Miluše Jůnová.

Nedostatek finančních prostředků dopadl i na Alzheimercentrum Pohoda v Novém Strašecí

Zahrada „navrací“ klientům paměť

V lednu uplynul rok, kdy bylo v Novém Strašecí uvedeno do provozu při Domově seniorů nové Alzheimercentrum Pohoda, které zřizuje Středočeský kraj. Dne 8. října 2012 získalo centrum certifikát kvality „Vážka“ České alzheimerovské společnosti. Na zkušenosti z prvního roku provozu jsme se zeptali ředitelky Domova seniorů Miluše Jůnové.

Jak se podařilo provoz alzheimercentra nastartovat?

Myslím, že velmi dobře. I když jsme měli zpočátku trošku potíže, protože nám chybělo kompletní vybavení interiéru, konkrétně dostatek lůžek. Díky dobré spolupráci s firmou Linet se nám je v průběhu loňského jara podařilo zajistit, takže v červnu jsme mohli naplnit kapacitu 26 míst. Během prázdnin jsme doplnili zbývající mobiliář a od září začalo centrum plně fungovat. Musím říct, že klienti i jejich rodinní příslušníci byli úžasní. Velmi dobře s námi spolupracovali, a tak jsme vše zvládli bez problémů.

Jací klienti jsou v Alzheimercentru Pohoda?

Klienti AC Pohoda si připomínají v reminiscenční zahradě zážitky ze svého běžného dřívějšího života.

Jedná se o domov se speciálním režimem, v němž převažují klienti s Alzheimerovou nemocí. Přijímáme ale také lidi s jinými druhy demencí, jako vaskulární demence, Pickova nemoc, Huntingtonova nebo Parkinsonova choroba, kteří jsou samostatně pohybliví. To samozřejmě klade zvýšené nároky na ošetřující personál. Každá demence se projevuje jinak, takže každý z klientů musí mít individuální přístup i péči. Momentálně je zde 26 klientů a dalších 42 akutních žádostí mně leží na stole.

O klienty pečují specializovaní pracovníci, nebo využíváte personál Domova seniorů?

Vytvořili jsme dvacet nových pracovních míst. Do centra přišli pracovníci, kteří už měli s prací v sociální sféře zkušenosti, ale i noví, kteří prošli školícím kurzem. Organizační vedoucí AC Pohoda je Romana Studená, ergoterapeutem Jaroslava Slivoňová a sociálním pedagogem Bohumil Knobloch a také pracovnice domova seniorů Hana Brožová. Snažíme se s klienty pracovat aktivně, sbíráme zkušenosti i v zahraničí. Nedávno jsme tu měli specialistku na terapii ze SRN. Ta nám přiblížila koncepci, jejímž cílem je udržet klienta co nejdéle ve fázi onemocnění, ve které se momentálně nachází. Moc se nám tato koncepce líbí a já se nyní snažím ji zpracovat na naše konkrétní podmínky.

Můžete přiblížit, v čem konkrétně tato metoda spočívá?

Budeme se snažit zjistit z klientova životopisu, co během svého života prožíval pozitivního. A jestli to stále dnes vnímá jako pozitivní. Není totiž jisté, že když třeba – například – rád pracoval na zahrádce, tak že ho to baví stále. Budeme se snažit naplánovat každému klientovi sled denních aktivit tak, aby byly neměnné. Aby vstával v tolik hodin, v kolik byl zvyklý vstávat, aby nosil věci, které si rád oblékal, aby dělal to, co chce dělat, zkrátka nastavit mu denní program tak, aby svůj život mohl prožívat v klidu dál. Úzce s tím souvisí spolupráce s rodinami. Připravujeme se na poskytování poradenství i pro nemocné a jejich pečovatele v domácím prostředí. Počítám s tím, že bychom měli stanovený den, kdy by se u nás mohli setkávat, předávat si rady, informace, učit se komunikaci s nemocným. To vše může zabránit zbytečnému nedorozumění mezi nemocným a pečujícím. S otevřením poradenství pro nemocné demencí i pro pečující počítáme od 1. května. Vše bude zveřejněno. Ovšem už nyní, pokud má někdo podobný problém, může si přijít pro radu.

Souvisí s tím nějak reminiscenční zahrada, která se nachází v bezprostředním sousedství AC Pohoda?

Alzheimercentrum Pohoda v Novém Strašecí.

Ano. Tuto zahradu jsme zřídili díky finanční pomoci Středočeského kraje, který do její realizace investoval 400 tisíc korun. Klienti mají možnost si zahradu procházet buď sami, nebo cíleně s terapeutkou, zastavovat se na místech, která jim byla důvěrně známá a tak se vracet do života. Nainstalovali jsme tam železniční zastávku, kde si mohou připomenout, kam cestovali, čím jezdili, jak si kupovali jízdenky, jací bývali na trati průvodčí atd. Ve vzpomínkách se budou vracet do minulosti a zároveň si tak budou trénovat paměť.

Další stavbou je Koloniál, kde si můžou nakoupit věci běžné denní potřeby, jako to dělávali dřív. Na konci zahrady je i les s houbami a se zvěří a ještě připravujeme hospodářství se skleníkem a zvířaty. Zatím jsou tam umělohmotná. Samozřejmě jsou tam i lavičky. Plný provoz reminiscenční zahrady se „rozjede“ až s příchodem jara, kdy v těsném sousedství této zahrady bude zahrádka s živými ovcemi.

Kdo zahradu budoval?

Středočeský kraj zadal práce nikoliv firmám, ale učilištím. Velký díl prací dělalo SOU řemesel a služeb Stochov (učni oboru zedník), zahradu upravovali zahradničtí učni Odborné školy a praktické školy Kladno – Vrapice. Efektem této spolupráce bylo, že se krajské peníze vrátily zpět do jejich příspěvkových organizací.

V původním záměru bylo vybavit část alzheimercentra i retro nábytkem…

Ano, to jsme udělali. Ve společenské místnosti je retro koutek, kuchyňská linka ve stylu retro, stoly i židle. Snažili jsme se klientům maximálně přiblížit dobu, v níž prožívali aktivní život.

Ředitelka Miluše Jůnová otevírá dveře od Koloniálu v reminiscenční zahradě.

Jak to vypadá s finančním zajištěním provozu AC Pohoda?

Je to složité. Na obě složky – AC Pohoda a Domov seniorů máme rozpočet 29 milionů korun. Z toho na alzheimercentrum 8,5 milionu. Žádala jsem o dotaci ve výši 3 miliony Kč a dostala jen 1,2 milionu. Napsala jsem paní ministryni Ludmile Müllerové dopis, že s dotací, která nám byla přidělená, nelze provoz AC Pohoda ufinancovat. Když jsem o dotaci žádala, snažila jsem se do ní zařadit jen ty nejnutnější náklady.

Přispívají klienti na úhradu nákladů?

Přispívají, ale ze současných důchodů, které se pohybují mezi osmi a devíti tisíci korunami měsíčně, se náklady nedají pokrýt. Ani když pobírají příspěvky na péči a ještě doplácejí jejich rodiny, tak to nestačí. Některá zařízení budou nucena ukončit poskytování svých služeb. Až tam může zhoršující se finanční situace dojít. Náš stát se zbavuje zodpovědnosti za péči o své občany, kteří si po celý život platili sociální pojištění. Třeba Německo, Rakousko nebo Švédsko se na sociální politice aktivně podílejí, tak proč to nejde také u nás?!

Hovořila jste o nové metodě, kterou byste rádi aplikovali také na AC Pohoda. Na její zavedení existuje nějaký grant?

Projekt připravujeme sami, jak se říká „na vlastní triko“. Středočeský kraj nám z fondu hejtmana uhradil návštěvu německé lektorky doktorky Romero a její přednášku, protože jsme jako jediní v kraji navázali vztahy s obdobným domovem, jako jsme my, v Meinzu. Snažíme se projekt nastavit tak, abychom ho zvládli v rámci stávajících profesí. Takže k navyšování personálního stavu určitě nedojde. Myslím, že vše zvládneme s lidmi, kteří tu dnes jsou. Na přímé realizaci koncepce SET se budu podílet i já, jako speciální pedagog, můj zástupce sociální pedagog, ergoterapeutka a aktivizační pracovnice domova seniorů, zkrátka všichni, kteří k této problematice mají odborně blízko.

Tomáš Bednařík