Zatím nic nenaznačuje, že se blíží tragédie. Jaroslav Franěk (představovaný Jakubem Týblem) diskutuje u stolu s kamarádem – ajznboňákem (Pavel Novotný) a přítelkyní manželky (Pavla Kružíková).

Muzeum T.G.M. připravilo rekonstrukci zatčení odbojáře Jaroslava Fraňka

V restauraci U Rozvědčíka „řádilo“ gestapo

Tolik lidí, jako v sobotu 28. června, restaurace U Rozvědčíka v Nezabudicích už dlouho nepamatuje. Muzeum T.G.M. Rakovník spolu s Muzejním spolkem královskémo města Rakovníka a obcí Nezabudice zde připravilo ojedinělou akci – rekonstrukci zatčení majitele restaurace, odbojáře a někdejšího rozvědčíka Jaroslava Fraňka na jaře roku 1940. Na vydařené akci se podíleli nejen pracovníci a spolupracovníci muzea, ale značnou měrou i členové Klubu vojenské historie z Doks u Kladna.

Kateřina Uhrová z Muzea T.G.M. je paní Fraňkové neuvěřitelně podobná.

Filmařská fabulace

Zatčení Jaroslava Fraňka známe velmi dobře z filmu Karla Kachyni „Zlatí úhoři“, kdy statečného rozvědčíka ztvárnil herec Radoslav Brzobohatý. Akční scéna (točilo se v jiné lokaci než u Fraňkovy restaurace), kdy rozvědčík prchá před gestapáky, střílí po nich, skáče z mostu do řeky, plave po proudu, aby byl nakonec z vody vytažen a zatčen, ale neodpovídá skutečnosti. Je čirou filmařskou fabulací. „Obě zatčení probíhala zcela prozaicky. Poprvé byla zatčena i Fraňkova manželka Antonie. Po výsleších na kladenském gestapu byli oba dva propuštěni. Podruhé byl zatčen rozvědčík sám a z vězení se už domů nevrátil. Byl popraven v Německu v Plötzensee 1. července 1943,“ vysvětluje emeritní ředitel Muzea T.G.M. František Povolný, který celou rekonstrukci moderoval.

Na závěr rekonstrukce proběhl pietní akt u pamětní desky Jaroslava Fraňka. Kytice zde položily starostka Nezabudic Jitka Vydrová a ředitelka Muzea T.G.M. Magdalena Elznicová Mikesková.

Zranění od Zborova

Na úvod stručně přiblížil Fraňkův životopis. Odveden byl v Berouně. Teprve osmnáctiletý vyučený zámečník narukoval k 88. polnímu pluku 5. prosince 1915. Velmi záhy, o Velikonocích 1916, však Jaroslav Franěk přeběhl frontu. A už v květnu 1916 se dostal k československé jednotce, sloužil v 1. československé brigádě, 6. rotě, které velel generál Rudolf Medek, jenž později proslul jako spisovatel. V bitvě u Zborova byl legionář Franěk zasypán po výbuchu granátu. Kamarád ho dokázal vyhrabat, ale následek byl krutý: trpěl epilepsií. Proto se vrátil domů až později než ostatní legionáři, zůstal na zotavení v tehdejší Indočíně (Vietnamu). Z toho poté vznikla legenda, kterou převzal i spisovatel Ota Pavel, že byl Franěk rozvědčíkem v exotické asijské zemi. Není to pravda, jako rozvědčík se uplatnil už dříve, v legiích. „Rozvědčíci“ se říkalo legionářům, kteří přecházeli frontu a přesvědčovali české vojáky v rakouských uniformách, aby dezertovali a přeběhli na druhou stranu. Když z jedné takové výpravy přivlekl Jaroslav Franěk zraněného druha a ještě dokázal zajmout „jazyka“, byl vyznamenán. Doma, do místní kroniky, později vlastnoručně zapsal, že byl dvakrát zraněn, pětkrát vyznamenán a zúčastnil se sedmadvaceti bitev a bezpočtu různých půtek. Zpět do vlasti měl být evakuován francouzskou lodí, ale když loď ze Saigonu 4. srpna 1919 odplouvala, Jaroslav Franěk na její palubě nebyl. Podle velitele transportu zůstal jako nemocný ve francouzské nemocnici v Saigonu až do 3. listopadu 1919.

Rozvědčík Franěk (uprostřed) v rukou gestapa.

Hostinským v Annamu

Po návratu do vlasti obdržel hodnost rotmistra a nějakou dobu pracoval jako „ošetřovatel letadel“ na tehdy našem jediném vojenském letišti v Chebu. Marná však byla jeho snaha stát se vojenským letcem. A třebaže později absolvoval poddůstojnickou školu pro zbrojíře v Brně, k 1. listopadu 1923 byl přeložen do výslužby.

V Nezabudicích si postavil proti přívozu v branovském Luhu dřevenou boudu, ve které prodával pivo a limonádu. Pojmenoval ji Annamo podle místa v Indočíně, kde během války pobýval. Později si o kousek dál při silnici do Skryj postavil zděnou restauraci, kterou nazval U Rozvědčíka.

Jaroslav Franěk byl moderní člověk – zakoupil si motocykl a byl také první, kdo si pořídil ve vsi rádio. Poté, co „zkrachovalo“ jeho první manželství, oženil se v roce 1936 s Toničkou, švagrovou jeho kamaráda Václava Čecha.

Obrana národa

Po okupaci Československa německými nacisty byl osloven rakovnickým velitelstvím vojenské odbojové organizace Obrana národa a začal budovat v lesích v okolí své restaurace úkryty pro zbraně. V březnu 1940 však byli vedoucí funkcionáři Obrany národa pozatýkáni a 26. 4. 1940 zatklo gestapo i Jaroslava Fraňka a jeho ženu Antonii. Protože od nich žádné nové informace nezískalo, propustilo je 11. května na svobodu. Během dalšího vyšetřování se však o zbraních, zakopaných v zaletovaných sudech, postupně dozvídalo. Prozrazeni byli i další lidé činní v odboji, a tak 26. ledna 1941 zatklo gestapo Jaroslava Fraňka znovu. V restauraci byla odhalena skrýš, údajně v zazděném výklenku a pod krovy, a v ní balík zbraní – jeden protiletadlový kulomet, deset pušek a dva bubínkové revolvery s náboji. Franěk byl nejprve převezen do pražského sídla gestapa v Petschkově paláci a odtud do věznice v Plötzensee, kde byl později popraven.

Dobová rekonstrukce

Na rekonstrukci Fraňkova zatčení se velkou měrou podíleli členové Klubu vojenské historie z Doks u Kladna. „Přivezli jsme dva pánské bicykly a jeden dámský. Dále dobový kočárek, ve kterém je moje osmiměsíční dcera Anička. S tou je tu manželka Pavla. Jeden člověk je v nádražácké uniformě, další v dobových šatech s košem. Dva muži představují protektorátní četníky,“ vypočítává člen klubu Tomáš Kružík.

Velice sugestivně působil dobový mercedes, v němž přijelo k restauraci gestapo. „V republice jich moc není. Tento nám zapůjčil Michal Chalupa,“ konstatuje ředitelka Muzea T.G.M. Magdalena Elznicová Mikesková. Hlavních rolí, rozvědčíka Fraňka a jeho ženy Toničky, se zhostili herec DS Tyrš Lány Jakub Týbl a knihovnice muzea Kateřina Uhrová. „Je neuvěřitelné, jak je Kateřina paní Fraňkové podobná,“ pochvaluje si František Povolný.

Rekonstrukce začíná na zahrádce u hostince, kde paní Fraňková rozmlouvá s kamarádkou, která má na klíně malé dítě. Posléze přicházejí „ajznboňák“ a vesničan s nůší a dávají si pivo, které jim paní hostinská přináší. Všichni se dobře baví až do té doby, než přijedou do hostince na kolech dva četníci s ustaranými výrazy v tváři. Jdou s Fraňkem dovnitř a chvíli tam rozmlouvají. Potom vyjdou ven a rychle odjedou. Franěk volá dovnitř známého s nůší. Ten po chvíli vyjde a je vidět, že na dně nůše se pod dřívím skrývají granáty. Než stačí ale ze zahrádky odejít, přiřítí se černý mercedes, z nějž vystoupí dva gestapáci a voják ozbrojený samopalem. Muž ukrývá nůši pod stůl. Gestapáci jdou rázně do hostince a za minutu vyvádějí spoutaného Fraňka. Strčí ho do auta, nasedají a mizí směrem ke Křivoklátu.

Poslední dopis

Na závěr přečetl František Povolný úryvky z Fraňkova dopisu, který napsal manželce krátce před popravou. „Moje drahá ženo Tánino. Dnes večer musím odejít – modli se za mne – jsem kupodivu klidný a smířen se vším… Děkuji Ti ještě mnoho za několik krásných let života, které jsme v našem krásném Skřivánčím údolí spolu prožili. Neplač, mně již je lépe. Věřím v Boha a doufám, že mě vezme na milost.“ Dále Antonii nabádá, aby se po válce znovu vdala a měla děti, protože ty jsou smyslem života. A žádá ji, aby na seči nad modříny nechala postavit malou kapličku ve tvaru podkovy.

Znalci místních poměrů jsou přesvědčení o tom, že Jaroslava Fraňka někdo udal, ale udavačovo jméno si jen šuškají. Nahlas se ho zdráhají vyslovit. Ostatně není zapsáno ani v protokolech gestapa. A tak patrně zůstane zahaleno tajemstvím navždy. Prezident republiky udělil 15. prosince 1945 rotmistru zbrojíři Jaroslavu Fraňkovi In memoriam Československý válečný kříž 1939 a 20. prosince 1947 mu ministr národní obrany propůjčil In memoriam čestný titul štábního rotmistra správní zbrojní služby.

Tomáš Bednařík