Moderování večera se opět s přehledem ujal Petr Mendík.

Pohár Města Rakovníka získala Pavla Kolářová

Ozdobou Galavečera byl Ruda Kraj

V pátek 13. března se uskutečnil v Kulturním centru Rakovník již pátý ročník Galavečera bojových sportů. Hlavním organizátorem byl opět Radek Červený se svojí partou boxerů z TJTZ. Pomocnou ruku jim opět podalo vedení kulturního centra a tradiční sponzoři. Raport byl mediálním partnerem. Byť se akce konala v pátek třináctého, tak k žádnému neště­stí nedošlo. Naopak. Vše probíhalo jako po másle a přítomných pět set diváků se nenudilo. Hlavním hostem večera byl stříbrný olympionik ze Sydney Rudolf „Mlátička“ Kraj.

Mendík v bílém

Galavečer začal krátce po 19. hodině. Perfektně ho zahájil Petr Mendík, který přišel nastrojen v bílém obleku a v černých lakovkách. Byl to právě Petr, kdo Galavečeru dal punc správné sportovní podívané.

Hlavním hostem akce byl stříbrný olympionik ze Sydney Ruda Kraj.

Zahájily dívky

Krátce po tom, co se v ringu představily soutěžní boxerské dvojice, rozproudily diváky svojí skladbou nejmenší holčiny z Millénia. Boxerský večer otevřel zápas dívek mezi Monikou Koreňovou a Májou Ludvíkovou. Pro šestnáctiletou Moniku to byl druhý zápas. Čtrnáctiletá Mája se objevila v ringu poprvé. Obě dívky si nic nedarovaly a utkání skončilo spravedlivou remízou.

Hned po jemných dívkách viděli diváci nejkratší souboj. Saša Štibru se pustil do Matěje Keky s takovou vervou, že nedokončili ani první kolo. Matěj se snažil, ale Sašův přesný a tvrdý úder ho poslal do kolen.

Po krátké karatistické vložce se v ringu objevilo opět něžné pohlaví. Tentokrát se jednalo o zkušené „rohovnice“ a zároveň kamarádky. Do červeného rohu se postavila Pavlína Kolářová. Modrý roh obsadila Simona „Simi“ Dvořáková. Na podzim se tyto dvě „Amazonky“ utkaly v čokoládě. Tentokrát byl na program šerm pěstí. Možná byla trochu škoda, že se obě rakovnické boxerky nemohly utkat s jinými soupeřkami. I tak ale byl vidět velmi dobrý box, při kterém diváci několikrát zatleskali. Duel ale vítězku nepřinesl.

„Ze zápasu i z celého večera mám dobrý pocit. Se Simčou se mi boxovalo dobře, ostatně jako vždy. Ale pořád je co vylepšovat. Nejlepší odměnou byla pochvala od diváků,“ řekla Pája Kolářová.

„Boxovalo se mi dobře, i když jsem v ringu stála zase po delší době. Ohlasy diváků na náš sparring jsou zatím kladné, takže jsem spokojená a jsem ráda, že jsme předvedly to, co od nás chtěli vidět. Co se týče soupeřek, tak jsme se je obě snažily najít a odboxovat to „naplno“ jako každý jiný zápas, ale začaly jsme shánět pozdě a navíc nám to ty vytipované holky odřekly. S Pájou spárujeme často, takže jsme obě věděly, do čeho jdeme,“ vysvětlila Simona.

Posledním zápasem před přestávkou bylo klání mezi Zdeňkem Červeným a Jirkou Bildem. Každý chvilku tahal pilku. Začátek patřil Zdeňkovi. V závěru byl aktivnější Jirka. Nakonec se z nejtěsnějšího vítězství radoval Zdeněk Červený. Oba mladí borci dostali nejlepší odměnu. Tou nebyla cena, ale předávající osoba, kterou nebyl nikdo jiný než Ruda Kraj.

Rozhovor s Mlátičkou

Popřestávkový program zahájila opět skladba děvčat z Millénia a následovala tombola. Pak sál potemněl. Petr Mendík pozval do ringu Rudolfa Kraje. Nikoliv však na souboj, ale na povedený rozhovor.

Rudo, jak vzpomínáš na Sydney?

Každé olympijské hry jsou krásné a kdo se na takové setkání sportovců dostane, tak musí být nadšený. Abych pravdu řekl, tak olympiádu jsem si moc neužil. Sice jsem do Sydney přijel už čtrnáct dní před LOH, ale většinu času jsem trávil v ringu a soustředil jsem se na své zápasy, přípravu a trénink. Nakonec z toho bylo super umístění, což na tehdejší dobu bylo maximum, protože Lebzjakov měl parádní formu.

V Sydney jsi vybojoval stříbro. Za tři roky na MS v Itálii bronz.

S odstupem času je bronz asi dobrý, ale já tenkrát chtěl víc. Pošilhával jsem po zlatu, ale box je někdy krutý. Nevyšlo to.

Tvůj přechod k profíkům byl hodně rychlý, ale netrval dlouho.

Hodně tomu pomohly „divné“ verdikty na šampionátu v Srbsku, kde jsem doslova zbil jednoho domácí borce, ale rozhodčí vyhlásili za vítěze jeho. V tu chvíli jsem si řekl dost! U profíků to začalo dobře. Čtrnáct vyhraných zápasů, pouze jedna porážka, ale pak mě začala pronásledovat různá zranění, která nakonec zařídila předčasné ukončení mé kariéry. V tu dobu už to opravdu nešlo. Nebyl zápas, abych nebyl pod injekcemi. Mám dvě operace ramena a dvě loktů, a to je u boxera problém. Na závěr bych rád poděkoval Radkovi Červenému za pozvání a držím mu palce při pořádání dalších podobných boxerských akcí.

Pohár Města Rakovníka pro nejlepšího boxera převzala z rukou starosty Zdeňka Nejdla Pavlína Kolářová.

Patrik se Sergejem

Vrcholem večera bylo mezistátní utkání, ve kterém se střetli Patrik Bartoš a ukrajinský reprezentant Sergej Deutsch. Ještě před tím se ale v ringu představili dva boxeři z Berouna a kickboxeři ze Žatce. Diváky zvedly ze sedadel hlavně dva kickboxerské duely, ve kterých do sebe oba borci šli „natvrdo“ a mělo to šťávu. Ve druhém duelu se proti žateckému Davidu Medunovi postavil rakovnický Ondřej Laštovička. Ondra sice bojoval, ale nevydržel ani jedno kolo. Davidův přesný kop zasáhl jeho trojúhelník a Ondra skončil na kolenou a utkání pro něj skončilo prohrou.

Pak se v ringu objevili Patrik Bartoš a Sergej Deutsch. Někdo by řekl, že se mezi šestnácti provazy objevili střízlíci, ale jejich pohyb po ringu a údery mluvily o něčem jiném. Utkání gradovalo v posledním kole. Oba borci se rvali o vítězství, které nakonec rozhodčí nepřiřkli ani jednomu z nich – remíza.

„Věděl jsem, že Sergej bude těžší (váhově), tak sem musel zapracovat na rychlosti a ne se pouštět do výměn – měl určitě tvrdší úder než já. Snažil jsem se boxovat čistě a bodovat. Celou dobu jsem si myslel, že mám zápas vyhraný, ale byla to remíza. Sergej byl určitě těžký soupeř a spoléhal jsem se na to, že bude pomalejší. Co se týče přípravy, tak to bylo hlavně o dřině a o času. Obojí jsem tomu věnoval. Jinak se celý večer povedl. Bylo tam hodně lidí a skvělý program. Chtěl bych poděkovat všem, kteří mě přišli podpořit, a samozřejmě také Radku Červenému za super přípravu,“ řekl Patrik Bartoš.

Musado

Jednoznačně nejlepším doprovodným programem bylo musado. Parádní ukázky tohoto bojového umění předvedli bratři Honza a Lukáš Ducárové. Oba přišli v maskáčích a s válečnými barvami na obličeji. Nechyběly potřebné pomůcky – samopal, nůž, obušek, pistole a řada dalších (všechno byly samozřejmě repliky). K vidění bylo zneškodnění útočníka i náznaky usmrcení různými způsoby.

Nečekaný závěr

Předposledním duelem byl souboj těžkých vah. Do červeného rohu se postavil Jirka „Vrtulník“ Pešek. Modrý roh obsadil Petr Feher. Byl to úplně jiný box, než u muších vah Patrika se Sergejem. Začátek patřil Petrovi, ale pak jako by se Jirka rozdýchal a vracel stejnou mincí. Rozhodčí nakonec vítěze neurčili a rozhodli o remíze.

Na závěr viděli diváci perličku. Do ringu se totiž postavili dvě trenérské ikony TJTZ. Do „svého“ rohu Radek Červený a do modrého Serži Korobka. Byť jsou oba už trochu v letech, tak dali do zápasu vše a sklidili zasloužený potlesk.

Pája nejlepší

Na závěr se opět určovalo, kdo byl nejlepším boxerem večera. Poprvé si pro tuto cenu přišla žena. Pohár Města Rakovníka převzala z rukou starosty Zdeňka Nejdla Pavlína Kolářová. „Hodně mě překvapilo, že jsem ten pohár dostala já a jsem za něj moc ráda. Určitě mě to nakopne, abych na sobě pořád makala, a třeba časem bude takových pohárů víc,“ dodala Pája.

David Svoboda