Luboš Abrahám nad „svými“ kronikami.

„Lidi dělíme na pilný, pracovitý, prolhaný a kradoucí.“

Kroniky a Černý sešit Luboše Abraháma

Kronika je svědectvím své doby. O tom není sporu. Existují kroniky městské, obecní, spolkové, školní a bůhví jaké ještě. Setkal jsem se s člověkem, který šestatřicet let vede kroniky školních tříd, v nichž byl třídním učitelem. Nejedná se však o obyčejné kroniky, které končí odchodem žáků z deváté třídy. Tyto kroniky pokračují i nadále až do současných dnů…

Sedm svazků

Na stole přede mnou leží sedm svazků. Jsou označené letopočty 1977 – 1981, 1983 – 1986, 1986 – 90, 1998 – 2001, 2001 – 2004, 2005 – 2009 a 2009 – 2013. První tři kroniky byly vedeny na Základní škole Křivoklát, další čtyři na 3. ZŠ Rakovník. Ten, který je má na „svědomí“, se jmenuje Luboš Abrahám. Je oblíbeným učitelem jak křivoklátských, tak i rakovnických dětí, jak dokazují dopisy, které od nich stále dostává, i když už dávno opustily školní lavice.

„První kroniku jsem začal vést při mém nástupu do školství, což bylo v roce 1977. Hned, když jsem dostal jako třídní svoji první třídu – byli to šesťáci. Dnes je těmto ,dětem‘46 až 47 let. Se spoustou z nich se vídám, hlavně na třídních srazech, což můžu dokázat záznamy v jejich kronice,“ říká Luboš Abrahám.

Založení kroniky nedělal pan učitel nijak direktivně. „Třídě jsem navrhl, jestli si chce vést svoji kroniku. Když děti řekly, že ano, koupili jsme ji, já jsem do ní pořizoval fotografie a děti psaly o různých akcích a činnostech, které třída dělala. A také kroniku zdobily kresbami. Kromě fotek a zápisů se do kroniky dávaly různé programy, prospekty atd.,“ vysvětluje Luboš Abrahám. Tvrdí, že se ve třídě vždycky našel žák, který měl kroniku na starosti. Většinou se ale jednalo o kolektivní práci. Někdo dobře psal, jiný zase kreslil. Jeden byl hlavní, další mu pomáhali. Pouze v jednom jediném případě – bylo to na Křivoklátě – se kroniku nepodařilo zavést. „Zkrátka a dobře se nenašel nikdo, kdo by se jí ujal. Tak tahle třída, která tehdy vycházela ještě v osmé třídě, kroniku nemá.“

Poznáváte ho? Tomáš Baldýnský měl smysl pro humor už v 7. třídě.

Kroniku s sebou!

Podle Luboše Abraháma se zápisy v kronikách vyvíjejí. V šesté třídě je to prý tak, že převažují fotografie a k nim jsou jen stručné popisky. V sedmičce už začíná nabírat psané slovo na síle, mnohdy se stává, že děti dopisují, nebo dozdobují i zápisy ze šestky. No a osmička a devítka, ta už má grády.

Když děti opustí školu, bere si pan učitel kroniku k sobě a pokračuje v jejím vedení při třídních srazech. „Všechny kroniky si nechávám u sebe, protože když je dám z ruky, tak už by se nemusely vrátit. Když jsem zvaný na srazy, které se většinou dělají po deseti, patnácti, dvaceti… letech, vždycky se tam píše: Kroniku s sebou! Díky tomu se musím všech srazů zúčastňovat,“ směje se Luboš.

Po každém srazu přibudou v kronice aktuální fotografie s popisky, kdo je kdo. „Jména děvčat píšeme za svobodna, aby byla jasně identifikovatelná. Nevěřili byste, jak se dokážeme nad kronikou bavit – nejvíc nad tím, jak kdo tehdy vypadal – a vzpomínáme na různé akce. Spousta lidí si je díky tomu připomene.“

Baldýnský, Doležal, Razím

V kronikách se objevují i některé (dnes) známé osobnosti. V křivoklátské z let 1983 – 1986 třeba publicista, hudební a literární kritik Tomáš Baldýnský (prý byl výraznou figurou už na základce). V rakovnické je to zase divadelní režisér Adam Doležal (jeho slohy ze základky jsou úžasné), nebo fotbalista Jiří Razím, který si vyzkoušel nejvyšší ligovou soutěž ve Viktorii Plzeň či herečka Lenka Jurošková („potvůrka“ z filmu Gympl).

Luboš Abrahám si o všech vystřihuje články v novinách a časopisech, a ty přikládá ke kronice. A také o bývalých žácích, kteří sice nebyli v jeho třídě, ale učil je. Takovým příkladem je třeba herečka Veronika Kubařová. „Mám radost, že to někteří žáci dotáhli takhle daleko,“ říká.

Naopak smutek v hlase mu zazní, když mluví o žácích, kteří už nejsou mezi námi. I takoví prý už jsou. Například jeden z jeho prvních žáků tragicky zahynul na vojně. „Jsem rád, že se o kronikách pochvalně vyjadřují i rodiče žáků, a když se naskytne příležitost, rádi do nich nahlížejí.“

Ukázka z kroniky jedné ze tříd ZŠ Křivoklát.

Černý sešit

Další raritou, kterou učitel Luboš Abrahám vlastní, je tzv. Černý sešit. Je nadepsán „Řekli(y) a napsali(y) aneb Výlov ze školních úloh“. „Od jedné kolegyně jsem při svém nástupu na křivoklátskou základku v roce 1977 dostal nádherný prvorepublikový sešit, tak jsem ho takto smysluplně využil. Ten už vůbec nedávám z ruky, protože je příliš cenný. A také velmi populární,“ tvrdí.

Hned na druhé straně je vysvětlení: „Veškeré zápisy jsou pravdivé a jsou zapsány přesně podle originálů – tedy i s chybami. Kromě toho jsou určeny pro inteligentní posluchače, neboť u mnohých zápisů se předpokládá určitý stupeň vzdělanosti a značná dávka smyslu pro humor. Pro blbce je zbytečné cokoliv z této knihy citovat!!!“

Stránky jsou očíslovány a také jednotlivé zápisy jsou vedeny pod evidenčními čísly. U některých je napsáno, kdo a kdy co řekl. Celkem 89 popsaných stran a 881 zápisů. Většinou perly z úst a písemných prací dětí, ale také kolegů – učitelů či ředitelů. Kromě zápisů obsahuje Černý sešit také kopie poznámek ze žákovských knížek, omluvenky od rodičů s různými nesmysly, milostný dopis atd.

Rudo před očima

Poznámky v žákovské knížce mají grády. Třeba jedné dívce tam učitel napsal: „V poslední době v hodinách vyrušuje a bručí si pod vousy.“ Prvňáček, který byl ve škole sotva tři neděle, zase dostal poznámku: „Martínek moc pěkně píše, velmi se snaží při čtení i matematice, ale pořád vykřikuje, prozpěvuje si a dělá ze sebe zlého psa, i když moc dobře ví, že psi do školy nepatří.“ Rodiče odpověděli: „Martinovi jsme domluvili.“

„Já poznámky dětem nikdy nepsal. Když je učitel píše, je většinou rozrušený, má rudo před očima a pak z toho vylézají pěkné pitomosti,“ konstatuje Luboš Abrahám.

Zalistujme stránkami Černého sešitu a přečtěme si některé kuriózní zápisy.

„Start bude u školy v 7.40 příštího měsíce, tj. v březnu 5. tohoto roku“. „Borovský byl odvezen do Brixenu. Roku 1854 se na něj byla podívat jeho žena, a když se vrátila, byla už mrtvá.“ „Hnědé uhlí vzniklo tak, že stromy napadaly do bažin a nikdo je neuklidil.“ „Celá kostra drží na páteři, která má jeden konec v pánvi a druhý v lebce.“ „Jan Hus byl dělník a Lenin byl povstalec.“ „Parní stroj jezdí na naftu a čtyři doby.“ „Při zaškrcování musíme uvést čas, kdy jsme postiženého zaškrtili.“ „Lidi dělíme na pilný, pracovitý, prolhaný a kradoucí.“ „Pohrobek je, když se synovi narodí po jeho smrti otec.“ „Bohemismus je, když někdo nevěří v boha.“ „První pražskou defenestraci vedl Jan Železný.“ Hotové perly, což!

Jak jsem již předeslal, Černý sešit pan Abrahám nedává z ruky. Ale rád z něj předčítá na třídních srazech. „Drtivá většina zápisů potřebuje komentář. Bez něj, vytržená ze souvislostí, ztrácí smysl. A pak také, nechci, aby výroky zlidověly a kolovaly. Což už se u některých stalo. Třeba jsem něco ve třídě vyprávěl a jeden žák mi řekl, že tohle se stalo jeho tátovi. Tak jsem mu řekl, že se to stalo v mé třídě, akorát jsem to před časem vyprávěl jeho staršímu bratrovi,“ dodává učitel.

Tomáš Bednařík