Hradní Duo tříkrálové.

Jubileum oslaví Milan Zimmermann a spol. výročním koncertem, novým cédéčkem a knížkou povídek

Hradní Duo – dvacet let na rakovnickém hudebním nebi

Letos v prosinci uplynulo dvacet let od okamžiku, kdy na Křivoklátě, při příležitosti premiérového ročníku Adventu na hradě, vznikla dnes již legendární kapela Hradní Duo. Na popud tehdejší kastelánky Majky Šindelkové ji založili dva známí rakovničtí muzikanti Milan Zimmermann a František Matějovský. O tom, jak se vše seběhlo a co následovalo, jsem si povídal se zpěvákem, kytaristou, skladatelem a textařem Milanem Zimmermannem.

Je pravda, že vznik Hradního Dua je úzce spojen s křivoklátským adventem?

Je to tak. V roce 1993 přišla na hrad kastelánka Majka Šindelková a chtěla ho nějak oživit i v zimních měsících. Napadlo jí uspořádat v době adventu řemeslnický jarmark. Někde se potkala s Frantou Matějovským a řekla mu, že by bylo dobré, kdyby trhy doprovázelo nějaké malé hudební těleso. Franta nejdřív oslovil Táňu Křížanovskou, ale protože měla tehdy malé děti, odmítla ho. Tak se obrátil na mě. Nacvičili jsme nějakou klasiku a vyrazili na hrad. No, popravdě řečeno, lidi to moc nezajímalo. Tak jsme spustili lidovky a koledy, které jsme znali, a lidi se začali zastavovat, poslouchat a někteří si s námi dokonce i zazpívali. No a v Raportu pak vyšel článek, že adventní řemeslné trhy na Křivoklátě doprovází hradní duo Matějovský a Zimmermann. Takže za ten název nemůžeme, to vymysleli Raporťáci. My jsme se jen rozhodli, že si ten název ponecháme a místo malého „h“ jsme se začali psát s velkým „H“.

Ve dvojici jste ale dlouho nezůstali…

O hradních Velikonocích v roce 1994 už jsme byli tři. Moji kytaru a Frantovou příčnou flétnu doplnil kontrabas Emila Fatky. Krátce na to přišel Vlastík Beneš na zobcovou flétnu a Bob Redl na violoncello. Takhle jsme hráli dost dlouho. Další velkou posilou byl houslista a aranžér Luboš Lisner. Pěvecké party obohatila Zuzana Novotná. I když už nás bylo sedm, stále jsme si říkali Hradní Duo, protože tenhle název se rychle zaběhl. Posluchači se pak už ani nedivili, že v duu hraje sedm lidí.

Hradní Duo v kladenském klubu Dundee Jam.

V té době jste začali hrát i mimo hrad Křivoklát. Jak k tomu došlo?

Protože o Velikonocích se hraje úplně jiný repertoár než o adventu, nacvičili jsme i další písničky. Začali jsme psát vlastní muziku a texty a mohli jsme s nimi vystoupit i mimo zmíněné svátky. Dostali jsme pozvání na zámek v Hořovicích. To byla naše první mimokřivoklátská štace.

A začaly personální změny…

To je normální u všech kapel, které začnou pravidelně hrát. Ne každý může pravidelně jezdit na všechny štace. U nás to byl třeba Vlastík Beneš, který má spoustu dalších aktivit, a tak si za sebe našel náhradu – Zuzku Pantlíkovou (dnes Hubaczovou – pozn. T. B.). Přišel bubeník Pavel Sklenička. Luboše Lisnera, který se odstěhoval z Rakovníka, nahradil Vojta Pošmourný. Franta Matějovský se vrátil k Brutusu a přišla Hanka Kloubová. Pavla Skleničku, který byl plně vytížen v Brass Bandu, vystřídal Lukáš Let. No, a když nestíhal Vojta, přišla houslistka Helena Parisová. Hanku, která zmizela ve světě, nahradila Terezka Králíčková a tu, když odcestovala do Austrálie, zase Katka Štíbrová (dnes Vaidišová – pozn. T. B.). Ta má teď mimčo, takže místo ní s námi letos hraje Lucka Zápalová. Jeden čas s námi hostoval dudák Václav Rout. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl.

S Hradním Duem jsou spojené i tradiční zvyky, které jste v Rakovníku obnovili…

První snad byla Tříkrálová obchůzka, v našem případě spíš objížďka. V lednu 1994 jsme vyrazili do rakovnických ulic a přesouvali se na korbě Frantovy červené Toyoty. Klepali jsme se zimou jako ratlíci a životaschopnost jsme udržovali jen díky horkým nápojům. U Hrádku jsme potkali nějaké opilce, kteří se právě vraceli z hospody. Když nás uviděli, jeden z nich prohlásil: „Ty vole, Mikuláš a v lednu!“ Tak jsme si řekli, že tradici Tří králů je potřeba obnovit. Několik let jsme pak chodili a chodíme dodnes koledovat na dětské oddělení a na chirurgii rakovnické nemocnice. Pak k tomu přibyl i Domov Ráček.

Rakovnický masopust se odehrával v 90. letech také ve vaší režii…

Emil Fatka a Milan Zimmermann, aneb Advent v Pavlíkově.

Ten jsme obnovili také v roce 1994. S námi do toho šli Tyláci a ještě pár kamarádů. Hlavně ty první ročníky byly skvělé a my jsme se při tom úžasně bavili. Jenže postupem času se to zvrtlo v to, že půlka Rakovníka se přišla podívat na náměstí, kde je parta pitomců v maskách bavila, a nikdo se nepřidal. Ve dvanáct všichni odešli na oběd a my jsme tam zůstali sami. Časem vyprchalo nadšení a masopust jsme odpískali. Tři krále držíme ale pořád.

Hradní Duo, to ale nejsou jen stovky úspěšných koncertů, ale také několik vydařených cédéček.

První CD „Muzikanti to sú chlapci“ jsme natáčeli v roce 1996 v pražském studiu Largo u Karla Hodra, který má ve Višňové chatu. Měli jsme štěstí. Kromě hudebního režiséra Hodra se nás ujal zvukový režisér Květa Rohleder, skvělý člověk. Vydupal z nás i to, co jsme si mysleli, že v nás není. Natočili jsme čisté a hezké cédéčko, ale když si ho dnes poslechnu, mám dojem, že se z něho na úkor té čistoty vytratil ten náš typický výraz. Dneska bych to nazpíval asi jinak a nenechal bych si do toho tolik kecat. Ale tenkrát jsme nevěděli vůbec nic a byli vděční za každou radu.

Pak přišlo úžasné album koled…

CD „Vánoční písně a koledy“ jsme točili opět v Largu v roce 1997. Do rukou nás tentokrát dostal zvukový mistr Jan Svatoš, který celý život točil pro Supraphon. Už jsme věděli, co chceme, a tak, když poznal, že nejsme zas až takoví balíci z venkova, nechal nás, i když trousil poznámky, že ty koledy hrajeme jako čundráci u ohně. Myslím, že jsme to tak chtěli a dodneška je tahle deska naší nejhranější. Tenkrát si s námi na ní zahráli a zazpívali Radek Krampl na vibrafon, Olin Nejezchleba na violoncello, Petr Varju na saxofon, Honza Šiler na trubku, Marcel Ibl na pozoun, Víťa Vondrášek na tubu, Míša Elznic na mandolinu a také zpěvačka Bohunka Týčová.

Kdy se z vás stali „Kelti“?

Já si myslím, že kdesi uvnitř Keltem jsem, ale co se kapely týká, tak nejspíš na albu „Podobnice“ z roku 1998, kde se irské a skotské písničky začaly objevovat. Ale už na dalších deskách (Dobrý časy – 2001, Decenium – 2003, To nejlepčí – 2004) jsme se vrátili k naší oblíbené „všehochuti“. Občas nám někdo vytýká, že hrajeme stylem „každý pes, jiná ves“, ale pro mě je koncert, kde zazní české lidovky, ruské a židovské písničky spolu s keltskými, pestrý a pohodový. A většina našich posluchačů to také tak cítí.

Hradní Duo ve studiu s Karlem Hodrem.

Jedno vyloženě keltské album ale máte.

Ano, je to album „Trip To Celtic“ a hraje na něm s námi dudák Václav Rout. Jednou přijel na náš vánoční koncert, nastoupil na pódium s tím skotským pochodem a všem spadla brada. A z tého spolupráce vzniklo CD „Trip To Celtic“. Bylo opravdu pojaté jako výlet a neznamenalo, že chceme překopat náš repertoár a jít tímto směrem.

A ještě jedna věc v tom sehrála roli. Měli jsme za sebou zájezd do Francie, do městečka Elne, které leží na hranicích Katalánska. Přivezli jsme spoustu fotek a filmových záběrů a rozhodli se, že uděláme z tohoto zájezdu DVD. V plzeňském studiu u Rohlíka (EX – Avik Pavla Broma, jemuž se přezdívá Rohlík – pozn. T. B.) jsme k němu natočili šest instrumentálek a ty pak posloužili jako základ pro CD „Trip to Celtic“.

Tím jsme nakousli další otázku. Hradní duo a zahraniční cesty…

Naše první cesta vedla na Slovensko do Královského Chlmce, s nímž má Rakovník družbu. Leží 20 km od Maďarska a stejně daleko od Ukrajiny a strašně se tam pije borovička. První, co nás potkalo hned v půl sedmé ráno po příjezdu, bylo, že jsme se měli nahlásit u náčelníka městské policie na úřadě. Přivítal nás jako „umelcov z Prahy“, a když jsme mu řekli, že nejsme z Prahy, ale z Rakovníka, tak nám odpověděl, že o nás „bude hovoriť ako o umelcov z Prahy, alebo na to sa tu slyší“. Cestou do kulturáku nás donutil vypít devět velkých panáků borovičky a pak poslal Emila „na ubikáciu“ pro auto. Když mu Emil řekl, že vožralej nebude v cizině jezdit autem, odvětil mu Štefan bohorovným hlasem: „Tady som šéfom mestskej policie ja!“ No a pak jsme hráli v divadle na festivalu a pak ještě na velkém pódiu venku s jinými kapelami. Nedávno mi rakovnický starosta Zdeněk Nejdl, který tam tehdy také byl, řekl, že lepší koncert Hradního Dua neslyšel.

Pak přišly i další zahraniční zájezdy.

O festivalu ve Francii už jsem se zmínil. Velmi dobrodružný byl i zájezd do Lotyšska, kde jsme reprezentovali Czech ­Tourism na veletrhu v Rize. Jeli jsme tam autem přes Polsko v šíleném mrazu, protože aparatura nesměla „cestovat“ letadlem. Zážitky z cesty i z pobytu v Rize jsou na samostatné vyprávění. Také jsme hráli v Polsku v Koštianu, v Německu v Dietzenbachu, což jsou další družební města Rakovníka. Takže když to tak vezmeme, nejčastěji jsme vycestovali jako rakovničtí reprezentanti.

Jak oslavíte dvacáté narozeniny?

Už slavíme, během adventu jsme odehráli několik koncertů po obcích Rakovnicka. Ten hlavní – výroční – přijde 21. prosince v Kulturním centru Rakovník. Účast přislíbila celá řada zajímavých hostů a také bývalí členové kapely. Jedinou podmínkou bylo, že musí zahrát nějakou naši písničku. Můžu prozradit i některá jména: houslista Honza Hrubý a Olin Nejezchleba z Mišíkových Etc., možná i vibrafonista Radek Krampl, skupiny Z davu, Brass Band CZ, Žížeň Band, Falešná ozvěna, Duo LSD z Hradce Králové, z bývalých členů Luboš Lisner, Vlastík Beneš, Hanka Kloubová, Vojta Pošmourný, Zuzana Novotná, Pavel Sklenička a v podstatě všichni, co v HáDéčku hráli. No a vydali jsme jubilejní CD nazvané XXHD-20let a knížku povídek, které budou na koncertě pokřtěny. A pak se budem těšit, až nám za pár let bude třicet.

Tomáš Bednařík