Jan Laibl

Klub českých turistů se na okrese stará o 400 kilometrů značených cest

Rakovničtí turisté slaví sto let

Putovat krajinou je tak snadné. Chcete se dostat na zajímavé místo? Stačí, když si ho najdete na mapě a zjistíte, jaká turistická značka k němu vede. Pak už jen stačí vyrazit a cestou sledovat tu správnou barvu. K cíli vás vždy dovede a nemusíte se strachovat, že zabloudíte v lesích. Nebylo tomu tak ale vždycky. Za turistické značky, jejichž síť je dnes už tak hustá, že snad není zajímavého výletního místa, kam by nevedla, vděčíme Klubu českých turistů (KČT). Celostátně byl založen v roce 1888, v příštím roce tedy oslaví 125. výročí. Rakovnický KČT však slaví už letos. A sice svoje výročí. Samostatný odbor klubu byl v Rakovníku založen před 100 lety.

K povzbuzení touhy poznávat

„Rakovnicko, najme v části křivoklátské, nadáno jest tak znamenitými krásami přírodními, že právem budí závist cizinců, kteří do těchto míst zavítají. Navzdory tomu je po stránce turistické dosud málo všímáno,“ poznamenali tehdy činovníci do kroniky. „Aby náš kraj slovem i obrazem vnikal mezi obyvatelstvo české a tím povzbuzoval touhu k návštěvě těchto míst, krásným přírodou a mohutných svou historií,“ byl utvořen rakovnický odbor Klubu československých turistů.

Valná hromada se konala 14. prosince 1912 v hotelu Jindřicha Jerie a prvním předsedou se stal přednosta okresního soudu Karel Skuhra, jenž byl označován za zcestovalého a odvážného turistu doma i v dálné cizině.

Při novoročním setkání Jan Laibl každoročně vystupuje jako kominík Jeňýk.

Zlatá třicátá

Členská základna se postupně rozšiřovala. Stejně jako aktivity klubu. Pořádal výlety, které měly turisty vzdělávat, a tak často souvisely s různými výročími, značil turistické cesty, zřizoval tématické stezky... Svoji zlatou éru zažil ve třicátých letech, kdy měl rekordních 306 členů. V době druhé světové války bohužel činnost stagnovala. V roce 1948 byl KČT jako organizace zrušen a začleněn coby turistický oddíl do Jednotné tělovýchovné organizace Sokol.

„Z tohoto období až do 60. let máme velmi málo informací. Klub fungoval stále, jen ne pod svým názvem. Stal se svazem turistiky pod ČSTV, což platilo až do roku 1990. V tomto roce byl KČT obnoven,“ říká Jan Laibl, místopředseda KČT Rakovník.

Z Pajtlíků na Jílák

V současnosti má klub kolem 120 členů. „ Ovšem těch aktivních, kteří jezdí na pochody a výlety skoro každou sobotu, je tak kolem patnácti. Abych řekl pravdu, jsme přestárlá organizace. Dvakrát do roka pořádáme zájezd, který ale pokaždé bez problémů obsadíme. Teď na podzim jsme navštívili rozhlednu Vochlice u Lubence, Bochov, Krásenský vrch a končili v Bečově,“ popisuje místopředseda.

Hlavními akcemi, které klub pořádá, jsou turistické pochody. Sezonu vždy zahajuje Novoročním pochoďáčkem. „Jmenoval se Setkání na Pajtlíkách, museli jsme ho ale přemístit, protože když nasněží, tak se na Pajtlíky nedostaneme autem, proto je to teď Setkání na Jíláku. Je to spíš takový sranda pochod. Na hlavním stanovišti se udělá oheň, vezmeme si tam šampus na přípitek, buřty na posilněnou a vánoční stromeček pro atmosféru. Při něm se pokaždé dělá finanční sbírka Novoroční čtyřlístek, v posledních letech je určena na trasy pro vozíčkáře,“ říká Jan Laibl, který se na tento novoroční sraz převléká za kominíka Jeňýka.

Rakovničtí turisté při pochodu v rámci Mezinárodního týdne turistiky ve Vsetíně.

Raději vícedenní pochody

Oficiálními pochody, které mají již dlouholetou tradici, jsou Krajem Nezbedného bakaláře, Barrande a Trilobit (je určený hlavně pro děti, a tak nabízí spíše kratší trasy) a za svoji vlajkovou loď označují rakovničtí turisté Putování za mistrem Janem. Ten se šel poprvé v roce 1983 a později se z něj stal několikadenní pochod. Když v roce 1999 prodloužily dva červencové svátky víkend, byl poprvé čtyřdenní. Díky tomu se na něj sjeli i turisté ze vzdálenějších míst a jelikož pořadatelům zároveň přálo počasí, byla účast rekordních 643 pochodníků.

„Jednodenní pochod je sice hezká věc, ale z daleka na něj lidi nepřijedou. Proto mají turisté raději dvou a vícedenní výlety. Důležité ale je zajistit ubytování. S tím naště­stí nemáme díky spolupráci se Sokolem problém. Účastníkům pochodů umožňujeme ubytování v sokolovně. Turisté jsou na to zvyklí. Většinou se pro ubytování využívají tělocvičny nebo sokolovny,“ vysvětluje místopředseda klubu. Rakovničtí turisté také pomáhají s organizací strakonického pochodu Po stopách Švandy Dudáka.

Nejlepší značení v Evropě

Jak už bylo řečeno, patří mezi aktivity Klubu českých turistů značení výletních tras a jejich udržování. Jen díky němu máme tak kvalitní a rozvinutou síť značených pěších tras, že je označována za nejlepší v Evropě.

Turistické značky v barvách žlutá, červená, zelená a modrá většinou bereme jako samozřejmost. Málokdo si však uvědomuje, že nebýt skupiny značkařů KČT, postupně by vybledly nebo zarostly v křoví. „Na Rakovnicku je nás teď čtrnáct značkařů. Chodíme ve dvojici. Značky se obnovují po třech letech. Na našem okrese je přes 400 km značených cest, takže na rok vychází obnova 130 až 150 km. Na jednu dvojici to dělá kolem 22 km za rok. Nejdelší cestovní příkaz je na 8 km. Ono se to nezdá, ale při osmikilometrové trase je co dělat. Už jsme zkušení, takže zvládáme kilometr za hodinu. Ale záleží na trase. V místech, kde není kudy sejít z cesty, je to rychlé. Ale třeba v lese se musejí značky dělat blízko sebe, pomalu tak, aby bylo vidět od jedné ke druhé,“ vysvětluje Jan Laibl, který je šéfem značkařů na Rakovnicku.

Rakovnický Klub českých turistů na olympiádě v Plzni v roce 2005.

Za značku panáka

Občas může být značení i adrenalinové. To když v klidu natíráte barvu a najednou slyšíte zvláštní funění. „Stalo se mi to u Leontýna. Kouknu za strom a tam bachyně a za ní prasátka. Ztuhl jsem a čekal. Naště­stí mě nezavětřila a vzala to s nimi pryč. Šel jsem dál, neušel ani 200 metrů a slyším šustění. Tak jsem zase ztuhl, protože jsem čekal, že na mě bachyně vyletí, a on vyběhl zajíc. On se lekl, já se lekl. Naště­stí se mi za ty roky nikdy nestalo, že by mě honila prasata. Ani lidi nás nevyhánějí. Spíš naopak. Nedávno jsem značil v Hřebečníkách. Na posledním baráku je tam značka na kamenných futrech. Tak na to koukám a říkám si, že to není moc dobrý a radši ji udělám na betonový sloup, ať jim to tam neničím. Tak ji maluji na druhé straně a najednou z domu vyleze chalupář a volá na mě: ‚Halo, pane, ještě jste zapomněl natřít tuhle značku. Já se tu o ni starám a vy mi ji ani neobnovíte.‘ Nakonec mi ještě přinesl panáka na posilněnou. Ale samozřejmě se najdou i lidé, kteří na svém majetku značku nechtějí. Nikdy nedělám značku na soukromém objektu bez dovolení,“ popisuje místopředseda KČT.

Nejdelší po červené

Barevné označení jednotlivých pěších tras má svoji logiku. Žlutě jsou značeny krátké trasy, většinou spojnice, nejdelší trasy protínající několik okresů vedou po červené, modré jsou většinou trasy okresního formátu, podobně jako zelené.

Značení má svá pravidla, proto také musejí značkaři absolvovat školení zakončené závěrečnou zkouškou. „Musíte znát topografii, pravidla, jak se vyvěšují směrovky, jak se správně malují značky, do jaké výšky se umísťují, jak daleko od sebe a podobně. Nejdelší trasa, která přes Rakovnicko vede, začíná na našem okrese v Kalinově Vsi, což je část Zvíkovce. Odtud vede přes Skryje, na Beroun a dál,“ přibližuje Jan Laibl.

Nedostatky hlaste

Návrh na vyznačení nové trasy může podat prakticky kdokoli. Klub českých turistů má ale jedno pravidlo. Pokud vznikne nová značená cesta, měla by být na daném okrese zrušena jiná o stejné délce. Síť značených tras by se totiž neměla již dále rozšiřovat. „Pokud někdo při svých cestách zjistí, že někde značka chybí nebo není vidět, měl by se na nás obrátit, abychom to věděli a mohli chybu napravit. Například elektrikáři, pokud někde ruší sloupy nebo rozvodny, kde máme značení, nám dávají předem vědět. A i lesáci jsou většinou ohleduplní a při těžbě třeba stromy uříznou nad značkou a kmen tam ponechají,“ uzavírá místopředseda. Rakovnický Klub českých turistů pořádá ke svému stému výročí výstavu. K vidění je v Muzeu T.G.M. Rakovník do 16. prosince.

Markéta Hartlová