Vojáci každoročně pořádali den otevřených dveří pro děti. Na snímku jsou u lezeckého trenažéru Jakub, který byl po zrušení útvaru rozebrán a převezen k jiné posádce.
O areál má zájem policie, konečně by byla všechna oddělení pod jednou střechou
Kasárna zatím sběrače kovů nelákají, díky ostraze
Zatím jsou jen opuštěná, jakmile se rozbují zeleň, zřejmě začnou připomínat šípkové království. Řeč je o rakovnických kasárnách, která k 1. lednu opustila armáda. Na zpustlost je tedy příliš brzy. Zatím člověka při pohledu na prázdný areál přepadá především smutek. Zvláště, pokud si pamatuje cvrkot, který tu ještě před pár měsíci panoval. Dnes tu najde jen prázdné garáže, budovy, kanceláře, haly... Na vojáky tu sice i nadále narazíte, ale jen na malou skupinu, která má na starosti střežení kasáren. Dokud tu jsou oni, je alespoň jistota, že sem nezačnou ve velkém najíždět sběrači kovů.
Pod neustálým dohledem
Telefonní linka s vojenskou předvolbou 973 umlkla hned v lednu. Do 25. února tu ale ještě pár ženistů sloužilo. Kromě strážní jednotky také skupina, která zajišťovala poslední přesuny techniky, stěhování zařízení a vyklízení budov. Následně si budovy převzalo provozní středisko Žatec, které spadá pod vojenskou ubytovací správu.
Nyní už v kasárnách zůstávají jen strážní, kteří pravidelně obcházejí celý areál a kontrolují nejen budovy, ale i oplocení a zamčené a zapečetěné vjezdové brány. Stále tu funguje veřejné osvětlení. Díky tomu všemu si na areál zatím žádní zloději netroufli.
Minimálně v horizontu dalších měsíců nehrozí, že by ostraha z kasáren zmizela. Ohledně dalšího osudu vojenského majetku jsou momentálně ve hře tři možnosti. Buď dojde k nějaké zásadní povolební změně v postoji k restrukturalizaci Armády ČR (což není příliš pravděpodobné) a ministerstvo obrany rozhodne, že kasárna ponechá pro další armádní využití, nebo o ně projeví zájem jiná státní instituce (tedy ministerstvo) a dojde k převodu do jejího majetku, a nebo kasárna nikdo chtít nebude a začnou se nabízet ke koupi jako nepotřebný státní majetek.
Jedna z hlavních budov. Stejně velké jsou i ostatní čtyři v přední části kasáren.
Zájem má policie
Velký zájem o ně má rakovnická policie. „V boji o objekt neustávám. Dokud neřeknu, že tam určitě nepůjdeme, tak stále platí, že o něj bojuji a jednání je otevřené. Šance existuje,“ říká Jiří Šiler, vedoucí rakovnické policie. Přesun do kasáren by podle něj pro policii znamenal hned dvojí přínos.
„První je ten, že už bychom nebyli roztroušeni v několika budovách, což by bylo praktičtější jak pro nás z hlediska vnitřní komunikace a eskortování zadržených osob, tak pro veřejnost. Když dnes přijde občan na policii s nějakým problémem, může mít pocit, že ho posíláme od čerta k ďáblu. Jeho záležitost se může týkat jiného oddělení a tudíž ho nasměrujeme do jiné budovy. Stačí, aby se spletl a omylem dorazil jinam, a už je podrážděný, než vůbec dojede tam, kam potřeboval,“ popisuje vedoucí.
Kdyby byla všechna oddělení, tedy ředitelství, obvodní oddělení, kriminálka, cizinecká policie a dopravní inspektorát, pod jednou střechou nebo v sousedních budovách, nic podobného by nehrozilo. Pokud by občan bloudil, tak jedině po chodbách, nikoli po celém městě.
Velikost je na škodu
„Za druhé byl to mělo i preventivní dopad. Pokud nikdo areál neobsadí, poznáme to v nárůstu trestné činnosti. Kasárna nabízejí spoustu železného materiálu a jakmile se to mezi pachateli rozkřikne, dostanou se velice rychle do stavu, kdy už se sotva najde zájemce, který je bude chtít zrekonstruovat,“ říká Jiří Šiler s tím, že jediné, co jeho iniciativě nenahrává, je, že je areál příliš veliký. Policie by měla využití jen pro část budov a garáží.
„Kdyby byl areál menší, byla by jednání snazší. Pokud bychom měli štěstí a do kasáren bychom se skutečně stěhovali, byla by to stejně otázka závěru příštího roku, jelikož je proces předávání majetku, byť je to stát státu, složitý,“ dodává vedoucí.
Bude letos někdo udržovat zeleň v kasárnách?
Příklad z Pardubic
„Předmětem prodeje je část kasáren, která se nachází v zastavěném území města. Jedná se o budovy, pozemky a inženýrské sítě. Areál je tvořen velkým množstvím budov různého využití (garáže, sklady, čerpací stanice pohonných hmot). Většina budov je nevyužívaná. Na pozemcích se nacházejí trvalé porosty a zpevněné plochy. Minimální kupní cena 41,5 milionu korun,“ píše se v inzerátu, v němž nabízí Ministerstvo obrany prostřednictvím agentury pro nakládání s nepotřebným majetkem část kasáren v Pardubicích. Podobně by mohl časem znít i inzerát, jenž bude nabízet rakovnický areál.
Dostihové město zažilo stejnou situaci jako Rakovník před třemi lety. Tamní vojáci opustili kasárna v roce 2011. Pardubice posléze rozjely jednání s ministerstvem a podařilo se jim k 1. lednu letošního roku získat přední část areálu s hlavní budovou do vlastnictví města. Zadní část nyní armáda prodává.
K prodeji koncem roku
Rakovnická kasárna dosud procesem vyřazení neprošla. Rovněž zatím oficiálně nepadlo rozhodnutí o nepotřebnosti nemovitosti pro Ministerstvo obrany. „Kromě těchto administrativních úkonů, které mají určitou časovou posloupnost, je třeba, aby rozsáhlé areály byly tzv. majetkoprávně uspořádány. To předpokládáme do konce letošního prvního pololetí. Teprve poté nabídneme nemovitosti ostatním organizačním složkám státu a státním organizacím,“ říká Petr Medek z tiskového oddělení Ministerstva obrany.
Organizační složky státu mají na vyjádření zhruba třicet dní. Pokud se nevyjádří, je to považováno za nezájem. „Následně musí návrh na další nakládání s nemovitostmi projít komisí Ministerstva obrany. Dalším krokem je zadání výběrové řízení na nezávislého znalce v oboru oceňování nemovitostí. Po zpracování znaleckého posudku musí ceny opět posoudit a odsouhlasit komise. Až poté následuje vyhlášení výběrového řízení. Při optimálním časovém plnění všech těchto bodů předpokládáme, že by se objekt mohl případně nabídnout k odprodeji na konci tohoto roku,“ vysvětluje Petr Medek.
Pohled na přední část areálu z vodárenské věže.
Modernizace za miliony
Armáda pustila v Rakovníku k vodě areál, do kterého před dvaceti lety investovala obrovskou částku. „Byly to stamiliony korun. Všechny baráky se zateplily, dělaly se nové elektro a vodoinstalace, plynové topení, modernizovalo sociální zařízení, vše zanedbané se postupně opravovalo,“ popisoval loni při setkání Klubu veteránů Jaroslav Pekař, bývalý velitel. Nejreprezentativnější jsou pochopitelně prostory na velitelství.
Podoba všech pěti hlavních budov (čtyři jsou rozmístěny kolem nástupiště) je víceméně stejná. Všemi prochází dlouhé chodby, z nichž je vstup do jednotlivých místností. Poměrně velkých a díky širokým oknům krásně prosvětlených. Kdysi, ještě v době základní vojenské služby, byly plné patrových paland pro vojáky základní služby. Po profesionalizaci armády se z pokojů staly kanceláře. Všechny budovy mají tři podlaží. Obklopuje je park se vzrostlými stromy.
Na udržování zatravněných ploch, komunikací a chodníků měli vojáci najatu firmu. Ta v celém areálu pravidelně sekala trávu, hrabala listí a odklízela sníh z chodníků, silnic, parkovišť a nástupiště. Těžko říct, zda s ní ministerstvo smlouvu prodloužilo. Poznáme to zřejmě již brzy, jakmile začne růst tráva.
Bezpočet nemovitostí
Pět budov, jež využívaly jednotky a štáb, ale nejsou zdaleka všechny nemovitosti, které uzavřený areál ukrývá. Hned za hlavní bránou je přízemní budova pro dozorčí službu, o kus dál další dvě, kde vojáci mívali klubovnu a tělocvičnu. Proti nim stojí kuchyňský blok, což jsou obrovské prostory s kuchyní a jídelnou, kde se v minulosti bez obtíží stravovalo šest stovek vojáků.
A dále v parku? Bezpočet garáží, velkých hal, zastřešených stání pro velkou techniku, zpevněných ploch, benzínka s třemi podzemními nádržemi, objekt myčky techniky, vodárenská věž připomínající rozhlednu, uzavřený prostor tzv. vyklepávače (nedostavěný pozůstatek po tankovém pluku, jehož systém vodních lagun měl sloužit pro zběžnou očistu pásů zablácených tanků před vjezdem do myčky), tři hřiště (tenisový kurt s antukou, víceúčelové hřiště s umělým povrchem a hřiště na plážový volejbal), dvě velké třípatrové budovy, které kdysi sloužily jako ubytovny pro důstojníky a jsou zhruba patnáct let nevyužívané (vyjma prostor ošetřovny).
Tankodrom a Dukla
Ani to ale není všechno. Ke kasárnám patří ještě okolní pozemky, kde bývala parkoviště, dále tankodrom, v němž patří armádě zhruba dvě třetiny pozemků, a navíc tzv. Dukla II, tedy malý areál sousedící se stanicí HZS Rakovník. V jeho zadní části býval výstrojní sklad a v přední hned vedle silnice stojí další velká třípatrová budova, která je prázdná už přes patnáct let a její stav je nejhorší (nikoli staticky, ale esteticky). Asi nejlépe ilustruje, jak by kasárna vypadala, kdyby se v roce 1993 nepodařilo přednostovi okresního úřadu Jiřímu Chalupeckému a tehdejšímu veliteli Jaroslavu Pekařovi doslova vydupat na vyšších místech zachování posádky v Rakovníku a rozsáhlou modernizaci kasáren.
I dva roky stačí
I když se bude areál střežit a budovy v zimě temperovat, stejně neujde (ať zůstaneme ve vojenské terminologii) degradaci. I ve zmíněných pardubických kasárnách se tamní radní nestačili divit, jak budovy za pouhé dva roky, kdy byly nevyužívané, sešly. A to i přesto, že do nich armáda i po svém odchodu investovala kolem milionu korun ročně za ostrahu, vodné a stočné a jakés takés udržování.
Prázdné kanceláře s oprýskanou omítkou, drolící se strop, plíseň na záchodech, zvenčí rozbitá okna, zarostlé chodníky a silnice... Takový obrázek se pardubickým radním naskytl. Uvidíme, jestli stejný popis použije i budoucí majitel rakovnických kasáren. Pokud se ovšem nějaký najde.
Markéta Hartlová
