Rudolf Liprt chodí na chmele od roku 1960 každoročně. Posledních 14 let je sušičem v Kněževsi. Na snímku s kolegyněmi Drahomírou Soukupovou a Dagmar Saktorovou.

Na začátku sklizně se traktory topily v loužích, pak přišla vichřice a popadalo kolem stovky hektarů chmelnic

Úroda je nadprůměrná, chmel budou pálit

Na letošní sklizeň chmelaři asi hned tak nezapomenou. I když většina hovoří o nadprůměrné úrodě, důvod k oslavám rozhodně nemají. Na skladech totiž stále leží chmel z minulého roku, což znamená, že výkupní ceny spadnou ještě níž než loni. Navíc je už nyní jasné, že co se vypěstuje nad rámec uzavřených smluv, nebude nikdo chtít. A tak mnozí zemědělci nechají část úrody na chmelnicích a i krásně rostlé a zdravé štoky skončí na podzim v plamenech. Aby nebylo katastrof málo, přišla v noci z 24. na 25. srpna bouřka s vichřicí a prudkým lijákem a kolem stovky hektarů chmelnic na Rakovnicku popadalo.

18 hektarů v blátě

Vybrat si k obhlídce česaček a sušáren zrovna dnešek, tedy pátek 26. srpna, možná není nejmoudřejší, říkám si cestou do Kněževsi. Když vidím spoušť, kterou na chmelnicích zanechala čtvrteční bouřka, obávám se jediného, že tahle reportáž bude plná samého pláče. Zemědělci na něj ostatně mají právo. Navíc je dnešek nejteplejším dnem roku, a protože se blíží konec šichty, kdy už musejí být všichni vaření, nečekám, že se mi podaří na fotkách zachytit nějaké úsměvy.

„Jak to letos vypadá? Před sklizní to vypadalo, že bude úroda nadprůměrná a teď je vidět, že bude hodně nadprůměrná. U nás určitě vyšší než loni,“ říká Ivan Hofmann, chmelař Agrochmelu Kněževes. Tak přeci jen pozitivní informace. Bohužel jedna z posledních.

„Chmel se ale začal kazit, byly dost vysoké teploty a vlhkost, a tak se rozšířila peronospora. Navíc máme chmelnice, kde už několik týdnů stojí voda, což nám sklizeň velice zkomplikovalo. Museli jsme vybírat takové, kam se vůbec může vjet traktorem. Už před sklizní nám padlo 1,35 hektaru chmelnic a po středeční noci ještě zhruba dalších sedmnáct. Něco v Přílepích a další ve velkém komplexu chmelnic v okolí Kněževsi,“ říká kněževeský chmelař.

Adéla Fůsová, Anna Hornová a Nikola Eimanová pracovaly během nejteplejšího dne roku v bikinách a chladily se poléváním vodou.

Nadúroda, žádná radost

Největší radost mají zemědělci z žateckého poloraného červeňáku, který se velmi povedl. „Meristém je horší, ale ne zas tolik jako hybridní chmele. Konkrétně Premiant je u nás hodně napadený plísní. Nechci dělat předčasné závěry, ale letos to vypadá na absolutně nejvyšší úrodu v dlouhé historii. Bohužel radost z toho mít nemůžeme, když víme, že se to neprodá. Chmel je ve velké krizi, je ho nadbytek, ceny hrozně padají dolů a letošní nadúroda tomu nepřidá. Krize se ještě více prohloubí,“ vysvětluje Ivan Hofmann.

Díky tomu, že některé konstrukce popadaly, nakonec Agrochmel sklidí všechno, co stojí. Kdyby nepřišla kalamita, musel by některé plochy nechat být, chmel na podzim vystříhat a spálit na hromadách. „Kvůli krizi určitě budou podniky, které to postihne. Pokud se dopředu ví, že je chmel neprodejný, tak proč si zvyšovat náklady s jeho sklizní. Zní to hrozně, ale bohužel to tak je.“

Zemědělcům nepopadaly jen staré konstrukce s letitým porostem. Agrochmelu skončily v blátě i více než dva hektary chmelnice, kterou zakládal teprve před čtyřmi lety.

Od roku 1960 nikdy nevynechal

V zemědělském areálu v Kněževsi jedou naplno všechny česačky a sušárny. Pracovat v dnešních tropech na sušárně se rovná mučení. I za běžného počasí je tu kolem čtyřiceti stupňů, dneska tu na teploměr raději nikdo nekouká. Ihned si vzpomenu na článek o úřednicích, které musely dnes pracovat z domova, protože nemají na pracovišti klimatizaci. Sušiči si mohou o klimatizaci nechat zdát, a přesto neprotestují.

„Horko tu je strašné, musíme pořád pít. Ale osvěžovali jsme se i nanukáčem. Teplo mi problémy nedělá,“ říká sušič Rudolf Liprt ze Zavidova. Vzhledem k jeho věku je obdivuhodné, že je schopen v tak extrémních teplotách pracovat. „Je mi 74 let, vlastně jsem kvůli chmelu zapomněl stárnout. Na chmelu jsem pojednapadesáté. Od roku 1960 chodím každý rok. Z kraje jsem byl strojníkem na česačce, později jsem začal chodit po sušárnách, protože to pro mě bylo lepší. Chmele už nejsou o výdělku, ale o zálibě. Jsme tu dobrý kolektiv. Ženský každou chvíli něco upečou, takže se tu máme dobře. A náš vedoucí, ten to snad cítí na hony. Jakmile je napečeno, už je tu. Pak se směje a říká, že jde po čuchu. Teď tu máme prima řezy. Kdyby tu nebyla dobrá parta, už jsem zůstal doma,“ přibližuje Rudolf Liprt a odbíhá k lisu. Pytel se právě naplnil chmelem, a tak je potřeba ho zašít, zvážit a opatřit známkou.

Brigádnice při zavěšování chmele na česačce v Heřmanově.

V bikinách a kraťasech

Všechny traktory, které vjíždějí do areálu, mají jedno společné – nátěr poddžbánskou červenicí od kol až po střechu. Podobně jsou na tom i traktoristé a jejich oblečení. „Místy se ve chmelnicích drží spousta vody. Už jsem s traktorem zapadl, musel mě vytáhnout jiný traktor. Nejhorší je to u potoka a až vzadu na ostrově, kde jsou louže hluboké dvacet až třicet centimetrů. Bláto cáká všude a do toho to dnešní teplo, takže jsme nejen špinaví, ale i zpocení. Ale nakonec jsme zvládli i to vedro. Jinak to ani nejde, jezdit musíme. Za den jsem vypil snad pět litrů vody,“ říká traktorista Miloslav Zaspal z Hořoviček.

Některým strojníkům na česačkách vedro rozhodně nevadí. Ne snad z důvodu, že by byli více odolní, ale díky tomu, že nutí mladé brigádnice oblékat si jen to nejnutnější. „No, je pravda, že sem chodí strojníci nějak často,“ směje se trojice děvčat, která pracuje jen v kraťasech a bikinách. „Dneska byl sice hrozný pařák, ale dalo se to zvládnout, když bylo nejhůř, polévaly jsme se vodou. Na brigádě jsem tu už počtvrté, je to dobrý přivýdělek a hlavně je tu sranda,“ přibližuje Anna Hornová, která společně s Adélou Fůsovou a Nikolou Eimanovou plní žoky sčesaným chmelem. Traktory je poté odtud odvážejí na sušárnu.

Záchrana nemá smysl

O pár kilometrů dál v Heřmanově je obrázek navlas stejný. Jakoby člověk ani nepřejel do vedlejší vesnice. Stejné sušárny, stejné česačky, stejně zablácené traktory a i stejné problémy. „Spadlo nám 22 hektarů. Co bylo po bouřce načaté, tak popadalo ještě dnešní noc. Než přišla bouře, vypadala sklizeň nadprůměrná, kvalitou hodně nadprůměrná. Obsah alfa-hořkých kyselin se pohyboval kolem pěti procent, což je hodně nadprůměr. Situace byla taková, že jsme si na začátku mysleli, že ani nebudeme sklízet všechny plochy, a teď to vypadá, že budeme mít chmele málo a ani nesplníme smlouvy, které máme. Chmel na popadaných konstrukcích ale nemá smysl zachraňovat. Jakmile chmelnice jednou spadne, je konečná. Tolik lidí, aby se štoky uklidily dřív, než je sežere peronospora, nemáme. Navíc jsou utopené v blátě a při odklízení konstrukce by se stejně pošlapaly,“ říká Karel Šrámek, chmelař kolešovického Rakochmelu.

Spadlá chmelnice mezi Kněževsí a Kolešovicemi.

Vše musí znovu postavit

Rakochmel má celkem 120 hektarů chmelnic. Na zhruba polovině z těch popadaných byly konstrukce staré přes dvacet let, přesto na nich byla úroda pěkná. „A druhá polovina byly konstrukce s nejlepšími výnosy, proto byly přetížené. Když jsou zatíženy takovou hmotou, nacházejí se na návětrné straně a přijde taková vichřice, tak to ani nová chmelnice nevydrží. Nám padla i jedna dvouletá. Vichřice se tu evidentně točila, protože každá konstrukce spadla na jinou stranu. Polovina z popadaných hektarů je na katastru Kolešovic, druhá na Zderazi,“ popisuje Karel Šrámek.

Zemědělci mají pochopitelně chmelnice pojištěné. Sice může na první pohled vypadat, že je lepší, pokud úrodu, na kterou stejně není odbyt, zlikviduje počasí a tím pádem alespoň část škod nahradí pojišťovna, ale podle chmelaře to není tak docela pravda. „Pojistná událost vám nikdy nevyrovná náklady, které jsou s odklizením a znovupostavením konstrukce. A všechny plochy, kde spadly, musíme obnovit,“ říká Karel Šrámek.

Jinak by museli vracet dotace. To platí i pro ostatní zemědělské společnosti. Příští měsíce si tedy zvědavci, které zajímá, jak se staví konstrukce chmelnice, přijdou na své.

Text a foto Markéta Hartlová

Miloslav Zaspal u zabláceného traktoru.