Altánek – místo pro příjemné posezení u grilu.

Dřevěné stavby trouchniví, železné rezaví, tráva je přerostlá…

Špatná zpráva o stavu Tyršova koupaliště

RAKOVNÍIK. Pokaždé, když jsme v letošním roce psali o stavu Tyršova koupaliště, ozval se do redakce člověk, který měl v minulosti k areálu blízký vztah a dodnes velmi těžce nese, jak koupaliště chátrá. Když nás oslovil potřetí a hovořil o blížícím se konci zdevastovaného areálu, dali jsme si schůzku přímo na koupališti, abychom se podívali, jak v současné době vypadá, a zkusili společně přijít na to, kde se stala chyba.

Odemčeno, správce nikde

Je pátek, 1. listopadu, náš člověk už stojí u vchodu a bere za kliku. „Můžeme dál. V domku správce nikdo není, ale koupaliště je přesto odemčeno. Je tu vlastně celoročně takový den otevřených dveří,“ směje se, ale pak zvážní. „Není to nic proti stávajícímu nájemci. Ten vlastně dělá jen to, co může. Chyba je na straně vlastníka. Koupaliště není hospoda, kterou byste mohli pronajmout soukromníkovi a pak od něj jenom vybírat nájemné. To je obrovský majetek, jehož běžná údržba a provoz vyjde na zhruba 600 tisíc korun ročně. Pochybuji, že tohle panu Polcarovi někdo předem řekl,“ říká náš průvodce. Vzhledem k tomu, že už měl v minulosti s městem určité problémy, nepřeje si být jmenován.

Jak tak procházíme areálem, muž kroutí hlavou a tvrdí, že štětec a barvu vidělo koupaliště naposledy před pěti lety. „Městské koupaliště prošlo v roce 1997 kompletní rekonstrukcí. Areál byl dán do správy městské firmě Údržba městských komunikací, která ho pak obhospodařovala. Já jsem to sledoval až do roku 2008. Rekonstruovaly se kabinky, záchody, venkovní sprcha, skokanské prkno, můstek, mola, chatky, všechno bylo nově natřeno. Nátěry, hlavně dřevěných prvků, jsme každý rok obnovovali. Obrovské úsilí představovala údržba zeleně. To jsou tisíce metrů, které je potřeba sekat, hrabat, ošetřovat. Např. rozlehlý trávník mezi chatkami a hřištěm jsme pravidelně válcovali. Od Froňka sem přijeli s válcem, travnatá plocha se uválela a pak se mohla krásně sekat. Teď je to samý krtinec, drny zamuchlané v sobě. Nedá se po tom ani projít. Bývala tady i spousta kytek, které jsme na podzim osekávali, aby na jaře mohly znovu růst. Teď je to všude zaplevelené.“

Záchody jak v Rusku

Náklady na základní údržbu a provoz Tyršova koupaliště prý představují ročně kolem 600 tisíc Kč. Nejvíc stojí elektřina. „Asi dvakrát za tu dobu, co jsme koupaliště provozovali, nám to účetně vyšlo, že jsme skončili na nule nebo s nějakým minimálním ziskem, když se vydařilo počasí. Ale jinak jsme byli vždycky ve ztrátě. Hospodu jsme sami provozovali jen jeden rok, ale bylo to náročné, a tak jsme to pronajali jinému subjektu a myslím, že to docela fungovalo.“

Procházíme areál a marně hledáme něco, co by stálo za pochvalu. Cesty jsou zarostlé, tráva přerostlá, všude spousta neshrabaného listí, vrstva listí tleje i ve vodě. Náš průvodce si všímá laviček. „Jsou venku a zřejmě tu i zůstanou. My je po sezóně uklízeli, aby přes zimu neshnily.“ Když přicházíme k budově záchodů, zkoušíme, zda je vypuštěná voda, ale venkovní kohoutek je stále v provozu, přestože už máme za sebou první mrazíky. „Voda už jim tu minimálně jednou zamrzla. Ale i přes léto byly záchody odstavené. Chodilo se tam jak v Rusku, použitý toaletní papír se dával do koše, protože kanalizace byla ucpaná. Za nás jsme v létě jednou dvakrát protahovali kanalizaci. To už dnes nikdo nedělá, protože to stojí peníze.“

Stojíme u skokanské věže. „Tady jsme každý druhý rok objednávali bagr a vybagrovali díru, protože se to průběžně zanáší a musí tu být určitá hloubka a šířka, aby se tam někdo nezabil. To už po nás taky nikdy nikdo nedělal.“

Všímáme si chybějících prken na molech, trouchnivějících prken na podlahách před kabinkami a zastavujeme se před opalovacími moly. „Mola jsme před každou zimou penetrovali. To se nedělá, tudíž část prken už se úplně rozpadla. Tady se to někdo pokoušel opravit, ale nějak netrefil tloušťku prken, a bohužel to ani nikdo nenatřel. Takže jen vyhozené peníze.“

Trouchnivějící střešní konstrukce chatek, v pozadí plesnivějící chatky ve stráni, které kvůli přerostlé trávně nejsou přístupné.

Bordel v chatkách i karavanech

Přicházíme ke karavanům. Jsou sice zamčené, ale okny vidíme, že uvnitř jsou poházené matrace s velkými skvrnami zřejmě od vody a další nepořádek. „Chtěl byste v tom přespat? Já teda ne,“ říká s odporem. „Když se karavany přivezly, byly jak nové. Stály přes 200 tisíc. Pak to někdo nechal přes zimu otevřené, takže jsou vytopené. Na odpis.“

Přesunujeme se k chatkám. Řada nejblíže k potoku vypadá celkem zachovale, ale když se podíváme oknem dovnitř, zdá se, že rekreanti před chvílí vstávali a zapomněli uklidit. Vidíme neustlané a stále ještě povlečené postele. A to sem prý město nedávno kupovalo nové lůžkoviny.

Chatky podél hřiště jsou na tom ještě hůř. Štítová prkna trouchniví a rozpadat se začínají i střešní konstrukce na krajích, takže letošní zima by mohla být pro chatky kritická. „Za nás byly všechny chaty přes léto obsazené, lidi se objednávali už od února. Kdybyste se podívali do ubytovací knihy, našli byste rekreanty z Ostravy, Brna, jižní Moravy, severních Čech. Ale ti lidé sem postupně přestali jezdit. Za nás ale byly chatky plně vybavené, dnes nejsou, protože elektrospotřebiče prý zvyšovaly náklady na energie.“

Mezi chatkami ve stráni se nachází altánek s krbem. Je úplně ztrouchnivělý, a dokonce i betonový krb uvnitř je rozpadlý. Dopadnou stejným způsobem i chatky a další dřevěné konstrukce?

Tobogan a hrací prvky

Dominantou koupaliště je tobogan. Z dálky působí impozantně. Zblízka ale vidíme rezivějící konstrukci a další vady. „Skládá se z dílů a spáry ve spojích je třeba pravidelně spárovat silikonem. Teď je silikon propadlý, takže voda protéká a nedá se po tom pořádně jezdit, protože to drncá. Koroze na konstrukci je také zralá na zbroušení a nový nátěr,“ upozorňuje. Všímáme si i zbývajících hracích prvků pro nejmenší návštěvníky. „Stály 150 tisíc, teď jsou poničené, část už byla odvezena. “

Venkovní výčep restaurace Kongo.

Tlející listí ve vodě

Ve vodě si všímáme silné vrstvy tlejícího listí. „Chtělo by to vypustit tak metr vody a listí odstranit. Jinak to všechno shnije. Tajemství čisté vody je v náhonu,“ říká průvodce a vysvětluje, že v náhonu koupaliště se nachází speciální čistička, která se musí vycpat slámou, v ní se pak tvoří bakterie a mšice, které likvidují řasu. „Za nás fungovala, takže takhle špinavou vodu jsme tu nikdy neměli,“ říká průvodce a ani se moc nediví, že náhon je v tuto chvíli bez slámy. I další informace se týká vody. Tentokrát té velké. „Když byly povodně v roce 2002, tak se nám nahoře něco ucpalo a voda natekla i do koupaliště. Ale počítalo se s tím, pokud zase něco přijde, že je pod benzínkou odvod do koupaliště, kde se dá vložit šupna, a voda pak neteče sem, ale potokem. Ale pochybuji, že se to při letošních povodních udělalo. Povodně tak velmi negativně ovlivnily sezónu. A navíc se při nich do koupaliště zase dostalo bahno.“

Správce makal celý rok

„Za nás v tomto období již bývalo pomalu uklizeno. Prováděly se impregnační nátěry. Hlavní problém je ten, že dřív tu byl správce celoročně. Na jaře a na podzim tu makal osm hodin denně, od května pak musel dělat dvanáctihodinovky, jinak by to nestihl. Sekaly se nejen rovné plochy, ale i stráně až nahoru. Dnes se třeba k chatkám ve stráni ani nedostanete. Tady by měl pořád někdo být, proto jsme vybudovali domek pro správce. Areál býval mimo provoz uzamčen. Dnes je tu celý den odemčeno, i když tu přes den správce není. Je sice vidět, že se asi snaží něco po troškách dělat, ale to je málo. Tady je práce na celý rok. Ale hlavně pro člověka, který k tomu areálu bude mít pozitivní vztah. My jsme to tu dali do pořádku a snažili jsme se areál udržet v co nejlepším stavu. A měli jsme radost, když nás lidé chválili, že je tu hezky.“

Do karavanů zateklo, matrace dodnes „vysychají“ pod přístřešky.

Fotky z roku 2004

U východu si všímáme tabule s fotografiemi, která hlásá, že areál provozuje ÚMK Rakovník, a udává letopočet 2004. „To jsou fotky, které jsou dodnes i na webu Tyršova koupaliště. Všechno je na nich krásně natřené, upravené, všude kačírek, na hřištích čistý písek. Karavany jako nové. Pokud sem na základě takové reklamy někdo přijede, bude se divit. Domek správce už taky nevypadá jako novostavba,“ říká náš průvodce před hlavním vchodem.

V čem je problém?

„Chyba je buď ve smlouvě, nebo v kontrole. Někdo z města by sem měl minimálně jednou za rok po sezóně přijít a zkontrolovat stav areálu. Celá řada bývalých stálých návštěvníků už sem radši ani nechodí, aby se na to chátrání nemuseli dívat. Když se jich zeptáte, co jim vadí, řeknou vám, že je tu tráva po kolena, voda je špinavá a smrdí. Chybí tu přesný seznam činností, které jsou potřeba dělat.

Nájemci se ale nedivím. Peníze, které by musel do údržby věnovat, by se mu nikdy nevrátily. Město sice od něj dostane 180 tisíc ročně, ale jaké škody tady vznikají, to je radním úplně jedno. Jediný způsob, jak uvést koupaliště do pořádku, je dotovat jeho údržbu. Teď to tady vypadá jako v roce 1996, když tu byl první soukromý provozovatel. Ten to vybydlel podobně, a město se z toho, jak je vidět, vůbec nepoučilo. Za nás bývala jednou ročně dozorčí rada ÚMK, která se konala přímo na koupališti nebo na Hané. Radní viděli, v jakém je koupaliště stavu. Mám dojem, že když to nechají pronajaté ještě chvíli, mohou začít shánět peníze na celkovou rekonstrukci. No schválně se zeptejte radních a zastupitelů, kdy byli na posledy na koupališti a jak se jim tady líbilo.“

Text a foto Pavel Sklenička