I při idylické procházce Čermákovými sady je dobré být připraven.
Stále platí, že nejlepší sebeobrana je útěk a znejistit útočníka
Bouchačka za pasem. Recept na klid a bezpečí?
Podle poslední statistiky vlastní v Česku 700 tisíc občanů střelnou zbraň. To je asi 7 % populace. Na Slovensku je podobná situace. Ve Spojených státech amerických je ozbrojeno 280 milionů občanů, to znamená 90 % populace. Jak jsme na tom s láskou k palným zbraním? Dokáže nám bouchačka za pasem zvednout sebevědomí nebo je spíš pro zlost?
Střelnou zbraň, ať už krátkou nebo dlouhou si dnes pořizujeme přibližně ze tří důvodů. Buď k loveckým nebo sportovní účelům, nebo pro ochranu vlastního zdraví nebo majetku. Zapomínat bychom neměli ani na stále vzrůstající skupinu, kde se vztah ke střelné zbrani změnil ve sběratelskou vášeň historických exponátů. V našem textu se budeme zabývat jen použitím zbraně při ochraně našeho života a majetku.
Už nikdy
Je pátek a do půlnoci mnoho času nezbývá. Vladimír kráčí s přítelkyní Věrou setmělými Čermákovými sady. Při posezení s kamarády v hospůdce se něco vypilo a bylo veselo. Mladá dvojice se tiskne k sobě a těší se domů. Znenadání ucítí Vladimír palčivou bolest v týle. Otřesený uskočí a snaží se otočit. V tu ránu okolo něj krouží dvě postavy zakuklených výrostků. Rány a kopance v rychlém sledu dopadají na Vladimíra.
„Uteč,“ zmůže se na jediné slovo směrem k přítelkyni. Věra už stojí zkoprnělá opodál a křičí o pomoc jako smyslů zbavená. Ještě pár kopanců do ležícího mladíka a útočníci se mlčky dávají na útěk, každý jiným směrem. Věra se pomalu probírá ze šoku a zvedá otřeseného přítele ze země. Jako ve snách se došourají domů. Teprve tady si uvědomí, že měli volat policii. Tam dojde Vladimír až v pondělí. Místo oddělení kriminální policie ale bere za kliku oddělení zbraní a vyplní žádost o zbrojní průkaz. Je rozhodnut. Páteční příhoda se už nikdy nesmí opakovat...
Bez milosti
Náš příběh je sice fiktivní, ale ne nereálný. Případy útoků a násilných přepadení, jak víte i z našeho týdeníku, nejsou výjimkou ani v ospalém Rakovníku. Ve světle statistik držitelů střelných zbraní (které rok od roku narůstají) se ptáme, jestli je rozumné vzít svoji ochranu do rukou právě pomocí pistole nebo revolveru?
„Držitel střelné zbraně si musí uvědomit, že její použití je v našich podmínkách striktně vymezeno zákonem. To znamená, že pistoli mohu použít pouze v případě nutné obrany nebo krajní nouze, když někdo usiluje o můj život.“ Sedíme nad hrnkem kávy v rakovnickém středisku bezpečnostní agentury SBS Zero a rozmlouváme s jedním z majitelů Miroslav Cibíkem. On sám by si do setmělého parku pistoli na obranu nevzal. „Když už totiž máte tu odvahu a bouchačku proti násilníkovi vytáhnete, musíte ji bez milosti použít. V opačném případě se sami dostáváte do rozporu se zákonem,“ uvažuje bezpečnostní expert s dvacetiletou praxí.
Takhle asi ne. Na trhu jsou však střelné zbraně, které hravě strčíte i do kapsy.
Hurá na střelnici
A jsme u toho. Zákon 288/1995 Sb. velice striktně definuje, za jakých podmínek lze zbraň držet, nosit a také používat. Když si většina potenciálních zájemců o zbrojní průkaz zákon přečte, nebo nechá vyložit odborníkem, otáčí se na podpatku a své mnohdy klukovské touze, třímat v ruce vlastní revolver, dává navždy sbohem.
Už samotné zkoušky vyžadují perfektní znalost zákona a příprava uchazeče si nezadá se zkouškami k získání řidičáku. Kromě teoretických vědomostí musí prokázat, že zbraň umí rozebrat, ošetřit a samozřejmě používat. Že opravdu umí střílet.
Po vydání oprávnění je cesta ke zbrani volná. V obchodu se zbraněmi si koupíte bouchačku a náboje. Není to laciná záležitost, ale dobře fungující muzejní kousek se nechá pořídit za 2 tisíce korun a jeden náboj, kterým můžete zabít člověka, za 5 korun. Pokud si zbraň z obchodu hrdě odnášíte a těšíte se, jak ji odpoledne vyzkoušíte na místní střelnici, tak se moc neradujte a vezměte to cestou rovnou přes specializované železářství.
Doma totiž pistoli (ani pušku) nesmíte mít uloženou volně v šuplíku nebo pod polštářem, nýbrž v dobře uzamčeném trezoru. Důvod je prostý. Když vás navštíví zloději a zbraň vám ukradnou, nepůjdou do basy oni (většinou je nechytnou), ale vy, protože jste jim umožnili snadno se k ní dostat, čímž jste opět spáchali trestní čin.
Haló efekt
Pojďme nazpět k našemu Vladimírovi. Zbraň už má. Protože není žádný troškař, pořídil si pistoli ČZ 75 ráže 9 milimetrů. Chlapi na střelnici říkali, že zastaví i jedoucí automobil, natož dva útočící hajzlíky. Teď už může s Věrou vyrazit na vycházku bez obav. Po zralé úvaze však jeho ČZ 75 zůstává při procházce městem v dobře zabezpečeném trezoru.
„Nejsme na divokém západě. Zbraň, i když jí máte na obranu, nesmíte nosit viditelně. To by se možná některým držitelům líbilo. Měli by pocit, že to případné útočníky zastraší. Má to ale i jiný háček. Když bude útočník obratnější, může vám zbraň při potyčce ukradnout a v průšvihu jste zase vy,“ pokračuje Miroslav Cibík.
O tom, že viditelné nošení zbraně je průšvih, ví své. Jednomu zaměstnanci agentury omylem vyčuhovala (byť zajištěná) pistole z protržené uniformy při převážení tržby do banky. Ochranka peněžního ústavu zaměstnance agentury okamžitě vykázala ven a stěžovala si na vedení agentury.
Tzv. „haló efekt“ je tedy v háji. Těžkou pistoli si nesmíme odložit ani v hospodě a mít ji skrytou pod sakem není příjemné ani při návštěvě kina.
S nožem v ruce
Pokud vám přesto zbraň v podpaží dodává klidu, pojďme se ještě podívat, jak byste se zachovali při opravdovém přepadení. „Je celkem logické, že pokud mě někdo napadl, rozhodl se mě připravit o moje práva. Na rozdíl od jiných zemí, u nás však zákon na straně napadeného výrazně nestojí. Naopak, před soudem musí střelec vždy dokazovat, že byl opravdu napaden a že útočník po celou dobu střetu usiloval o jeho život,“ upozorňuje i druhý společník agentury SBS Zero Václav Krob.
Z jeho slov se dá usoudit, že když už vytáhnete na útočníka pistoli, musíte být rozhodnuti střílet a současně schopni jej střelbou zastavit s tím, že to může končit smrtí útočníka. Vše se pak dostane k soudu. Útočník zde bude překládat tisíce vysvětlení, proč se v parku zrovna do vaší blízkosti dostal a třeba i s nožem v ruce. Například bude soud přesvědčovat, že myslel, že vám vypadl z kapsy a on coby starý poctivec vám ho šel podat.
Už vůbec nechceme domýšlet, co by se stalo, kdyby vaše nervózně zamířená zbraň nezasáhla útočníka, ale kolemjdoucího, který kráčel o 50 metrů dál. S vaším přepadením neměl nic společného, ale vy jste si ho nevšimli.
Nohy na ramena
Důvody, proč si člověk pořizuje střelnou zbraň, jsou různé a jen těžko si lze představit, že v dnešní době se trend vlastnit revolver dal na ústup. Chtěli jsme jen naznačit, že to nemusí být ten jediný správný přístup k ochraně zdraví nebo majetku. Ostatně pánové z agentury SBS Zero znají na toto téma řadu sofistikovaných řešení. Je sice pravda, že stojí nějakou korunu, ale při jejich použití se nedostanete na hranici zákona a navíc, pomůžou vašemu klidnému spánku třeba i daleko od domova.
Ale to je zas na jiný článek. Teď vám zdarma přibalíme doporučení pro případ, když se dostanete do podobné situace jako naše dvojice z úvodního příběhu. „I když třeba máte fyzický fond, nejděte do střetu. Pokud to jen trochu jde, vezměte nohy na ramena. Moment překvapení je na straně útočníka a vy nevíte, co ještě může z kapsy vytáhnout nebo jestli v záloze nestojí někdo další. Dobrým řešením je vytvořit i patřičný rámus (křik, houkačka), kterého se případní útočníci zaleknou. Jakmile to lze, vždycky volejte policii,“ shodnou se oba bezpečnostní experti.
Lepší je zbraň mít, a nemuset ji použít (P. Kochleffl).
Zbraně kupují nejvíc myslivci a sběratelé
Když se budete pídit po tom, kdo nejvíc nakupuje v Rakovníku zbraně, zjistíte, že největší skupinou jsou myslivci a sportovci, pak sběratelé a nejmenší skupinou jsou občané, kteří mají zbraň pro svojí bezpečnost nebo ochranu majetku.
Ženy výjimkou
Renomovaná prodejna Zbraně – střelivo v rakovnické Jamce se prodejem střelných zbraní zabývá více než dvacet let. Zde nám majitel Robert Procházka potvrdil, že za kliku zde berou v převážné míře myslivci, kterým prodejna nabízí široký výběr pušek určených především k lovu zvěře.
Nemalá část arzenálu však patří i krátkým zbraním pro sportovní střelbu a sebeobranu. Tady podle majitele platí, že pistole a revolvery nakupují převážně muži a to od věku 30 až 50 let. Ženy jsou spíš výjimkou.
Zajímali jsme se, jaký názor na použití střelné zbraně pro případ sebeobrany má přímo majitel obchodu. Poukazuje, že takové téma je složité a nelze na něj najít jednoznačnou odpověď. „Určitě bych jiné prostředky sebeobrany volil za bílého dne a jiné v noci,“ říká Robert Procházka.
Raději střelnice
Do prodejny Romana Misíka v průjezdu Trojanovy ulice naopak přivádí zájemce o střelnou zbraň především sběratelská vášeň. „Specializujeme se na historické zbraně. Vyhledávají nás příznivci nejrůznějších historických vojenských nebo policejních skupin. Doplňkem stylové uniformy a výstroje je odpovídající střelná zbraň z té doby,“ vysvětluje majitel prodejny.
Stojany a vitríny jsou zde plné nejrůznějších exponátů krátkých i dlouhých střelných zbraní z období obou světových válek, ale i meziválečného a poválečného období. Vzhledem k tomu, že jsou plně funkční, musíte mít k jejich získání zbrojní průkaz. I když to pro sebeobranu není příliš praktické, pořídit si tu můžete třeba i sovětský samopal z 2. sv. války. Extravagantní zájemce bychom chtěli před přílišným nadšením varovat: historické samopaly jsou upraveny tak, aby z nich nešlo střílet dávkami.
Romana Misíka jsme se zeptali, jaký on má názor na nošení střelné zbraně pro účely sebeobrany. „Osobně si rád zastřílím na střelnici. Pro účel svojí obrany rozhodně necítím potřebu nosit střelnou zbraň,“ odpovídá stručně majitel prodejny.
Být připraven
Lze si asi jen těžko představit, že si někdo koupí zbraň za účelem obrany a nejde si ji alespoň vyzkoušet. Pro tyto účely najde u nás na okrese několik střelnic. Scházejí se zde především sportovní střelci, z nichž řada dosahuje slušných výsledků v celorepublikových soutěžích. K elitě okresních přeborníků patřil ještě nedávno i Petr Kochleffl ze Senomat. Jeho oblíbenou disciplínou je tzv. akční střelba.
„Právě při ní může držitel zbraně získat potřebnou rychlost, přesnost, ale i zručnost spojenou s bezpečným použitím pistole nebo revolveru,“ vysvětluje senomatský střelec. Podobně to lze při závodech lidové obranné střelby (LOS), kde si soutěžící cvičí svoji schopnost ovládat zbraň při situacích vycházejících z reálného života.
Kdo nechce soutěžit, ale chce mít zbraň pod kontrolou, je nejlépe absolvovat odborný kurs. Podobné pořádají i v nedaleké Jesenici na základně Peira (www.regrup.cz). „Práci se zbraní zde vyučujeme jak žadatele o zbrojní průkaz, tak i současné držitele. Výcvik upozorňuje i na možná rizika použití zbraně a obsahuje i kurs první pomoci,“ říká jednatel společnosti Michal Pecha.
Absolvování podobného kursu by každému držiteli pistole na sebeobranu doporučil i Petr Kochleffl. On sám má v otázce jejího použití při obraně svého zdraví nebo majetku jasno. Ostatně zbraň si prvoplánově pořizoval kvůli sebeobraně, až následně se mu zalíbila sportovní střelba. „Heslo rozumných střelců zní: lepší je mít zbraň u sebe a nemuset ji použít, než ji nemít a nemoci se bránit. Neustále se dozvídáme, kolik je kolem nás nelegálně držených zbraní a nikdo nemůže tušit, kdy bude stát proti pistoli útočníka. Já si svého života cením a rozhodně bych se bránil,“ uzavírá osobní bilancí senomatský střelec.
Text a foto Sláva Vaic
