Hedvika Štěpánová bydlí již deset v Sýkořici, kde řádně platí za svoz odpadu. Přesto jí Městský úřad Rakovník sebral v exekuci více jak 7000 Kč za vyvážení odpadu v Rakovníku, přestože zde zcela prokazatelně žádný odpad nevytváří.

Vymáhání poplatků za popelnice a sankce bez výstrahy přinášejí problémy stovkám lidí

Když se veřejná služba obrátí proti občanovi

V minulém Raportu jsme popisovali neuvěřitelný příběh rodiny, která bydlí již deset let v obci Sýkořice. Přestože mají řádnou nájemní smlouvu a v místě svého skutečného bydliště za svoz odpadu platí, úředně jsou evidováni na tzv. ohlašovně městského úřadu. Ne však z vlastní vůle. Tuto adresu jim přidělil městský úřad, když je před deseti lety exekučně vystěhovali z bytu. Formálně jsou tedy hlášeni v Rakovníku a jen na základě této skutečnosti jim město vyměřilo poplatky za svoz odpadů za několik let zpětně. Přestože rodina argumentovala tím, že žádné odpady ve městě nevytváří a předložila doklady o platbách za popelnice v Sýkořici, městský úřad proti rodině zahájil exekuci a připravil ji o více jak 7000 tisíc korun. Rozhořčených ohlasů kvůli vymáhání poplatků za svoz odpadů jsme ale zaznamenali daleko více. A další zřejmě budou následovat. Jak nám totiž sdělil starosta města Rakovníka Zdeněk Nejdl, na tzv. ohlašovně, což je adresa městského úřadu, má trvalý pobyt zhruba 600 osob. Kde ve skutečnosti tito lidé bydlí, úřad většinou neví. I je ale může postihnout exekuce.

Spletli si mě se zločincem?

S postupem města nesouhlasí ani živnostník Milan Let. „Já jsem sice jenom obyčejnej švec, ale pokud úřad neví, jak řešit problémy s poplatky, ať se za mnou klidně zastaví. Myslím, že bych si dokázal poradit,“ říká a pak popisuje, co mu na přístupu městského úřadu nejvíce vadí.

„Za třicet let se mi nestalo, že bych za popelnici zapomněl zaplatit. Jenže shodou okolností v době, kdy město změnilo vyhlášku a zavedlo tvrdé sankce, došlo i u nás v domě v rámci sdružení vlastníků bytů ke změně. Dříve jsme platili jednou ročně jednu částku, kterou jsme převáděli na Stavební bytové družstvo z fondu oprav, a družstvo pak peníze rozesílalo na jednotlivé poskytovatele služeb a energií. Jenže teď došlo ke změně a každý odvádí jednotlivé platby sám za sebe. A tak se nám stalo, že jsme na poplatek za popelnici za 2013 úplně zapomněli. Když jsem šel zaplatit popelnici za naši čtyřčlennou rodinu na rok 2014, řekli mi, že dlužíme ještě za loňský rok a že to včetně sankce dělá 7200 Kč. To jsem docela zalapal po dechu. Celkem jsem i s poplatky za svoz za rok 2014 nechal na radnici 9600 Kč. To mi přijde strašný,“ říká Milan Let.

Milan Let

Švec radí právníkům

Nejvíce živnostníka mrzí, že ho úřad strčil do jednoho pytle s notorickými neplatiči a bez jakéhokoliv upozornění mu rovnou udělil nejvyšší možnou sankci. „Docela mě to uráží, protože jsem za celý svůj dosavadní život nikdy nic nedlužil, snažím se dělat všechno poctivě. Podnikám, odvádím daně a v rámci svých skromných možností se občas snažím podpořit různé akce ve městě a jako muzikant se účastním i nejrůznějších benefičních koncertů. A pak jednou zapomenu uhradit poplatek, a úřad proti mě zakročí úplně stejně jako proti nějakémi recidivistovi,“ zlobí se Milan Let a zároveň připojuje radu, jak by mohl úřad postupovat v dalších letech. „Určitě by se měli oddělit jednorázoví neplatiči od těch notorických. A těm, kteří nezaplatili poprvé, poslat upomínku byť třeba na jejich náklady. Mohlo by to být spojeno se sankcí ve výši sto korun, aby se pokryly náklady. Za takovou sankci, která by mi ušetřila několik tisíc, bych ještě poděkoval,“ uzavírá Milan Let.

Další problém vidí v tom, že úřad vybírá poplatky za popelnice i od lidí, kteří v Rakovníku vůbec nebydlí. „To se týká i mého syna, který žije v Praze, ale protože je v Rakovníku hlášený k trvalému pobytu, platí za svoz odpadu, jakoby tu bydlel. Takových případů je samozřejmě spousta. Znám hodně lidí, kteří jsou v nájmu na jiných místech, kde řádně platí za svoz, protože to mají promítnuto třeba i rovnou v nájemném, ale v Rakovníku platí znovu. Ten systém je podle mého názoru nastavený úplně špatně,“ dodává Milan Let.

Úředníkům chybí dobrá vůle

Další zajímavý názor nám poslal pan Heřman Chromý. Toho nejvíce zaráží, že ho příslušný odbor městského úřadu informoval o nedoplatku doporučeným dopisem a uplatnil nejvyšší navýšení 200 % až poté, co vypršela doba pro předcházející první a druhé navýšení (20 % a 50 %). Tehdy úřad potřebné peníze a čas pro odeslání dopisu kupodivu nenašel.

„Děkuji Raportu, že pohotově a výstižně pojmenoval sankční praxi MÚ Rakovník vůči neplatičům místních poplatků v článku Úřad horší než lichvář. Případ nejmenovaného občana jakoby se týkal i mé osoby. Onen občan, moje maličkost, který takzvaně neplatil, pracoval ve státních službách v zahraničí v letech 2005–2011 a povinnost plateb se na něho nevztahovala. Bohužel, setkal se s takovým výkonem veřejné služby, který nebyl motivován zájmem o občana, spíše naopak. Takže se nakonec služba občanovi obrátila zcela proti němu,“ píše pan Chromý.

„V mém případě jsem po návratu ze zahraničí v srpnu 2013 zjistil, zcela náhodně při jiné platbě na dopravním odboru městského úřadu, téměř po dvou letech svého pobytu v ČR, že mám vůči MÚ Rakovník dlužní povinnost. Po okamžité osobní návštěvě úřadu a další korespondenci s MÚ Rakovník ze září a listopadu 2013, v níž jsem doložil úředně potvrzený služební pobyt v zahraničí včetně blízkých osob, které zde se mnou pobývaly, jsem byl poučen, že jsem o těchto okolnostech měl předem informovat. Mimo jiné jsem také poukazoval na skutečnost, že jsem za celé výše uvedené období nebyl ani jednou upozorněn, že MÚ dlužím, přestože mám za to, že jsem stejně jako Finanční úřad Rakovník a MÚ Rakovník požádal, aby mne kontaktovaly přes emailové adresy. To se ale nepodařilo uskutečnit, prý to tehdy v roce 2005 zákon ještě neumožňoval. Snad i proto jsem nakonec uvedené poplatky zaplatil v bláhovém domnění, že je vše v pořádku. Nebylo.“

Komunikace vázne

„Ukázalo se, že další dluh za místní poplatky vyvstal i vůči mojí ženě, cizí státní příslušnici. Přestože jsem se již tehdy při jednáních na MÚ Rakovník podivoval nad interní komunikací uvnitř MÚ, přišlo mi opravdu zvláštní, že jim unikl i náš sňatek, ačkoliv kancelář, kde jsem vyřizoval formality sňatku v roce 2010, sídlí na stejné chodbě,“ podivuje se Heřman Chromý.

Teprve až po poslední informaci z března 2014 se pan Chromý zarazil i nad výší sankčního poplatku. „Jednalo se totiž o poplatek za rok 2013. Domnívám se, že mě úřad mohl, nebo dokonce měl, informovat o tomto nedoplatku už v odpovědích na mé dopisy ze září a listopadu 2013. Vzhledem k poměrně vysokým částkám, které jsem v roce 2013 a 2014 uhradil jak na dopravním inspektorátu, a poté také MÚ, jsem měl za to, že částky zahrnují i platbu za manželku, netuše, že další dluh narůstá vůči ní za rok 2013.“

Další roztrpčení přišlo po seznámení s vyhláškou č. 9 o místních poplatcích. Pan Heřman zjistil, že příslušný odbor MÚ, který sankci vůči jeho manželce uplatnil a zaslal ji písemně až v březnu 2014, tak učinil teprve až po uplynutí doby, která příslušnému odboru umožňuje zvýšit penále za nezaplacení až o 200 procent.

„Stranou ponechávám, že příslušný odbor v případě navýšení místních poplatků jako správce daně musí aplikovat své správní uvážení, které zahrnuje rozhodnutí v určitých mezích vyhlášky, a ne na ně rezignovat, resp. uplatnit je, až když je to pro úřad nejvýhodnější. Ukazuje se, že u takového výkonu veřejné správy schází vůle a zájem takto postupovat. To samozřejmě v člověku vyvolá další ne zrovna příjemné asociace, kde až taková správa může skončit nebo spíše končí. Když rezignuje na písemnou prevenci a vytváří tak prostor pro divokou a nekontrolovatelnou exekuci. Bohužel, v českých poměrech legislativně dosud neošetřenou a nechránící občany před jejími často nevybíravými a asociálními metodami,“ uzavírá Heřman Chromý.

Pavel Sklenička

Vaše námitka se zamítá

Pro ilustraci přinášíme ukázky z dopisů, kterými Městský úřad Rakovník odpověděl panu Miloslavu Štěpánovi na jeho včas podané námitky proti exekučnímu příkazu. Zatímco pan Štěpán logicky argumentuje, že v místě svého trvalého pobytu nebydlí, tudíž nemůže vytvářet odpady, a navíc uvádí i svoji skutečnou adresu, úřad tvrdí stále totéž. „Místem Vašeho trvalého pobytu je sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl trvalý pobyt úředně zrušen. Z uvedených skutečností vyplývá, že uvedený exekuční příkaz byl vydán v souladu se zákonem.“ Když pan Štěpán neuspěl na ekonomickém odboru, kam se obrátil celkem dvakrát, rozhodl se napsat přímo starostovi města. Pokud po všech těch úřednických frázích a citacích zákona čekal lidštější přístup, šeredně se spletl. Věc vyřídila kancelář tajemníka následovně: „Na Vaše podání sděluji, že předmětné řízení je řešeno dle příslušných ustanovení zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen daňový řád), jedná se tedy o přenesenou působnost. Dále podotýkám, že i Vaše stížnost směřovala do oblasti státní správy, jedná se též o přenesenou působnost. Nejedná se tedy o samostatnou působnost obce, a tudíž posuzování předmětného řízení nespadá do mojí kompetence...“ Podepsán starosta města Zdeněk Nejdl. A pak už přišla exekuce.