Psal pro Gotta, Bartošovou i Daru Rolins

Kytarista, aranžér a hudební skladatel Jiří Pertl patří ke generaci rakovnických muzikantů, kteří prošlapávali zdejší bigbítové stopy v první polovině 70. let minulého století. Navíc patří k těm hudebníkům, kterým se podařilo prosadit i na celorepublikové scéně. Jeden srpnový podvečer jsme se pokusili s Jirkou trošičku bilancovat…

Dva roky prázdnin

Jiří Pertl se narodil 27. 5. 1953 a své dětství strávil na Krétě. Docházel do školy na Starou poštu a posléze na „dívčí“ základku u kostela. „Můj otec působil nějaký čas v Íránu jako expert při výstavbě fabriky na obráběcí stroje. Matka posléze odjela za ním a vzala mě s sebou. Právě jsem chodil do deváté třídy. V Íránu jsem byl dva roky, které jsem víceméně proflákal. Jediné, co jsem se tam trochu naučil, byla angličtina. Když jsem se vrátil, měl jsem v hlavě úplně vymeteno a byl jsem rád, že mě přijali na gympl. Naštěstí tam byla dobrá parta a skvělí profesoři, a tak jsem se dohrabal až k maturitě,“ vzpomíná Jirka Pertl.

Jirka Pertl. Foto -bed-

Žákem lakýrníka

Jako mnoho kluků v té době i Jirka zatoužil v předpubertálním věku po kytaře. Rodiče vyslyšeli jeho přání a obdarovali ho tímto nástrojem a Jirka začal docházet na výuku k Josefu Langhammerovi. „Přes den pracoval jako lakýrník v TOSu, po večerech se měnil ve famózního kytaristu. Vidím ho jako dnes: hnědé manšestrové sako, dlouhé nehty na pravé ruce hrající neuvěřitelné tremolo ve Vzpomínce na Alhambru, cigareta na rtu. Jeho hodiny byly plné krásné muziky, vlídného přístupu a tabákového dýmu. Hrál božsky, ale nikdy nevystupoval na veřejnosti, protože měl strašnou trému. Byl to on, kdo mi dal muzikantské základy.“

Bigbítové začátky

Přelom 60. a 70. let, to byla zlatá éra rakovnického bigbítu. Na prkna, která znamenají svět, vstoupil Jirka v tehdy začínající kapele The Undertakers. „Měli nějaké potíže v bubeníkem, a tak za bicí usedl původní baskytarista Pinďa Černohorský. A protože jsme se znali, řekli mi, abych to zkusil na basu. Pár kšeftů jsme takhle odehráli. Pak jsem dostal lano od Scream, kteří se později přejmenovali na Bakaláře, kde jsem vystřídal u kytary Frantu Havelku. Když si to tak teď zpětně promítnu v hlavě, víc jsme zkoušeli, než hráli. Nejvíc her jsme měli o chmelech, když tu bylo všude plno česáčů.“

Poslední rakovnická kapela, se kterou si Jirka Pertl zahrál, byla Mandragora. Párkrát vzal záskok, a když odešel Jimmy Karlík na vojnu, tak hrál na sólovou kytaru. „Tehdy už se kapela jmenovala Elektonik a vládl jí Sáša Pleska. Byla to éra jazz-rocku. Hráli jsme dlouhé skladby, na které se nedalo tancovat, a mě to docela bavilo. Pak začal Sáša nosit songy jako ,Hej kámo, půjč mi sestru‘ a všechno se změnilo. A já už jsem v té době mířil do Prahy,“ pokračuje Jirka Pertl.

Majoránka s Letokruhy

Po maturitě byl přijat na pedagogickou fakultu do Prahy v Rettigovce na obor speciální pedagogika. I když, jak tvrdí, strávil ve škole příjemných pět let, bylo mu brzy jasné, že kantořinou se živit nebude. Hudba a vidina práce na ,volné noze‘ ho lákaly stále víc. „Úspěšně jsem odpromoval, ale to už jsem se dva roky živil jako muzikant. A potom i následujících dvacet let.“

Opět se na Jirku usmálo štěstí. Tentokrát v podobě rakovnické kamarádky Bohunky Pochmanové, která tehdy zpívala s triem Jezinky. „Bohunka mě zkontaktovala s Václavem Prejzkem, který právě zakládal folkovou skupinu Majoránka. Udělali jsme si přehrávky u Středočeského krajského kulturního střediska a měli jsme nárok na honorář 80 Kčs za koncert. Pak jsme se potkali se zpěvačkou Evou Hurychovou, slovo dalo slovo a na světě byly Letokruhy. Bylo to o level výš, než Majoránka. Několik let nám to fungovalo.“

S Molavcovou a Filipovou

Jednoho dne narazili Jirka s Václavem na dramaturga ÚKDŽ (kulturní dům na Smíchově - pozn. T. B.) Jana Petráně, což byl manžel zpěvačky Jitky Molavcové. „Honza vymyslel pro Jitku aktivity i mimo Semafor, kde už tehdy působila. Vytvořili jsme s Jitkou a Václavem pěvecké trio a Honza dělal moderátora. Jezdili jsme po klubech, po vojenských posádkách, a když Honza přešel do Domu pionýrů a mládeže na Pražském hradě, začali jsme tam dělat pohádkový program pro děti, který se jmenoval ,Princezna Akšutij‘, což je obráceně Jituška. Vydrželo nám to asi pět let.“

Pět let vystupoval Jirka Pertl s Jitkou Molavcovou. Foto archiv

Další změna nastala, když se Jirka s Václavem Prejzkem potkali s kytaristkou a zpěvačkou Lenkou Filipovou. „Lenka tehdy neměla žádnou stálou kapelu. Potřebovala nějakého kytaristu, který by jí dělal background, a někoho, kdo by její koncerty zvučil. A protože Vašek Prejzek měl technické znalosti, postavil aparát, já hrál a dva roky jsme jezdili ve třech po klubech. Byla to pro mě zajímavá zkušenost a rád na ni vzpomínám.“

Zážitek na celý život

Nastalo období, které Jirka Pertl považuje asi za nejpřínosnější ve své profesionální muzikantské kariéře. Dalo by se charakterizovat třemi jmény: Karel Černoch, Jiří Brabec a jeho Country beat. „Karel se už nějaký čas znal s Vaškem Prejzkem. V té době zpíval spolu s Naďou Urbánkovou s Country beatem Jiřího Brabce. Setkávali jsme se v hudebním studiu, které dal Vašek dohromady, a sem tam jsme něco nahráli. Jednou se nás Karel zeptal, jestli bychom s nimi nechtěli hrát. A tak jsem se potkal s Jirkou Brabcem.“

S Country beatem jezdil Jirka Pertl pět let. „Jiří Brabec byl profík každým coulem. Skvělý muzikant, tvrdý manažer, navíc velký znalec country. Uměl jít za svými vizemi. Například v roce 1984 jsme se díky Jirkovi ocitli s Karlem Černochem a celým Country beatem na šňůře amerických hvězd country music putujících po evropských velkoměstech. Na stadionech ve Vídni nebo Frankfurtu jsme hráli po boku Emmylou Harris, George Hammiltona IV., Glena Cambella, Lynn Anderson, Alberta Lee a spousty dalších. Americká country music paráda a my jako atrakce z východního bloku. Byl to zážitek na celý život.“

Písničky pro Mistra

V té době se Jirka Pertl prosadil také jako skladatel písniček pro některé hvězdy české pop music - Ivetu Bartošovou, Petra Kotvalda, Daru Rolins a také pro samotného Mistra - Karla Gotta. „Psal a nahrával jsem hudbu pro Večerníčky, krátké filmy a najednou jsem se ocitl v Jevanech, v nahrávacím studiu Ládi Štaidla. Oslovil mě a řekl, ať napíšu nějaké písničky pro Karla Gotta. Dvě si vybral pro svoji novou desku. Tehdy jsem bydlel na Letné v docela slušným kvartýru a Karel Gott ke mně přijel na korepetici. Jeho řidič zaparkoval na chodníku přímo před národním výborem (tak se dřív říkalo radnici - pozn. T. B.). Přišel do bytu, po zouvání ani náznak, a řekl mi tím svým typickým hlasem: ,Ty, pojď sem, tady je to takové inspirativní prostředí, takový Manhattan. Tady tedy komponuješ?‘ Sedli jsme si k piánu a zkoušeli jsme. Druhý den přišel Karel do studia perfektně připravený, odzpíval to a bylo hotovo. Na desce pak vyšly písničky Mikrofon a Nalít jsem tvarům tvých blůz. Tu druhou otextoval Karel Šíp.“

Dvakrát na olympiádě

Nic netrvá věčně, a když se Karel Černoch rozhodl odejít z Country beatu, šel Jirka Pertl a ještě několik muzikantů s ním. Společně založili skupinu Bonton. „Měli jsme svoji kapelu, s kterou jsme jezdili a koncertovali. Program i hosté se obměňovali. Zpívaly s námi třeba Kamélie, Petra Černocká a další. Vydrželo nám to skoro osm let. Přišla sametová revoluce a všechno se začalo rychle měnit. Hráli jsme čím dál méně, Karel začal zpívat v muzikálech a bylo jasné, že jenom muzikou se už neuživíme. Tak jsme kapelu rozpustili a každý z nás si našel nějakou jinou práci. Já jsem se přidal k firmě KAMA, kterou v roce 1990 založila moje manželka Mahulena se svojí sestrou Kateřinou. Dneska už je KAMA naší rodinnou firmou, ve které jsme zapojeni nejen my s manželkou, ale i naše děti. Naší specializací je pletařská výroba sportovních čepic a svetrů s norskými vzory a dalších doplňků, jako jsou čelenky, kukly, masky, šály a nově i rukavice.“

Že je KAMA úspěšnou firmou, dokazuje fakt, že do jejích výrobků byli oblečeni čeští reprezentant na ZOH 2006 v Turínu a sportovci z Andorry na ZOH 2010 ve Vancouveru. „Když Andorra nastupovala jako první na zahajovací ceremoniál, kdo by řekl, že má na sobě oblečení KAMA od Jirky Perla z Rakovníka.“

Stará láska nerezaví

Protože „stará láska nerezaví“ občas si jde Jirka Pertl „brnknout“ i dneska. „Spolu s Vaškem Prejzkem a recitátorem Mirkem Kovaříkem děláme pro kluby večery poesie. Máme jich hned několik: Václav Hrabě - Blues pro bláznivou holku, Josef Kainar - Ale nejdřív se musíš narodit, Jiří Orten - Elegie a Jan Zahradníček - Znamení moci. Jednou za měsíc si dovolím udělat radost a vypadnu od čepic k poesii.,“ říká s nadsázkou Jirka Pertl. Své hudební aktivity rozšířil vloni o účinkování s obnoveným rakovnickým Film Blues Bandem.

Tomáš Bednařík

« Zpět

Katalog služeb

Zobrazit celý katalog