrevné chladnokrevníky – naši koně lítají. Ale na to, že s ní běžně nechodím, fungovala stoprocentně. Je to kobyla profesorka,“ uzavírá.

Lenka Pelcová