Tým SK Rakovník z roku 1971, v němž Václav Hrachovina končil svoji dlouhou fotbalovou kariéru.

Legendy rakovnického fotbalu – Hrachovina, Weis a Kadraba – se dožívají osmdesáti let

Čtvrt století ve žlutomodrém dresu

V letošním roce slaví osmdesáté narozeniny tři legendy rakovnické kopané – Václav Hrachovina, Zdeněk Weis a Josef Kadraba. Všichni oblékali ve své době dres SK Rakovník a trvale se zapsali do historie zdejší kopané. Josef Kadraba to dotáhl až do reprezentace a může se chlubit stříbrnou medailí z MS v Chile z roku 1962. Všichni tři pánové získali při vyhlašování výsledků ankety našeho týdeníku Sportovec okresu 2012 ocenění za celoživotní přínos sportu. Se všemi třemi postupně zavzpomínáme na jejich sportovní léta

Václav Hrachovina oslavil jubileum 24. února. Narodil se sice v Berouně, ale do základní školy začal chodit už v Rakovníku, kam se jeho rodiče přestěhovali. Vyučil se v TOSu a v tomto podniku pak dlouhá léta pracoval jako strojní zámečník. Ke sportu ho přivedl jeho otec – učitel tělocviku. Jak se posléze ukázalo, stály nad Václavovou kolébkou fotbalové a hokejové sudičky. Oba sporty provozoval závodně a dosáhl v nich vynikajících výsledků. I když hokej hrál dlouhých dvacet let, sám si víc cení fotbalových úspěchů. V 60. letech patřil k největším hvězdám rakovnické kopané.

Hokejový tým Rakovníka v roce 1953. Václav Hrachovina je v přední řadě zcela vpravo.

Patnáct let kapitánem

Obdivuhodná je jeho klubová věrnost. Nikdy neoblékl jiný dres, než SK. Přitom nabídky z vyšších soutěží dostával. Když měl jít na vojnu, stačilo kývnout, a byl by odvelen do slavné Dukly. Na tým prošpikovaný slavnými jmény jako Masopust, Pluskal, Novák, Čadek a další si ale skromný Rakovničan netroufal. Později ho lanařily Chomutov a Příbram. Václavova manželka však z Rakovníka nechtěla, a tak zůstal věrný SK.

„Fotbal jsem začal hrát ve 12 letech za žáky, v 16 jsem přešel do dorostu a od 18 do A-týmu. V něm jsem působil od roku 1951 až do roku 1971. Patnáct let jsem nosil kapitánskou pásku a za svou kariéru jsem nebyl ani jednou vyloučený,“ vypočítává Václav Hrachovina. Začínal jako pravá spojka. Posléze ho trenér přesunul nejprve na levé, pak na pravé křídlo a svoji kariéru končil jako záložník. „Převážně jsme hrávali krajský přebor nebo divizi, což byla tehdy třetí nejvyšší soutěž v republice. Pamatuji si, že na naše domácí zápasy přišlo i 1200 diváků. Svého největšího úspěchu jsem ale dosáhl jako dorostenec. Tehdy se naše mužstvo pod hlavičkou Přesného strojírenství stalo mistrem republiky v tak zvaných Sportovních hrách dětí a mládeže. Ve finále jsme porazili Kladno,“ vzpomíná Václav Hrachovina. Celou řadu přátelských zápasů a turnajů odehrál také v závodním týmu TOS Rakovník.

Na fotbal nemá Václav Hrachovina však jenom příjemné vzpomínky. Dvakrát si při něm ošklivě zlomil ruku. „Když jsem končil v žácích, tak jsme hráli doma s Břevnovem. Vběhl jsem mezi obránce, došlo ke srážce, takový pořízek mi padl na ruku a zlomil mi ji. Bylo to 3. června. Za 10 měsíců na to, už za dorost, zase třetího, jsem si zlomil ruku při zápasu s týmem Uhlo-Most, za který tehdy hrál Josef Masopust. Od té doby jsem věřil na trojku a zařekl jsem se, že třetího už na hřiště nevlezu. Časem se to ale zlomilo.“

Václav Hrachovina naposledy v dresu SKR – 17. 6. 1971.

V zimě hokej, v létě fotbal

Jak už bylo řečeno, byl Václav Hrachovina zdatným hokejistou. Začínal jako dorostenec, ještě na hřišti, které bývalo na rybníku vedle dnešního úřadu práce. Potom přešli na SK za fotbalové hřiště a později na sokolovnu. „Hrávali jsme jen okresní přebor a v mužstvu jsme se potkávali i s kluky z okolních vesnic. Ze spoluhráčů rád vzpomínám na Pepíka Leva, Vencu Vyskočila, Jirku Kroba nebo výborného gólmana Zdeňka Řenče. Hrávali jsme bez přileb a s nedostatečnými chrániči. Hokej jsme brali víceméně jako zimní přípravu na fotbal,“ vysvětluje Václav Hrachovina.

Během své fotbalové kariéry se potkal na hřišti s desítkami spoluhráčů. Jak s nadsázkou říká, hráči mě míjeli a já zůstával. Rád vzpomíná i na své trenéry Oldřicha Nejedlého a Josefa Košťálka, finalisty z MS v Itálii. Když v roce 1971 Václav Hrachovina skončil aktivní kariéru, začal trénovat žáky SK. Ty vedl sedm let, až do roku 1978. Byl také členem výboru SK a dlouhá léta obsluhoval časomíru. Občas si zahrál i za Starou gardu SK.

Dnes už na stadion chodí pouze jako divák a z toho, co vidí, je mu smutno. „První A třídu hrával SK snad jenom před válkou, ale to bývala třetí nejvyšší soutěž. Dnešní mužstvo je mladé, složené převážně z dorostenců. Potřebovali by k sobě tři až čtyři zkušené hráče. Věřím ale, že až kluci získají zkušenosti, zase se vrátí do krajského přeboru a možná i výše. Tak slavný tým, jako je SK, by si to určitě zasloužil,“ míní jubilant.

Harmonikář Hrachovina s bubeníkem Trčem.

Hudba Plamen

Málokdo ze sportovních příznivců ví, že Václav Hrachovina je také muzikant. Když pracoval v TOSu a byl členem zdejší hasičské jednotky, založili s kamarády kapelu, která si říkala Hudba Plamen. „Já jsem hrál na tahací harmoniku, dále v ní byli Vašek Sklenička, Jindra Kegler a chodil s námi i bubeník Trč. Hrávali jsme víceméně pro hasiče, ale časem jsem si zahrál i s Pavlem Kadlíkem, Jindrou Konopáskem nebo Zdeňkem Kosem,“ říká pyšně legendární fotbalista a vůbec mu nevadí, že si z něj protřelí muzikanti dělali legraci, že umí hrát jen v C-Dur na bílých klapkách. „Byl jsem šťastný, že mě mezi sebe vzali a přizpůsobili se mně.“ Od té doby, co mu před osmi léty zemřela manželka, ale už harmoniku do ruky nevzal. „Nevím, jestli bych to ještě uměl,“ říká.

Václav Hrachovina, který byl na zeleném pažitu fotbalovým elegánem, za každé situace gentlemanem a přitom neúnavným tahounem mužstva, může být pro dnešní mladou generaci rakovnických fotbalistů zářným příkladem. Svým přístupem k zápasům, poctivostí v tréninku, fair play hrou a obrovským klubovým srdíčkem.

Tomáš Bednařík