Závěrečná pokládka asfaltu u Velké Bukové.

Co přinesou asfaltové cesty v polích? Problémy obcím či pohodu zemědělcům?

Vznikají další cesty odnikud nikam

Zhruba v polovině června jsme v Raportu informovali o tom, jak kolem Velké Bukové vznikají nové asfaltové polní cesty. Přestože byl tento informativní článek poměrně krátký, vzbudil celkem velký ohlas, jelikož asfaltky v polích plodí časté diskuse. Proto jsme se rozhodli vrátit se k tomuto tématu podrobněji a podívat se na již stávající asfaltky z pohledu obcí, jejich obyvatel a dokonce i turistů.

Buková v asfaltu

Za několik dnů už budou hotové asfaltové polní cesty kolem Velké Bukové na Křivoklátsku. Během čtyř měsíců zde vzniklo několik zcela nových cest a některé ze stávajících byly „pouze“ upraveny. Celkem tak dnes obklopuje Bukovou jedenáct již téměř dokončených polních asfaltek o celkové délce 5 267 metrů. Proběhla zde první a druhá etapa jejich úprav. Poslední – třetí etapa by měla zahrnout kratší úseky cest o celkové délce zhruba dva kilometry. Všechny tyto úpravy provádí pozemkový úřad, který na ně získal dotace z evropských fondů.

Pozemkové úpravy vedly i k tomu, že vedle stávající komunikace vznikla nová souběžná polní cesta.

Cesta odnikud nikam

Pod obec Velká Buková patří i Kalubice. Tam je asfaltová cesta v provozu zhruba dva roky. Někteří – nejen místní – ji nazývají cestou odnikud nikam. Podle názoru jednoho z turistů ji prý dnes zneužívají především motorkáři a čtyřkolkáři, čímž plaší pasoucí se dobytek zdejšího zemědělce pana Hůly. Tento údaj nám však jeden ze zdejších občanů Miloslav Mikovec nepotvrdil: „Fakt je, že když lidé zjistili, že je tu asfaltka, zvýšil se automobilový provoz do lesa. Jedni sem jezdí na honitbu, další si tudy zkracují cestu. Pravdou je, že se tu občas objeví i lidé na krosových motorkách nebo na čtyřkolkách, ale těch naště­stí není tolik. Když se tu asfaltka začala budovat, říkalo se, že je to kvůli pozemkovým úpravám, aby každý zemědělec měl přístup ke svému honu. Nevím, jestli to právě v Kalubicích mělo velký smysl, když je jen jeden. Navíc cesta ‚K doubku‘ tu už byla, takže by bohatě stačilo ji srovnat štěrkem a ten trochu utáhnout. Peníze se podle mého mohly využít účelněji. Z mého pohledu jsou tyto asfaltky zbytečné. Tato byla navíc potažena jen jednoduchým asfaltem, který se poměrně rychle zničí, když po něm pojede větší náklad. Navíc tím, že se tu budovala asfaltka v polích, se zničila přístupová silnice do Kalubic.“

Půlroční Břežany

První zkušenosti s asfaltkou v polích mají už i v Břežanech. „Asfaltky jsou pěkné, ale zatím je ještě brzo na nějaké hodnocení,“ říká bývalý místostarosta Karel Zbíral: „Jediné, co se zatím projevilo, byl nárůst počtu automobilů v polích. Dokud byly cesty hrbolaté a zarostlé, nikdo tam autem nejel. Od té doby, co asfalt vede až k lesu, jezdí se auty až k lesu a navíc se začalo ztrácet dřevo. Proto jsme jako obec umístili na své náklady na cestu závoru a klíče od ní dostali ti, co zde mají pole.“ Břežanští neskrývají ani obavy z budoucích oprav. „To byl z našeho pohledu největší problém ještě před tím, než se cesty začaly budovat. Rozpočty malých obcí totiž nejsou takové, aby opravy asfaltek utáhly. Dokonce jsme o tom mluvili i s ministrem zemědělství Petrem Bendlem a ten nám říkal, že uvažuje o zřízení fondu na jejich údržbu, ale jak to s touto jeho myšlenkou vypadá dál, nevíme. Proto jsem na zastupitelstvu navrhoval, aby sama obec vytvořila podúčet, kam by určitým procentem podle výměry přispívali všichni zemědělci i obec sama. Ale když jsme s tím přišli za zemědělci, nesetkali jsme se s příznivým ohlasem. Pravdou je, že kdyby tam byla cesta štěrková, byla by její údržba pro obec v budoucnu snazší a pochopitelně i s menšími náklady. Ale projekt byl takto udělán a my jsme ho nemohli příliš ovlivňovat,“ dodává Karel Zbíral.

Díky polním asfaltkám se dočkaly úprav i části příkopů.

Nestojí za vším rozhledna?

Názory na vznik asfaltových polních cest se pochopitelně mohou lišit. Můžeme polemizovat o jejich účelnosti, o vynaložených financích i jejich údržbě. S poměrně ojedinělým názorem na důvod jejich vzniku přišel Karel Rajman z Rakovníka, který v sedmdesátých letech pomáhal rakovnickým turistům vytyčit novou trasu „po červené“ z Kalubic do Křivoklátu. „Znám dobře katastry obcí Městečko, Velká Buková i dnešní osady Kalubice. V poslední době jsem zjistil, že původní cesta mění směr a neodpovídá turistickým průvodcům. Cestu odnikud nikam v Kalubicích jsem si prošel v průběhu jejího budování i po něm. Nechci se zabývat tím, že byla dokončena v době, kdy okresní silnice byly po zimě v zoufalém stavu a na jejich opravu nebyly peníze, ale chci se zaměřit na změnu turistické trasy ‚po červené‘ za Kalubicemi, která souvisí s asfaltovými polňačkami. Lesními cestami jsem došel až k rybníčku (prameništi potůčku Trnová, který se v Městečku vlévá do Rakovnického potoka) na okraj bukovských polí. Odtud už směřuje cesta k rozhledně po asfaltové polňačce. Od rozhledny vede obcí červená turistická značka až k začátku polní cesty k hájovně Losy. Protože původní trasu po červené z Pustovět do Křivoklátu znám, bylo mi jasné, že nově asfaltovaná cesta – červeně značená – navazuje na původní trasu. Tím jsem se utvrdil v tom, že všechny budované polňačky mají jediný účel – přivést turisty k rozhledně.“

Cesty štětované či asfaltové?

Ve výše zmiňovaném článku jsme se také ptali Ivana Kasalického ze Správy CHKO Křivoklátsko, zda podle něho patří asfaltky do CHKO. V jeho odpovědi zaznělo, že z asfaltek nejsou nijak nadšeni, ale vzhledem k tomu, že tyto cesty vycházejí z pozemkových úprav, nemá CHKO páky a síly v tomto směru něco změnit. Zabýval se i tím, že z hlediska dodavatelských firem jsou asfaltky výhodnější, neboť kvalitní štětované cesty dnes už nikdo vyrobit neumí. V tomto mu oponuje opět Karel Rajman: „Připadá mi to jako výmluva, že budování asfaltových polňaček nelze změnit, když jinak CHKO trvá na dodržování řady nařízení. I tvrzení, že kvalitní štětované cesty dnes nikdo neumí dělat, je nepravdivé. Stačí se jen projít po upravených lesních cestách např. nad Kalubicemi nebo po posledním úseku cyklostezky z Městečka do Křivoklátu. To už nechci mluvit o tom, že chůze po rozpáleném asfaltu není žádné ště­stí a nic příjemného.“ S otázkou na budování asfaltových cest v polích jsme se obrátili i na ministerstvo životního prostředí. Bohužel na dva konkrétní dotazy nám tiskový mluvčí odpověděl jen několika nic neříkajícími větami: „Každý konkrétní případ je nutné posuzovat jednotlivě, a to s ohledem na charakter lokality, nezbytnost, účelnost a efektivitu konkrétního technického řešení. Přitom záleží také na tom, v rámci jakého procesu je záměr navrhován a realizován (např. zda se jedná o komplexní pozemkové úpravy apod.). Konkrétní zájmy ochrany přírody a krajiny v daném území vždy zvažuje příslušná správa CHKO.“

Nestavíme jen asfaltky

Podle Jiřiny Fišerové, ředitelky Pozemkového úřadu v Rakovníku, není asfalt jediným povrchovým materiálem, který pozemkový úřad používá. „Vždy stavíme takové cesty, které jsou vhodné pro danou lokalitu, takže děláme i cesty travnaté a sypané. V asfaltu jsou pouze ty, které jsou skutečně hodně frekventované a vytížené a kde jezdí těžká technika. Podle našich zkušeností dělají v poslední době velké problémy přívalové deště, které sypanou cestu snadno podemelou a zničí, takže asfaltka je z tohoto pohledu trvanlivější. Musíme brát v potaz i ekonomické hledisko, byť cestu po třiceti dnech předáme obci, takže volíme tu variantu, aby cesta byla trvanlivá. Nemyslím si však, že by asfaltka nějak poškodila ráz krajiny, stačí se podívat na některé starší cesty, kde již asfalt zmizel pod vrstvou bahna, a podobně to dopadne i s novými asfaltkami – po čase splynou s okolním terénem. V případě Velké Bukové, která spadá pod CHKO, bychom nikdy nemohli budovat asfaltové polňačky bez jeho souhlasného stanoviska.“

Lenka Pelcová