Viceprezident Interstena a spoluautor počítačového programu ZAV Jaroslav Zaviačič.

Bude psaní na klávesnici „všemi deseti“ povinné už na základní škole?

Zaviačič: „Můj rekord je dnes legrační!“

RAKOVNÍK. Letošního Mistrovství ČR ve zpracování textů, které proběhlo na začátku prosince v Masarykově obchodní akademii v Rakovníku, se zúčastnil viceprezident světové organizace Intersteno (mezinárodní organizace pro zpracování textu) Jaroslav Zaviačič, který na přelomu 50. a 60. let působil jako pedagog na tehdejší Střední ekonomické škole v Rakovníku.

Jaroslav Zaviačič (* 1939) je bývalým českým reprezentantem v psaní na mechanickém stroji, který v této disciplině získal titul vicemistra světa. Je autorem vysoce efektivní individuální výuky psaní na klávesnici a spoluautorem počítačového programu ZAV, který se učení psaní na stroji věnuje. O přestávce soutěží jsme pana Zaviačiče požádali o rozhovor.

Jak se rodilý Moravák ocitl v Rakovníku?

Narodil jsem se v Čejči u Hodonína, takže jsem opravdu Moravák. V Rakovníku jsem měl o jedenáct let starší sestru. Krátce poté, kdy jsem nastoupil do pracovního procesu, mě kamarád - muzikant vyboural tak, že jsem dostal na rok invalidní důchod. A tak, ještě zabalen do gypsu, jsem sem jezdil za sestrou. V Rakovníku jsem se spřátelil s několika vyučujícími tehdejší střední ekonomické školy (SEŠ). Byl mezi nimi i Antonín Čadek, který byl také velmi aktivní kulturně. Přesvědčil mě, abych doprovázel na klavír drobné pořady, které se dávaly v kině před žurnály. Líbilo se mi tady a na nějaký čas jsem tu zůstal a začal zde pracovat. Pamatuji se, že poprvé jsem šel do zaměstnání ještě o hůlce a pak jsem ji tam nechal pověšenou.

Stal jste se mistrem republiky v psaní na stroji. To bylo před, nebo až po vašemu příchodu do Rakovníka?

Mistrem československých škol v psaní na stroji jsem se stal v roce 1958, krátce před tím, než jsem se odstěhoval do Rakovníka. Tady jsem působil tři roky a vedl jsem na SEŠ kroužek psaní na mechanickém psacím stroji. Pak mě, jako dopisovatele okresních novin, nalákali do Prahy, do tehdy největšího deníku Rudé právo. Tam jsem vedl technické oddělení, což byla stenografie, dálnopis a pisárna. Pracoval jsem tam až do roku 1968 a tudíž jsem v Rudém právu zažil ty nejzajímavější roky. Po ruské invazi ale nastal obrovský krach a všechno, co jsme plánovali - založení občanského sdružení učitelů, žáků, stenografů, závodníků ad. - skončilo. Teprve před 20 lety bylo možno tuto myšlenku obnovit a jsem velmi rád, že se po padesáti letech vracím zase na místo, kde se začal tento nápad rodit.

Vraťme se ještě na chvilku k vašemu rekordu z roku 1958. Kolika úhozů jste tehdy dosáhl?

Tenkrát to bylo „jenom“ 437 úhozů za minutu. Byl to rekord, který vydržel skoro dvacet let. Na tehdejší dobu to byl slušný výkon. Musíme si uvědomit, že jsem ho dosáhl na obyčejném mechanickém psacím stroji. I když, popravdě řečeno, ten můj zas až tak úplně obyčejný nebyl, protože mi ho brněnští konstruktéři trošičku vylepšili. Díky mírné úpravě typového koše mi šlo psaní rychleji.

Kolik úhozů dosahují dnešní nejlepší zpracovatelé textu?

Těch mých 437 je dnes legračních, protože v současné době píší talentovaní studenti už za půl roku kolem 200 úhozů za minutu. Ti lepší, kteří se hlásí do soutěží o titul mistra ČR, píší většinou kolem 600 úhozů za minutu. Mistryně světa Helena Matoušková, která je držitelkou světového rekordu, dosáhla 928 úhozů za minutu. Podotýkám, že je to rychlost docílená v průměru za 30 minut. Rekord utvořila v roce 2003 na MS v Římě. Soutěžící na dalším místě, byl to Španěl, dosáhl výkonu „pouhých“ 805 úhozů za minutu. Tedy propastný rozdíl. Za ním s výkonem těsně pod 800 úhozů už bylo hodně dalších Čechů, Němci, Turci a další. Že výkon Heleny Matouškové nebyl náhodný, dokázala v dalších letech, kdy dokázala několikrát zopakovat 900 úhozů za minutu. Helena, která vede Internetovou školu ZAV, v níž ročně vyučuje na dálku on-line metodou na 50 tisíc žáků, se dokáže fantastickým způsobem koncentrovat, zpracovat si text v hlavě a také využívá metody českého strojového těsnopisu ZAVPIS. Je to systém, který jsem vytvořil a pracoval jsem na něm prakticky od roku 1958, také tady v Rakovníku. Umožňuje psát rychleji, než dovolí klávesnice.

Tomu nerozumím?

Na dobré klávesnici napíšete kolem 600 znaků za minutu. Helena má klávesnici Cherry, která se montuje v Klášterci nad Ohří. Jako mistryně světa ji dostala darem a dělá jí velkou čest. Píše na ní přes 700 skutečných písmen, ale díky strojovému těsnopisu ZAVPIS, z toho vyjde v konečném součtu 900 a více úhozů.

Vraťme s k vaší osobě. Skončili jsme v roce 1968. Co bylo dál?

Po roce 1969 jsem tady měl určité potíže, naště­stí se mě ujali Rakušané, kde jsem působil jako trenér jejich reprezentačního celku. Dokázali jsme se vypracovat mezi světovou elitu a byli jsme nejsilnějším družstvem na světě. V 80. letech minulého století jsem působil jako expert elektronických psacích strojů u firmy IMB. Tady jsem zavedl např. označení kláves pro písmena F a J formou malého výstupku. Založil jsem skupinu Interinfo ČR, což je česká sekce světové organizace pro zpracování informací. Věnuji se také trénování české reprezentace, která pod mým vedením již pětkrát vyhrála mistrovství světa. Po roce 2000 prakticky pokaždé.

Jak hodně je pro dnešní mladé lidi důležitá počítačová gramotnost?

Myslím, že velmi důležitá. Dnes vzniká daleko víc textu pomocí klávesnice, než pomocí tužky nebo pera a papíru. Je to samozřejmě dáno nebývalým rozvojem techniky. Dříve se učili na klávesnici psát lidé, kteří to potřebovali v zaměstnání - písařky, sekretářky a podobně. Dnes by měla umět psát „naslepo“, neboli hmatovou metodou, veškerá inteligence. Jsou lidé, kteří umějí psát „všemi dvěma“ dost rychle, nebo si to alespoň o sobě myslí. Když jim pak ale spočítáme výsledek, je jejich výkon dost chabý. Ten kdo píše hmatovou metodou - všemi deseti - má k dispozici 2/3 intelektuální kapacity, zatímco ten, kdo písmenka hledá, ztrácí velké množství času v myšlení, musí všechno promýšlet, někdy třeba i třikrát, a zapomene souvislosti. Proto vidím jako velmi důležité, abychom výuku psaní na klávesnici hmatovou metodou dostali jako povinný předmět už do základních škol. Přeučovat se ze dvou na deset je totiž daleko náročnější, než naučit se to od piky.

Tomáš Bednařík