Na náměstí vítali účastníky motocyklový závodník Josef Vejvoda a někdejší zkušební jezdec Stadionky Josef Pancner (vpravo).
Třetí ročník motosrazu provázelo aprílové počasí – déšť zkrátil druhou etapu
Rakovnické mopedy zaplnily náměstí
Jaroslav Peclinovský
KŘIVOKLÁT/RAKOVNÍK. Už potřetí uspořádal majitel Muzea motocyklů Křivoklát Jaroslav Antoni setkání mopedů Stadion, které nazval Rakovnické mopedy. Na dopolední start u Hotelu Roztoky se v sobotu 3. června dostavilo 154 jezdců, z toho osm žen. Nejvíc z nich – osmnáct – přijelo z Rakovníka. Další početné skupiny dorazily z Kublova (12), ze 70 kilometrů vzdálených Vejprnic (11), z Lochovic (10) a z Příbrami (7). Nejdelší cestu vážili jezdci z Písku a Zákup, kteří museli ke startu ujet 140 km. Hezky se po ránu projeli i nadšenci ze Starého Čechnova (120 km), Chodova (105 km) a Sedlčan (85 km). Naopak, nejbližší jezdci byli z Křivoklátu (2 km), Karlovy Vsi a Nezabudic (7 km). Zastoupeny byly všechny tři typy Stadionů – S11, S22 a S23.
Změna trasy
Nechyběli ani spolujezdci z říše zvířat.
„Organizační příprava byla poměrně náročná, navíc jsme neustále sledovali počasí a obávali se, jestli vůbec někdo přijede. Když jsme ráno mazali pro závodníky 400 housek ke svačině, pršelo. Když ve tři čtvrtě na osm přijela první skupina a u prezence se začala tvořit fronta, bylo jasné, že pojedeme v každém případě,“ přibližuje předstartovní nejistotu Jaroslav Antoni. „V osm telefonovali z Rakovníka muzikanti, že tam prší a asi nebudou moc hrát. Poprosil jsem je, aby svoje rozhodnutí odložili na devátou. Už nezavolali, což mě trošku uklidnilo.“
Nemalou komplikaci a změnu v původním harmonogramu cesty způsobila uzavírka silnice z Roztok do Křivoklátu. Aby toho všeho ještě nebylo dost, ve stejném termínu se jela křivoklátská etapa cyklistického závodu Lidice. Policie z toho důvodu nedovolila průjezd mopedů přes Křivoklát, protože na cyklistický peloton by mopedy narazily v protisměru někde u Městečka. „A tak jsme po ostrém startu, který proběhl za roztockým mostem, vyrazili do kopce na Velkou Bukovou. Kopec byl tak krutý, že se někteří jezdci museli vrátit dolů do Roztok a pokusili se ho s novým rozjezdem zdolat znovu,“ pokračuje v líčení Jaroslav Antoni. „My, ostatní, jsme byli solidární a počkali jsme na opozdilce u bukovské rozhledny. Dál už se jelo dobře, jen jsme na Husovo náměstí přijeli o něco později, než bylo v plánu.“
Rudolf Böhm s formulí 3.
Bez občerstvení a radních
Na Husovo náměstí nakonec dorazilo 162 strojů, protože někteří jezdci se přidali k hlavnímu poli cestou a jiní přijeli rovnou do Rakovníka. Tam na ně čekali i zajímaví hosté. Zejména legendární československý motocyklový reprezentant Josef Vejvoda, absolutní vítěz Velké ceny ČSR z roku 1950. A také bývalý tovární jezdec firmy Stadion, kronikář a znalec tohoto podniku Miroslav Pancner. „Škoda, že nezbyl čas, aby mohli kluci se svými stroji zajet na dvůr Stadionky. Měl jsem to tam vyjednané a myslím, že hlavně ti, kteří přijeli z dálky a neví, kde se mopedy vyráběly, by to určitě přivítali,“ konstatoval dvaaosmdesátiletý Pancner.
A jsme v cíli závodu.
Na náměstí už dlouho před příjezdem motocyklů probíhat kulturní program. Vyhrávaly Brass Band a skupina Grippeds ze ZUŠ Rakovník. Dorazili i další majitelé historických motorek, sportovních aut i veteránů.
Kvílení gum a „hrabačka“ zadních kol byly k vidění přímo před rakovnickou radnicí. Grandiózní vjezd na náměstí předvedl šanovský pekař Vladimír Špáňa. Přijel za volantem okruhové verze Škody 130 RS z roku 1972. „Na mopedy jsme se přijeli podívat se synem Robertem, který jede za mnou na Jawě 350 Bizon také z roku 1972. O srazu jsme se dozvěděli náhodou a nechtěli jsme si ho nechat ujít,“ říká Láďa Špáňa. Kolonu mopedů nakonec doprovázeli až na Rudu. K vidění byl i sportovní Lotus, fomule 3 a celá řada veteránů, ať už na dvou nebo čtyřech kolech.
Luděk Matějka a Jaroslav Antoni při hodnocení strojů.
Počasí se umoudřilo, zpoza mraků vykouklo sluníčko, a tak není divu, že na náměstí se nahrnuly davy diváků. Bohužel jsme mezi nimi nenašli ani jediného představitele města Rakovníka. Chyběly i jakékoliv stánky s občerstvením. Cukrárny a kamenné obchody držely svoji „zavedenou“ pracovní dobu, takže měly buď úplně zavřeno, nebo zavřely jako obvykle v 11 hodin.
Účastníci závodu se přitom zdrželi na náměstí až do půl jedné. Teprve pak jezdci vyrazili na druhou, šedesátikilometrovou etapu. Měla vést do Nového Strašecí, přes Slovanku, Tuchlovice do Kamenných Žehrovic, odtud do Lánů a zpět na Křivoklát. Skutečnost ale byla jiná. „Ve Strašecí nás chytil strašný liják, a tak jsme etapu zkrátili. Zabočili jsme do Lán a odtud jeli rovnou do cíle do Muzea motocyklů v Křivoklátě,“ vysvětluje Jaroslav Antoni.
Ceny pro nejlepší
Po dojezdu se komise ve složení Luděk Matějka (firemní konstruktér Stadionky) a Jaroslav Antoni pustila do hodnocení strojů. Nejlepším mopedem v původním stavu byl vyhodnocen moped S22 Jindřicha Wallera z Praskolesů. Nejlepší renovovaný stroj S11 měl Zdeněk Mattes z Kralup. V kategorii nejzdařilejší úprava vyhrála kombinace Babety s motorem S 11 Luboše Kožurika z Lochovic.
„Od letošního ročníku jsme zavedli i hlavní cenu – kovovou maketu mopedu Stadion S11. O jejím držiteli rozhodl los. Do osudí byli zařazeni všichni závodníci, kteří dokončili jízdu. Vylosováno bylo startovní číslo 29 – Jiří Zikmund z Rakovníka. Všichni účastníci obdrželi čestné uznání, vyhodnocení navíc diplomy a věcné ceny,“ dodal Jaroslav Antoni.
Tomáš Bednařík, Sláva Vaic
