Z venku je letištní hangár zcela nenápadnou stavbou.
Hangár je v Česku jedinou památkově chráněnou stavbou s lamelovou konstrukcí střechy
Nad letadly se klene unikátní klenba
RAKOVNÍK. Taková normální bouda, spíš ošklivá než na první pohled zajímavá, řeknete si při pohledu zvenčí. Jenže pak vstoupíte dovnitř a spadne vám brada. Taková neskutečná paráda! Jaký stavitelský poklad se ukrývá na rakovnickém letišti, dosud vědělo jen minimum lidí, kteří měli to štěstí dostat se dovnitř. Nyní je všechno jinak. Hangár se stal kulturní památkou a Aeroklub Rakovník ho rozhodně nechce schovávat.
Účelný, přesto oslňuje
I účelná stavba může být krásná a výtvarná. Je zřejmé, že letištní hangár neměl v době svého vzniku ambice oslňovat. Jeho projektant pouze nabídl řešení, které je funkční, a to, že je zároveň brilantní po stránce estetické, zřejmě vzniklo jaksi mimoděk. Navíc se tehdy, v padesátých letech 20. století, ještě nikdo nepozastavoval nad tím, zda je vůbec nějaká firma schopna něco podobného zkonstruovat. Zruční řemeslníci, kterým by svědomí nedovolilo svoji práci ošidit, už sice stárli, ale ještě žili. Dnes by se naprostá většina stavebních firem nad výkresem zasmála a řekla: „To vám nikdo nepostaví. A když, tak to bude nehorázně drahé.“ Hangár by dostal punc předražené exkluzivity, protože se při jeho stavbě nedají použít prefabrikáty.
Samé kosočtverce
Důvodem, proč by měl být prostý letištní hangár stavbou opěvovanou, je klenba střechy, kterou tvoří lamelová konstrukce. Lamely jsou vyříznuté z prken z měkkého dřeva a na horní straně obloukovitě seříznuté podle tvaru střechy. „Na koncích jsou upraveny tak, aby dosedly na lamely sousední. Jsou spojeny tak, že se ve středu průběžné lamely připojují svými konci dvě sousední lamely. Celá soustava vytváří kosočtverečnou mřížovinu. Klenba spočívá na pozednicích zakotvených do nosného zdiva,“ popisují konstrukci památkáři.
Hangár má půdorys 26 × 30,5 metru (může se do něj vejít až 35 letadel), jeho obvodové zdi jsou zděné z pálených cihel a omítnuté hrubě hozenou cementovou omítkou.
Lamelovou konstrukci použil jako první architekt Friedrich Zollinger v německém městě Merseburg. Bylo to na počátku 20. století. V Německu se pro tento typ střechy vžil termín Zollbau.
Premiéra v Německu
Stavební plány hangáru se nedochovaly (nebo je jen dosud nikdo neobjevil). Rakovnický Aeroklub ale ví, že byl projekt na jeho výstavbu vypracován v roce 1949, tedy rok poté, co shořel (i s letadly) původní hangár z roku 1946. Stavět se začalo až o pár let později. Obvodové zdi zvládli členové Aeroklubu sami při brigádách, na konstrukci střechy si pozvali odborníky. Unikátní klenbu postavila firma Tesko Praha v letech 1954 – 1955.
„Historie lamelových konstrukcí není dlouhá. Poprvé ji použil na počátku 20. století architekt Friedrich Zollinger v německém městě Merseburg. K masivnějšímu rozšíření pak došlo až po první světové válce především v Německu, kde se pro tento typ střechy vžil termín Zollbau. Kromě rodinných domů a veřejných budov se používal také na rozměrnější budovy, například stodoly, železniční a letištní stavby, sportovní stadiony, tovární haly, výstavní pavilony i kostely,“ popisuje památkářka Martina Karásková, která zpracovávala návrh na prohlášení za kulturní památku.
Větší než na Kvildě
Jak zajímavou stavbu na letišti mají, členové rakovnického Aeroklubu věděli. „Když k nám přijedou Rakušáci, koukají na to jak na holý skřivánky,“ směje se pilot Petr Opat. Právě jeho matka Hana Opatová vlastně celou věc rozhýbala.
„Viděla v televizi pořad, kde ukazovali obdobnou konstrukci na Horské Kvildě a vydávali ji za největší v České republice. Přitom rozměry rozhodně nedosahovala našeho hangáru,“ přibližuje Milan Köhler, předseda rakovnického Aeroklubu. To byl jeden z důvodů, proč se rozhodli zkusit dostat objekt mezi nemovité kulturní památky. Přesvědčit úřady bylo snadné. Že je hangár výjimečný, je zřejmé na první pohled. Památkou je od července letošního roku.
„Z typologického hlediska byl zatím v Ústředním seznamu kulturních památek jen soubor pěti hangárů na území bývalého letiště Praha-Kbely, který však poukazuje na vývoj letištního stavitelství a leteckého průmyslu od období 1. světové války po konec 40. let 20. století,“ vysvětluje památkářka. Rakovnický hangár je nyní jedinou památkově chráněnou stavbou s lamelovou konstrukcí střechy na území Česka.
Lamely i v kostele
V naší republice se začaly lamelové klenby používat od 20. let 20. století. „Uplatňoval je zejména architekt Jiří Kroha. Lamelovou klenbu navrhl například při stavbě restaurace pivovaru Klášter – Dobrovice, na pavilonu expozice historie měst při Slovanské zemědělské výstavě v roce 1948 nebo při Výstavě jižních Čech v Soběslavi o rok později. Bohužel všechny jeho realizované návrhy zanikly. Ze staveb s lamelovou konstrukcí střechy, které se do současnosti dochovaly, lze zmínit společenský sál v Kvildě, který byl postaven Německou tělovýchovnou jednotou v roce 1931, evangelický kostel Na Nivách v Českém Těšíně z roku 1928 nebo sportovní halu Tatran v Ostrově z let 1951 až 1953,“ popisuje Martina Karásková. V Karlových Varech dokonce existuje řada rodinných domů, kde je lamelová klenba použita.
Lamelová klenba je nejen funkční, ale i mimořádně estetická. Není divu, že se používá i v kostelech.
Peníze na střechu
Rakovnický Aeroklub si od prohlášení hangáru za památku sliboval i větší šanci získat peníze na jeho opravu. A zklamání nepřišlo. Na rekonstrukci, která byla načasována doslova za pět minut dvanáct, získal 200 tisíc korun od Středočeského kraje, 200 tisíc korun od města Rakovníka a zhruba stejnou částku uhradí samotný klub. „Některé práce uděláme svépomocí, čímž bychom mohli ušetřit kolem 100 tisíc korun. Začali jsme minulý víkend a nejpozději do měsíce by mělo být hotovo,“ říká předseda.
Lepenka dožila
Největším problémem byl stav střešní krytiny. Asfaltová lepenka byla za hranicí životnosti, což se projevilo už v roce 2010. „V březnu přišla vichřice a lepenka se začala loupat. Od té doby jsme pořád někde nacházeli další odloupnuté kusy. Nemělo by smysl střechu jen stále záplatovat, musela se opravit komplet,“ vysvětluje Milan Köhler.
Během čtyř týdnů tedy starou krytinu strhají, vymění poškozená prkna bednění, dřevo natřou proti houbám a plísním, pokryjí bednění tkaninou a nakonec položí vrchní PVC fólii. „Vypadá jako měkké lino. Jsou to metrové pásy, které se svaří k sobě, takže ve výsledku bude krytina jednolitá. Barva zůstane černošedá. Tím, že je střecha dřevěná, neustále pracuje a vlní se, proto musí být krytina nejen odolná, ale i tvárná,“ říká předseda.
Hangár zpřístupní
Aeroklub rozhodně nechce hangár ukrývat v uzamčeném areálu. Rád ho ukáže zájemcům. „Teď na zimu už to nemá cenu, ale v příštím roce uděláme propagaci, aby se o hangáru více vědělo. Připravujeme internetové stránky, které budou věnované čistě samotné památce a chceme sem umístit informační tabuli. Určitě hangár zpřístupníme veřejnosti, ale nějakou možnou měrou, přeci jen jsme letiště,“ naráží Milan Köhler na fakt, že po teroristických útocích je každé letadlo považováno za zbraň, a proto jsou na letištích, ať už jsou velká či malá, zpřísněné podmínky pohybu cizích osob. „Víme ale, že máme na letišti unikát, byla by škoda ho schovávat jen pro sebe,“ uzavírá předseda.
Markéta Hartlová
