Motocykl Orion byl vyroben v roce 1927 v dílně Viléma Michla ve Slaném a je provozuschopný.

V muzeu Splněný sen mají i kočárek, v němž se vozil malíř a grafik Jiří Anderle

Některé motorky jinde neuvidíte, víc kusů neexistuje

Vyprávění Ivo Šarlingra o motorkách by vydalo na několikasetstránkovou knihu, navíc velice poutavou. Takže musí každý novinář, který s ním zavítá do jeho muzea Splněný sen v Pavlíkově, svádět při psaní velký boj, o které historky čtenáře ochudí. Bohužel jich je dost, ale o to větší důvod alespoň máte do muzea zavítat. Navíc se expozice stále rozšiřuje, a tak v ní najdou spoustu nového i ti, kteří už ji někdy navštívili. Přibyly nejen nové motorky (většinou světové unikáty) a exponáty z domácností prababiček, ale i celá expozice kočárků, panenek a hraček.

Pražení až k požáru

„Nechodí sem jen chlapi, ale i ženy, a protože ne každá je nadšená z motorek, chtěli jsme, aby tu i ony našly něco, co je zaujme. Proto tu máme koutek, kde jsou staré věci, které se používaly v domácnosti,“ říká Ivo Šarlingr. Nad některými předměty prý návštěvníci velmi živě diskutují. „Něco si lidé ještě pamatují z domova, u něčeho se snaží uhádnout, k čemu se to mohlo používat. Občas to ale nevíme ani my,“ vysvětluje. Spousta exponátů pochází přímo z Pavlíkova, další Šarlingrovi shání na aukru nebo po burzách. A některé dokonce zkoušeli zprovoznit. Kupříkladu pražičky kávy. Ve velké se přímo topí, menší se pokládala na kamna.

„Už několikrát jsme v nich pražili žito a dělali meltu. Je strašně těžké odhadnout správnou dobu. Nejdřív jsme to měli stále neupražené, pak jsme pražili tak dlouho, až nám to začalo hořet. Lidé, kteří by s tím uměli, už vymřeli, proto jsme museli zkoušet metodu pokus a omyl. Když jsem tu loni pražil žito kamarádům při zakončení sezony, chytlo mi třikrát,“ směje se. Ale nakonec se pokus podařil.

Tomuto neobvyklému typu motorky se říká dálník.

Poklad z rodného domu

Svůj koutek ale mají v muzeu Splněný sen i děti. Když vystoupáte po schodech do podkroví, vstoupíte do dětského pokojíku, ze kterého ovšem budou nadšení i dospělí. „Tohle je vlastně splněný sen mojí ženy, která sbírá kočárky a hračky. Některé panenky má ještě svoje z dětství, sbírá je už dlouho. Má jich víc, než je tu k vidění, ostatní zatím ještě nestačila obléknout. Oblečení na ně totiž šije sama,“ vysvětluje Ivo Šarlingr.

Vedle panenek tu uvidíte i plyšové hračky, domečky pro panenky, ale prim tu hrají kočárky. Mezi nimi jsou i skutečné unikáty. Ty nejstarší jsou z doby kolem roku 1900, většina z nich musela nejprve projít renovací. „Tenhle je zajímavý nejen tím, že je vyrobený v Rakovníku, ale především tím, že v něm jezdil malíř a grafik Jiří Anderle. Dochoval se tu na půdě v jeho rodném domku. Nebyl v takhle dobrém stavu, museli jsme mu trochu pomoct, ale je zázrak, že se vůbec dochoval.“

Hračky od dědečků

Zaslouženou pozornost budí i staré hračky. Například houpací koník, jehož majiteli (nyní 65letému) ho vyráběl jeho dědeček, nebo autobus, který vyráběl děda současného pavlíkovského starosty Miroslava Truxy. „Byl dřevomodelářem, a tak nám vyráběl dřevěné hračky. S tímhle autobusem jsem si hrával v dětství. Mám od něj ještě i velké nákladní auto, ale na něm teď něco dodělávám, takže tu zatím není,“ říká sběratel.

Vystavuje tu však i hračky svých dětí. „Támhletu plechovou mašinku jsem přivezl synovi v roce 1969. Jezdila na baterku, houkala, zatáčela a výpravčí se přitom vykláněl a kýval rukou. Dnes už to bohužel nefunguje. Syn ji, jak ji chtěl pořád tlačit, rozbil a nakonec, jako každý správný kluk, mechanismus rozebral,“ směje se.

Ivo Šarlingr ukazuje menší ze dvou pražiček kávy.

Čtyřicet let na dešti

Jakmile se v muzeu přesunete k motorkám, rozsvítí se Ivo Šarlingrovi oči ještě víc. Ve svém království má historku snad ke každému šroubu na stole, na který ukážete. A jeho nadšení je tak nakažlivé, že se budete s obdivem a úctou dívat i na sbírku svíček (pochopitelně ne těch z vosku na svícení).

V expozici motorek přibyla od naší poslední návštěvy bohatě vybavená dílna s figurínou montéra, k níž majitel postavil zrezivělou čezetu z roku 1948. Vedle ostatních nablýskaných strojů vypadá až dojemně ošuntěle. „Zůstane tak, jak je. Její stav už je natolik špatný, že by nestálo za to ji dávat dohromady. Alespoň si návštěvníci mohou udělat představu, jaké vraky se občas renovují. Tahle má zajímavý příběh. Stála venku asi čtyřicet let. Majitel vyprávěl, že ji kdysi dávno postavil ke hradbě, protože mu nejela, a plánoval si, že ji jednou opraví. Jenže pak vedle ní dával další a další věci, až úplně zapomněl, že ji má. Když pak dům koupil nový majitel a začal to odklízet, našel mezi tím i tuhle motorku,“ popisuje Ivo Šarlingr.

Slánský Orion

V muzeu přibyla i motorka Orion, která byla vyrobena v roce 1927 ve Slaném v dílně Viléma Michla. Dnes je krásně nablýskaná a zářivá. „Prošla renovací, byla v běžném nálezovém stavu. Vilém Michl byl člověk, který vyráběl všechno možné. Dělal hlavně pro rolníky, takže motyčky, sekery, brány a podobně. Ale kromě toho vyráběl i motorky, v jeho dílně jich vzniklo několik typů. Navíc byl sám vášnivý závodník, i jeho manželka a syn. V závodech byli úspěšní a vyhrávali. Samozřejmě jezdili na svých motorkách, takže tím zároveň propagovali, že jsou to dobré stroje. Bohužel se jich nedochovalo moc, proto jsou pro sběratele celkem vzácné,“ říká. On sám ji koupil od sběratele, který ji měl doma asi třicet nebo čtyřicet let rozebranou. Teď už je z ní reprezentativní (a provozuschopný) veterán, a tak s ní byl před nedávnem na veteránské akci ve Slaném. A pro většinu místních bylo velké překvapení, že se kdysi ve Slaném vyráběly takové krásné motorky. Funkčních Orionů je v republice maximálně pět.

V tomto kočárku se vozil malíř a grafik Jiří Anderle.

Andrleho dálník

Mezi exponáty spatříte i cosi, co spíše než motorku připomíná ponorku zkříženou s raketou a traktorem. Je to sajdkára i motorka zároveň. Tomuto typu se říká dálník a je to motorka určená pro jízdu na delší vzdálenosti a pro jezdce, kteří chtějí zůstat čistí.

„Propagátoři těchto motorek byli pánové Andrle a Koch. Vyráběly se od roku 1945, ale bohužel se u nás neuplatnily. Jsou to ideální motorky pro jízdu do práce. Jezdily rychle, na člověka nefoukalo a neumazal se, protože byl celý zakrytý. Když se u nás neuplatnily, koupili licenci Američané. Ještě k nim vymysleli pomocná kolečka při rozjezdu, aby člověk, když si na motorku sedne, už nemusel dávat nohy ven. Teď jejich výrobu znovuobnovili a stal se z nich velký hit. Jezdil jsem na ní z kopce a je to zajímavá jízda,“ přibližuje pavlíkovský sběratel další ze svých unikátů.

Záhadný prototyp

Právě na takovéto výjimečné kusy se v poslední době zaměřuje. Svůj zájem soustřeďuje hlavně na české motorky, které vyráběly malé dílny, a tak jich existuje jeden, dva nebo maximálně tři kusy daného typu. Do své expozice tak získal i skútr, který je zatím velkou záhadou.

„Nikdo neví, kdo a kdy ho vyrobil. Je to pravděpodobně jeden jediný existující kus, prototyp, který už se nevyráběl dál. Nemá motor a patrně byl vyroben na Slovensku. Zatím se mi nepřihlásil nikdo, kdo by o něm něco věděl,“ říká Ivo Šarlingr. A takových unikátů najdete v muzeu Splněný sen ještě spoustu.

A jejich příběhy jsou tak zajímavé, že byste je klidně poslouchali i tisíc a jednu noc.

Foto a text Markéta Hartlová