Michal Beneš

Na Střední průmyslové škole v Rakovníku vzniká vozítko s pohonem elektrickou energií i lidskou silou

Na tříkolce do práce i na topinku k Jezzu

Možná se vám stane, že v létě potkáte v ulicích Rakovníka nebo na silnicích okresu „zvláštní“ zelené vozítko – vepředu bude mít dvě kola, vzadu jedno a pilotovat ho bude v polosedu – v pololehu řidič. Vozítko se bude pohybovat buď pomocí šlapadel, nebo elektromotoru. Pokud tento stroj uvidíte, vězte, že jste právě spatřili výrobek žáků Střední průmyslové školy v Rakovníku a jejich učitelů…

Jaroslav Redl

Tříkolka z průmyslovky

„Na začátku letošního školního roku jsme otevřeli kroužek mladých konstruktérů. Spolu s kolegou Michalem Benešem jsme oslovili žáky 1. a 2. ročníků naší školy. Přišlo nám dobré, aby se technická škola, kde se vyučují obory strojírenství a elektrotechnika, prezentovala na veřejnosti nějakým výrobkem. Přemýšleli jsme, co by to mohlo být, a napadlo nás, že by bylo dobré vyrobit nějaké vozítko. To by naše žáky určitě bavilo,“ přibližuje prvotní nápad učitel SPŠ v Rakovníku Jaroslav Redl.

Jaroslav s Michalem popátrali v literatuře, v časopisech, „proběhli“ internet a shodli se na tom, že nejvhodnější, co do finanční a materiálové náročnosti i technické zdatnosti a šikovnosti studentů prvních a druhých ročníků, bude vyrobit tříkolku na šlapací pohon s tím, že bude mít alternativní pohon elektrickou energií. Ten umožní elektromotorek umístěný v zadním kole.

„Nejdřív jsme zkoumali konstrukci takového vozidla, jestli dát dvě kola dopředu, nebo dozadu. Nakonec jsme se rozhodli pro jedno kolo vzadu. Tato varianta se nám jeví lepší, pokud se týká jízdních vlastností. Takto konstruované vozidlo je i stabilnější. Je tu sice složitější řízení, ale jednodušší pohon,“ vysvětluje Michal Beneš.

Václav Doubrava

Patnáct mladých konstruktérů

Do kroužku mladých konstruktérů se přihlásilo patnáct studentů z obou maturitních oborů, i když převažují ti ze strojní průmyslovky. „Prváky a druháky jsme volili úmyslně proto, aby mohli na svoji práci plynule navázat příští rok. Chtěli bychom totiž tříkolku dále vylepšovat. Zkusíme zkonstruovat kapotáž, aby se dalo jezdit i za deště a v zimě, časem bychom chtěli vyzkoušet, zdali by takové vozidlo šlo realizovat na solární pohon, jestli by se baterie daly dobíjet přes solární články, aby tříkolka byla schopna provozu nezávisle na fosilním zdroji energie,“ nechává nahlédnout do budoucnosti Jaroslav Redl.

Učitel Michal Beneš (vpravo) připravuje se studenty díly tříkolky ke svařování.

Chybí deset tisíc

Jeden by nevěřil, co práce a starostí dá takové – na první pohled jednoduché – vozítko sestrojit. Jako první vznikl počítačový model ve 3D. Poté, co se mladí konstruktéři spolu s učiteli definitivně rozhodli, že rám vozítka bude duralový, nastalo shánění materiálu. I tady je to o sponzorech a fandovství lidí. Materiálně-technické zabezpečení, řečeno odborným jazykem, si vzal na starost Michal Beneš. „Podařilo se mu sehnat sponzora, firmu Alumeco ze Šlapanic u Brna, která nám věnovala materiál. Další sponzor, Autodílna Pavlíček Rakovník, nám tříkolku svařila. Hodně nám pomohla i kovodílna z RAKO III. Každý z členů kroužku dal nějaké ,zápisné‘, určitou částku přidala i škola, a tak jsme mohli nakoupit komponenty, které nelze vyrobit,“ popisuje materiálovou anabázi Jaroslav Redl. Ještě s jedním problémem se budou muset rakovničtí průmyslováci vyrovnat. Prozatím jim chybějí peníze na pořízení baterie, což obnáší zhruba 10 tisíc korun. Sice požádali město Rakovník o grant, ale nic nedostali. „Pokud by někdo chtěl naši práci podpořit, byli bychom mu nesmírně vděční,“ doplnil kolegu Michal Beneš.

Model tříkolky, která vzniká v kroužku mladých konstruktérů.

V pondělí odpoledne

Kroužek se schází každé pondělí odpoledne na dvě až tři hodiny. Kromě učitelů Redla a Beneše, kteří mají studenty na starosti a konstruují spolu s nimi, další z pedagogů, Václav Doubrava, pomáhá v dílnách s výrobou součástí. „Studenti modelují části tříkolky, společně je skládáme dohromady, předtím je ale potřeba všechny komponenty vyrobit. Jednotlivé součástky vyrábějí v dílnách. Nevyhnou se jim ani takové práce, jako je vyplétání kol a jejich vycentrování,“ přibližuje konkrétní náplň hodin Jaroslav Redl. Podle jeho slov by mohla tříkolka „vyrazit“ na zkušební jízdu někdy koncem května.

„Hledáme nějaký zkušební polygon, kde bychom mohli vyzkoušet, kolik se nechá najet na jedno nabití a vyladit vůz tak, aby spotřeba elektrické energie byla co nejnižší. Předpokládáme, že rychlost tříkolky se bude pohybovat mezi 20 až 30 kilometry za hodinu,“ vysvětluje Václav Doubrava. Aby mohla jezdit na pozemních komunikacích, musí mít také lidský pohon a výkon elektromotoru musí být omezen.

Na výlet k Jezzu

Michal Beneš rozkládá na stůl plány a přibližuje základní technické parametry vozítka. „Tříkolka je dlouhá 1,5 metru a široká 80 cm. To jsme vymysleli schválně, aby mohla projet dveřmi a nemusela stát v garáži. Pohon, jak už bylo řečeno, je buď pedály nebo elektromotorem. Rychlost se přidává ‚plynem‘. Řídí se pomocí pák, brzdy se ovládají také ruční páčkou, nebo lze také brzdit motorem. Zajímavý je posez pilota. Ten vychází ze starých studií NASA pro kosmonauty, pro ideální polohu ve stavu bez tíže. Sedačka je trošku posunutá do lehu, a tak řidič může při jízdě pozorovat krajinu před sebou,“ říká Michal Beneš.

„Jedná se o prototyp a počítáme s tím, že kdo bude chtít, může si udělat svoje vozítko, se kterým bude moci jezdit. Pro městský provoz, dojet do práce 10 km tam a zase zpátky, je to ideální vozítko. Já bych se s ním nebál vyrazit ani do Roztok do hospůdky U Jezzu, tam si dát limonádu nebo nealko pivo, zakousnout skvělou topinku, chvíli posedět a zase vyrazit zpátky do Rakovníka,“ směje se Jaroslav Redl.

Do ulic v červnu

Na veřejnosti by se tříkolka z kroužku mladých konstruktérů SPŠ Rakovník měla objevit v červnu. „Chtěli bychom se s ní prezentovat na několika akcích. V Chříči se jede rallycross, v Rakovníku je cyklování, je tu i soustředění mopedistů, dokonce jsme pozváni i do Prahy na ČVUT,“ nastiňuje Jaroslav Redl nejbližší plány.

Podobné stroje se už dlouho vyrábějí v zahraničí a bez problémů fungují. Jejich pořizovací cena se pohybuje kolem 80 tisíc korun. Podle Michala Beneše by „průmyslovácká“ tříkolka (nebudeme-li počítat práci) vyšla zhruba na 30 tisíc korun.

Slyšel jsem, že vozítka na elektropohon už zvládla trasu Praha – Paříž. Takové ambice asi rakovničtí studenti a jejich učitelé nemají, ale vyzkoušet si někde na Rakovnicku, nebo v jeho okolí nějaké závody, by asi nebylo marné. Co myslíte?!

Tomáš Bednařík