Žáci ZŠ Mšec budou od 1. ledna chodit do nové školy Bez hranic, skupina spolužáků se jim rozšíří o školáky z Tuřan a Řevničova.

Svazková škola Bez hranic spojí Mšec, Řevničov, Srbeč a Tuřany. Bude teprve třetí v republice

Čtyři vesnické školy se spojí v jednu

Chodíme do stejné školy, ale každý v jiné vesnici. To budou moci od 1. ledna říkat žáci ZŠ a MŠ Mšec, Tuřany, Řevničov a Srbeč. Podobně jako se vesnice spojují v mikroregiony, spojí se školy (a mateřinky) v jeden školský subjekt a budou hospodařit společně. V České republice zatím fungují jen dvě takováto zařízení, o to těžší situaci školy mají. Navíc nejsou v názoru na prospěšnost novinky jednotné. V Řevničově provázely schvalování bouřlivé diskuze. Zatímco zastupitelé jsou o její smysluplnosti jednoznačně přesvědčeni, pedagogický sbor a někteří rodiče jsou opačného názoru. Schůze, při nichž se založení svazkové školy probíralo, proto byly v Řevničově velmi emotivní. Nakonec ale založení svazku, jenž ponese název Bez hranic, schválila všechna čtyři oslovená zastupitelstva, tedy Mšec, Tuřany, Řevničov a Srbeč (ta do něj vstoupí s mateřskou školou). Je to velmi zajímavý recept i pro ostatní vesnické školy.

Rada z ministerstva

Strůjcem celého projektu je Základní škola Mšec, jejíž vedení se o svazkovou školu začalo zajímat už před dvěma lety. „Že něco takového existuje, jsem se dozvěděla na poradě ředitelů, kde o tom mluvili zástupci ministerstva školství. Peněz jde do školství stále méně a oni to prezentovali jako jednu z cest, jak regionální školství povzbudit a zachránit,“ říká ředitelka Lenka Pulcová. Logicky vzato, jeden velký subjekt má větší šanci na přežití a rozvoj než několik malých. Navíc společně mohou najít větší úspory v nákladech.

Zatím jen dvě

V Česku nejsou svazkové školy zas takovou novinkou, v legislativě jsou zaneseny již od roku 2004. Přesto zatím v republice fungují jen dvě. První byla založena na Karlovarsku (Karlovarský venkov) a druhá na Šumpersku (Údolí Desné). „Obě založila paní Procházková, která je ekonomka, a proto si uměla dát čísla dohromady. Spojili jsme se s ní a pak jsme se do obou svazkových škol vydali. Byli jsme tam několikrát, mluvili s ředitelkami, učiteli, starosty, ukázali nám čísla, popsali zkušenosti a nakonec jsme došli k názoru, že je to dobrá věc. Nikomu to neublíží, naopak díky tomu mají školy šanci se udržet, ekonomicky stabilizovat a hlavně se rozvíjet a zlepšovat kvalitu výuky,“ říká zástupkyně ředitelky ZŠ Mšec Šárka Vondrová. Přesvědčilo je i to, jak výrazně se školy za dobu, co jsou ve svazku, změnily. Mají nová hřiště, opravené budovy, tělocvičny, moderně vybavené učebny. A to nejen díky úsporám, ale především grantům, na které by za normální situace stěží dosáhly.

Silnější pro dotace

Mšecká škola se v grantech a dotacích hodně snaží, ale bohužel velmi často narazí na to, že je malá. Když si například podá žádost o dotaci na vybudování hřiště, je cílová skupina 130 žáků příliš malá na to, aby žádost dostala dostatečný počet bodů. „Ovšem ve chvíli, kdy si o dotaci zažádá svazková škola, má rázem cílovou skupinu nějakých 530 dětí, protože rozhodující není to, kolik žáků je v jednotlivých vesnicích, ale kolik žáků má celý subjekt. Všechny školy by tak konečně mohly dosáhnout i na to, na co kvůli počtu žáků dosud nedosáhly. My kupříkladu na školní klub, který by přinesl více kroužků a možnost využití volného času dětí 2. stupně, pro které už není družina,“ říká Lenka Pulcová.

Finance přímou cestou

Jelikož zřizovatelem základních a mateřských škol jsou obce, je založení svazku na nich. Ony založí svazek se sídlem v Řevničově, který bude školy, coby svá odloučená pracoviště, zřizovat. Hranice okresu přitom nehrají roli (proto se mohou zapojit i Tuřany, které jsou na Kladensku). „Z pohledu zřizovatele mají svazkové školy největší přínos z hlediska ekonomiky. Finance, které jdou do školy, se počítají na celkový počet žáků a ne rozdrobeně na jednotlivá zařízení. Navíc dostanou peníze na jednu hromadu a už na počátku roku, proto přesně ví, s jakou částkou mohou během roku hospodařit. To je velká změna, protože pokud je zřizovatelem obec, dostává peníze na školu v běžném příjmu z daní a nepozná, jak vysoká částka to je. Nechodí jim to jako konkrétní účelová položka, ale v balících daňových příjmů, které navíc přicházejí v průběhu celého roku, tak jak stát vybírá daně a přerozděluje peníze obcím. Pro svazkovou školu je systém financování jednodušší. Je to školská právnická osoba, která finance dostává přímou cestou z ministerstva financí už v lednu nebo únoru. Proto může dobře plánovat dopředu,“ vysvětluje Šárka Vondrová.

Okamžitou úsporu pak přinese to, že výdaje na služby, jako jsou revize, požární ochrana, mzdová účetní, ekonomka, nákupy prostředků a pod., se budou řešit pro jeden subjekt, nikoli čtyři.

Ministerská pomoc

Přejít na novou organizační strukturu není snadné, a to i kvůli financím. „Protože vzniká jiná právní forma, je to složitá operace hlavně z legislativního a účetního hlediska. Musí se zaplatit někdo, kdo vytvoří převodový můstek, právník a auditor. Jakmile jsme narazili na ufinancování celé transformace, vypadalo to, že celá myšlenka padne,“ říká Šárka Vondrová. Ve Mšeci si ale umějí poradit, a tak zkusili oslovit ministerstvo školství. A otravovali tak dlouho, až se ministerstvo rozhodlo pomoci tím, že vypsalo dotační program, z něhož pak získalo občanské sdružení Mšecko dotaci 500 tisíc korun na zpracování a inovaci metodiky založení svazkové školy. Její součástí je ověření metodiky v praxi, tudíž vznik svazkové školy. Vše musí být hotové do konce roku a školský svazek musí začít fungovat k 1. lednu 2014.

Konec papírování

„Vytipovali jsme si obce, které jsou v dosahu, tedy Tuřany, Řevničov a Srbeč, a oslovili je s nabídkou, zda by se nechtěly do svazkové školy zapojit. Po sezení se zastupitelstvy, několika jednáních a exkurzi do existujících svazkových škol schválili vstup do svazku nejprve v Srbči, poté v Tuřanech a nakonec i v Řevničově, kde, nebudeme zastírat, bylo kolem toho celkem drama. Ke vstupu jsme ale nikoho nenutili, bylo na zastupitelstvu, jak se rozhodne,“ říká Šárka Vondrová.

Pro žáky a jejich rodiče se po vzniku svazkové školy změní jen název. Učitelé se nemusejí obávat, že půjdou s platem dolů, na mzdy jim nikdo sahat nebude. Ředitelé zůstanou na svých pozicí, jen nad sebou budou mít manažera svazku, který za ně převezme povinnosti, které nesouvisejí s výukou. „Osobně se na to velmi těším. Výkaznictví, účetnictví a různé papírování zabírá řediteli 90 procent práce. Ty bude za všechny řešit manažer a my se budeme moci naplno věnovat vzdělávacímu procesu. Chodit na hospitace, vylepšovat školní vzdělávací program, pracovat na projektech a podobně,“ říká ředitelka ZŠ Mšec.

Školka i v létě

Vesnickým školám je často vytýkáno, že jim chybí kvalitní aprobovaní kantoři, zvláště na cizí jazyky. I to by mohla svazková škola vyřešit. „Plný úvazek je 22 hodin týdně, jenže například němčinu máme v rozvrhu jen šest hodin týdně. Takový úvazek se aprobovanému němčináři nevyplatí. Ve svazkové škole mu ale můžeme úvazek sestavit tak, že bude jeden den učit u nás, další dva v Řevničově a další dva v Tuřanech. To už bude atraktivní i pro rodilého mluvčího,“ vysvětluje Lenka Pulcová.

Rodiče dětí z mateřinek by zase mohl potěšit letní provoz školky. „Mít v každé školce o prázdniny tři děti se nevyplatí, ale když se všechny spojí a chodí do jedné z nich, která má prázdninovou službu, může školka fungovat i v létě. Přínosů, které může svazková škola mít, je spousta. Kantorům to přinese možnost vzájemného předávání zkušeností a inspirace. Každá škola je dobrá v něčem jiném. A co chceme především, je spolupráce škol. Dělat společné projekty a akce, ne se schovávat jeden před druhým. Je nám jasné, že každá změna vyvolává negativní emoce, ale bez toho by se nikdy nic nikam nepohnulo,“ uzavírá Šárka Vondrová.

Řevničov pro i proti

Negativní emoce nakonec provázely schvalování jen v Řevničově. „Osobně proti svazkovým školám nic nemám, ale zastávám názor, tak jako moji kolegové, že naše škola, která má kolem 170 žáků, nic podobného nepotřebuje. Je ekonomicky stabilní, což výsledky našeho hospodaření dokazují. Také náš výchovně vzdělávací proces byl Českou školní inspekcí hodnocen kladně. Velké vesnické školy našeho typu sdružování nepotřebují. Zřizovatelem školy je ale obec, ta rozhodla, že do školského svazku vstoupí. My na to máme názor jiný,“ říká ředitelka ZŠ Řevničov Eva Holá.

Zastupitelstvo přesvědčily zkušenosti svazkové školy na Karlovarsku, kterou navštívilo. „Tam jsme naživo viděli, jak projekt funguje. Informace, které jsme získali, nás přesvědčily, že se chceme tímto směrem ubírat. Zdá se nám to jako zajímavý projekt hned z několika aspektů. Samozřejmě z ekonomických důvodů, protože to přinese úsporu, ale také si od toho slibujeme větší dotační šance. To, že se cílová skupina navýší, zvýší naše možnosti při získávání dotací. A důležité je, že děti a rodiče žádnou změnu nepoznají. Školské obvody zůstanou stejné, škola bude fungovat stejně, jen se změní struktura vedení. Školu rozhodně rušit nechceme, to bychom do ní přeci neinvestovali tolik peněz. Naopak chceme, aby měla jistou budoucnost. Z každého neznáma je strach, ale jsme přesvědčeni, že tahle změna bude přínosem,“ říká starosta Řevničova Jiří Petráček.

Markéta Hartlová