Výraz Karla Kryla tvoří Pavel Monhart nejen z paměti, ale studuje ho i na fotografiích.

V rakovnickém ateliéru studia MONH(ART) vzniká busta písničkáře Karla Kryla

Bez kritiky a opozice nemůže demokracie existovat

V pondělí 3. března uběhlo již dvacet let od náhlé smrti nejvýznamnějšího českého písničkáře Karla Kryla. Dne 12. dubna si připomeneme 70. výročí jeho narození (* 12. 4. 1944 v Kroměříži).

Výtvarník Pavel Monhart.

Básník s kytarou

Karel Kryl je všeobecně uznávaným představitelem českého protikomunistického protestsongu. Do povědomí národa se vepsal především svými údernými pamfletickými písněmi, které vznikaly v letech 1968 a 1969. Především písnička „Bratříčku, zavírej vrátka“, která vznikla v noci 22. srpna 1968 jako přímá reakce na okupaci Československa vojsky států Varšavské smlouvy, zlidověla. Ale i další, jako Pieta, Salome, Veličenstvo Kat, Anděl, Pasážová revolta nebo Morituri te salutant a další, které se objevily na LP vydaném v březnu 1969, oslovily prakticky celý národ. Úplně první Krylovou vydanou písní byla „Nevidomá dívka“, kterou v roce 1968 nazpívala za doprovodu olomoucké skupiny The Bluesmen Hana Ulrychová. Vystudovaný keramik (absolvoval SPŠ keramickou v Bechyni) se tak stal už za svého života legendou.

Není divu, že po nástupu Husákovy normalizační éry v dubnu 1969 se stal (vedle Marty Kubišové) Karel Kryl terčem útoků „kulturních“ normalizátorů i Státní bezpečnosti. Bylo jasné, že v tehdejším Československu nemá sebemenší šanci na jakoukoliv uměleckou činnost. Podařilo se mu 9. září 1969 odjet na písničkářský festival, který probíhal na hradě Waldeck v SRN. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a v Německu zůstal dalších dvacet let. Studoval dějiny umění a žurnalistiku na mnichovské univerzitě, spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa, kde se stal od roku 1983 jejím redaktorem. Podílel se zde na sportovních a hudebních pořadech. Skládal a nahrával další desky (Rakovina, Maškary, Plaváček ad.), psal básně, povídky, fejetony. Ne nadarmo získal přezdívku „básník s kytarou“.

Karel Kryl porevoluční.

Zklamání po návratu

Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky. Po krátkém nadšení ze „sametové revoluce“, kdy absolvoval po republice několik beznadějně vyprodaných koncertů, vydává album „Tekuté písky“ s kritickou písní „Sametové jaro“. Později v kritice polistopadového vývoje pokračuje například v básni Timur a jeho parta, písni Kádrují mě, albu Monology (1992), písni Demokracie (1993) a dalších.

Karel Kryl zemřel zcela nečekaně na srdeční příhodu dne 3. března 1994 v Mnichově ve věku nedožitých 50 let, když dva dny předtím byl ještě v Praze. Zádušní mši celebroval jeho přítel arciopat benediktinského břevnovského kláštera Jan Anastáz Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze. Mnoho lidí se nedostalo dovnitř, přesto se před klášterem sešlo přibližně čtyři tisíce osob. Účast politické reprezentace byla minimální. Ivan Martin Jirous se k tomu vyjádřil slovy: „Nasralo mě, že mu nebyl na pohřbu ani Havel, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jacksona.“ Jediný vyslaný reprezentant Hradu Ivan Medek při projevu prohlásil: „Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho pro to nemají rádi,“ načež se z publika ozvalo několik výkřiků: „Lžete!“

Karel Kryl, který nikdy nepožádal o německé občanství a po celý exil měl československé, je pochován na břevnovském hřbitově sv. Vojtěcha.

Busta pro Parlament

V těchto dnech vzniká v rakovnickém studiu MONH(ART) Krylova busta. Její vznik se váže ke Krylovým jubileím, která si připomeneme v tomto roce. Záměrem autora Pavla Monharta je umístění busty do Parlamentu ČR.

„Krylovy písničky jsem znal už před revolucí a po ní jsem navštívil dva jeho koncerty v Praze,“ říká zakladatel uměleckého studia. Před půldruhým rokem jsem sledoval na portálu Youtube videozáznamy Krylových koncertů a znovu jsem si uvědomil, jaký to byl fenomén. S odstupem času na mě jeho slova dopadala mnohem hlouběji. Myslím, že by zasloužil většího celospolečenského uznání. Karla Kryla považuji za součást duchovního a kulturního bohatství českého národa. Kromě svých písní je známý jako otevřený a nekompromisní kritik politického dění. Busta bude v parlamentu symbolizovat základní princip: „Demokracie bez kritiky a opozice nemůže existovat“. „Umístění sochy zamýšlíme do interiéru některé z budov parlamentu, nejlépe do Thunovského paláce, kde se nachází hlavní jednací sál poslanecké sněmovny,“ vysvětluje Pavel Monhart.

O projektu byla jako první informována manželka Karla Kryla paní Marlen Kryl. Dalším krokem bylo jednání s kanceláří Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následné odeslání žádosti k udělení souhlasu pro umístění busty.

Rakovnický rodák Pavel Monhart (*1972) je veřejnosti znám také jako fotograf (v loňském roce zaujala jeho výstava portrétů „Rakovnické osobnosti“ ve výstavní síni na radnici). V současné době se věnuje především tvorbě světelných mozaiek. Jedná se o mozaikové obrazy ze skla, které je možno prosvítit umělým světlem. „Je to můj vlastní nápad, kdy se používá patentovaná světelná deska. Na mozaiky máme registrovanou ochrannou známku,“ (o této jeho tvorbě se zmíníme v některém z příštích čísel Raportu – pozn. T. B.).

Zlatý symbol demokracie

Vraťme se ale ke Krylově bustě. „Zvolil jsem Krylovu porevoluční podobu, protože tak jsem ho poprvé spatřil a mám ho zažitého. Mezi lidmi je tato podoba nejvíce rozšířena. Na soše jsem začal pracovat asi před měsícem. Samozřejmě jsem se na to připravoval, celý ten půldruhý rok. Sochařské vidění a schopnost modelovat z hlíny jsem v sobě objevil relativně pozdě, během studia na České zemědělské univerzitě v Praze. Přivedla mě k tomu přítelkyně, která má umělecké vzdělání. Člověk to ale musí mít v sobě, a nejen to. Nejdůležitější je nadšení, a pak samozřejmě nápad,“ pokračuje ve vyprávění Pavel Monhart.

Jeho talent potvrdil i sochař Miroslav Pangrác, kterému před osmi lety přinesl některé své práce ukázat. „Měl jsem tehdy pocit, že musím získat řemeslný dril, když jsem začal s modelováním později a bez odborné průpravy. Miroslav Pangrác mi řekl, že to není nutné, ať se tomu věnuji průběžně a zkouším modelovat třeba podle antických předloh. Rozhovor s ním mně hodně pomohl a uklidnil. Po letech se tedy k sochařství vracím. Kruh se uzavírá,“ podotýká výtvarník.

„Jde mi o to zachytit Krylovu podobu a výraz, které znám z jeho koncertů. Chtěl bych tam dostat ten jeho ,fištrón‘. Busta bude vymodelována ze sochařské hlíny, pak udělám silikonovou formu a zhotovím sádrový odlitek. Jsem domluvený s uměleckou slévárnou, která odlije bronzový odlitek a nechá bustu pozlatit. V pozlacení sochy je zjevná symbolika národního bohatství.“

Pokud by Parlament nesouhlasil s umístěním busty ve své budově, v úvahu připadají podpisové akce. Studio MONH(ART) chce oslovit veřejně známé osobnosti, aby jeho záměr podpořily a zajistily mediální stránku projektu.

„O umístění dalšího odlitku v Rakovníku ani jinde neuvažuji. Měla by být zachována unikátnost tohoto záměru. Bustu bychom rádi slavnostně odhalili k výročí Krylova narození,“ dodává Pavel Monhart. O tom, jak vše dopadlo, budeme informovat.

Tomáš Bednařík