Luboš Maršál v první řadě svého vlastního kina.
V Lounech má biograf soukromník – za červenec a srpen 220 představení, 12 tisíc diváků
Lounské kino promítá i pětkrát denně
Během prázdnin jsme s dětmi zavítali do sousedních Loun. Kromě krásného městského koupaliště s několika bazény a tobogány nás dostalo i kino. Na rozdíl od toho rakovnického promítá celoročně pod střechou a nabízí denně až pět představení. Samozřejmě v digitální kvalitě nebo ve 3D. A protože např. nové 3D Šmouly hraje nepřetržitě již více než měsíc, vymínily si děti návštěvu odpoledního představení. Při dalším setkání pak vznikl i rozhovor s majitelem kina Lubošem Maršálem. Shodou okolností pochází z Pavlíkova a na Rakovnicku prožil část dětství. Ví tudíž o pohnuté historii rakovnického kina, provozovatele toho současného v Tylově divadle zná, spolupracuje s ním a rozhodně si nepřál, aby článek vyzněl v jeho neprospěch. Domluvili jsme se, že rozhovor bude mít pouze inspirativní charakter. Něco jako tip na výlet.
V Rakovníku jsme o kino v Nádražní ulici přišli. V Lounech jste takovou smůlu neměli.
Kino se podařilo zachovat v původním objektu, kde se nachází už od roku 1920. Nejprve se jmenovalo Záložna, později Revoluce, nyní Svět. V roce 1964 proběhla zásadní rekonstrukce, vzniklo kino širokoúhlé a propojily se objekty kina a hotelu Union. Tento komplex jsme s kolegou v roce 1995 zakoupili. Po dvou letech jsme se rozešli a moje firma získala kinosál a k tomu část ubytovací kapacity. Když jsme objekt převzali do osobního vlastnictví, pokračovali jsme v provozu kina a v suterénu jsme navíc vybudovali irskou restauraci.
Jak kino získalo stávající podobu, kdy se vnitřními parametry podobá sálům moderních multikin?
Před sedmi lety jsme vyměnili sedačky. To byl problém kin starého typu. Strašně namačkaná sedadla. Tím, že jsme vyhodili každou druhou řadu, jsme sice snížili kapacitu ze 340 na 155, ale lidé mají pohodlí, sedí v širokých sedadlech, mohou si natáhnout nohy a vstávat a odcházet v průběhu představení, aniž by se musel někdo další zvedat. To se nám velmi osvědčuje u přenosů koncertů. Při rockových koncertech, jako byli nedávno Red Hoti v Kolíně nad Rýnem, povolujeme v kině i konzumaci piva. Diváci tak mohou chodit na záchod, aniž by ostatní v řadě museli vstávat.
Pokud vím, velmi brzy jste přešli i na digitální technologii a 3D.
Kino jsme provozovali docela slušně. Ročně jsme měli 700 představení a na to jsme čerpali dotaci od města ve výši 1000 Kč na jedno promítání. Tím jsme hradili provozní ztrátu, protože jenom z výběru vstupného bychom náklady nepokryli. Jak se začala blížit digitalizace, jezdil jsem na různé prezentace a už tehdy se hovořilo o 3D. To mě zaujalo a začali jsme shánět peníze. Částka se blížila 5 milionům spolu s opravou, kterou jsme museli řešit. Tehdy jsme se domluvili s městem, že nám dotaci vyplatí na sedm let dopředu. Něco jsme dali ze svého a pořídili digitální technologii. Byli jsme mezi prvními třemi kiny v Česku, která měla 3D. Jenže od těch dob už bohužel nemáme dotaci na provoz. Takže boj o přežití pokračuje a možná je ještě větší než předtím. Na provoz nedostáváme nic, proto se musíme snažit.
Proto tak vysoká četnost představení?
Denně hrajeme minimálně třikrát, v sobotu pětkrát, někdy i šestkrát. Filmy reprízujeme, dokud lidé chodí. Avatar jsme hráli 105krát. Harryho Pottera 50krát. Věnujeme se marketingu, reklamě, jsme na Facebooku, máme filmový klub, pracujeme se školami a školkami, pořádáme přímé přenosy koncertů atd. Museli jsme snížit mzdové náklady, změnili jsme organizační strukturu. Manželka dělá programování, já všechny technické věci. Jsem tady vlastně pořád. Na začátku každého představení, i na konci. Když se někomu něco nelíbí, okamžitě to vím a řeším to. Ta zpětná reakce je hodně důležitá.
Jaké je vlastně programové schéma vašeho kina?
Začal bych čtvrtkem, protože filmový týden začíná čtvrtkem. To jsou premiéry. Díky digitalizaci si můžeme sáhnout na všechny filmy v den jejich uvedení do kin. Když je film žádaný, necháme ho promítat delší dobu. V pondělí je klub. V pátek hrajeme od 15, 17.30, 20 a 22. V sobotu od 10, 15, 17.30, 20 a 22. Podobně i další dny.
I když přijde málo lidí?
Jsme schopni promítat i pro jediného diváka. Když k nám přijedou lidé z vesnice, nemůžeme nehrát, i když je to strašný prodělek. Aby bylo představení rentabilní, potřebovali bychom 16 osob. Ale to nešeříme.
V Lounech fungovalo i letní kino, ale už nepromítá. Proč?
Letňák jsme také zkoušeli, ale se změnou na letní čas se promítání posunovalo, a přestože jsme se snažili, náklady byly příliš velké. Potřebovali jsme na to 4 zaměstnance, a lidé stejně moc nechodili. Do toho nestálost počasí. Nakonec jsme se rozhodli, že budeme dělat raději jedno kino a dobře.
Není vlastně letní kino jenom nostalgický přežitek? Vznikají vůbec nějaká nová letní kina?
Nevím o tom, že by někde vznikalo nějaké nové letní kino. Podle mého názoru letní kino nemá co nabídnout. Snad jen, že si tam člověk může zapálit, i když i to je ze zákona špatně. Klasické kino může nabídnout lepší obraz i zvuk, nehrozí tu žádné rušivé jevy zvenčí. Je nezávislé na počasí.
Kolik představení ročně odehrajete?
V průměru máme 110 měsíčně. Někdy až 120. Pohybujeme se tak mezi 4. až 6. místem mezi jednosálovými kiny v ČR.
Chodí stále stejní lidé, nebo se to mění?
Louny mají 20 tisíc obyvatel. Skupina lidí, kteří chodí na všechny filmy, existuje, ale není velká. Stálých diváků je asi nejvíce mezi dětmi. Je to zásluhou rodičů, kteří se dětem věnují a chtějí jim dát něco víc, než aby jen seděly doma u počítače. Také filmový klub má stálou klientelu.
Co je největší specialitou vašeho kina?
Máme perfektní obraz i zvuk, které nastavujeme a kontrolujeme před každým představením. Proto nikdy nechybím a dohlížím na to. Důležitý je i výběr hudby, kterou pouštíme před představením?
Nerozumím.
Před premiérou každého filmu vybírám muziku, kterou pouštíme před promítáním. Vždycky musí nějak souviset s tématem. Buď sháníme soundtracky, anebo, když se nám nelíbí, vybereme něco jiného. Jako příklad mohou uvést Lidice, ty jsme mimochodem dávali asi 30 krát. Soundtrack k filmu se mi nelíbil.
Hrůza. Michal.
Přesně. Proto jsem vybral hudbu od metalové kapely s kytaristou Wolfem Hoffmannem, který nahrál rockovou verzi Vltavy. Úžasná věc. A teď si to představte. Vcházíte do kina, přítmí, světla, do toho krásná melodie a úžasný zvuk kytary. Nádherná atmosféra.
A pak teprve jste pustili reklamy?
Reklamy jsme úplně vypustili. A povedlo se, že neodešel jediný divák. Všichni vydrželi sedět do posledního titulku.
Vím, že jste velký fanda 3D a dokonce jste vyvinul zařízení, které nabízíte i dalším provozovatelům kin. O co jde?
Vyrábíme stojany na 3D brýle s myčkou a sušením. Když je mezi představeními málo času, aby se nechaly brýle rychle vyčistit.
Dovedete si představit, že byste žil ve městě, kde by hrálo kino jenom třikrát týdně?
Myslím, že kino by mělo hrát denně. Já jsem do kina chodil vždycky. Důležitá byla atmosféra před promítáním i po něm. Ale pozor, naučit lidi, aby do kina chodili, když už jednou přestali, není snadné. Ale stojí to za to. Dívat se na film na počítači je ztrátou času. Maximálně můžete zjistit, o čem ten film je. Ale žádný jiný zážitek vám to nepřinese. Podobně je to i s televizí. V kině jste ve společnosti dalších lidí, vnímáte ten prostor, zvuk i obraz. Mnohdy si lidi u nás o filmu po představení povídají. Sednou si v kavárně nebo v zahradní restauraci.
Vadí mi, že v našem městě nemůžu jít do kina, když chci. Máme volný večer, chtěli bychom vyrazit, ale kino zrovna nehraje.
To je pravda. Do kina se chodí ze dvou důvodů. Jednak na filmy, které chci vidět, nebo když je venku takové počasí, že se nedá dělat nic jiného. Proto striktně dodržujeme promítací časy. Velmi úspěšná jsou i představení v sobotu dopoledne. Lidé ví, že k nám mohou poslat děti, zatímco doma uklízí, vaří, nakupují. Nebo když prší.
Letos hodně pršelo, čili pro kino výborné léto?
Určitě. Měli jsme nejúspěšnější letní sezónu od roku 1920. V červenci 111, v srpnu 109 představení, celkem přišlo 11 840 diváků.
Pavel Sklenička
Program kina na www.kinolouny.cz
