Start maratonu neproběhl na náměstí, ale až před sjezdem do terénu.

Cyklování je především pro diváky. Ti, co přišli, si ho rozhodně užili

Jezdilo se „bez plic“ i s opicí na zádech

Předposlední červencový víkend patřil v Rakovníku cyklování. Letošní ročník by se dal shrnout slovy – bohatší program, vysoká účast, spokojenost závodníků a všudepřítomná pohoda. Jak třídenní cyklomaraton viděli někteří aktivní účastníci a jeho organizátoři, se dozvíte na této stránce.

Zatímco většina organizátorů byla ustrojena do červených triček s logem Rakovnického cyklování, Milan Sunkovský a Zdeněk Benedikt se první den převlékli za cyklomafiány.

Orienťák s vtipem

Že cyklování není jen o kolech a závodění, ale i o celkově atmosféře, bylo jasné už v pátek odpoledne během oficiálního zahájení. Jako cyklomafie se zde představili organizátoři Milan Sunkovský a Zdeněk Benedikt. „Minulý týden jsem byl v Chýši a právě tam měli v akci klobouky, tak jsem dva koupil a trochu jsme se k nim oblékli. Holky nám udělaly náušnice, takže jsme byli jako cyklomafie,“ směje se Milan Sunkovský. Vtipu nebyl ušetřen ani orientační závod dospělých, který byl zpestřen tím, že tři kontroly nebyly zapsány v mapě, ale měly jen slovní popis. „Jedna byla – v Rakovníku už to níž nejde – tím jsme mysleli potok u ČOV. Hned na dalším řádku byl popis – výš už to nejde. To měl být Louštín, protože na mapě vyšší kóta nebyla. Na to se nachytali i vítězové. Že jde o Louštín, jim došlo až v momentě, když byli u vyhlídky na Jíláku. Nejvíc nás však pobavil Martin Kotek. Když si přečetl, že v Rakovníku už to níž nejde, letěl přes náměstí do Radničního sklípku,“ pokračuje Milan Sunkovský. Kontroly byly podle něho poměrně dosažitelné a umístěné tak, aby jich i amatér našel několik. Přesto toho měli mnozí účastníci po dojezdu dost. „Bylo to náročné na orientaci, hlavně pro člověka, který se nevyzná v terénu,“ říká ještě zadýchaný František Beran z Rakovníka. „Najeli jsme asi šedesát kilometrů, ale máme jen polovinu kontrol. “

Dva závody za sebou absolvovali sourozenci Vopatovi. Zúčastnili se silničního kritéria v kategorii do patnácti let i v open. „Ten druhý závod se mi jel líp než první, i když mi tam někdo v červeném dresu zkřížil cestu a já jsem málem spadla. První závod jsem nejela naplno a druhý také ne, byl to takový trénink,“ říká Kateřina. Jiných závodů v rámci cyklování se nezúčastnila, protože v sobotu byla na Mistrovství ČR v Peci pod Sněžkou, tam skončila pátá a brácha Milan obsadil v Peci třicátou příčku a k účasti na cyklování dodává: „Dneska se mi jelo dobře, během prvního závodu jsem měl menší průměrku než při tom druhém.“

Na trať rodiče s dětmi

Jednou z letošních novinek byl orientační závod dětí pěšky a na kole, o který byl velký zájem. Stanoviště byla rozložena po celém Rakovníku, nejzazší kontroly byly na Jíláku, u viaduktu Na Spravedlnosti, u Tyršáku a 3. ZŠ. Ostatní pak v centru, protože byly společné i pro pěší. Kdo by je chtěl objet všechny, ujel by dvacet kilometrů. Stanoviště byla umístěna u různých zajímavostí - u psího útulku, v roubence, za sokolovnou, v parku u altánu či botanické zahrady. Byť se tohoto závodu zúčastňovali rodiče s dětmi, závodníkem bylo děcko, rodič jen doprovod. Přesto bylo před startem slyšet z úst dospělých: „Měli bychom si dohodnout strategii... Už mám předstartovní horečku...“ Nejčastěji pak byl k vidění obrázek rodiče s dítětem, jak se sklání nad mapou. „Vypadá to, že se budu muset vydat na trať,“ říká Markéta Hejdová. „Sice jsem zaregistrovala manžela, ale když nepřijde včas z práce, pojedeme se synem spolu. Snad tu orientaci zvládnu,“ směje se.“ Účast na cyklování je pro rodinu Hejdových pravidlem od prvního ročníku. Většinou se účastní rodinných výletů a hlava rodiny silničního kritéria a závodu horských kol.

Antonín Šifner se závodu kategorie open zúčastnil na skládačce s plyšovou opicí na zádech a s „jonťákem“ v podobě petky s pivem. „Když jsme startovali ostrý závod, odstartoval už s opicí skutečnou. Naštěstí opravdu jen odstartoval a zmizel,“ říká Milan Sunkovský. V cyklistice je alkohol zakázán jako doping, protože někomu skutečně vlévá energii do žil. „To je i Tondův případ, když si dá dvě piva, jede jak urvaný sáně,“ směje se Milan Sunkovský.

Duál s řadou rozjížděk

Pátek patřil i další novince – paralelnímu slalomu. Byl koncipován převážně pro ty, kteří přijeli do Rakovníka na sjezd a závody v pumptracku a free-stylu. Díky tomu tu měli program na celý víkend. Překvapením pro organizátory byl značný počet přihlášených. Protože se jelo vyřazovacím způsobem, závod se protáhl a vítěz měl nepočítaně rozjížděk. Jedním z účastníků paralelního slalomu byl i Michal Englický z Děčína. Po prvním kole konstatoval, že trať se odpoledním deštěm trochu zvlhčila, ale po zkušebních rozjížďkách se poměrně rychle začala vyjíždět a je dobrá. „Těžká není, je to spíše ježdění pro zábavu. Paralelní slalom není obvyklá soutěž, příliš často se nejezdí. Běžně jezdím sjezd, což je dost podobná disciplína, ale duál je zajímavější pro diváky. Ono vlastně celé cyklování je pro diváky, abychom jim tento sport přiblížili a ukázali, že něco takového existuje. Každý chodí na fotbal a na hokej, a cyklosporty jsou v pozadí.“

Cyklování se zúčastnili i skateboardisté. Svůj um předváděli nejen na rampě v centru náměstí (na snímku Jakub Dongres), ale i v Poštovní ulici.

Rychlý „Tyterák“ – adrenalinový maraton

Určitého překvapení se pořadatelé dočkali s nočním Tyterákem, jehož účastníci se obvykle vracívali mezi druhou a třetí hodinou ráno. „Po orienťáku jsme se Zdeňkem Benediktem jeli sbírat kontroly, v jednu, když jsme byli na Špičáku, nám volali, že jsou v cíli, takže jsme spěchali zpátky. Tato rychlost byla daná tím, že letos se noční vyjížďky zúčastnili lidé, kteří jezdí, nebyl tam žádný výletník,“ popisuje Milan Sunkovský.

Poněkud adrenalinovou záležitostí byl maraton, který startoval v sobotu dopoledne. Ještě než byl odstartován ostrý start (z náměstí se jelo hromadně), došlo na silnici za plynárnou k pádu. Jezdec byl kvůli rozseknuté tváři a zranění nad okem odvezen na ošetření. K druhé nepříjemnosti, která mohla skončit tragicky, došlo při přejezdu silnice na Špičáku. „Asistovala nám tam policie, ale bohužel nějaká žena se příliš nesoustředila na cestu, nedobrzdila a narazila do aut před sebou. Pořadatel, který to viděl na vlastní oči, popisoval, že brzdila na poslední chvíli, auta odhodila a zastavila asi třicet centimetrů před policistou, který řídil dopravu. Pro něho bylo ště­stím, že tam ta auta stála, jinak mohl být mrtvý. Nebýt tohoto incidentu a pádu po startu, proběhl by maraton v klidu. Byl velmi rychlý, vyhrál ho Petr Tatíček průměrem 33 km/hod,“ popisuje Milan Sunkovský.

Pády a šrámy

Jeden pád se vyskytl i v odpoledním cross-country. Naště­stí i přes podezření na zlomená žebra vše dobře dopadlo. Šlo „pouze“ o jejich silné naražení. Drobná ošetření si vyžádal i downhill. „Jeden z kluků přeletěl celý skok a dopadl dost tvrdě na konec lavice. Ten pád vypadal velmi zle, takže se k němu vrhla zdravotnice, ale když se pokusila odvést jeho kolo, vyplašil se, že mu jej chce někdo ukrást. Automaticky si ho vzal a utíkal z tratě,“ pokračuje pořadatel. Odřenou ruku ukazoval i Míra Minařík z Mělníka. „Moc dobře se mi nejelo, protože jsem hned po pár metrech upadl, takže jsem do cíle vůbec nedojel,“ konstatoval. „Doufám, že druhé kolo bude lepší, pokusím se nemít takové ambice a dojet v co nejlepším čase.“ Zatímco cross-country patřilo sobotní odpoledne, sjezd spolu se silničním kritériem ovládly neděli. Všechny tyto disciplíny byly velmi silně obsazeny. „Na cross-country jezdí lidé z celé republiky, je to velké lákadlo. Trať, kterou tvoří zhruba 2,5 km dlouhý okruh, vede nad náměstím a v lesoparku V Jamce. Kdyby bylo lepší počasí, asi by jich přijelo ještě víc,“ vysvětluje Milan Sunkovský.

Orientačního závodu pro děti se zúčastnila i Jůlinka Ketmanová se svou maminkou. Ta nám před startem prozradila, že její děti se zúčastňují cyklování každý rok a společně jezdí na výlety. „Letos jsme si s dcerou naplánovaly orientační závod. Je dobře, že se tu něco děje.“ Jůlinka byla na závod natěšená a orientace v terénu se nebála: „Neztratíme se, zvládneme to.“ Jůlii s maminkou jsme zastihli i po dojezdu: „Bylo to dobré, i když docela náročné. Máme sedmnáct kontrol, všechny se stačit nedaly. Jestli je někdo zvládl, musel asi zvolit lepší taktiku,“ řekla po dojezdu maminka a Jůlinka jen dodala, že i když ji bolí nohy, závody následujícího dne si ujít nenechá.

Downhill s mistrem světa

Po dojezdu downhillu si někteří sjezdaři stěžovali na jeho mírnost, jiní toho měli po dojetí dost. „Na závodění na čas moc nejsem. Když je tam skok, radši udělám nějakou srandu, než abych šlapal Katovskou uličkou naplno. Dojel jsem sice na dvanáctém místě, ale v cíli jsem musel čekat ještě pět minut, až mi dojedou plíce. Sportuju, ale tohle už je moc. Nakonec, vždyť to vyhrál mistr světa,“ konstatuje Láďa Klauz. S účastí měli downhillaři velké ště­stí. Současně s cyklováním se totiž jelo v Peci pod Sněžkou Mistrovství republiky ve fourcrossu, ale díky tomu, že se tam sešlo jen pět lidí, část z nich přijela do Rakovníka. „Díky tomu tu byl Michal Prokop a Lukáš Měchura, čímž se prestiž tohoto závodu hodně zvedla i pro příští rok,“ dodává Láďa Klauz.

Pestré kritérium

Standardem silničních kritérii je, že se jezdí jako bodovací závod. V Rakovníku se jel tzv. hladký závod, kde prémiemi byly převážně recesistické věcné ceny. Díky tomu se například Ladislav Bodó stal „kadetkou“ a Antonín Šifner „juniorem roku 2011“. „Rozdávali jsme poháry z předchozích let,“ objasňuje tyto kuriozity Milan Sunkovský. Bodovačka je podle něho zpestřením, aby cyklisté pouze nekroužili a pak si nedali sprint do cíle. V open kategorii se objevilo i plážové kolo Ladislava Boda: „Jede se na něm dobře, vůbec to nedrncá. Odpoledne se ale vydám na silničním. To je rychlejší, ale tohle je zase pohodlné,“ říká. Na startu vedle něho stála i Eva Požárová: „Vloni jezdily děti, ale letos jsou na táborech, tak jsem si řekla, že se zapojím sama.“ Zajímavostí silničního kritéria bylo i to, že bratři Petr a Robert Dobrých byli na cílové pásce souběžně a jejich rozdíl v čase byl dvě setiny vteřiny. Tím, že čas byl vyhodnocován na desetiny vteřiny, byli oba na prvním místě.

Král a královna

Podobně jako vloni byl i letos vyhlášen král a královna Rakovnického cyklování. V ženách obhájila prvenství Lída Zatloukalová, muži si první dvě příčky prohodili. Po druhém místě vloni dosáhl letos na královský majestát Ladislav Bodó a loňský vítěz Petr Špička obsadil letos stříbrný stupínek. Jinak asi nelze jinak, než souhlasit s Miroslavem Kolocem: „Letošní cyklování bylo zase o něco barevnější a nápaditější, než ročníky minulé. Všem organizátorům patří velký dík za program a celé zajištění. S trochou nadsázky lze říci, že prodloužený víkend na kolech je hodně muziky za málo peněz, a tak si v příštím trochu jubilejním pátém ročníku dovedu představit i výraznější finanční podporu města. Spokojení účastníci všech věkových skupin, diváci, bezchybný a bezpečný průběh – to vše lze shrnout do uznání jednoho z mnoha – jsou to šikulové.“ Mezi zmíněné organizátory patří Město Rakovník, knihovna, KC a horolezecký klub Rakovník.

Láďa Klauz při pumptracku.

Dirt a pumptrack u Cafexu

Samostatnou kapitolou Rakovnického cyklování byl areál u Cafexu. V sobotu dopoledne byl trénink, od poledních hodin se začalo závodit. Proběhly zde samostatné závody v pumptracku a v dirtu. Co si má neznalec pod těmito pojmy představit, vysvětluje Láďa Klauz, který měl zmíněné závody i samotný areál na starosti.

Disciplína pumptrack, jak se diváci dozvěděli od komentátora, spočívá v tom, že během závodu nesmí cyklista šlapat. K pohybu využívá pouze terénní vlny a to, že „pumpuje“ svým tělem. „Pokud se pumptrack jezdí samostatně, většinou se i roznýtuje řetěz, aby jezdec skutečně nemohl šlapat a vše bylo regulérní. K tomuto jsme v Rakovníku nepřistoupili, protože jsme současně trénovali na dirt. Neměli jsme tu ani časomíru, i když se jede na čas. Měřili jsme prostě telefonem,“ objasňuje Láďa Klauz a pokračuje: „Hodně záleží na technice a na tom, jak to kdo umí. Výhodu mají bikrossaři a fourcrossaři, protože při jejich závodech také velmi záleží na tom, jakým stylem projíždějí boule a skáčou. Proti nim se nedá dost dobře jezdit. My, kteří se tomu příliš nevěnujeme, máme hroznou radost z toho, že se nám podaří objet alespoň jedno kolo.“

Dirt pak přirovnává ke krasobruslení. „Je to hromada skoků a pochopitelně čím těžší a náročnější trik s hezčím provedením a dopadem, tím lépe je skok ohodnocen. Porotci obvykle bývají tři a bodová škála záleží na jejich dohodě. Ale nedá se říci, že čím těžší skok, tím je to pro závodníka bodově výhodnější. Když se někomu vydaří jednoduchý skok, může dostat lepší ohodnocení než za nepovedený těžký trik.“

Letos se v dirtech sešlo méně lidí než vloni – dvanáct. Důvod spatřuje Láďa Klauz v tom, že během roku zvětšili v areálu skoky, takže dnes už nepatří k těm jednodušším. „Vloni byly skoky asi poloviční, letos měl první sedm a půl metru, což už se dá přirovnat k evropské či světové úrovni. Ale v pumptracku jelo kolem třiceti závodníků, což byl velký úspěch. To jsme vůbec nečekali, tato trať je v areálu pouze krátce.“ Lakonicky dodává, že vznikala během zimy, kdy se prý nudil. „Tak jsem si vzal lopatu a pustil se do toho. Když si dnes uvědomím, kolik jsme si tam užili zábavy, stálo to za to.“ Spokojení byli dirtaři i s počasím. „Vyšlo nám úplně dokonale, nejhorší pro skoky je totiž vítr, a ten v sobotu ustal. To, že přešla krátká přeprška, vůbec nevadilo, alespoň jsme nemuseli tolik kropit trať.“

Lenka Pelcová