Karolina Leitnerová.

Karolina Leitnerová: „Chci nabídnout aktivity, které vycházejí z tradiční lidové kultury.“

Čarovný mlýn – muzeum, mydlářská dílna a galerie

PUSTOVĚTY. Nejmladší kulturní památkou Rakovnicka, co do vyhlášení, je mlýn čp. 7 nacházející se v Pustovětech. Ministerstvo kultury ČR vydalo rozhodnutí o nové kulturní památce 27. ledna 2012. Majitelkou mlýna je paní Karolina Leitnerová, která objekt vlastní od roku 2009 a má s ním velké plány. V následujících řádcích se pokusíme o jejich stručný nástin…

Pustovětský mlýn (v popředí) na fotografii z roku 1922.

Trochu historie

„Když jsem sem poprvé v únoru 2009 přišla a postavila se do průjezdu, cítila jsem spoustu pozitivní energie. Hned mi bylo jasné, že tenhle mlýn chci,“ říká Karolina Leitnerová. Netrvalo dlouho a objekt pokřtila na „Čarovný mlýn“. Prý pro tu sílu, která z něj vyzařovala, a pro tu krásu okolní krajiny.

Pustovětský mlýn postavil v roce 1850 tesařský tovaryš Josef Hejda. Podle zápisu v pozemkové knize je zřejmé, že zdědil po svém otci domkářské stavení umístěné na pozemku budoucího mlýna. Tento objekt je zakreslen na mapě stabilního katastru z roku 1841. Při stavbě budovy mlýna bylo částečně použito zdivo původního stavení. Především dochovaný sklep s plackovou klenbou pochází pravděpodobně ještě z 18. století.

První majitel mlýna zde působil se svojí manželkou Marií, rozenou Vyskočilovou z Kostelíka, až do roku 1879, kdy umírá. Po něm zdědila mlýn jeho nezletilá dcera Helena Hejdová. Ta se roku 1887 provdala za Jarolíma Kučeru z Městečka, jehož otec Josef Kučera zaplatil dluh 3000 zlatých, který na mlýně vázl. Za to na něj byla převedena polovina mlýna. V této době mlýn nejvíce prosperoval. Jarolím mlýn stále zdokonaloval. Za jeho života byl přestavěn na tzv. umělecký, byla vyměněna střecha, zakoupena válcová stolice a další stroje. V roce 1903 byla vodní kola nahrazena Francisovou turbínou.

Pozdějším vlastníkem mlýna se stala jediná dcera předchozích majitelů Marie, provdaná za Josefa Varyše z Lužné, a v roce 1929 jejich nezletilý syn Josef. Fakticky ve mlýně hospodaří Josef Varyš starší (jako poručník). Ten se v meziválečném období snaží udržet chod mlýna, potýká se však s problémy. Velká voda na jaře roku 1939 poškodí jez, mlynář ale na opravu nemá dostatek financí. Do všeho přichází 2. světová válka a v listopadu 1941 je mlýn nakonec nacisty zapečetěn. Josef Varyš stále doufá, že obnoví živnost a snaží se mlýn za každou cenu udržet. V roce 1949 však umírá. Josef Varyš ml. se již mlýnu věnuje jen okrajově a pracuje v zemědělství. V 50. letech 20. století byl zasypán náhon a stržen přístavek lednice. Pozdější, modernější úpravy v objektu neproběhly a stavba si tak zachovala svou původní podobu. Poslední majitelka objektu Miroslava Varyšová (vdova po Josefu Varyšovi ml.) umírá v listopadu 2009. Ještě před svou smrtí prodává bývalý mlýn Karolině Leitnerové.

První mlynář Josef Hejda s manželkou Marií a dcerou Helenou před pustovětským mlýnem.

Z mlýnice muzeum

V původním charakteru objektu, v jeho technickém vybavení a konstrukci vidí Karolina Leitnerová jedinečnou hodnotu mlýna. Proto se rozhodla požádat Ministerstvo kultury ČR, aby ho vyhlásilo kulturní památkou. „Mlýn leží na území CHKO Křivoklátsko, sedm kilometrů od hradu Křivoklátu, na turisticky frekventované cyklotrase Greenway Berounka – Střela. Tudíž tvoří vítaný turistický cíl. V regionu je jen málo dochovaných mlýnů a nejsou zpřístupněny veřejnosti,“ tvrdí novodobá paní „mlynářka“. V Čarovném mlýnu se dochovalo téměř v úplném stavu technologické zařízení. Je zde např. válcová stolice Ganz z roku1879, jeden z posledních několika dochovaných exemplářů. Nebo archaická savka, pravděpodobně nejstarší dochovaná v rámci republiky.

„Když jsem všechno to zařízení viděla, řekla jsem si, že je strašná škoda, aby to tu zůstalo zavřené. Lidé, kteří jezdí po cyklotrase okolo, dokonce i mnozí místní obyvatelé vůbec netuší, co se ve mlýně ,skrývá‘. Ráda bych tohle všechno zpřístupnila veřejnosti,“ prozrazuje Karolina svůj hlavní záměr – proměnit bývalou mlýnici v muzeum. „Zatím je to hlavně o papírování, zjišťuji, co můžu a co ne, jaké dotace lze získat, jak je provázat a prokombinovat. Momentálně pracujeme na projektu, pak musím zpracovat rozpočet a zvážit, do jakých dílčích částí ho rozdělit. Vše je o penězích, a tak budu rekonstrukci a zpřístupňování mlýna provádět postupně,“ má Karolina jasno.

Mlýnice, ve které by mělo vzniknout muzeum.

Lidové tradice

Pokud vše půjde podle jejích představ, vznikne v Pustovětech ve finále památka lidové architektury, která bude částečně sloužit jako venkovské muzeum poukazující na historii mlýna a technologický proces mletí obilí, a také jako prostor s nabídkou turistických produktů pro individuální turisty i skupiny, zejména školy, seniory a různé zájmové kolektivy. V horním patře mlýnské části vznikne – při zachování technologického vybavení – multifunkční prostor, který bude zároveň sloužit k dalším aktivitám, jako jsou kurzy pečení, práce s moukou nebo tématické diskusní programy. Prostor by měl sloužit k setkávání a kulturním aktivitám obyvatel obce a regionu. „Dovedu si představit, že zde navážeme na tradici přástek, draní peří, společné pečení a podobně. Ráda bych nabídla turistům, obyvatelům obce a regionu možnost neobvyklého kulturního vyžití, které vychází z tradiční lidové kultury,“ vysvětluje Karolina Leitnerová.

Zajímavý záměr má paní „mlynářka“ také s půdními prostory. Podkroví nad mlýnskou částí bylo při přestavbě mlýna na tzv. umělecký zahrnuto do technologického procesu. Ve 20. letech minulého století byl pak zvednut štít tak, aby vznikl větší prostor na strojové vybavení. Nyní je však velký půdní prostor opět prázdný. Jelikož je zde možnost odděleného vstupu, nabízí se možnost využít prostor jako galerii, výstavní síň a tím podpořit umělecké aktivity obyvatel regionu. „Mám spoustu známých řezbářů, keramiků, malířů a dalších výtvarníků. Myslím, že jejich práce by nabídku Čarovného mlýna vhodně rozšířily,“ míní Karolina.

Mydlárna a krámek

Obytná část mlýna slouží k trvalému bydlení a podnikání – výrobě přírodních mýdel. „Jak se výroba zvětšuje, cítím potřebu vybudovat mydlářskou dílnu. Tu bych chtěla umístit v suterénu budovy s vchodem ze silnice, respektive z cyklotrasy. Součástí dílny bude i krámek, ve kterém bude možné mýdla zakoupit,“ přibližuje svůj poslední záměr Karolina Leitnerová. Sortiment krámku obohatí i další výrobky, jednak regionální a jednak s mlýnskou tématikou, pohlednice, turistické známky a jiné. Proto paní majitelka začala úzce spolupracovat se společností Rakovnicko o.p.s. Nezavrhuje ani možnost zřídit zde menší kavárničku. Takže třeba zde jednou budete moci ochutnat kávu „Kouzelné zrnko“, což je značka vlastní směsi míchané v Čarovném mlýně.

Správný mlýn má mít i mlýnské kolo. Jeho znovuzřízení v pustovětském mlýně je už hudbou budoucnosti. Či spíše ideou. Paní Leitnerová ví, že obnovit strouhu je dnes již nemožné. Ale instalovat kolo, které by pracovalo s pomocí čerpadla, zas až tak velká fantazie není. Ovšem jediný prostor, kde byl mohlo mlýnské kolo být, již nepatří ke mlýnu, ale je obecním majetkem. Takže majitelka mlýna by si ho musela pronajmout, nebo od obce odkoupit. Kdoví. Co se dnes zdá být jako fantazie, může se za několik let stát realitou. Uvidíme. V každém případě držíme Karolině Leitnerové palce, aby se jí všechny záměry podařilo dotáhnout do zdárného konce. Byla by to výhra pro všechny.

Tomáš Bednařík