Rakovnický tým. Zleva Maruška Adensamová, Matěj Čížek a Anička Horáčková.

Největší studentská dějepisná soutěž v tuzemsku přinesla úspěch rakovnickým barvám

Studenti GZW „pokořili“ sedmdesát jedna soupeřů

Více než dvě stovky středoškoláků ze všech koutů České republiky i ze sousedního Slovenska si změřily ve čtvrtek 21. listopadu v Chebu své znalosti z dějepisu při 22. ročníku dějepisné soutěže studentů gymnázií. Ve zcela zaplněné aule ekonomické fakulty usedli spolu s renomovanými českými historiky reprezentanti 72 českých a tří slovenských gymnázií. Mezi nimi i studenti Gymnázia Zikmunda Wintra Rakovník a Gymnázia J. A. Komenského Nové Strašecí.

Laťka je vysoko

Rakovničtí gymnazisté patří už několik let k absolutní špičce této nejprestižnější české dějepisné soutěže. „V roce 2009 jsme obsadili 6. místo, 2010 10. místo, 2011 dokonce 4. místo a 2012 jsme skončili sedmí,“ vypočítává umístění tříčlenných týmů GZW učitelka dějepisu Jana Suková, která má na GZW tuto soutěž na starosti. „V těchto letech se nám podařilo sestavit velmi silné týmy, které v Chebu, v konkurenci mnohem větších gymnázií než jsme my, dobře uplatnily své znalosti. David Kozler, Kristýna Biňovcová, Markéta Adamcová, Jakub Zechovský, Tereza Matějková, Anička Horáčková a Matouš Čížek nasadili podle slov paní učitelky laťku pěkně vysoko. A tak letošní tým, který tvořili studenti osmiletého gymnázia Anička Horáčková (O8), Matouš Čížek (O8) a nováček Marie Adensamová (O6), měl na co navazovat.

Otázku položil i prezident

Chebské klání se během let vypracovalo v bezkonkurenčně největší studentskou dějepisnou soutěž v tuzemsku. Výjimečné je hned z několika důvodů. Do jeho přípravy se zapojuje řada osobností, například děkan Filozofické fakulty Univerzity Pardubice Petr Vorel, přední český historik Petr Čornej nebo známý publicista Stanislav Motl. Ojedinělé je i to, že podstatnou část zabezpečení celé soutěže zajišťují sami studenti chebského gymnázia, ať už v roli členů realizačního týmu, hostesek nebo zpracovatelů výsledků. Samostatnou kapitolou jsou pak velmi hodnotné ceny pro nejúspěšnější týmy. Úplně každý účastník soutěže navíc dostává kolekci historických publikací. Rozpočet na 22. ročník soutěže se pohyboval kolem půldruhého milionu korun.

„Letošní otázky byly zaměřeny na období českých dějin od revoluce roku 1848 až po vznik Československa v roce 1918,“ informoval hlavní organizátor klání Miroslav Stulák z Gymnázia Jana Nerudy v Chebu. Tomu pořadatelé přizpůsobili i výběr osobností, které zadávaly studentům soutěžní otázky. Kromě jiných to byl prostřednictvím velkoplošné obrazovky i slovenský prezident Ivan Gaš­parovič.

Příprava od dubna

Soutěž byla tradičně čtyřkolová. „První kolo je zaškrtávací. Studenti vybírají ze čtyřiceti otázek správnou variantu. Tohle kolo se našemu družstvu vydařilo a byli jsme po něm na prvním místě,“ říká Jana Suková. „Druhé kolo je doplňovací. Soutěžící musejí doplnit správné odpovědi ke 25 otázkám. Třetímu kolo říkáme poznávačky. Je třeba poznat významné osobnosti, architekturu a další úkoly, které jsou soutěžícím předloženy. Tohle kolo je nejvíc bodované a při rovnosti bodů rozhoduje o konečném pořadí. Konečně čtvrté kolo je zaměřeno na poznání čtených projevů nebo ukázky z literárních a hudebních děl. Řekla bych, že rok od roku jsou otázky náročnější.“

Podobný názor mají členové soutěžního týmu. „Připravovali jsme se od dubna. Nejprve jsme si rozdělili oblasti a určili si, kdo které nastuduje. Anička Horáčková se zaměřila na kulturní dějiny, spisovatele a podobě, Maruška Adensamová na spolky a společenskou situaci v zemi a já na politické dějiny, vojenství a podnikání,“ vypočítává Matouš Čížek, který se ujal organizace celého týmu a spolupráce s učiteli. „Už z loňska jsme věděli, že nerozhoduje ani tak délka přípravy, jako její způsob a intenzita. A také dostupnost materiálů. Šlo o to, abychom spolupracovali jako tým. A to se, myslím, podařilo. Technické zázemí nám dělala paní profesorka Suková a já se jí snažil hodně pomáhat. Vstříc nám vyšla i Městská knihovna v Rakovníku, která nám zajistila hůře dostupnou literaturu. Základním studijním materiálem byly Velké dějiny zemí koruny české. Problémem však bylo, že nepokrývají období od roku 1848 do 1860, takže jsme je museli studovat v jiných materiálech,“ pokračuje Matouš.

Podle Matouše Čížka dalo Rakovnickým nejvíc zabrat období let 1914 – 1918.

Záludnosti druhého kola

Přibližme si, jak rakovničtí gymnazisté procházeli jednotlivými koly. „První kolo jsme zvládli dobře. Hodně otázek se týkalo politických dějin. Pro mě byly nejnáročnější otázky z oblasti průmyslu. Nejvíc mě asi překvapila otázka, odkud vedlo v českých zemích první telefonní spojení. Bylo to z dolu Hartmann v Praze. Ještě, že jsem viděl dokument, kde se o tom hovořilo. Anička velmi dobře zvládla kulturní dějiny, a tak jsme byli po prvním kole s výsledkem spokojení,“ popisuje Matouš Čížek.

Studenti se shodují v tom, že asi nejsložitější bylo druhé kolo. „Měla jsem problémy s tím, že otázky nebyly vždy jasně formulované a šly vykládat dvojím způsobem. Třeba otázka: Který umělecký směr 1. desetiletí 20. století je považován za českou zvláštnost? Odpověď je o subjektivním pohledu na věc. Rozhodovali jsme se mezi pseudobarokem a kubismem. Napsali jsme pseudobaroko a bylo to špatně,“ vysvětluje záludnosti druhého kola Anička Horáčková. „Věděli jsme, že naší slabinou budou roky 1914 až 1918. Tam, že budeme muset víc odhadovat, než uplatňovat své znalosti,“ přiznává Matouš s tím, že z pětadvaceti otázek tohoto kola se sedm týkalo právě tohoto období.

„Pro mě byly nejtěžší otázky z literatury, na to jsem se nestačila pořádně připravit. Zato jsem věděla, jak se jmenovala první česká žena, která absolvovala lékařskou fakultu a získala titul doktorky medicíny. Byla to Anna Honzáková,“ doplňuje Maruška Adensamová.

Zajímavé osudy

V dalších kolech se studenti setkali se zajímavými osudy některých významných osobností. „Jednou z nich byl malíř Antonín Slavíček. Poté, kdy byl stižen mozkovou mrtvicí a už nemohl malovat tak, jako předtím, rozhodl se spáchat sebevraždu. Jeho vdova se pak provdala za jiného malíře a tím byl Herbert Masaryk, syn Tomáše Garrigue Masaryka,“ popisuje Anička. „Já jsem se třeba dozvěděl hodně o česko – německých sporech, které mají kořeny právě v tomto období. Překvapilo mě, jak už v té době bujel německý nacionalismus, jak byli němečtí politici vyhranění vůči Čechům,“ podotýká Matouš. A propos, víte že prvním českým olympijským medailistou byl František Janda – Suk, který vynalezl hod diskem otočkou?

Přestávek mezi jednotlivými koly se gymnazisté snažili využít k odpočinku a soustředění na další klání. Jedinou výjimku udělali, když si šli nechat podepsat knihu Toulky českou minulostí od jejího autora Petra Hory – Hořejše. Anička s Matoušem považují za určitou výhodu, že z minulých ročníků věděli, jak byly které otázky bodované. Takže měli neustále přehled, jak si vedou, i když výsledky ostatních týmů samozřejmě neznali.

„S kolegy z Nového Strašecí jsme se nepotkali. V lavicích jsme byli rozmístění podle abecedy. Před námi seděli studenti z Příbora a za námi z Roudnice. Strašečtí byli od nás dost daleko,“ říká Anička Horáčková.

Opět čtvrtí

Žádný oficiální mimosoutěžní program naplánovaný nebyl, a tak si svůj soukromý udělali Rakovničtí sami. „Několik let po sobě jsme ubytovaní v lázeňském domě Praha ve Františkových Lázních. Tak jsme si šli všichni sáhnout na Františka. Je to už takový náš rituál,“ směje se Jana Suková. A k úsměvu má i další důvod. Její svěřenci letos opět zabodovali a znovu dosáhli vynikajícího výsledku. Skončili čtvrtí.

„Je to sice bramborová medaile, ale mezi pětasedmdesáti gymnázii skvělý úspěch,“ hodnotí letošní výsledek Jana Suková. A s tím nelze než souhlasit. Vítězem se stalo Gymnázium Jihlava, druzí skončili studenti pražského Gymnázia Opatov a třetí tým z Litoměřic. „Tahle družstva jsou víceméně stálicemi a už dlouhá léta patří ke špičce soutěže,“ konstatuje Matouš Čížek. Strašecí se umístilo uprostřed „startovního pole“.

Za rok od píky

Trošku pikantní je, že rakovnické barvy hájili „nespecialisté“. Matouš chce jít studovat farmacii, Anička vysokou školu chemicko – technologickou a sextánka Maruška nemá ještě úplně jasno. „Historie nás zajímá, dějiny máme jako koníček, takže tohle byla dobrá příležitost dozvědět se něco víc, než se probírá ve škole, a také vynikající zkušenost,“ shodují se všichni členové týmu. „Obávám se, že příští rok nám naše pětileté žně skončí, protože budu muset dát dohromady úplně nový tým. Matouš s Aničkou odmaturují a Maruška mi řekla, že se do toho už nepustí. Úplně nový tým nemá moc šancí, což dokázaly naše výsledky v letech 2006 a 2007, kdy jsme skončili na 31. a 54. místě. Ale uvidíme,“ dodává Jana Suková.

Abychom učinili zpravodajské povinnosti zadost, dodejme, že všichni soutěžící z Rakovníka si přivezli jako cenu foto­aparáty a pro školu tiskárnu. Neminula je ani pochvala z úst paní ředitelky.

Příští rok prý bude soutěž probíhat trošku jinak. Kvůli velkému zájmu gymnázií budou organizována nejprve krajská kola a do Chebu postoupí jen ti nejlepší. Věřme, že náš okres tam bude mít opět zastoupení.

Tomáš Bednařík