Eva Kodešová
Manželé Kodešovi se umělecky přestěhovali z Rakovníka do Klapého
S Rádobydivadlem jezdí na Hronov i po Evropě
RAKOVNÍK. Evu Kodešovou známe v Rakovníku jako ředitelku Mateřské školy v Průběžné ulici. Jen pamětníci a znalci kultury ví, že dlouhá léta hraje ochotnicky divadlo a bývala členkou Divadelního spolku Tyl. Nezapomenutelné byly její role v Loupežníkovi, Tvrdohlavé ženě a naposledy v Krvavé suitě. Pak z prken Tyláku zmizela. Na divadlo ale nezanevřela. Ba naopak. Stále aktivně hraje. Jen se společně s manželem Jaroslavem umělecky přestěhovali za humna. Stali se členy Rádobydivadla Klapý. Navzdory názvu souboru, který je skromný až sebekritický, má soubor mezinárodní renomé a jeho hry pravidelně sklízejí potlesk na mnoha soutěžních přehlídkách doma i v zahraničí. Jen v Hronově, na národní divadelní přehlídce, se za pětadvacet let existence objevil celkem třináctkrát!
Kde je Klapý a jak jste se tam vlastně ocitli?
Klapý je malá obec, kousek od Libochovic. Přivedl nás tam Ladislav Valeš.
Z žatecké Jitřenky?
Ne. To je Vladimír. Jde jen o shodu příjmení, i když jsou si oba pánové docela podobní, nebo alespoň zamlada bývali. Ředitel Rádobydivadla Ladislav Valeš mě kdysi po představení Krvavá suita, když jsme jeli společně na zájezd na Slovensko, oslovil, jestli bych s nimi neudělala Bergmanovu Podzimní sonátu. Že je to hra pro dvě ženské a jedna herečka odmítla. Tak jsem do toho šla a začala s nimi zkoušet. Krátce na to oslovili i mého manžela, jestli by s nimi něco neudělal. Od té doby spolupracujeme pravidelně. Od roku 1995 Jarda v Klapém režíruje, já hraju.
Dojíždí do Rádobydivadla ještě někdo další z Rakovníka?
Režisér Českého rozhlasu Jaroslav Kodeš se ve volném čase věnuje režii divadelní. Po mnoha úspěšných inscenacích s rakovnickým Divadelním spolkem Tyl přesunul i on své aktivity do Rádobydivadla Klapý.
Jen my dva. Další jsou z Loun, Roudnice, Prahy a dokonce jeden herec od Basileje. Z místních pouze jedna žena.
Máte v Klapém lepší podmínky než v Rakovníku?
V rakovnickém souboru po přestavbě Tylova divadla už nějak nezbylo dostatek prostoru a času na zkoušení nových her. A také se tu začali prosazovat další autoři, režiséři i mladí herci. Takže jsme byli za nabídku z Klapého rádi. Klapý je vesnička, kde žije pět set lidí. Obec je divadlu nakloněna. Půjčuje nám kulturní dům, zkoušíme v mateřské škole. Jinak žádnou další podporu nepotřebujeme. Kostýmy si kupujeme ze svého, dojíždění na zkoušky si platíme sami.
Jak často hrajete?
Divadlo má zhruba tři až čtyři premiéry do roka. V současné době má na repertoáru osm her, se kterými jezdíme po zájezdech. Vloni jsme odehráli 56 představení.
To jste skoro jako Brutus!
No, když vynecháme prázdniny, hrajeme docela často.
Proč nehrajete častěji i v Rakovníku?
S Ladislavem Valešem ve hře Equus.
V Rakovníku jsme hráli několikrát na Wintrovkách. Jednou byly také Taneční hodiny pro starší a pokročilé od Bohumila Hrabala i součástí divadelního předplatného.
Kam se můžu jet na vás podívat v nejbližší době?
Hrajeme poměrně často ve Vrchlického divadle v Lounech. Ředitel divadla Vladimír Drápal má o náš soubor veliký zájem. Když vloni na podzim soubor slavil 25 let výročí, měli jsme v Lounech přehlídku komedií. Letos na jaře bude následovat přehlídka novějších a vážnějších her. Jarda například režíroval hru Petera Shaffera Equus, s níž získal nominaci na národní přehlídku Jiráskův Hronov. Stejně úspěšná byla hra Josefa Tejkla Elegie tyrolská. S ní jsme měli dokonce světovou premiéru. Autorovi zemřel na horách syn, byl z toho soudní proces. Aby se z toho vypsal, napsal divadelní hru, za kterou získal cenu Alfréda Radoka. Ale žádné divadlo ji nebylo schopné udělat. Tak přišel za námi a hru nám nabídl. Přímo si vymínil, že Jarda bude režírovat, Láďa Valeš, vedoucí souboru, bude hrát Josefa, jeho žena Marii. A tak jsme představení udělali. Autor, bohužel, měsíc před premiérou zemřel. Hra byla přesto úspěšně uvedena, získala nominaci na Hronov a jezdíme s ní i do zahraničí.
Jiráskův Hronov je pro amatérské divadelníky něco jako pro sportovce mistrovství republiky. Kolikrát se vaše divadlo probojovalo z krajských přehlídek až na vrchol?
Divadelní soubor Rádobydivadlo Klapý vystoupil za pětadvacet let existence na národní přehlídce v Hronově celkem třináctkrát. V posledních letech získává nominace vlastně každoročně.
Vystupujete také v zahraničí. Kde všude už jste hráli?
Několikrát v Německu, v Rakousku, ale také v Belgii, Lucembursku, Španělsku nebo Estonsku.
Na jakých akcích?
Herci Rádobydivadla Klapý ve hře Elegie tyrolská.
Jednalo se např. o Evropské dny amatérského divadla, Divadelní dny evropských kultur a další festivaly.
Jste vůbec ještě amatérský soubor?
Určitě. Jediná členka, manželka Ládi Valeše, hraje profesionálně v Mostě. Jinak jsme samozřejmě ryzí amatéři.
Na jakou premiéru bys nás pozvala v nejbližší době?
Teď Jarda zkouší Amadea, premiéra bude v květnu v Lounech.
Má hra něco společného s Formanovým filmem?
Původně to byla divadelní hra od Petera Shaffera, z níž Miloš Forman udělal film. Jarda vzal původní scénář, udělal nějaké úpravy a teď se zkouší. Termín premiéry Raportu rádi sdělíme.
Pavel Sklenička
Foto archiv Jaroslava Kodeše
