Syn a otec – Jiří a Jiří Zuskovi. Jirka mladší s diplomem a zlatou medailí z olympiády dětí a mládeže v Olomouci.

Loni byl 12letý Jirka Zuska třetí na mistrovství republiky, letos už hrál v soutěži družstev první ligu za muže

Nadějný golfista přivezl z olympiády zlato

Poprvé v letošním roce byl do Her V. letní olympiády dětí a mládeže, které pořádá Český olympijský výbor, zařazen golf. Našemu okresu to přineslo skvělý úspěch. Právě na Rakovnicko totiž putovala zlatá medaile. Získal ji nadějný mladý golfista Jirka Zuska z Kounova. Olympiáda se konala popáté a jako vedoucí výpravy středočeských golfistů se jí zúčastnil i Jiří Zuska starší. Právě ten před pár lety s golfem začínal, nakonec tomuto sportu propadl i jeho syn a posléze i zbytek rodiny.

Golf není pro člověka z vesnice příliš obvyklý sport, jak jste se k němu dostali?

J. Z. st.: Kamarád mě v roce 2003 vytáhl do Podbořánek na golfové hřiště a po čase se ke mně přidal i syn. S golfem začal jako pětiletý, bylo to období, kdy chtěl dělat všechno, co jsem dělal já. S lyžováním nebo kolem je to pro pětileté dítě složitější, ale s golfem mohl začít už takhle odmala. Nakonec to dopadlo tak, že je dnes mnohem lepší než já. Já jsem na golf začal chodit hlavně z důvodu, abych si vyčistil hlavu a uklidnil se. (Syn se začne smát, a tak otec dodává). Je pravda, že to platilo hlavně ze začátku, teď se tam dost vyvztekám. Čím déle hrajete, tím větší máte ambice. A když vám to nejde, vztekáte se. Dnes jsem v klubu i ve výboru a starám se v něm i o mládež.

Většina lidí vnímá golf jako sport pro bohaté, platí to?

J. Z. st.: Že veřejnost bere golf jako sport pro bohaté a pro snoby, je obrovský předsudek. V Podbořánkách se může každý přesvědčit, že tomu tak není. Kdokoli může přijít a za stovku si vyzkoušet, jak mu to jde. Podbořánky jsou jedno z nejlevnějších hřišť. S golfem je to podobné jako například s lyžováním. Můžete lyžovat v Alpách ve Svatém Mořici za několik tisíc denně a nebo můžete jezdit na Klínovec za čtyři stovky a vyřádit se tam úplně stejně. Jsou u nás golfová hřiště, jako například Karlštejn, kde si normální člověk nezahraje, protože dávat 2000 Kč za hru je nesmysl a není to adekvátní vůči tomu, co získáte. Kdežto v Podbořánkách si na celý den zahrajete za 250 korun, když nejste členem. A pokud jste členem klubu, zaplatíte na celý rok 4000 Kč a můžete tam být denně bez omezení. Byli bychom moc rádi, kdyby golf začal zajímat hlavně děti a mladé lidi. Rádi se o ně postaráme.

Bylo na Jirkovi hned z počátku vidět, že ho to chytlo a že u golfu zůstane?

J. Z. st.: Ze začátku to bylo spíš takové, že to dělal proto, že to dělali ostatní a chtěl to zkusit taky. Ale kdyby ho to nebavilo, tak by u golfu nezůstal. Nikdy jsem ho nenutil. To je moje zásada. Když vidím takové ty typy ambiciózních otců, kteří na děti řvou a cepují je osm hodin denně s tréninkem, tak tuhle cestu neschvaluji. Myslím, že to nemá význam. Také jsem se sportem jeden čas živil, dělal jsem profesionálně cyklistiku, a vím, že nejvíc člověk dokáže, pokud si jde za svým cílem z vlastního přesvědčení.

Jirko, jak moc tě golf baví?

J. Z. ml.: Strašně moc. Když se jezdí po turnajích a jde mi to, tak mě to hodně bere. Kdyby mi to nešlo, asi by mě to tolik nebavilo. Ale ani tehdy bych určitě od golfu neodešel.

Dělal jsi někdy i jiný sport?

J. Z. ml.: Když jsem byl mladší, tak jsem hrával fotbal, ale pak mě to přestalo bavit.

Táta říká, že tě k tréninku nenutí. Jak často trénuješ?

J. Z. ml.: Jednou týdně, když jedeme na hřiště do Podbořánek. Někdy se mnou jede táta, někdy máma. Hrajeme už celá rodina, i moji sourozenci.

Pamatuješ si na první turnaj, kdy už to nebylo pouze o tom, že si jdeš jen tak hrát, ale že už o něco opravdu jde?

J. Z. ml.: Při prvním turnaji ještě o nic nešlo, až když jsem začal hrát víc, tak to pro mne začalo být důležitější.

Je v klubu hodně dětí?

„Golf mě baví strašně moc. Když se jezdí po turnajích a jde mi to, tak mě to hodně bere,“ říká Jirka Zuska.

J. Z. ml.: Moc ne, ale když jezdím na soutěže, tak ano. Na turnajích jsem poznal hodně nových kamarádů.

Kluky ve tvém věku většinou zajímá fotbal nebo hokej. O golfu si se svými spolužáky asi moc nepokecáš?

J. Z. ml.: Jsem ve třídě jediný, kdo hraje golf, takže si o něm s nikým moc povídat nemůžu. Tak se s klukama bavím o tom fotbalu. A občas si s nimi jdu kopnout. Ale že bych chtěl někdy hrát fotbal závodně, to ne.

Je to u golfu stejné jako u jiných sportů, že je nějaká liga, výsledky se celý rok sčítají a nakonec se vyhodnotí nejlepší?

J. Z. ml.: Jsou určité turnaje, kde se sbírají body a ty se pak na konci sečtou. Kdo má nejvíc bodů, tak vyhraje. Sezona začíná na jaře a končí na podzim.

J. Z. st.: Hrají se regionální soutěže, kdy je republika rozdělena na čtyři části, a poté ještě celostátní soutěž, která zahrnuje pět turnajů. Na ty se nedostane každý, musí se na ně probojovat. Je to nejcennější série turnajů, která je zakončena tzv. masters. Má to podobné schéma jako profesionální tour v Americe. Pak jsou ještě soutěže družstev a mistrovství republiky. Na mistrovství republiky byl Jirka loni třetí, letos se mu nedařilo. Hraje i soutěže družstev, ve kterých už letos hrál první ligu za muže. Nominace záleží na výkonnosti, takže i ve svých dvanácti letech už mohl hrát za muže.

Kolik turnajů za rok stihneš?

J. Z. ml.: Přesně nevím, je jich hodně. Minimálně jednou za čtrnáct dní někde hraji.

Už jsi se někdy probojoval hodně vysoko i v masters?

J. Z. ml.: Byl jsem čtvrtý, teď jsem v bodování zatím druhý. Ještě mám před sebou čtvrtý turnaj v Kunětické Hoře a pak zbývá pátý, který už je masters.

Vyhovuje ti hřiště v Podbořánkách, nebo už bys byl rád za nějaké větší?

J. Z. ml.: Hraje se mi tam moc dobře. Jsou tam hezké greeny. Větší by být nemuselo, vyhovuje mi, jak je.

Na kterých golfových hřištích už jsi hrál?

J. Z. ml.: Z těch větších to je třeba Karlštejn, Brno, Ostrava, Plzeň, Karlovy Vary, Liberec, Praha... Třeba v Mladé Boleslavi je moc pěkné hřiště, je super připravené, nejsou na něm žádné díry, takže se tam dobře hraje. Sice jsem tam naposledy nehrál dobře, ale to je jedno. Třeba na olympiádě bylo strašné hřiště. I když jsem vyhrál, nehrálo se mi tam moc dobře.

Na letní olympiádě dětí a mládeže byl golf letos poprvé, jak jste se o olympiádě dozvěděli?

J. Z. st.: Protože už se Jirka dostal na určitou úroveň, jezdíme po soutěžích po republice a jelikož máme kontakty na golfovou federaci, tak mne oslovili s tím, že bude kvalifikace, které by se měl syn zúčastnit. Podle výsledků kvalifikace nominovali na olympiádu vždy čtyři nejlepší hráče z každého kraje (kategorie byly pro mladší žáky a žákyně a starší žáky a žákyně). Mě poté požádali, jestli bych je na olympiádě nevedl jako vedoucí výpravy. Naše výprava si nevedla vůbec špatně. Kromě Jirkovy zlaté medaile v kategorii mladších žáků jsme v golfu vyhráli ještě jednu bronzovou a jedno páté místo. Stejně jako na skutečné olympiádě se sbírají body za první až šesté místo. Kraje jsou brány jako národy a náš Středočeský kraj nakonec v celkovém hodnocení olympiády skončil třetí.

Kde se olympiáda konala?

J. Z. st.: V Olomouci. Město vypadalo opravdu jako olympijské, všechno bylo nazdobené, sjelo se skoro pět tisíc dětí – sportovců. Jan Železný zapaloval olympijský oheň a každý kraj měl stejná trika nebo tepláky, takže výpravy opravdu vypadaly jako při skutečné olympiádě, kdy se jednotlivé národy liší oblečením. Olympiáda se koná jednou za dva roky a vždy ji pořádá jeden z krajů. Příští ročník bude ve Zlíně.

Jirka Zuska začal s golfem v pěti letech, nyní už patří mezi českou golfovou špičku v kategorii dětí.

Kolik jsi měl na olympiádě soupeřů?

J. Z. ml.: Přesně nevím, nebylo jich málo, asi kolem dvaceti.

J. Z. st.: Z každého kraje je jeden zástupce, takže jich bylo čtrnáct. Golfový turnaj byl dvoudenní.

J. Z. ml.: Strávili jsme tam ale tři dny, protože jsme si dali cvičné kolo. To se může, ale musí se jít den předtím, ne až v den turnaje. Určitě je dobré si hřiště předem projít. Víte, kam hrát. Používáme sice takové kartičky, na kterých jsou nakresleny všechny jamky, a podle nich víme, jak vypadá terén a kolik je to k jamce metrů, ale vždycky je lepší, když hřiště vidíte předem. Víte kam zahrát, jaké jsou greeny. V golfu se počítá, na kolik ran hřiště obejdete. Kdo má nejnižší počet ran, vyhrává.

Kolik jsi musel projít jamek?

J. Z. ml.: Osmnáct, to je vždycky. Někdy jich bývá devět, ale jde se osmnáct jamek.

J. Z. st.: Délka bývá pět až šest kilometrů. Někteří lidé golf podceňují, ale když si vezmete, že se jamky nejdou přímo, něco si ještě nesete na zádech a od jamky k jamce přecházíte, tak ujdete přibližně deset kilometrů za hru, což trvá 4 až 5 hodin. Navíc se musíte koncentrovat na každou ránu, jinak váš výkon nestojí za nic. Golf není sport pro každého, je to taková kombinace vytrvalosti a psychické odolnosti.

Když jsi v golfu tak úspěšný, tak se asi koncentrovat umíš?

J. Z. ml.: Když je to důležitý úder a vím, že to musím dát, tak mám nervy a klepu se. Ale stačí, když se dvakrát nebo třikrát nadýchnu a hned je to lepší. Klepu se sice pořád, ale o hodně méně. Už mám v rukou docela jistotu. Někdy si řeknu, že to chci zahrát takhle a ono to buď vyjde, nebo ne. Někdy se nechám překvapit a nějak to zkusím. Nejlepší je, když jdu dobře a najednou jsem na osmnácté jamce.

Jak se ti na olympiádě líbilo?

J. Z. ml.: Olympiáda byla skvělá. Předávání medailí se konalo na velkém náměstí v Olomouci, takže to opravdu vypadalo jako na olympiádě, mělo to tu atmosféru. Medaile nám předával předseda olympijského výboru Milan Jirásek. Bylo super, když mě před tolika lidmi vyhlásili jako vítěze.

J. Z. st.: I když se mi to nestává, tak jsem byl při vyhlášení výsledků opravdu naměkko.

Je tohle vítězství zatím úplně nejvíc, co jsi za svoji golfovou kariéru dokázal?

J. Z. ml.: Sice už jsem zahrál i lepší výsledky, ale tohohle vítězství si nejvíc vážím.

Kam bys to chtěl v golfu dotáhnout?

J. Z. ml.: Golfu se chci věnovat, co to půjde. Jestli zkusím nějaké sportovní gymnázium nebo něco podobného, zatím nevím. Půjdu teď do sedmé třídy, takže na to mám ještě čas. Úplně nejvíc bych si chtěl zahrát PGA v Americe, to je můj sen.

Markéta Hartlová