V královském cviku - dřep s činkou na zádech, zvládne Vojta Vyskočil 140 kg.

Prvního půlroku jen srovnával kostru zkřivenou hokejem, teď je v republice čtvrtým nejlepším juniorem

Váží 65 kg, uzvedne 170, Zatím

Jako když „mravenec v lese, těžkou kládu nese“, napadne vás, když sledujete devatenáctiletého Vojtu Vyskočila ze Slabec při tréninku. Nebo také to, jaký je blábol, když se říká, že ve Slabcích jsou všichni slabí. Vojta váží 65 kg, ale udělá dřep se 140kilovou činkou na ramenou. Silovému trojboji se začal věnovat před dvěma lety, trénuje ho šampionka Adina Hyková. Letos mají velmi úspěšný rok. Na Mistrovství ČR juniorů a dorostu, které se konalo 24. března v Krnově, byl Vojta čtvrtý. A kdyby měl superdres jako jeho soupeři, patrně by to dotáhl až na Mistrovství Evropy.

Kdy jste spolu začali trénovat?

A. H.: To vím dokonce přesně na den. Bylo to 10. června 2010.

V. V.: Tehdy jsem viděl na internetu fotku, na které byl pětinásobný nejsilnější muž planety a pod ní byl článek, kde jsem si přečetl, že začínal v šestnácti letech. Takže jsem si ješitně řekl, že to zkusím taky.

Jak jsi se o paní Hykové dozvěděl?

V. V.: Dřív, v nějakých třinácti nebo čtrnácti letech, jsem chodil cvičit do posilovny s mámou a paní Hyková dělala lektorku.

Vy už jste svoji sportovní kariéru skončila?

A. H.: Ne, ještě ne. Měla jsem jen potíže s boreliózou, takže jsem musela vynechat dvě sezony. Loni už jsem ale byla opět na Evropě. Chtěla bych to dotáhnout ještě do sedmdesáti, což mi bude za rok.

Máš taky ambice dělat silový trojboj až do sedmdesáti?

V. V.: Mám, samozřejmě.

Když jsi s tréninkem začínal, měl jsi i určité naivní představy, nebo jsi věděl, co tě čeká?

V. V.: Myslel jsem si, že sem přijdu a hned ze mě bude Schwarzenegger (směje se). Já bych to klidně udělal, naložil bych si činky a jel. Ale pod vedením zkušené trenérky, která mě hezky usměrnila, jsme prvního půl roku dělali jen protahovací cviky na zpevnění kostry, úponů a šlach. Teprve potom jsme přešli k váhám. Navíc já jsem měl, protože jsem devět let hrál hokej, větší skoliózu doprava.

A. H.: Nejdřív si musel srovnat kostru.

Když jste viděla Vojtu poprvé, řekla jste si: Jo, z toho by mohl být šampion?

A. H.: To rozhodně ne. Navíc, když sem chodil s maminkou, bylo mu teprve nějakých třináct let. A když pak přišel, že by chtěl trénovat a já viděla ty jeho záda, řekla jsem mu nejdřív: Mazej k doktorovi, ať se na tebe podívá, protože kdyby se ti tu něco stalo, tak mě budou vaši žalovat. Nejdřív ti musí nějaký zdravotník schválit, že můžeš zvedat.

V. V.: Pak jsem skončil s hokejem a začal se naplno věnovat silovému trojboji. Tréninky máme třikrát týdně. Začínali jsme tedy kondičními a zpevňovacími cviky a pak jsme po půlroce přešli na silové tréninky, kdy jsme začínali na dřepu 50 kg, což bylo naše maximum. A postupně jsme se dostali až na 100 a 120kilové série dřepů.

Kolik vážíš?

V. V.: 65 kilo.

Tak to je vážně dobrý.

A. H.: Za tu chvilku a tak rozumně, jak jsme postupovali, je to krásný výsledek. Je možné se vypracovat na nějakou podobnou váhu třeba do roka, ale za další rok už pak člověk nedřepne, protože si zničí záda nebo kolena. Navíc je Vojta ještě pořád ve vývinu, takže není možné ho přetěžovat. Začal jako dorostenec, teď je v juniorech.

Kdy jsi byl na první soutěži?

V. V.: Loni. Byl jsem ale hodně vytrémovaný, takže mi to při dřepech přepadlo přes hlavu a podobně.

A. H.: U prvních závodů je normální, že má člověk trému. Je to takový křest.

Co se stane, když ti přepadne činka přes hlavu?

V. V.: Jsou tam nakladači, kteří nakládají činky, připravují váhu, upravují výšku a šířku stojanů. Když náhodou škobrtnete při dřepu a spadne vám to, tak to chytí. U mě to ještě nejsou až takové váhy. Jsem v kategorii do 66 kg tělesné hmotnosti, ale v juniorech jsou třeba i kluci, kteří mají 120 kg a dřepnou tři metráky. To už je pak těžší na koordinaci.

A. H.: O bezpečnost je při soutěžích postaráno, jsou tam tři lidi, kteří hlídají, aby se něco nestalo.

Můžete mi ještě silový trojboj popsat. Z jakých disciplín se skládá?

A. H.: První disciplína je dřep s činkou na zádech, tomu se říká královský cvik, druhý je bench-press, česky tlak v lehu na lavici, kdy ležíte a vytlačujete činku nad sebe. Třetí disciplína je tzv. mrtvý tah neboli pozved, který si lidé dost často pletou se vzpíráním. Tady jde ale jen o zvednutí činky ze země do vzpřímeného postoje a vydržet. Nejsou to žádné další pohyby s činkou, jen čistá síla, kolik uzvednete. Nejlepší výkony ze všech disciplín se pak sčítají.

V. V.: Udělá se z toho výsledný totál a borec s největší zvednutou váhou vítězí.

Zvedáš ve všech disciplínách stejnou váhu?

V. V.: Ne, ne. Většinou má každý závodník dvě silné a jednu slabší disciplínu. Já mám zatím nejsilnější mrtvý tah, kdy zvednu 170 kg. Ve dřepu dám 140 kg a v benchy jsem dal teď na závodech poprvé 100 kg. Ten by mohl být mojí druhou nejsilnější disciplínou. Na dřep mám smůlu v tom, že mám docela dlouhé nohy. V benchy jsem teď udělal největší pokrok, za měsíc jsem se zlepšil o 10 kg.

Jak to na závodech probíhá? Zvedneš jednu váhu, pak dáš těžší a stále ji zvyšuješ, dokud jsi schopný to uzvednout?

A. H.: Na závodech jsou tři pokusy. Na první si závodníci většinou dávají to, co ví jistě, že zvednou, aby ze soutěže nevypadli. Kdyby se jim nepovedl žádný pokus, tak by vypadli. Na druhý pokus si dávají svoje maximum, co ví, že už předtím zvedli, a na třetí jdou do rizika. Nám se to teď ohromně vyplatilo. Vojta tam parádně šoupnul stovku.

Vojta Vyskočil při tréninku s Adinou Hykovou.

Myslíš, že kdybys měl ještě jeden pokus, že bys zvládl i víc?

V. V.: To už ne. Stovka byla na hranici. Pak už hraje roli každé kilo.

Máš před závody nějaký rituál, kterým se snažíš vyburcovat k lepšímu výkonu?

V. V.: Den předtím si lehnu do postele a v klidu o závodech a o tom, co bych chtěl zvednout, přemýšlím. Občas se kouknu na motivační videa. Na mistry světa nebo vrcholové strongmany, kde vidíte dřepy se 400 kg, což člověka nabudí. Taky jsem si chtěl někdy čuchnout čpavek, ale pak jsem to radši neudělal.

To pomáhá?

V. V.: Jak komu.

Je lepší se před jednotlivými disciplínami zklidnit nebo si spíš rozproudit adrenalin?

V. V.: Na to není jednoznačná odpověď. Třeba Ed Coan, což je nejsilnější lifter všech dob, si vždycky všechno v klidu srovnal v hlavě a pak, jak říkal, to nechal vystřelit na váze. Jiní se třeba před svým pokusem profackují, čuchnou čpavek, naberou do hrudníku co nejvíc vzduchu, aby si prokysličili tělo a vyburcovali se.

Kolik závodů Vojta od té premiéry absolvoval?

A. H.: Dva, oba v letošním roce.

V. V.: První byl oblastní a z něj jsem postoupil na Mistrovství České republiky.

A. H.: Na oblasti mu to krásně vyšlo, byl třetí. Pak už jsme měli jen měsíc na to, připravit se na republiku. Za ten měsíc se úžasně zlepšil, vlastně o 17,5 kg. Myslím, že je velmi talentovaný. Když to bude mít dobře srovnané v hlavě, tak by mohl mít bezvadnou budoucnost. I když tenhle sport není nijak výdělečný. Jako Jágr se mít nebude, to je jasný.

Dá se vlastně silovým trojbojem uživit?

V. V.: Když přejdete od powerlifterů, což je trojboj, ke strongmanům, což je komerční záležitost, tak ano. Strongmani například zvedají auta, tahají lodě nebo kamiony... Tam se tím dá vydělávat docela slušně, ale pokud jste na světové úrovni, kam se nedostane každý.

A to je i tvůj cíl?

V. V.: No, já bych chtěl být zubař, ale zároveň k tomu i mistr světa. Skloubit se to určitě dá. Je důležité rozvíjet jak fyzickou, tak duševní stránku. Obojí chci dělat na špičkové úrovni.

To jsme ale úplně odběhli od mistrovství? Jak jsi na něm dopadl?

A. H.: Byl čtvrtý. Kdyby se ještě vyhecoval na mrtvém tahu, mohl být i třetí.

V. V.: U něj je smůla, že je to poslední disciplína. Já jsem se navíc fakt vysílil na dřepu a benchy, kdy jsem dal maximum, takže na mrtvý tah už nezbyla síla. A dost mě naštvalo, že tam byl kluk, který byl stejně těžký jako já, a když jsme se rozcvičovali na mrtvém tahu, tak dal bez dresu míň než já. Pak si ho oblékl a dal o dvacet kilo víc. Já totiž dres nemám.

Co je to za kouzelný dres?

V. V.: Pomáhá se stabilitou a přidá i určité procento na výkonu.

A. H.: Není fér, když někdo dres má a někdo ne. Existují i závody, kde je v podmínkách, že se soutěží bez dresu jen na čistou sílu. Dres původně zajišťoval bezpečnostní stránku těla. A ještě před ním například závodníci dřepovali ve vypraných texaskách, ve kterých se člověk pomalu neposadí. Toho se chytl nějaký kšeftman a začal dělat dresy.

V. V.: Dneska už je na závodech jen těžko zruší, jsou v tom peníze.

A. H.: Dres stojí kolem 4000 korun a bylo by dobré, kdyby ho Vojta měl. Jinak bude v nevýhodě a nemá mezi závodníky, co jsou takhle vybaveni, šanci. Jde o desítky kil. Bohužel tyto sporty nejsou dotované od svazů. Buď si musíte hradit náklady ze svého nebo najít sponzora.

Pod jakým oddílem závodíte?

A. H.: Za TJ Spartak Chodov. Jsme ale velice vděční a rádi, že nás nechávají trénovat v Milleniu.

Jaká je při tvé váze a tělesné konstrukci maximální váha, jakou můžeš uzvednout?

V. V.: Dwyane Wade například při 75 kg tělesné váhy dřepne 335 kg. Kdybych ještě nějakých osm nebo devět kilo nabral a trénoval fakt poctivě jako on dvacet let, tak bych se teoreticky, pokud nebudu mít žádné zranění a nepodlehnu dopingu, mohl dostat na dřep přes 300 kilo.

Jaké máš teď před sebou plány?

V. V.: Chtěl bych si koupit dres a do roka se dostat na dřep se 190 kg, na mrtvý tah pozvednout 200 kg a odbenchovat 120 až 130 kg. V letošním roce už žádné závody nejsou. Po mistrovství republiky už je jen Evropa, kam jsem se nedostal, to bych musel skončit do třetího místa a mít splněné limity pro svoji výkonnostní třídu. A ještě bych chtěl překonat rekord v mrtvém tahu, na což mám jako junior ještě tři roky. Rekord je 215 kg, teď dám bez superdresu 165 kg. S ním bych mohl i bez tréninku zvládnout 190 kg a zbývajících dvacet až třicet kilo uděláte za tři roky tréninkem.

A když do té doby překoná rekord někdo jiný?

V. V.: Tak já překonám jeho (směje se).

A. H.: Má v tom naprosto jasno. Já mu budu asistovat, dokud mi síly stačí. Už ho ale nutím, aby si našel sparingpartnera. A chlapa. Je srandovní, když s ním jezdí po závodech takováhle nítěnka a bába.

Na druhou stranu si vás určitě každý zapamatuje?

A. H.: To jo, na nás hned tak nezapomenou.

Text a fota Markéta Hartlová