Katka Kozlerová, Sabina Horská, Anna Adensamová, Tomáš Klíma a Ota Kšír.

Na čtení je dobré, že si můžete všechno živě představovat. Ve filmech to musí vidět všichni stejně

Zájem o knihy zachraňuje fantasy

Tolik kampaní na podporu čtenářství, jako v posledních letech, ještě nikdy nebylo. Oslovit mají především děti a mladé lidi, kteří podle všeobecného povědomí knihám neholdují a raději vysedávají u počítače. Je to pravda, nebo jen mýtus? Opravdu knihy dětem nic neříkají? Odpovědi jsme hledali u sedmnácti předškoláků, školáků či studentů rakovnických škol. V mateřské škole Klicperova s námi mluvila Zuzana Křížová, Michaela Véghová, Dominik Franěk a Michal Halama, ve 3. ZŠ Rakovník čtvrťáci Miloš Novotný, Karel Kraus, Karolína Němcová a Alena Jeriová, na gymnáziu Zikmunda Wintra Anna Adensamová, Sabina Horská, Katka Kozlerová, Tomáš Klíma a Ota Kšír a na střední zemědělské škole Zdeněk Beneš, Martin Hrachovec, Aneta Helebrantová a Kristýna Crhová.

Čtou vám, případně četli v dětství, vaši rodiče?

Zuzana: Čtou mi, když mají čas. Ale jenom večer, jindy se to ještě nikdy nestalo.

Michaela: Čtou mi. Když se tatínek vrátí z práce a je unavený, tak to za něj vezme maminka. Když se jí nechce, tak mi nečte nikdo. Ale čtou mi, jen když jsem hodná.

Miloš: Četli mi, ale dnes už ne.

Anna: Určitě ano, nějaké pohádky na dobrou noc nebo nám pouštěli písničky či namluvené knížky.

Sabina: Většinou to byly pohádky před spaním. Dnes čtu ze stejné knížky já svému mladšímu bratrovi.

Zdeněk: Předčítali mi hodně, hlavně mamka. Taťka neměl moc čas, rozjížděl tehdy podnikání, tak to nešlo.

Martin: Mně četli spíš prarodiče, a to jak babička, tak děda. Rodiče moc ne.

Usnete/usnuli jste bez pohádky? Co se vám na čtení nejvíc líbí/líbilo?

Dominik: Usnu bez pohádky. Maminka mi občas čte, když se jí chce a nebo když se domluvíme na pohádce. Jinak mě jenom pomazlí a uloží. Máme takovou knížku o zvířátkách a tam se píše, co všechno dělají. To se mi líbí.

Zuzana Křížová, Michal Halama, Dominik Franěk a Michaela Véghová.

Karolína: Asi ano, ta pohádka nebyla tak důležitá.

Alena: Líbilo se mi, že ty příběhy mohu prožívat.

Katka: Já bych bez pohádky neusnula, byla jsem na nich závislá. Když na ni rodiče neměli čas, dlouho jsem blbla. Četla mi máma, tátovi jsem moc nerozuměla.

Aneta: Asi bych bez toho neusnula. Byl to vždycky takový rituál, že mi maminka četla nebo alespoň zpívala. Táta ten zase pohádky vyprávěl a vymýšlel si je.

Je/bylo lepší čtení, nebo si pustit pohádku v televizi?

Michal: Vždycky, když je Animáček, tak se dívám. Pak se jdu o reklamu koupat, to stihnu, sice mi utečou trochu Šmoulové, ale to je jedno. Táta mě vždycky přikryje a já se domluvím, že mi zhasnou lampičku, až půjdou spát, a tím usnu. Ještě tam mám plyšáka, takovou kravičku. Před spaním mi rodiče jednou četli, když jsme koupili sadu Gormitů, tak tam byl u toho plánek a ten mi přečetli, než jsem šel v poledne spát.

Miloš: Z knih se něco dozvíme, ale já se raději koukám na televizi, než čtu.

Tomáš: Mně se víc líbilo to čtení, protože jsem si mohl všechno živě představovat. Ve filmech je to udělané tak, že to musí všichni vidět stejně.

Kristýna: Když nebylo čtení, tak mi naši spíš pouštěli pohádky z kazet. U toho jsem dobře usnula. Je pravda, že když byli u mě a četli mi, tak jsem moc nespala. Dívala jsem se na obrázky a byla ráda, že jsou se mnou. Věnovala jsem pozornost spíš jim než tomu, co četli.

Jaká je/byla vaše oblíbená dětská knížka?

Zuzana: Já mám ráda Medvídka Pú.

Karel: Jak se to jenom jmenovalo, už jsem to zapomněl. Byla to pohádka o sedmi medvídkách, kteří hledali poklad. Tu mi rodiče četli asi třikrát, protože jsem ji vyžadoval. Klidně bych si ji přečetl i dnes. Nepřipadalo by mi to hloupé.

Ota: Bylo jich víc, ale nejlepší asi byla první kniha Vikinga Vika.

Miloš Novotný

Zdeněk: Určitě Ferda Mravenec a Lví král, ten byl možná ještě oblíbenější, toho jsem miloval ze všeho nejvíc.

A oblíbená pohádka?

Michaela: Mám ráda medvídka Paddingtona. To je o tom, jak medvídek přijede vlakem z lesa. Poslala ho medvědí tetička, ukáže jim lístek a pan Fousek a paní Fousková se o něj postarají. On pak u nich bydlí. A srandovní je, jak ho tygr v New Yorku kousne do zadku.

Karolína: Šípková Růženka. Líbilo se mi na ní, že tam všichni mohli spát.

Anna: Líbily se mi lidové klasické pohádky jako třeba O Koblížkovi, Perníková chaloupka.

Martin: Bylo jich víc a spíš ty klasické.

Zajímají/zajímaly vás i obrázky v knížkách?

Dominik: Zajímají, ale chtěl jsem vám říct, že mám rovnou dva plánky s Gormitama a představte si, že mám Gormita, která má jednu ruku a jednu palici.

Alena: Stačilo mi to, že mi rodiče četli, protože mám radši knížky bez obrázků.

Sabina: Já jsem je musela vidět, abych si to představila.

Aneta: Ani ne, spíš obsah, protože si hodně domýšleli, takže kolikrát s tím obrázky ani nesouvisely.

Dostáváte rádi knížky jako dárky?

Michaela: Jo, naposledy jsem dostala toho medvídka Paddingtona.

Karel Kraus

Karolína: Určitě, ale podle toho, jaké jsou. Zatím se mi ale nestalo, že bych dostala nějakou knížku, která se mi nelíbila.

Ota: Ano a protože rád čtu, nevadí mi to, ale zase jich nesmí být moc.

Pamatujete si knížku, kterou jste si přečetli jako první?

Alena: Jako první jsem přečetla Čarovné prstýnky.

Anna: Především jsem četla časopisy, ale první jsem asi přečetla nějakou povinnou četbu. Nejspíš nějaké pohádky.

Aneta: To už nevím, ale vím, že jsem četla Neználka, ale úplně první asi nebyla.

Kristýna: To fakt netuším. S mamčou a babičkou jsme četly Káju Maříka, učily mě tím číst. Rozhodně mě ta knížka nebavila, bylo to spíš z donucení.

Kupujete si knížky? Kolik jste si jich už sami koupili?

Alena: Knížky si moc nekupuji, protože je hodně dostávám jako dárky. Ani nenavádím, jaké knížky bych chtěla, protože je mi to jakoby jedno. Hlavní je, že si to můžu představit podle svého.

Ota: Já si je spíš zjišťuji a pak si o ně píšu k Vánocům nebo že je chci k narozeninám. Kupuji si převážně časopisy.

Aneta: Občas jo, když je nějaká pěkná, která mě zajímá. Tak přes dvacet knih už jsem si určitě koupila.

Co vás ovlivňuje při koupi knížky?

Miloš: Nejdřív si přečtu úvod a pak ji začnu číst, nebo si vyberu jinou. Zaujmou mě třeba nějaké středověké obrázky.

Karolína Němcová

Anna: Zjišťuji si je na internetu a pak to řeknu taťkovi nebo sestře a ti mi je koupí.

Kristýna: Vybírám většinou podle autora. Pokud už jsem od něj něco přečetla a vidím v knihkupectví nějakou další od něj, tak si ji koupím. Nebo když je třeba známá podle filmu. Naposledy jsem si koupila knížku od Sandry Lanczové, protože jsme doma četli Lenku Lanczovou a tak mě zajímalo, jak píše její dcera. Nakonec už jsem toho od ní přečetla dost, docela mě jako autorka chytla.

Jak velkou máte svoji knihovnu? A rodiče?

Karel: Dost velkou. Je to jedna velká skříň, která je společná pro celou rodinu.

Sabina: Jednak mám své police a nějaké knihy mám i u taťky v knihovně.

Zdeněk: To je hodně jednoduchý, nemám žádnou knihovnu. Nemám žádné knížky. Čtení mě nebaví, připadá mi to strašně zdlouhavý. Taťka taky nečte, ale mamka má obrovskou knihovnu a čte hodně. Mně čtení přijde jako ztráta času. Když chci příběh znát, tak je většinou zfilmovaný, takže se za hodinu a půl podívám na film a je to. Sice to není úplně to pravé, ale knížku bych četl třeba dvacet nebo třicet hodin a to se mi zdá strašně moc. Nechci tolik času investovat jen do čtení. Raději sportuji.

Čtou si vaši rodiče? Kdy je nejčastěji vidíte s knihou?

Michal: Vždycky, když jde táta na záchod nebo do vany, tak si vezme knížku a čte si tam.

Alena: Táta knihy nečte, jen noviny. Mamka čte, vidím ji s knížkou pravidelně a hodně často. Když je nějakou dobu u počítače, potřebuje si, když ji bolí prsty, odpočinout, tak si vezme knížku a čte si.

Tomáš: Moji rodiče mají hodně práce, takže čtou jen na dovolené, ale to za týden dokáží přečíst hodně tlustou knihu.

Martin: S knížkou je moc nevídám, spíš si čtou časopisy nebo noviny.

Která kniha vás v poslední době nejvíce zaujala?

Miloš: Právě teď čtu Star Wars – Návrat Jediho. Je to o hvězdných válkách a tak různě. Viděl jsem i film, ale docela víc se mi líbí ta knížka.

Alena Jeriová

Ota: Byla to sága o tom, jak Dánové přišli do Anglie. Není to pro děti, jsou tam i krvavé podrobnosti a je to příběh vyprávěný na pravdivém základu. Poslední království je první díl a ještě to má další tři.

Aneta: Teď jsem četla Zabijáka od Emile Zoly a moc se mi to líbilo. Je v povinné četbě, proto jsem ji začala číst. Je to zajímavá kniha. Některé klasiky mám ráda, právě Emile Zola je moc dobrý. Určitě bych si od něj přečetla i něco dalšího.

Měli by učitelé při hodinách předčítat z knih? Zažili jste to?

Karel: V první třídě nám paní učitelka četla. Dnes už čteme všichni ve třídě.

Anna: Spíše by měli shrnout obsah, aby nás to donutilo si to přečíst.

Kristýna: Je to určitě lepší. Když nám učitelka přečte nějaký úryvek z knihy, tak už si o ní můžeme udělat nějakou představu a víme, jestli stojí za to. Takhle jsem se třeba rozhodla přečíst si knihu Otec Goriot od Balzaca, ale nedočetla jsem ji. Úryvek naprosto klamal, nebavilo mě to.

Jaký žánr máte nejraději?

Karolína: Nějaké příběhy o zvířatech.

Sabina: Můžu všechno, ale teď jsem začala číst dívčí románky. Ráda mám i detektivky, ale nesmí být moc hororové, protože bych pak neusnula.

Zdeněk: Když už bych fakt musel, přečetl bych si nějakou detektivku, sci-fi nebo něco psychologického. Ale opravdu nečtu. Teď se budu muset přemoct a přečíst si povinnou četbu, kterou máme k maturitě. Máme mít přečteno dvacet knížek, ale zatím jsem se do žádné nepustil. Dneska už jdu do knihovny, začnu Krysařem, ten je krátký, podle toho si taky knihy vybírám.

Máte oblíbeného autora, proč právě jeho?

Alena: Kathryn Lasky. Ta napsala mou nejoblíbenější knížku Legenda o sovích strážcích. Ta se mi líbí, protože se tam i něco naučím a ještě jsou tam pěkné příběhy. Když jsem si od ní přečetla první knihu, četla jsem i další díl.

Katka: Vysloveně oblíbeného ne, autoři, které čtu, napsali zatím jen jednu ságu.

Zdeněk Beneš

Martin: Nemám, když už čtu, tak spíš povinnou četbu, to co si přečíst musím. Že bych sám od sebe četl a nebo si vybíral knihy od jednoho autora, to ne.

Když vás kniha zaujme, láká vás přečíst si od stejného autora další?

Miloš: Určitě si budu chtít přečíst i další díly Star Wars, ale záleží na tom, jak to skončí. Když to skončí špatně, tak se rozhodnu podle dalšího úvodu, a když to skončí dobře, číst už dál asi nebudu. Když bude otevřený konec, budu pokračovat.

Tomáš: Když mě zaujme hodně, vyhledávám další díly a někdy i jiné knihy.

Aneta: Určitě, když je knížka dobrá, tak mě lákají i ostatní autorova díla. Často si přečtu všechna, co od něj máme v knihovně. A většinou se jim daří udržet si můj zájem. Mají svůj styl, který mě baví.

Stalo se vám, že vás děj natolik zaujal, že jste ztratili pojem o čase? U jaké knihy to bylo?

Karel: Kolikrát, stává se mi to často. Jednou se mi stalo, že knížka byla tak napínavá, že jsem si ji dočítal ráno. Dokonce jsem si ji chtěl vzít do školy, abych si to mohl dočíst o přestávku, ale nakonec jsem si to nevzal. Byl to Harry Potter a tajemná komnata.

Oto: Hned několikrát. Třeba i včera jsem si četl a místo toho, že v devět mám chodit spát, jsem si četl do jedenácti hodin. To musím dělat tajně, máme vrzací schody, takže jakmile slyším, že někdo jde nahoru, okamžitě zhasnu a dělám, že spím. Pak si zase rozsvítím a čtu dál.

Kristýna: Rozhodně, zvlášť když si čtu večer, to kolikrát nevím, kdy přestat. Ale musí mě děj chytnout. Je pravda, že knížky uspávají, ale pokud jsou poutavé, tak usnout nedokážu. Pořád je tu ten chtíč, co bude dál. Naposledy se mi to stalo třeba u Na západní frontě klid od Remarqua. Četla jsem to v dvojknížce, kde bylo zároveň Na západní frontě klid a i Cesta zpátky. A když jsem skončila tu první, hned jsem začala s tou druhou. Nedokázala jsem přestat a hned jsem navázala.

Musí vás kniha zaujmout už v prvních stránkách, jinak ji odložíte?

Karolína: Čtu dál, protože mě zajímá, jestli nebude časem lepší. Mám jednu takovou knížku a pořád ji čtu. Alice a dost dobrej vopruz.

Anna: Hlavní děj bývá většinou uprostřed, takže většinou čtu do poloviny a když mě to nebaví odložím to. V poslední době se mi to stává docela často.

Zdeněk: U mě nezabere ani to, když je knížka zajímavá už na prvních stránkách. Ale jak Týna mluvila o Na západní frontě klid, tak z té jsem přečetl velkou část, myslím, že za půlkou jsem byl určitě. Ta mě fakt bavila, ale přeci jen ne natolik, abych ji dočetl do konce.

Martin Hrachovec

Odradí vás od knihy velký počet stran? Jakou nejobjemnější jste zatím přečetli?

Miloš: Takhle už mě odradilo hodně knížek. Nejtlustší měla asi 175 stran.

Katka: Ne, protože momentálně čtu hodně tlusté knížky bez obrázků, tenké už téměř vůbec nečtu. Nejobjemnější měla dobře přes pět set stránek.

Aneta: Spíš to, jak je psaná. Pokud je nudná už od začátku, tak bych ji nedočetla. Když je ale zajímavá, tak počet stran rozhodně nehraje roli. A nejobjemnější? Třeba Neználek má kolem 800 stránek. Navíc je to velký formát A4, takže ten asi bude nejobjemnější, co jsem kdy přečetla.

Čtete povinnou četbu?

Karel: Můžeme si vybírat, jaké knížky si budeme číst. Pak z toho děláme zápis, píšeme si čtenářský deník, kam musíme napsat obsah knih a o čem to bylo, taky k tomu děláme obrázek.

Tomáš: Někdy jí čtu dokonce i rád, protože právě nevím, co bych si měl číst jiného a někdy mě dokonce i zaujmou, ale jejich názvy si už nepamatuji, protože jich máme hodně.

Kristýna: Čtu, co nejvíc to jde. Je to správné, že povinná četba je. Každý by měl mít alespoň k maturitě nějaký přehled o literatuře. Ale mohl by být větší výběr mezi tituly. Nelíbí se mi, že je dané století a počet knih, kolik si z něj musíte přečíst. Každého baví něco jiného a člověk pak trpí, když musí přečíst pět knih z nějakého období, které ho nebaví.

Kolik knih za měsíc přečtete?

Karolína: Když mě ty knížky baví, přečtu dvě za týden.

Ota: Nejvíc jsem přečetl tři knihy za měsíc, ale to je rekord, běžně čtu jednu.

Martin: Záleží na tom, do kdy musím knížku přečíst. Je to tak maximálně jedna do měsíce.

Ve kterém období jste nejvíc četli?

Aneta Helebrantová

Alena: Nejvíc si čtu v létě, když jsou prázdniny a na jaře, když svítí sluníčko, protože mám radši zimu. V létě je moc velké horko a my nemáme bazén.

Anna: Nejvíc čtu v létě přes prázdniny nebo v zimě, když nemůžu jít ven. Určitě teď čtu víc, než když jsem byla menší. Mám povolené i trochu drsnější knížky.

Zdeněk: Tak kolem sedmého nebo osmého roku, to mě mamka do čtení nutila. A četl jsem knížky, které mě docela i zajímaly, byly o zvířatech různých kontinentů. Každý den jsem musel přečíst jednu stránku o jednom zvířeti, to se dalo.

Když máte volno, sáhnete po knížce, nebo se raději zabavíte něčím jiným?

Miloš: Já sáhnu po myši počítače.

Sabina: Když je opravdu velká nuda, většinou sáhnu po knížce.

Aneta: Záleží na víc věcech. Když jsem sama doma nebo jedeme na chatu, tak po knížce. Když je doma i ségra, tak spíš koukáme na filmy.

Vyprávíte si o knihách se spolužáky a kamarády?

Karel: Jeden kamarád mi jednu knihu doporučil a půjčil mi ji. Ale bohužel jsem si ji nepřečetl celou, protože jsem mu ji musel vrátit. Pak jsem si jí chtěl koupit, ale už jsem ji nikde nesehnal.

Katka: S kamarády moc ne, protože ti moc nečtou. Ale když přečtu nějakou zajímavou knížku, ráda ji doporučím. Já se nechávám inspirovat kamarádkou, která čte stejný žánr jako já.

Kristýna: No, vzhledem k tomu, že spolužáci moc nečtou, tak se o knížkách tolik nebavíme. Spíš si o nich povídám doma s mámou nebo tátou. Ale není to moc téma pro rozhovor s lidmi mého věku, protože v našem věku se moc nečte.

Vžíváte se do postav?

Karolína: Většinou ano a představuji si, jak mají hrdinové vypadat. Občas mě zlobí, že ta postava se nevyvíjí tak, jak bych chtěla.

Kristýna Crhová

Tomáš: Hodně často. Mnohem líp si představuji děj, když je kniha psána z pohledu hlavního hrdiny.

Martin: Ne, zas tak to neprožívám.

Máte rádi knihy s otevřeným koncem, domýšlíte si je spíše jako happy end nebo jako tragédii?

Alena: Když to má víc dílů, jsem radši, když má otevřený konec. Ale jinak je mi jedno, jak končí.

Ota: Mám radši, když je konec jasný, ale občas může být nějaký výjimka. Mám radši, když to dopadne dobře.

Aneta: Otevřené konce nemám ráda. Jsem ráda, když příběh skončí. Ať si hrdina klidně umře, ale hlavně ať je to utnutý.

Chodíte do knihovny? Od kolika let?

Dominik: Byl jsem tam s mamkou a ona si tam půjčila dvě knížky najednou.

Michaela: Já chodím s tatínkem do dospělý i do dětský půjčovny. Půjčila jsem si třeba knížku O mladém žokejovi a nebo o koních, protože jezdím na ranč do Lišan.

Karel: Já jsem mámu prosil, ale ona mi ještě tu kartičku nedala. Já se jí pořád ptám, kdy mi ji dá.

Anna: Chodila jsem, když jsem byla menší, protože jsme doma neměli knihy, které jsem chtěla číst. Bavily mě detektivky a zamotané konce. Dnes už si knihy nepůjčuji, protože vlastníme obrovskou knihovnu, takže mám z čeho vybírat.

Alena: Já jsem do knihovny chodila, ale teď nevím, kde mám kartičku, takže jsem tam už delší dobu nebyla.

Zdeněk: Zcela upřímně? Byl jsem v ní celkem třikrát, vždycky kvůli povinné četbě. Poprvé to bylo na základce, podruhé v prváku na střední a potřetí včera, kdy jsem se přišel zaregistrovat. Ale protože jsem neměl občanku, jenom řidičák, musím tam jít dneska znovu, aby mě zaregistrovali. To už si budu moct něco půjčit.

Kniha versus film. Je lepší knižní předloha nebo film?

Karel: Myslím, že je dobré obojí. Někdy mi vadí, že si přečtu knížku a film tak dobrý není. Ještě se mi nestalo, že by film byl lepší než knížka.

Katka: Určitě knížka. U filmu mi vadí, že vynechávají scény, které se mi líbí. Z toho jsem vždycky zklamaná. Například knížka o Harry Potterovi je mnohem lepší než film, to se vůbec nedá srovnávat.

Zdeněk: Rozhodně je lepší film. Knížka je strašně zdlouhavá, není tam tolik akce, takže to není tak vzrušující jako film. To, jak je příběh psaný literárně, mě vůbec nezajímá. I když čtete knížku, tak vás autor někam směruje, nemůžete si toho tolik domýšlet a představovat. Zas tolik navíc nezískám, když si budu příběh číst.

Markéta Hartlová, Lenka Pelcová