Manon Meurt (dole zleva Jirka Bendl, Vojta Pejša, Káťa Elznicová, Síma Kuchárová), zvukař Šmity (vpravo) a kapela My Bloody Valentine (vzadu zleva zpěvačka Bilinda Butcher, basačka Debbie Googe, kytarista Kevin Shields a bubeník Colm Ó Cíosóig).

Manon Meurt předskokanem My Bloody Valentine, kultovní kapely svého žánru

K zázraku je občas potřeba troufalosti

Irští My Bloody Valentine jsou legenda. Patří ke kapelám, které na přelomu 80. a 90. let minulého století zásadně ovlivnily podobu rockové hudby. Byli to právě oni, kdo dal vzniknout hudebnímu stylu shoegaze (název shoegazing začala používat britská média kvůli tomu, že se My Bloody Valentine při svých koncertech téměř nedívali do publika, ale spíše na své boty, a stáli takřka nehnutě). Praha na ně čekala dlouhá dvě desetiletí. Dočkala se až 10. června díky turné k novému albu mbv. A proč píšeme o irské kapele v regionálních novinách? Protože pondělní koncert v Divadle Archa byl bombou i pro Rakovník. Předskokany MBV byla mladá rakovnická shoegaze kapela Manon Meurt (Káťa Elznicová, Jirka Bendl, Vojta Pejša, Síma Kuchárová). Za sebou má necelý rok existence, pár koncertů po malých klubech, kam přijde několik desítek lidí, její repertoár čítá šest písniček, na albu teprve pracuje a najednou má šanci hrát před „kultovkou“, jež je průkopníkem hudebního stylu, který hraje. Velké zázraky se občas přihodí i na malém městě.

První fotka v lednu

S My Bloody Valentine (MBV) se Manon Meurt fotili už v lednu. Tehdy si po koncertu v kladenském klubu Auto Da Fé všimli jejich plakátu na stěně a zvěčnili se u něj ve stejných pózách. Uplynulo pár měsíců a se stejnými lidmi, jen o zhruba dvacet let staršími, se fotí znovu. Stojí v jejich šatně, mluví s nimi, slyší od nich slova chvály a až prý vydají desku, mají jim ji do Irska určitě poslat... Sledovat to, je jako nakouknout do něčího snu. Krásného snu. Jenže to předbíhám.

V klubu Auto Da Fé to vlastně celé tak trochu začalo. Nejen tím plakátem. „Když jsme ho viděli, říkali jsme si: To je přece úplně jasný, my musíme být slavný. Oni jsou taky dva kluci, dvě holky, nástrojově úplně stejně obsazený...“ směje se Vojta. Podobnost je opravdu výrazná. Možná právě ta Manon Meurt pomohla. „Oni jsou jako my tenkrát,“ řekli si MBV. Ale, kdo ví.

Proč se nezeptat?

Nebylo to tak, že někdo z pořadatelské agentury Charm Music jednoho dne zavolal a řekl: Slyšeli jsme vás, jste tak skvělí, že vás chceme jako support při pražském koncertu My Bloody Valentine. To už by bylo opravdu moc pohádkové. Pravda je taková, že se Manon Meurt nabídli sami. Prostředníkem jim byl majitel klubu Auto Da Fé, jenž se po dvou koncertech, které u něj měli, stal jejich fanouškem.

„Když jsme zjistili, že budou hrát MBV v Praze, napsali jsme mu, zda by nezkusil u Charm Music zjistit, jestli bychom si nemohli zahrát jako předkapela. Víme, že to bylo hodně troufalé, oni jsou legenda a my začátečníci, ale kdybychom to nezkusili, tak tu dneska nejsme,“ říká Vojta.

Majitel klubu do Charm Music skutečně napsal, ale nepočítal, že z toho něco bude. O MBV se totiž říká, že jsou perfekcionalisté, introvertní stejně jako jejich muzika a navíc jen málokdy mají při koncertech předkapelu. Jenže brzy přišla první pozitivní zpráva: „Charm Music povolují, čeká se na odpověď od MBV.“

Archa vodě odolala

A na tu se čekalo několik dní. Do toho navíc někdo z Charm Music omylem vylepil druhou verzi plakátu, kde byla jako support napsaná Manon Meurt a v kapele zavládlo předčasné nadšení. „Po Praze už visely plakáty se jménem naší kapely, kamarádi nám gratulovali, ale odpověď od MBV v tu dobu ještě nepřišla,“ říká Jirka. Navíc Česko zasáhly povodně a hrozilo, že voda, tak jako v roce 2002, Archu vytopí. Pak by se sen o velkém koncertu opravdu rozplynul. Naště­stí se tentokráte dostala jen do sklepů.

V den, kdy se měli dozvědět verdikt, se nikdo od telefonu ani nehnul. A pak přišla odpověď a s ní radost, nadšení a nervozita. „Najednou jsem si uvědomil, před kým to budu hrát. Že budu mít možnost se s těmi lidmi, jejichž muziku poslouchám, které znám jen z Youtube a o kterých jsem si říkal, jak by bylo skvělý jít někdy na jejich koncert, setkat. A možná se s nimi vyfotím. Z toho jsem byl nervozní. Je masakr, že hrajeme před nimi,“ říká Vojta, který je v kapele největším fanouškem MBV. To on jejich muziku ukázal ostatním a nasměroval Manon Meurt k shoegaze.

Klid a pak bouře ovací

Dojet v pondělí do Archy včas, bylo kvůli dopravní zácpě nemožné. Naště­stí zpoždění nikdo neřešil, protože zvuková zkouška MBV se o dost protáhla. Stáli jsme v podzemní garáži divadla a zevnitř se ozýval takový hukot, jako bychom byli ve startujícím raketoplánu. Naživo je totiž MBV jednou z nejhlučnějších kapel na světě. Lidi při koncertech fasují špunty do uší, protože tenhle poslech bolí. Jejich aparatura, to je model panelového sídliště, ne pár bedýnek, co se vejdou do Octavie.

Bude to velký, o tom nikdo nepochyboval. Ale když pak člověk viděl techniky kmitající sem a tam, arzenál nástrojů a celé přípravy, začal si uvědomovat jak moc. A jak moc velký zázrak to pro mladou kapelu je. Na nikom z Manon ale nebyla znát nervozita. Působili sebevědomě a klidně. A po zvukové zkoušce ještě klidněji.

„Myslím, že nás uklidnilo to, že se nám před koncertem někdo dlouho věnoval. Nebylo to – máš deset minut na přestavbu, rychle nazvuč a jdi na to. Zvukovku jsme měli přes půl hodiny, mohli si říct, co je dobře a co není. A jsem moc rád, že jsme tu měli Šmityho (svého zvukaře, který jim po prázdninách natočí i debutovou desku), protože člověk z Archy by nám tak dobrý zvuk asi neudělal. Bez Šmityho bychom se tu cítili jen jako návštěva. Navíc jsme po zvukovce měli ještě hodinu, stihli se aklimatizovat, hodit do klidu a stát se součástí. Poprvé nebo podruhé v životě jsem si připadal jako opravdový muzikant, jako někdo, kdo je při koncertu důležitý,“ vysvětloval Jirka. To už ale bylo po koncertu. A před ním se toho ještě hodně přihodilo.

Magnet na 400 lidí

Například to, že ke Kátě přišel Kevin Shields (kytarista MBV) popřát hodně ště­stí a s pochvalou, že je poslouchal při zvukovce a že je to velmi zajímavá hudba. Netřeba asi dodávat, jak nezapomenutelný moment to pro ni byl. A jak pak ostatní litovali, že si v tu dobu objednávali nahoře bagetu.

Najednou bylo pár minut do koncertu. Jirka si bubnoval paličkami do stehen, holky upravovaly vlasy a Vojta točil fosforeskující páskou na ruce. Byli jak na trní, soustředění na pocit, že za chvíli už vyjdou po schůdkách na pódium. „Já se na ten koncert fakt těším. Věřím, že bude super,“ říkal Vojta. Natěšení byli všichni.

Divadlo Archa bylo plné, ale všude jinde než před pódiem. Když Manon Meurt nastoupili, byl sál liduprázdný. Jenže zapůsobili jako magnet. Při druhé nebo třetí písničce už mohli hrát pro tři nebo čtyři stovky lidí. Nadšených lidí. Však posuďte podle některých reakcí na Facebooku či z internetových reportáží: David Čajčík – Nějak si nemůžu vzpomenout, jestli jsem byl někdy tak nadšenej z předkapely, navíc místní. Bylo to parádní! Měli by vás vzít na celou tour. Jean Fryč – Pokud jsem kdy Rakovník podceňoval jako místo líhně zajímavý muziky, pak včerejšek mě teda profackoval až hanba. Skláním se před Manon Meurt, protože to, co včera předvedli, byla prostě paráda. Něco takového u tuzemské předkapely nepamatuju. Martyn Starý (ireport) – Člověk se až ptá, jak se takový klenot vezme zrovna v Rakovníku… Objev roku, minimálně!

Jako sečíst vše předtím

Mluvili jsme spolu krátce před koncertem, teď je po všem, co se od té doby změnilo?

Jirka: Jsme teď jiný lidi (směje se).

Káťa: Nervy byly nakonec menší, spíš jsem se soustředila, než že bych se nechala nějak vykolejit, snažila jsem se nic nezkazit.

Jirka: Mně strašně pomáhá, že první písničku začíná hrát jen Vojta s Káťou a já do toho vletím až později. Když vidím, že jim to jde a jsou v pohodě, říkám si, proč bych neměl být taky.

Sledovali jste, co se děje před pódiem, jak lidi přicházejí?

Síma: Ono to přes světla nebylo moc vidět.

Vojta: Nejdřív jsem po lidech vůbec nekoukal, až když začal být po nějaké třetí písničce potlesk slyšet fakt hodně, jsem se koukl a řekl si: Wow!

Hráli jste někdy pro tolik lidí?

Jirka: Jo, když sečteme dohromady všechny naše dosavadních koncerty, tak jo (směje se).

Co dál? Makat!

Vrcholem večera měl být koncert MBV. Pro Manon Meurt ale přišla ta nej tečka až po něm. My Bloody Valentine je pozvali do šatny. Přišel moment, kdy se kruh tohoto příběhu uzavřel – vznikla fotka s opravdovými MBV, ne jen jejich plakátem. A kromě focení i možnost popovídat si.

„Jsou nám podobní. Samozřejmě jsme se před nimi trochu třásli, ale byli hrozně milí,“ zhodnotila dojmy Káťa a Vojta doplnil: „Trošku stydliví, jako my. Teda až na basačku.“ „Byli v pohodě, nehrají si na žádné hvězdy. Rozhodně nepůsobí odtažitě. Zároveň jsou zdvořilí, pochválili nás, což by nemuseli, kdyby nechtěli,“ dodal Jirka. Možná je tohle v kariéře Manon Meurt vrchol, možná je to začátek, možná zásadní zlom. Každopádně ale všichni stojí nohama na zemi. „Jestli jsme si dneska něco uvědomili, tak to, že musíme zkoušet a makat,“ uzavírá Jirka.

Markéta Hartlová

Foto: www.rajce.idnes.cz – uživatel harmar