Seskok volným pádem z letadla Brigadýr L 60 v roce 1970.

Učitelka Hana Opatová obdržela ocenění za celoživotní přínos tělovýchově a sportu

V sedmdesáti stále „tahá“ větroně do vzduchu

Jednou z osobností, které byly oceněny u příležitosti vyhlášení výsledků ankety Sportovec okresu 2013 za celoživotní přínos tělovýchově a sportu, byla i paní Hana Opatová. Tato dlouholetá pracovnice s mládeží, pilotka motorových letadel a bývalá parašutistka se letos v létě dožívá významného životního jubilea.

Od plachťáků k parašutistům

„Narodila jsem se 18. 7. 1944 na Belšance, kde tatínek pracoval jako polesný. Po válce byl přeložen do východních Čech, takže jsme do roku 1956 bydleli u Litomyšle. Když došlo k reorganizaci lesů, zažádal otec o přeložení na Rakovnicko, protože tu měli s maminkou oba rodiče. V Lužné však nebylo místo, tak byl přeložen do nedalekých Domoušic,“ vzpomíná Hana Opatová. Poslední ročníky povinné školní docházky absolvovala v Kounově, odkud odešla studovat na jedenáctiletku do Loun. Po maturitě se vrátila do Rakovníka, kde si rodiče opravili domek po babičce.

„Už tehdy jsem začala docházet na rakovnické letiště a snila o tom, že se budu věnovat letecké akrobacii. Z představ mě vyvedl tehdejší náčelník letiště Karel Hlavička, který mi řekl, že pokud chci létat, musím začít s plachtařinou. Tak jsem začala plachtit, ale postupem času nás chodilo málo, takže jsme se skoro nedostali do vzduchu. Začala jsem pokukovat po parašutistech, kteří přeci jen byli Svazarmem dotováni lépe než plachtaři. Seznámila jsem se s nimi a rozhodla se, že začnu skákat,“ pokračuje ve vyprávění Hana Opatová. V té době už studovala na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem.

Hana Opatová dnes.

Seskok na Pochcanku

„Parašutismu jsem se věnovala v letech 1963 až 1974. Premiérový seskok byl tak trošku podvodný, ale snad už je to dneska promlčené. Moc jsem si chtěla skočit, ale neměla jsem ještě dokončený potřebný výcvik, a tak mně to trenér Adolf Eisenhammer nedovolil. Jednou ho ale zastupoval trenér z Mladé Boleslavi, který nevěděl, že ještě nemám dokončený výcvik. Kluci mě vzali s sebou, Karel Podolka mě naložil do letadla Brigadýr a já absolvovala svůj první seskok tak zvaně na lano z výšky 750 metrů. Když na to Adolf Eisenhammer přišel, dostala jsem pěkně vynadáno. Netrvalo dlouho a už s jeho svolením jsem absolvovala druhý seskok na letišti v Bubovicích na Berounsku,“ popisuje Hana Opatová.

Ne všechny seskoky však byly tak pohodové. Parašutisté skáčou nejprve na lano (padák se otevře automaticky pomocí lanka zavěšeného v kabině letadla), pak na 3, 5 a 10 vteřin (po uplynutí této doby otevře parašutista padák sám tzv. na ruku). „Když jsem šla prvně na desítku, letělo se od Raka na tzv. Pochcanku. Já jsem v té euforii otevřela padák už po pěti vteřinách. Byla jsem ale moc vysoko, přelétla jsem letiště a spadla do mlází na Pochcance.“ Hana Opatová má na svém kontě asi 600 seskoků.

Život mezi dětmi

Po dokončení vysokoškolských studií dostala pracovní umístěnku do Krásného Dvora. Ještě než stačila nastoupit, byla přeložena na ZDŠ v Rynholci. „Byla to moje první škola a já na ni vzpomínám jako na první lásku. Byl tam jeden z nejmladších učitelských sborů a skvělý ředitel Vladimír Valeš. Po roce 1970 nás trošku rozházeli. Rok jsem byla v Kněževsi a pak jsem šla učit do Lužné, kde jsem působila až do roku 1990. Od roku 1981 ve funkci ředitelky, což mě moc netěšilo, protože jsem raději pracovala s dětmi, než se potýkala s úředním šimlem.“

Po listopadové revoluci byla Hana Opatová jako „stará struktura“ z funkce ředitelky odvolaná. Dva roky působila na ZŠ v Novém Strašecí a roku 1992 ji zástupkyně 3. ZŠ v Rakovníku Lenka Přibíková přilákala na tuto školu. Tam pak učila až do odchodu do penze v roce 2006. Doma však moc nepobyla. „Zdeňka Jirková mě požádala, jestli bych nechtěla dělat tělovýchovu a turistiku v DDM, tak jsem to vzala a byla tam až do září loňského roku. Teď už jim pomáhám jenom s výlety,“ vypočítává své školské působení jubilantka.

V letounu Z 43, s nímž létala soutěže v navigaci.

Přistání na poli

Vraťme se však k její největší zálibě – létání. „Jak jsem již řekla, začínala jsem na větroních. Někdy v roce 1970 jsem dostala nabídku, abych si udělala zkoušky na pilota – vysazovače (vozí do vzduchu parašutisty – pozn. autora). Pilotní zkoušky jsem složila ve Vrchlabí v roce 1971. Tak jsem začala létat na motorových letadlech.“ Podobně jako později její syn Petr i Hana létala „navigaci“ (letecká rally a přesné létání). V této disciplíně získala titul mistryně republiky, jednou ještě skončila na druhém místě. „Nechala jsem toho v momentu, kdy jsem začala mít problémy s očima a neviděla jsem pořádně na mapu.“

Že i při tomto sportu se může člověk dostat do zapeklitých situací, dokazuje příběh ze soutěže Memoriál Zdeňka Běhounka v navigaci, která se létala v Kladně. „Letěla jsem jako druhá a měla v nádrži asi polovinu benzínu (2,5 hod. na oba lety – pozn. autora). Letěla jsem nad Kokořínsko a uviděla jsem kolegu, který startoval za mnou. Ztráta pěti minut je v tomto odvětví strašná, a tak jsem přidala na plný plyn. Zapomněla jsem ale přepnout na druhou nádrž. Najednou letadlo zaškytalo a vysadil motor. Protože jsem právě byla na úrovni kopce Sedlo u Litoměřic, tedy dost nízko, a pod sebou jsem viděla vhodné pole, tak jsem na něj přistála. Až po přistání jsem si uvědomila svou chybu. Šla jsem do hospody a zavolala na kladenské letiště, že jsem musela nouzově přistát. Inspektor pro mě přijel dvanácettrojkou. Musela jsem do ní vlézt, inspektor přepnul na druhou nádrž a s letadlem odletěl. Od našeho náčelníka jsem dostala tříměsíční distanc a od krajského zase pochvalu, že jsem letadlo nerozbila. Jsou to někdy paradoxy,“ konstatuje Hana Opatová.

Cykloturistický kroužek

To, že se její syn Petr „pomamil“, je dostatečně známé. Na letišti spolu se svým mladším bratrem Pavlem (je mechanik) prakticky vyrůstali. Petr nejprve létal v rakovnickém aeroklubu, posléze se stal profesionálním pilotem. Z letecké rally a přesného létání má celou řadu cenných kovů nejen z republikových, ale i z evropských a světových soutěží. Nyní létá jako kapitán Českých aerolinií na airbusech po Evropě.

Na všech školách, kde Hana Opatová učila, vedla kroužky mladých letců s cílem přivést na letiště další zájemce o skákání a létání. „Nejprve to byli mladí parašutisté a po roce 1971 i mladí letci. Z mého kroužku například vyšla Květa Lněničková, která se stala absolutní mistryní světa juniorů v seskoku padákem. Když jsem učila v Lužné, působil kroužek zároveň jako turistický oddíl mládeže Lokomotivy Lužná, takže jsme měli režijní jízdenky pro své výlety. Každé prázdniny jsme jezdili na putovní tábory i na Slovensko. Posléze jsme začali víc jezdit na kolech.“

Dnes dělí Hana Opatová svoji činnost mezi letiště a cykloturistiku. „Na letišti převážně vlekám větroně do vzduchu a nebo se proletím nad naší krásnou zemí. Celkem mám nalétáno přes 1500 hodin. Přísloví, že nejkrásnější pohled na Zemi je ze sedla koně, v mém případě neplatí. Přijďte se pokochat z letadla i vy a rozšiřte naše řady. Nebudete litovat.“

V současné době vede cykloturistický kroužek v DDM, do kterého chodí děti od 1. do 7. třídy. „Jezdíme nejen po okolí Rakovníka, ale o prázdninách také tradičně do Uttendorfu v Rakousku. V nejbližší době se vydáme na Písecko a také na Slovensko. Spolupracuji s CK Rotera, pro kterou organizuji převážně cykloturistické zájezdy, a práci s mapou, kterou jsem se naučila při létání, tady uplatňuji,“ doplňuje Hana Opatová.

Tvrdí, že ocenění za celoživotní propagaci tělovýchovy a sportu ji velmi překvapilo. „Vůbec mně nedošlo, že už mě bude tolik let,“ dodává se smíchem.

Tomáš Bednařík