Petr Chochola.

Učitel tělocviku Petr Chochola dokázal vytvořit „z ničeho“ skvělý tým zapálených holek

Nové Strašecí „zachvátila“ florbalová horečka

Novostrašecká základní škola měla velké ště­stí, když sem v roce 2000 nastoupil (nejprve na civilní službu a poté na stálý pracovní poměr) učitel tělesné výchovy a zeměpisu Petr Chochola. Bývalý aktivní hokejista, milovník vysokohorské turistiky, všestranný sportovec a také hokejový rozhodčí. Jako „mladej“ dostal do úvazku hodiny tělocviku děvčat. „Nastupoval jsem s Petrem Kupcem a ten holky nechtěl. Trénoval fotbalové žáky a chtěl cvičit kluky. Tak holky zbyly na mě a dneska můžu říct, že toho vůbec nelituji,“ říká Petr Chochola.

Od hokeje k florbalu

Protože je tělem i duší sportovec, snažil se od samého začátku „popostrčit“ školní sport trošičku dál. Měl ště­stí, protože jak ředitel školy Stanislav Hajný, tak i tehdejší zástupce Karel Filip mají ke sportu perfektní vztah. Měl podporu nejen materiální, ale i finanční. Ihned zřídil několik sportovních kroužků. Jedním z nich byl i florbal. „To je po materiální stránce nenáročný sport. Hokejka se dá pořídit za 300 Kč a víc není potřeba. Hledal jsem něco, co je mi blízké. Díky hokeji je to právě florbal. Brzy jsem zjistil, že tenhle nový sport holky baví. Je v něm něco klučičího, v televizi mají možnost vidět špičkové hráče,“ vysvětluje učitel. „Snažil jsem se do hry vnést prvky z hokeje. Po holkách jsem chtěl, aby hrály důrazně a soupeře rychle napadaly. Z agresivity se dá vždycky couvnout, lépe než opačně,“ tvrdí Petr Chochola.

Kroužek florbalu byl zaregistrován pod hlavičkou novostrašeckého Domu dětí a mládeže. Nejprve do něj chodilo 10 - 12 děvčat, postupem času už dvacet. Byly mezi nimi starší i mladší žákyně. „Sešla se mi tady šikovná parta holek v čele se Zuzkou Tučkovou, Kristýnou Kopřivovou a Lenkou Kalistovou. Tyhle holky florbal opravdu chytil. Chtěly ho hrát neustále, i během jiných kroužků. Nejprve jsem se tomu bránil. Zejména od atletiky jsem nechtěl couvnout, protože ji mám rád. Ale nadšení holek bylo úžasné, a tak jsme se florbalu začali věnovat intenzivněji. Trénovali jsme i čtyři dny v týdnu a výsledky se začaly dostavovat. Poprvé ve školních kolech.“

Úspěšný tým dorostenek Sokola Nové Strašecí z roku 2010.

Bronz z Kopřivnice

Petr Chochola si je vědom toho, že na Rakovnicku je velmi těžké se prosadit i z okresu, protože je tu velká konkurence. Vynikající jsou 2. a 3. ZŠ Rakovník a také Masarykova obchodní akademie, kde hrají florbal rakovnické pozemní hokejistky a je to znát. „Florbal a pozemní hokej k sobě mají blízko. Porazit rakovnická děvčata je vždycky těžké. První 3 - 4 roky se nám to nedařilo, ale postupem času se to podařilo.“

V roce 2007 se novostrašecká děvčata poprvé zúčastnila krajského kola v Kutné Hoře. A hned skončila třetí. To byl první velký úspěch party okolo Zuzky Tučkové. A zdaleka ne poslední. V poslední době holky pravidelně vyhrávají školní kola. Už dvakrát postoupily jako vítězové krajského kola do republikové kvalifikace, kde hrají vítězové Středočeského, Hradeckého a Libereckého kraje. Před dvěma léty a letos. Vždy se staršími žákyněmi.

„Před dvěma roky jsme vyřadili Liberec a porazili jsme i Dobrušku, vítěze Hradeckého kraje. Ta, mimochodem, vloni vyhrála celou republiku. Jako vítězové republikové kvalifikace jsme odjeli na třídenní turnaj do Kopřivnice na Mistrovství ČR škol ve florbalu. Bylo tam šest týmů a my jsme skončili třetí. Přivezli jsme bronzové medaile a pro holky to byl fantastický zážitek,“ popisuje zatím největší úspěch strašeckého florbalu Petr Chochola.

Florbalová euforie

Po tomto triumfu zavládla mezi novostrašeckými děvčaty obrovská euforie. Jenže nastal problém. Téměř všechny končily základní školu a žákovský věk. „Holky mi říkaly, že chtějí s florbalem pokračovat. Takže jedinou šancí bylo založit samostatný florbalový oddíl. Měl jsem z toho radost, ale vůbec jsem netušil, do čeho se pouštím. Neměli jsme ani korunu, žádné sportovní vybavení, dresy, florbalové mantinely. Když jsem zjistil, kam všude budeme muset jezdit, začal jsem nadšení děvčat mírnit. Říkal jsem jim, že sehnat ve Strašecí peníze není jednoduché a že je to bude nejspíš stát nějaké koruny. Holky ale stály na svém.“

A tak Petr Chochola začal jednat se strašeckým Sokolem. Ten oddíl děvčat, nyní už dorostenek, přijal pod svoji hlavičku. Podporu přislíbilo i město a „svým“ holkám zůstal věrný i ředitel školy Hajný. Nyní šlo o to, posílit realizační tým. I to se Petru Chocholovi podařilo. „Obrátil jsem se na své bývalé žáky - sportovce. Na spolupráci mi kývli fotbalisté Marek Hartmann a Petr Duchoň a Radka Hnízdilová. Marek posléze přivedl Zdeňka Jánského a Mikuláše Vaňka. Ti spolu se mnou vytvořili kostru realizačního týmu a dodneška věnovali florbalu už stovky hodin. Pod hlavičkou Sokola Nové Strašecí jsme se přihlásili do ligy dorostenek, což je jediná soutěž této věkové kategorie,“ pokračuje Petr Chochola.

Novostrašecké dorostenky při mistrovském utkání s Chodovem.

Srdíčko na palubovce

Soupeři, s nimiž se v sezóně 2010/2011 strašecká děvčata střetávala, byli zvučných jmen - Bohemians Praha, Tatran Střešovice, Chodov, Benešov, Kunratice… Mistrovské zápasy se hrají turnajovým systémem systémem. K prvnímu klání vyrazily novostrašecké holky do Benešova. „Úplně první zápas jsme sehráli s domácím Benešovem a dvě vteřiny před koncem jsme vyrovnali na 5:5. Pak jsme nastoupili proti Bohemce. Zápas byl z našeho pohledu pěkný. I když jsme prohráli 2:4. Měli jsme dobrý pocit, navíc jsme se dozvěděli, že Bohemka hrála téměř v kompletní sestavě. Chyběly pouze dvě dobré hráčky. V té době jsem netušil, co dokáží dvě dobré hráčky udělat. Když jsme potom hráli proti Bohemce v Praze a tyhle dvě holky tam byly, tak nám samy nasázely šest gólů,“ přiznává trenér.

Do Vánoc Strašečanky víceméně paběrkovaly, ale zápas od zápasu sbíraly zkušenosti. Po Vánocích bylo znát, že jejich výkonnost jde rychle nahoru, začaly sbírat body družstvům zprostředka tabulky a od špičkových týmů už nedostávaly takové „dardy“. Na konci sezóny si mohly říct, že vytčený cíl splnily - neskončily poslední, ale v šestnáctičlenné tabulce obsadily 13. místo. „Snažím se je vést tak, aby na každé střídání nastupovaly tak, jako kdyby byl zápas 0:0. Důležité je, aby do hry dávaly srdíčko a na palubovce nechaly všechno, co v nich je,“ říká Petr Chochola a přidává jeden příklad ze zápasu s Tatranem Střešovice. „Prohrávali jsme 9:0 a krátce před koncem jsme si vzali time, abychom nedostali 10. gól. To byla naše meta, protože Střešovice jiným týmům dávaly třeba 15 branek. Jejich trenér nám pak řekl, že na naší lavičce panuje taková euforie, jaká u nich není ani při play off.“

Juniorky nastupují

Před začátkem nové sezóny opět klub řešil problém, co dál. Některé dívky už dovršily hranici 17 let, přestaly být dorostenkami a přehouply se do juniorského věku. Další dvě hráčky následovaly Zuzku Tučkovou, která odešla hrát extraligu do Chodova. Lenka Kalistová zamířila do Bohemky a Martina Řepková do Elite Praha. Některá děvčata odešla na školy mimo město. Novostrašecký florbalový boom se ale nezastavil. Tým Sokola se podařilo obohatit o mladší žákyně a kromě dorostenek začalo hrát divizi i družstvo juniorek. „Snažili jsme se přivést i holky z jiných obcí, ale moc se to nepodařilo. Přišla Aneta Nová z Rakovníka, bývalá pozemkářka, máme tu dvě holky ze Stochova a jednu ze Mšece. Gró týmu jsou ale děvčata z Nového Strašecí, Rynholce a Rudy. Pokoušíme se rozhýbat i přípravku, kam chodí 12 - 13 děvčat z 2. a 3. třídy. Dohromady máme asi 50 hráček. Snažím se o to, aby nám juniorky pomáhaly s těmi mladšími. Některé si udělaly trenérské céčko. Doufám, že tady už máme nástupce.“

Dramatická situace před novostrašeckou brankou při zápasu juniorek s Vinohrady.

Strašecká rarita

Podle Petra Chocholy se hodně zlepšilo i materiální vybavení. Díky podpoře města byly zakoupeny florbalové mantinely. Zakoupeno bylo i kvalitní brankářské vybavení, každoročně „vezme za své“ sto míčků, které je potřeba dokupovat. V hale BIOS jsou licencované branky. Díky mantinelům (jsou jediné v okrese) se v Novém Strašecí pravidelně hraje okresní finále škol. V hale se už hrálo pět turnajů. „Bohužel tu nemůžeme hrát kategorii juniorek. Tam jsou jasně dané rozměry hřiště, které BIOS nesplňuje. A tak juniorky hrají domácí zápasy na Stochově. Na kategorii dorostenek jsme dostali výjimku. Jako jediný oddíl, kde máme jenom holky, jsme totiž raritou. Když se nás na svazu ptali, proč nezaložíme také chlapecký oddíl, řekl jsem jim: „Kluci tu mají fotbal a hokejbal, ani tam jich není dost, a kdyby tu byl i florbal, tak by se síly ještě víc rozmělnily.“

Samozřejmě pokračují i školní turnaje, renomé si získal Dobeš Cup. Jak se zdá, o florbalovou líheň nemusí mít ve Strašecí obavy. „Už jsme přihlásili družstva na sezónu 2012/13 - opět budou hrát juniorky, dorostenky a mladší žákyně. Přípravka by mohla mít nějaký nesoutěžní turnaj,“ vypočítává Chochola.

Skvělá reprezentace města

O florbalovém boomu samozřejmě dobře ví i novostrašecká radnice. Jak starosta Karel Filip, tak i místostarostka Libuše Vosátková jsou častými diváky. Ředitel školy Stanislav Hajný prý jezdí na zápasy s řehtačkou. „Petr Chochola dělá mravenčí práci, která nese úžasné výsledky. Je to skvělá reprezentace města. Vyšel z ničeho a dneska má čtyři oddíly. Ve Strašecí nebylo pro holky nic a dneska jich hraje padesát. Smekám klobouk,“ hodnotí práci trenéra a jeho svěřenkyň starosta města Karel Filip.

Svoji trošku do mlýna přidává i Stanislav Hajný: „Jsem pyšný, že je Petr můj učitel. Moc mu fandím, protože dělá záslužnou práci. Díky florbalu lidé z jiných končin republiky poznávají Nové Strašecí. Petr a ,jeho‘ holky dělají městu i naší škole čest. Děkuji také všem, kteří naše týmy podporují. Třeba inženýr Jiří Pergler z ČLUZ jim dal zadarmo dopravu do Kopřivnice i do Brna.“

Na závěr dejme slovo dvěma dorostenkám - Aleně Vu Hong Anh a Zuzaně Mochanové. „Až do páté třídy jsem netušila, že nějaký florbal existuje. Pak jsem se šla podívat na trénink, vzala jsem si hokejku a ono mi to docela šlo. Zkoušela jsem hodně sportů a florbal mě chytl nejvíc. Jsme tam dobrá parta a florbal pro mě určitě není ztrátou času. Nevadí, když prohrajeme s lepším družstvem, ale hlavně musíme dát do hry všechno. Musíme mít pocit, že jsme pro výsledek udělali maximum,“ svěřuje své pocity Alena Vu. Zuzana Mochanová s ní souhlasí. Říká, že nejvíc vzpomíná na republikové finále v Brně. „Skončili jsme sice pátí, ale byl to pro mě velký zážitek.“ Obě děvčata tvrdí, že florbal budou hrát tak dlouho, dokud to jen půjde.

Tomáš Bednařík